Prameny jako modelové habitaty pro výzkum komunikace mezi populacemi v rámci říční sítě

Varování

Publikace nespadá pod Fakultu sportovních studií, ale pod Přírodovědeckou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

PAŘIL Petr BAYEROVÁ Zuzana HUBÁČKOVÁ Lenka CIVÁŇOVÁ Kristína

Rok publikování 2011
Druh Konferenční abstrakty
Fakulta / Pracoviště MU

Přírodovědecká fakulta

Citace
Popis Prameniště lze díky jejich specifickým fyzikálním a chemickým podmínkám považovat za relativně izolovaná stanoviště. Lze předpokládat, že pro vodní bezobratlé vázané na tyto biotopy (zvláště pak pro permanentní faunu) představuje terestrické prostředí nepřekonatelnou bariéru. S omezenou migrací mezi populacemi je spojen nižší tok genů, což sebou nese negativní důsledky v podobě snížení genetického polymorfismu populací, a tedy nižší schopnost adaptivně reagovat na změny podmínek. Cílem studie bylo kvantifikovat izolovanost prameništních biotopů s využitím mikrosatelitů (STRs). Jako modelový organismus byl zvolen blešivec potoční (Gammarus fossarum), který preferuje pramenné stružky a horní úseky toků, a lze tedy předpokládat, že jeho populace budou do určité míry fragmentované. V roce 2010 byly na česko-slovenském hraničním hřebeni (směřujícím z JZ na SV) odebrány vzorky z deseti různých populací (20 jedinců z každé populace) uspořádaných v pěti párech na gradientu 130 km. Vzdálenost mezi jednotlivými páry byla cca 20-50 km, zatímco vzdálenost mezi lokalitami v rámci páru dosahovala pouze 0,5-2 km. Na základě analýzy 5 mikrosatelitových lokusů byla zjištěna výraznější genetická odlišnost jednoho páru, z něhož spadala jedna z lokalit do povodí Odry. Další výsledky ukázaly větší genetickou blízkost populací v páru, a to i přesto, že byly vzájemně odděleny hřebenem Vnějších Západních Karpat a každá z nich spadala do jiného povodí (Váhu a Moravy, případně Odry). Výjimku z tohoto pravidla tvořil pouze jeden pár, který byl unikátní i v mnoha dalších ohledech (vysoký polymorfismus a heterozygotnost, velký počet privátních alel, vazebná nerovnováha lokusů). Pomineme-li tento specifický případ, lze předpokládat, že mezi párovými lokalitami dochází k nezanedbatelnému toku genů, jenž může být na takto malé geografické vzdálenosti zprostředkován zoochorií. Tyto předběžné výsledky však musí být ještě ověřeny na základě zpracování většího počtu jedinců i genetických markerů.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info