| Popis |
Předkládaný výzkum role, kterou hrála aktivita návštěvy kina, a významů, připisovaných konkrétním filmům a filmovým žánrům, se snaží propojit přístup recepčních studií založený na studiu dobového diskurzu a archivních materiálů s empirickým výzkumem realizovaným formou orální historie. Cílem je analyzovat vztah klíčových institucí, které vytvářely významný rámec dětské recepce filmu, tj. školy, rodiny a církve, k filmové kultuře, a z tohoto východiska interpretovat jednak dostupná kvantitativní data o chování a postojích dětí ve vztahu k filmu a kinu, jednak výpovědi pamětníků, se kterými byly provedeny semistrukturované rozhovory. Důležitý pramen pro prezentovanou studii představoval rozsáhlý sociologický výzkum, který zahájil v Brně v letech 1946-47 Výzkumný ústav pedagogický, resp. seminář profesora I. A. Bláhy. Součástí rozsáhlého projektu byl „výzkum dítěte … jak děti bydlí, jak se šatí a živí. Dále půjde o zkoumání vlivu rodinného ovzduší na dítě … i otázky, týkající se zábav dětí.“ Dotazníky, které po nedokončeném projektu zůstaly, obsahují množství cenných etnografických dat, včetně informací o návštěvě kina. Vedle zpracování vzorku dotazníků z vybraných školních tříd jsem provedl rozhovory se 17 spolužáky ze dvou tříd, které se Bláhova výzkumu v letech 1946/47 účastnily. Archivní prameny, dobový tisk a dotazníky Bláhova výzkumu umožnily rekonstruovat mechanismy, kterými především škola (organizované školní projekce), ale také církev (hodnocení a doporučování filmů v distribuci) a rodina (vzdělání, kulturní a ekonomický kapitál) ovlivňovaly divácké preference dětí. Interpretace rozhovorů s pamětníky se pak zaměřuje především na jeden zásadní faktor, který významně ovlivňoval roli kina v každodennosti dětí, a to situovanost v socio-kulturní geografii města: individuální zkušenost dětí s filmovou kulturou byla zásadně formována prostorovou dostupností nejbližších kin, jejich charakterem a programovou nabídkou.
|
