Vztah mezi hladinami methylovaných argininů (ADMA a SDMA), genetickou variabilitou v reninangiotenzinovém systému a postižením ledvin u diabetes mellitus 2. typu

• Autoři: TANHÄUSEROVÁ Veronika; TOMANDL Josef; ŠTĚPÁNKOVÁ Soňa; SVOJANOVSKÝ Jan; KRUSOVÁ Darja; OLŠOVSKÝ Jindřich; BĚLOBRÁDKOVÁ Jana; PÁCAL Lukáš; KAŇKOVÁ Kateřina
• Rok publikování: 2009
• Druh: Konferenční abstrakty
• Fakulta / Pracoviště MU: Lékařská fakulta
• Popis: L arginin, ADMA a SDMA mohou ovlivnit produkci NO(regulátor renální hemodynamiky). Recentní poznatky ukazují, že dlouhodobý efekt ADMA je zprostředkován spíše patologickou aktivací RAS a následným oxidačním stresem (up regulace dráhy ACE ATIIR1 NAD(P)H oxidáza). Cílem studie bylo: i) zjistit/potvrdit vztah mezi renálním postižením u diabetiků a hladinami L argininu, ADMA a SDMA v naší populaci a ii) najít případný vztah mezi hladinami methylovaných argininů s genetickou variabilitou v RAS a stupňem postižení ledvin u T2DM. Stádium postižení ledvin DN statisticky významně negativně korelovalo s hladinami L argininu, pozitivně s hladinami ADMA i SDMA ( P < 0.05, Spearman). Statisticky velmi významná byla korelace ADMA a SDMA s oběma hlavními komponentami DN: proteinurií a GFR (P < 0.01, Spearman). Mnohonásobná regrese, kde byly jako prediktory stádia DN zahrnuty proměnné: ADMA, SDMA, genotypy ACE, AGT a ATIIR1, identifikovala statisticky významný nezávislý efekt u ADMA a SDMA, avšak žádný ze studovaných genotypů.

Související projekty

• Genetická variabilita enzymů pentózového cyklu jako faktor modulující nástup a progresi diabetické nefropatie