Vztah mezi hladinami methylovaných argininů (ADMA a SDMA), genetickou variabilitou v reninangiotenzinovém systému a postižením ledvin u diabetes mellitus 2. typu

Varování

Publikace nespadá pod Fakultu sportovních studií, ale pod Lékařskou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

TANHÄUSEROVÁ Veronika TOMANDL Josef ŠTĚPÁNKOVÁ Soňa SVOJANOVSKÝ Jan KRUSOVÁ Darja OLŠOVSKÝ Jindřich BĚLOBRÁDKOVÁ Jana PÁCAL Lukáš KAŇKOVÁ Kateřina

Rok publikování 2009
Druh Konferenční abstrakty
Fakulta / Pracoviště MU

Lékařská fakulta

Citace
Popis L arginin, ADMA a SDMA mohou ovlivnit produkci NO(regulátor renální hemodynamiky). Recentní poznatky ukazují, že dlouhodobý efekt ADMA je zprostředkován spíše patologickou aktivací RAS a následným oxidačním stresem (up regulace dráhy ACE ATIIR1 NAD(P)H oxidáza). Cílem studie bylo: i) zjistit/potvrdit vztah mezi renálním postižením u diabetiků a hladinami L argininu, ADMA a SDMA v naší populaci a ii) najít případný vztah mezi hladinami methylovaných argininů s genetickou variabilitou v RAS a stupňem postižení ledvin u T2DM. Stádium postižení ledvin DN statisticky významně negativně korelovalo s hladinami L argininu, pozitivně s hladinami ADMA i SDMA ( P < 0.05, Spearman). Statisticky velmi významná byla korelace ADMA a SDMA s oběma hlavními komponentami DN: proteinurií a GFR (P < 0.01, Spearman). Mnohonásobná regrese, kde byly jako prediktory stádia DN zahrnuty proměnné: ADMA, SDMA, genotypy ACE, AGT a ATIIR1, identifikovala statisticky významný nezávislý efekt u ADMA a SDMA, avšak žádný ze studovaných genotypů.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info