Ideál panovnické moci v narativních pramenech českého středověku
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2008 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Dvory a rezidence ve středověku II. |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Dějiny |
| Klíčová slova | ruler's power; ideal; middle ages |
| Popis | Autor studie ukazuje na příkladech ukázek z českých středověkých kronik, že představy o původu panovnické moci nad lidmi, úvahy o schopnostech a vlastnostech, které by měly vladaře zdobit, i otázky jak správně vládnout jsou v narativních pramenech českého středověku obsaženy. Původ královské moci nacházejí kronikáři Kosmou počínaje a Petrem Žitavským konče v sakrálním rozměru výkonu panovnické moci. Podobně je tomu i u autorů českých verzí alexandreiského eposu či v rozvahách Karla IV. Takto vysvětlený původ panovnické moci na jednu stranu legitimuje výlučné postavení vládce ve společnosti, na straně druhé však je toto sepjetí panovníka s Bohem pro osobu vládce zavazující. Výkon vlády a prostředky vlastního výkonu moci nesmí být v rozporu božího zákona, který je i zákonem nad králi. Chce-li král v českých středověkých kronikách vládnout dobře, musí svou vládu vést v souladu s božími zákony. Aby byl panovník takové vlády schopen, musí jeho charakterové rysy a osobní schopnosti odpovídat středověké mravní nauce, jež odráží již starší antickou tradici nauky o čtyřech kardinálních ctnostech, kterou obohacuje o další ctnosti křesťanské. I tyto motivy jsou patrné v českých pramenech již od dob kronikáře Kosmy. Král přistupující ke svému údělu vládnout prostřednictvím aplikace moudrosti, uměřenosti a statečnosti do všech svých vladařských počinů vede své činy vstříc spravedlivé vládě, která by v posledku měla být kýženým cílem jeho snažení, jinak by totiž neplatila první premisa, podle níž má král vládnout vždy v souladu s božím zákonem. Spravedlivě vládnout v představách tvůrců českých středověkých kronika a dalších literárních děl znamená především být spravedlivým soudcem, mírotvorcem, statečným bojovníkem, posléze i milosrdným shovívavým vítězem a v neposlední řadě štědrým dárcem a pečovatelem o práva nuzných. Teprve pak je podle českých středověkých intelektuálů zcela naplněn panovnický ideál ve všech jeho aspektech. Rozhodnout, nakolik nalezl tento ideál uplatnění v reálnem životě středověkých vládců, nakolik byly jejich činy opravdovou inspirací tvůrcům kronik a románů, a nakolik byla naopak tato díla inspirativní pro jednání českých knížat a králů, je úkolem, jehož zodpovězení, pakliže je možné, zůstává hozenou rukavicí na kolbišti české historické vědy. |
| Související projekty: |