Ideál panovnické moci v narativních pramenech českého středověku

Varování

Publikace nespadá pod Fakultu sportovních studií, ale pod Filozofickou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

ANTONÍN Robert

Rok publikování 2008
Druh Článek ve sborníku
Konference Dvory a rezidence ve středověku II.
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Obor Dějiny
Klíčová slova ruler's power; ideal; middle ages
Popis Autor studie ukazuje na příkladech ukázek z českých středověkých kronik, že představy o původu panovnické moci nad lidmi, úvahy o schopnostech a vlastnostech, které by měly vladaře zdobit, i otázky jak správně vládnout jsou v narativních pramenech českého středověku obsaženy. Původ královské moci nacházejí kronikáři Kosmou počínaje a Petrem Žitavským konče v sakrálním rozměru výkonu panovnické moci. Podobně je tomu i u autorů českých verzí alexandreiského eposu či v rozvahách Karla IV. Takto vysvětlený původ panovnické moci na jednu stranu legitimuje výlučné postavení vládce ve společnosti, na straně druhé však je toto sepjetí panovníka s Bohem pro osobu vládce zavazující. Výkon vlády a prostředky vlastního výkonu moci nesmí být v rozporu božího zákona, který je i zákonem nad králi. Chce-li král v českých středověkých kronikách vládnout dobře, musí svou vládu vést v souladu s božími zákony. Aby byl panovník takové vlády schopen, musí jeho charakterové rysy a osobní schopnosti odpovídat středověké mravní nauce, jež odráží již starší antickou tradici nauky o čtyřech kardinálních ctnostech, kterou obohacuje o další ctnosti křesťanské. I tyto motivy jsou patrné v českých pramenech již od dob kronikáře Kosmy. Král přistupující ke svému údělu vládnout prostřednictvím aplikace moudrosti, uměřenosti a statečnosti do všech svých vladařských počinů vede své činy vstříc spravedlivé vládě, která by v posledku měla být kýženým cílem jeho snažení, jinak by totiž neplatila první premisa, podle níž má král vládnout vždy v souladu s božím zákonem. Spravedlivě vládnout v představách tvůrců českých středověkých kronika a dalších literárních děl znamená především být spravedlivým soudcem, mírotvorcem, statečným bojovníkem, posléze i milosrdným shovívavým vítězem a v neposlední řadě štědrým dárcem a pečovatelem o práva nuzných. Teprve pak je podle českých středověkých intelektuálů zcela naplněn panovnický ideál ve všech jeho aspektech. Rozhodnout, nakolik nalezl tento ideál uplatnění v reálnem životě středověkých vládců, nakolik byly jejich činy opravdovou inspirací tvůrcům kronik a románů, a nakolik byla naopak tato díla inspirativní pro jednání českých knížat a králů, je úkolem, jehož zodpovězení, pakliže je možné, zůstává hozenou rukavicí na kolbišti české historické vědy.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info