Monoklonální protilátky v onkologii
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2007 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | 11. kongres nemocničních lékárníků |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Onkologie a hematologie |
| Klíčová slova | monoclonal antibodies;therapy;cancer |
| Popis | Zkrácený abstrakt! Nádorová onemocnění zaujímají v ČR přední místa jak v incidenci, tak i v úmrtnosti. V jejich důsledku zemřelo v roce 2005 29 % mužů a 23 % žen. Nicméně srovnávání přírůstku incidence a mortality ukazuje, u vybraných skupiny diagnóz, na zjevný pokrok, jehož příčinou je nesporně časný záchyt nádorových onemocnění a komplexní přístup k jejich léčbě, který zahrnuje využití moderních protinádorových léků cíleně zasahujících struktury nádorové buňky. Jednou z možností cílené protinádorové léčby je využití monoklonálních protilátek. Předností tohoto postupu je cytoredukční účinek navozený řadou synergně působících mechanismů. Přímý protinádorový účinek závisí na cílové struktuře nádorové buňky, vůči které je monoklonální protilátka zaměřena. Nepřímý protinádorový účinek je u nekonjugovaných protilátek zprostředkován imunitními mechanismy, a to antiidiotypovou imunitní odpovědí, cytotoxicitou závislou na komplementu a cytotoxicitou závislou na protilátce. U konjugovaných monoklonálních protilátek závisí nepřímý cytotoxický účinek na charakteru navázané látky (nejčastěji radionuklid, cytostatikum) a významně potencuje protinádorový účinek vyvolaný monoklonálními protilátkami. V současnosti je možné k léčbě hematoonkologických onemocnění a solidních tumorů využít již několik monoklonálních protilátek. V prvním případě se jedná o humanizované monoklonální protilátky: rituximab (Mabthera) a alemtuzumab (Campath). Z dalších monoklonálních protilátek je nezbytné uvést gemtuzumab ozogamicin (Mylotarg), 90Y-ibritumomab (Zevalin) a I131- ibritumomab (Bexxar). V klinických studiích jsou v léčbě hematologických malignit testovány protilátky: epratuzumab (anti-CD22), lumiliximab (anti-CD23), galiximab (anti-CD80), bevacizumab (anti-VEGF) a rituximab konjugovaný s radionuklidem. V léčbě solidních tumorů je možné v klinické praxi použít monoklonální protilátky: trastuzumab (Herceptin), bevacizumab (Avastin) a cetuximab (Erbitux). Trastuzumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka proti extracelulární doméně (ECD) HER-2 receptoru. V současnosti je indikován v adjuvantní a paliativní léčbě karcinomu prsu s prokázanou expresí HER-2 receptoru. V klinických studiích vyšších fází jsou u solidních tumorů exprimujících příslušné receptory testovány další monoklonální protilátky: panitumumab (anti-EGFR), matuzumab (anti-EGFR) a pertuzumabem (anti-HER-2). Panitumumab je lidská monoklonální protilátka proti EGFR receptoru, která je v současnosti povolena v USA v léčbě karcinomu tlustého střeva a konečníku. Matuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti EGFR receptoru. Pertuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka cílená proti několika epitopům HER-2 receptoru, čímž zabraňuje heterodimerizaci HER-2 receptoru s jeho vazebnými partnery. Závěr: použití monoklonálních protilátek se v současnosti stalo neodmyslitelnou součástí protinádorové léčby, přinášející pro pacienty jednoznačný benefit jak v efektivitě léčby, tak i v podobě jejich nízké toxicity. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR číslo NR/8335-3. |