| Popis |
Úvod: B-CLL je charakterizována jako lymfoproliferativní onemocnění relativně nízké malignity, nicméně s velmi variabilním průběhem. Charakter onemocnění, věk, četné interkurence a předléčenost nás často staví před otázku, kdy zahájit terapii progredujícího onemocnění a jaký léčebný režim zvolit. Za účelem stanovení vhodného léčebného režimu jsme opakovaně využili možnost in-vitro testovat chemosenzitivitu/chemorezistenci populace maligních B-lymfocytů pomocí MTT testu (MTT, 3-4,5-dimethylazol-2-yl-2,5-diphenyl tetrazolium). V průběhu naší přednášky bude demonstrováno několik případů pacientů s B-CLL, u kterých byla predikce chemosenzitivity pomocí MTT testu použita. Jako příklad vybíráme kazuistiky: Případ č.1 Pacient R. R., r.n.1940, s B-CLL diagnostikovanou v roce 1994 jako klinické stadium I, dle Raie. Pro progresi choroby byl pacient v roce 1998 léčený chemoterapií Leukeran+Prednison, s efektem stabilizace nemoci (SD). V 09/2005 došlo k další a výrazné progresi (PD) onemocnění, která se projevila generalizovanou lymfadenopatií, hepatosplenomegalií, infiltrací kostní dřeně nad 50 %, leukocytózou nad 200x109/l, anémií G2 a trombocytopenií G2. U pacienta byla dne 10. 11. 2005 zahájena 1. série chemoterapie v režimu CHOP, při laboratorních hodnotách: leu 203x109/l. Před 2.sérií chemoterapie onemocnění nejevilo žádné známky regrese (klinicky stacionární lymfadenopatie, hodnoty leu 214,9x109/l). Proto byl před zahájením 2. série proveden odběr periferní krve na vyšetření chemorezistence leukocytární frakce buněk MTT testem. Výsledek testu prokázal in vitro senzitivitu leukocytů pouze k fludarabinu (EC = 0,31 ug/ml - koncentrace, při které přežívá 50 % nádorových buněk; Cmax/%PB 20/0% - maximální testovaná koncentrace/% přežívajících buněk), částečnou vnímavost k vinkristinu, vepesidu a k mitoxantronu, a rezistenci k prednisolonu, dexametazonu, k daunorubicinu. Na základě těchto výsledků byla provedena změna režimu chemoterapie na fludarabin, který byl pacientovi podáván v monoterapii. Po první sérii fludarabinu došlo k poklesu leukocytózy o 50 % a po třetí sérii byla hodnota leukocytů 11,27x109/l. Po třetí sérii byla chemoterapie přerušena a její efekt dosud přetrvává. Případ č. 2 Pacientka A. M., r.n. 1922, B-CLL/ SCLL diagnostikována v roce 1992 jako klinické stádium IV.A, dle Ann Arbor klasifikace. Do roku 2004 pacientka pro progresi choroby absolvovala více než 7 linií chemoterapie. Léčba probíhala vždy s komplikacemi a efekt léčby byl nejčastěji v podobě stabilizace choroby (SD). U pacientky byla vzhledem k dobrému fyzickému stavu navržena léčba chemoterapií v režimu VAD. Před zahájením chemoterapie byl proveden MTT test. Výsledek testu prokázal in vitro mimořádnou vnímavost leukocytů k dexametazonu (EC50 < 0,0002 ug/ml; Cmax/%PB 6/22,9 %), a dále k prednisolonu (EC50 = 0,024 ug/ml; Cmax/%PB 242,4/14,8%) a rezistenci k vepesidu a dalším cytostatikům. Na základě těchto výsledků byla provedena změna režimu léčby na dexametazon, který byl pacientce podáván od 11/2004 pulzně v monoterapii. Již po první sérii hormonoterapie došlo k poklesu leukocytózy z 214,2x109/l na 53,73x109/l, a uvedený efekt přetrval až do 03/2006. Po celou dobu léčby byla pacientka bez významnějších nežádoucích účinků, její fyzický stav a aktivita zhodnocené Karnofskiho indexem přesahovaly 80%. Bohužel, pacientka umírá v březnu 2006 v důsledku akutní kampylobakterové enteritidy. Závěr: B-CLL reprezentuje maligní onemocnění snadno dostupné k laboratorním analýzám. V indikovaných případech je proto za účelem individualizace protinádorové léčby pacienta možné s úspěchem použít metodu in-vitro testování chemorezistence pomocí MTT-testu
|