| Popis |
Klasifikace vegetace by měla odrážet hlavní ekologické nebo fytogeografické gradienty, které podmiňují variabilitu v druhovém složení porostů. Význam jednotlivých gradientů je však závislý na geografickém rozsahu studia. Lokálně definované jednotky odrážejí hlavně lokální gradienty, jako jsou disturbance a půdní podmínky, zatímco jednotky definované v širších oblastech odrážejí rozdíly v geografickém rozšíření druhů, které je výsledkem proměnlivosti makroklimatu a evoluční a migrační historie druhů ve větších územích. Příkladem fytocenologické klasifikace vycházející ze širokého geografického pojetí jsou dubohabrové lesy svazu Carpinion, které jsou v České republice tradičně rozdělovány na pět geograficky vikarizujících skupin (např. Neuhäuslová in Moravec et al. 2000): (1) hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), (2) panonské dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), (3) karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), (4) polonské dubohabřiny (Tilio-Carpinetum) a (5) jihočeské dubolipové háje (Stellario-Tilietum) s absencí habru. Poněkud nekonzistentně je součástí této jinak geografické klasifikace také šestá asociace, Tilio-Betuletum, která je vymezena ekologicky, specifickými vlastnostmi půd. Cílem naší studie bylo zjistit, na základě numerické analýzy geograficky stratifikovaného souboru 601 fytocenologických snímků, zda variabilita druhového složení dubohabřin České republiky odráží tradiční geograficky pojatou fytocenologickou klasifikaci a jaké jsou hranice, diagnostické druhy a ekologické nároky vymezených typů. Výsledky potvrdily, že variabilita dubohabřin je do značné míry podmíněná geograficky, ale velmi významný je také gradient od mezických po vlhká stanoviště. Tři ze čtyř velkých a tradičně geograficky pojatých skupin, tj. hercynské, panonské a karpatské dubohabřiny, mají opodstatnění pro klasifikaci dubohabrových lesů České republiky. Tradiční jednotka polonských dubohabřin však není příliš dobře vyhraněná jako geografická skupina; spíš jde o klimaticko-edaficky vymezenou jednotku vlhkých dubohabřin, která má centrum rozšíření na severní Moravě, ve Slezsku a ve východních Čechách a floristickým složením je blízká zčásti k lužním lesům, zčásti k vlhkým acidofilním doubravám. Asociace Stellario-Tilietum a Tilio-Betuletum, které byly tradičně považovány za lokální asociace některých částí Českého masívu, nemají na základě numerické analýzy opodstatnění, protože nevybočují z rozsahu variability ostatních hercynských dubohabřin. Na základě výsledků numerické klasifikace navrhujeme rozlišovat následující čtyři asociace: (1) Hercynská asociace, rozšířená v Českém masivu, odpovídající asociaci Melampyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1962, případně Galio sylvatici-Carpinetum Oberdorfer 1957. (2) Panonská asociace vázaná na jižní Moravu (Primulo veris-Carpinetum Neuhäusl et Neuhäuslová ex Neuhäuslová-Novotná 1964). (3) Karpatská asociace, hojná na východní a střední Moravě, tradičně označovaná jako Carici pilosae-Carpinetum Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1964, jejíž správné jméno je však možná Tilio cordatae-Carpinetum Traczyk 1962. (4) Asociace vlhkých stanovišť, rozšířená zejména na měkkých sedimentech východních Čech a severní Moravy a Slezska, která je pravděpodobně totožná s atlantskou asociací Stellario holosteae-Carpinetum Oberdorfer 1957.
|