Koncentrace lysozymu ve slinách sportovců
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Cíle: Cílem práce bylo zjistit změny v koncentraci lysozymu po klidovém období a po sportovní zátěži. Materiál a metodika: Výzkumu se zúčastnilo 12 sportovních gymnastů – chlapců ve věku 8-18 let. U těchto sportovců byl odebrán vzorek slin po období klidu a poté po období intenzivního tréninku. Odebraný vzorek slin byl následně centrifugován, průzračná část byla odtáhnuta pipetou do umělohmotné zkumavky. Poté byl vzorek opatřen číslem vyšetřeného sportovce a ihned zmrazen. Lysozym byl ve vzorcích slin stanoven jednoduchou radiální difúzí v agarose. Lysozym rozkládá polysacharid murein, který je základní složkou grampozitivních bakterií. Enzymaticky narušuje glykosidickou vazbu mezi N-acetylglukosaminem a N-acetylmuramovou kyselinou. Při této metodě je využíván Micrococcus luteus, který patří k nejcitlivějším mikroorganismům rozpouštěným lysozymem. Nejprve byly připraveny agarosové plotny. Agarosa byla smíchána s borát-fosfátovým pufrem, do něhož byl přidán Micrococcus luteus. Směs byla povařena do úplného rozpuštění agarosy a dokonalého rozptýlení buněk Micrococcus luteus. Poté byla nalita na víčka od mikrotitračních destiček. Po jejím vychladnutí a ztuhnutí byly do gelu vysekány jamky. Do jamek byla napipetována kalibrační řada a vzorky slin. Poté byly destičky inkubovány ve vlhké komůrce. Po inkubaci byl odečten průměr difúzní zóny pomocí speciálního měřidla. Množství lysozymu ve vzorku bylo stanoveno odečtem z kalibrační křivky sestavené dle kalibrační řady. Výsledky a diskuse: Bylo zjištěno, že po fyzické zátěži došlo k poklesu hladiny lysozymu u všech sledovaných sportovních gymnastů. K podobným výsledků dospěli i Vest s kolektivem (2010) u dospělých veslařů a Cunniffe s kolektivem (2011) u ragbistů. Závěr: Změny koncentrace lysozymu po odpočinkovém období a po odbobí intenzivního tréninku naměřené v této práci ukazují na jeho potenciál jako možného biomarkeru dlouhodobé sportovní zátěže (Váňa et al., 2020). Zatím šlo o pilotní studii s malým počtem účastníků, kterou bude třeba ověřit na větším souboru sportovců obou pohlaví. |
| Související projekty: |