STANOVENÍ AMIODARONU A DESETHYLAMIODARONU V SRDEČNÍM HROTU PRASATE DOMÁCÍHO POMOCÍ KAPALINOVÉ CHROMATOGRAFIE S HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIÍ
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Amiodaron (AMD) je už od 70. let 20. století s úspěchem používán v humánní medicíně jako antiarytmikum III. skupiny dle klasifikace Vaughan-Williamse k léčbě komorových tachykardií a síňových fibrilací. Mechanismus účinku AMD spočívá především v blokádě K+ kanálů, což vede k prodloužení QT intervalu a prodloužení refrakterní periody. K nežádoucím účinkům patří bradykardie, hypotenze a Torsades de pointes – specifický typ abnormálního srdečního rytmu vedoucího k náhlé srdeční smrti. Biotransformace AMD spočívá v přeměně zejména pomocí cytochromu CYP3A4 na terapeuticky aktivní desethylamiodaron (DEA). AMD i DEA jsou lipofilní povahy a z 96 % se váží na plazmatické proteiny; primárně jsou tedy z organismu vylučovány žlučí. Nežádoucí účinky jsou spojeny jednak s inhibicí některých CYP450 enzymů, ale také kumulací v tkáních, ze kterých se postupně uvolňují. Plazmatická koncentrace tedy neodpovídá celkové biodostupnosti AMD a DEA v organismu. Cílem naší práce bylo zavést jednoduchou LC-MS metodu pro stanovení AMD a DEA v měkkých tkáních, a porovnat jejich koncentrace s hladinami v plazmě. Analyty byly získány ze srdeční tkáně liquid-liquid extrakcí do hexanu. Jako interní standardy byly použity značený D4-amiodaron a D4-desethylamiodaron. Získané výsledky odpovídají na otázku, s jakou účinností se AMD a DEA kumuluje v srdečním hrotu po podání AMD v koncentraci 5; 10 a 15 mg/kg po i.v. podání ve formě hodinové infuze. |
| Související projekty: |