Islám povolžských Tatarů versus islamofobní stereotypy Středoevropanů : Historický exkurz do severních enkláv náboženství půlměsíce „patřícího do Evropy“ již dvanáct století
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Sacra |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | |
| Klíčová slova | Islam; Volga Tatars; religion in Russia; multiculturalism in Russia |
| Popis | V zemích postkomunistické střední Evropy - majících vůbec nejmenší muslimské komunity z celého kontinentu - bývá islám v současnosti nezřídka prezentován prostřednictvím negativních stereotypů coby náboženství bytostně "neevropské", "expanzivní" a "netolerantní". Dějiny i současné reálie islámu praktikovaného povolžskými Tatary představují v tomto kontextu pozoruhodné příklady, neboť uvedené stereotypy významně narušují. Islám pronikl v raném středověku do volžsko-uralského prostoru dříve než křesťanství. Při jeho šíření v prostoru tatarských chanátů nejsou zaznamenány násilné konverze - jako tomu bylo později při expanzi křesťanství doprovázející ruské dobývání. Tradičně islámské oblasti na území současné Ruské federace (konkrétně v Povolží a na Kavkazu) se také staly útočišti vůbec posledních enkláv evropského pohanství. Vzhledem k relativní izolaci od svých předovýchodních ohnisek a také intenzivním kontaktům s neislámskými kulturami v oblasti eurasijských stepí se islám praktikovaný Tatary značně liší od reálií v arabském prostoru, ovšem také v oblastech severního Kavkazu. K dalším faktorům, které ovlivňovaly jeho specifický - relativně sekulární a humanistický - charakter, patří popularita súfismu a džadídismu mezi Tatary během novověké epochy, stejně jako nezbytnost vyrovnávat se s vnějšími tlaky dominantní kultury Ruského impéria, Sovětského svazu i současného postkomunistického Ruska. |
| Související projekty: |