Between kidneys and skin. How Czech Roma mothers cope with ethnic othering
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2018 |
Druh | Další prezentace na konferencích |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Tento příspěvek je založen na analýze 24 biografických rozhovorů českých romských matek, v nichž se zaměřujeme na jejich komplexní a prolínající se identity přítomné v jejich vyprávěních o tom, jakými jsou rodiči, matkami, pečovatelkami a vzdělavatelkami svých dětí předškolního či raně školního věku. Ačkoliv náš vzorek zahrnoval jak romské ženy sociálně znevýhodněné, tak ty které dosáhly vyššího vzdělání a mají stabilní zaměstnání, je třeba konstatovat, že české Romky čelí vícenásobným znevýhodněním, které se prolínají podél násobících se os odlišností – a to bez ohledu na to, jaké jsou jejich vlastní vnitřní identifikace. Romské matky jsou velmi často nevzdělané, čelí mraginalizaci na trhu práce a často jsou hlavními pečovatelkami v rozvětvených rodinách. Na základě hloubkových biografických rozhovorů chceme prozkoumat to, jak vnímají své vlastní etnické, genderové, kulturní, místní a rodičovské identity. Zaměřujeme se na jejich narace týkající se přináležení i jinakosti a jejich interpertace pozitivních zkušeností přináležení stejně jako i způsoby vyrovnávání se s negativními zkušenostmi zjinačování ve formálních i neformálních kontextech. Vezmeme-li v úvahu sociální a historický kontext vývoje Česka ve 20. století, můžeme analyticky spatřit v procesech zjinačování romskýh matek a jejich dětí kontradiktorní dynamiku. Zatímco zjinačování je výrazně spojeno s externími identifikacemi, a tudíž viditelnými a slyšitelnými znaky jinakosti (např. tmavší pleť a romský akcent v mluvené češtině), dynamika vnitříních identifikací je výrazně spojena s procesy „zestejňování“. Tento rozpor je vyjádřen v symbolice těla – zatímco spojení s romstvím je obvykle spjato s viditelnými či slyšitelnými znaky ze strany přáslušníků majority (Alexander 1988, Janků 2008), procesy sebe-identifikace jsou obvykle spojeny s obecnou humanitou („všichni máme stejné ledviny“) nebo sebe-identifikací jako Češek. To je biografický kontext, v něž se snaží tyto ženy hledat socializační strategie vedoucí ke kulturní reproukci ve výchově svých dětí. Je to právě tato výzva, kterou chceme podrobit bližšímu zkoumání, a tím přispět ke konceptualiuzaci politiky identit, stejně jako i k metodologickým inovacím při zkoumání etnických identit v současné Evropě. |
Související projekty: |