Vznik Polského domu v Moravské Ostravě: lidé, místo, stavba
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Lidé, spjatí s počátky Polského domu – lékaři W. Seidl a A. Knapczyk, důlní inženýři a politici F. Brzezowski a H. Schrott, učitel A. Słowik, architekt S. Bandrowski a další – jsou představiteli polského národně buditelského proudu v Ostravsko-karvinském revíru, který z různých důvodů (hlavně v obavě z čechizace Poláků v revíru) odmítal spojenectví s Čechy a spolupracoval s Němci. Vzájemný vztah všech tří národností byl ale samozřejmě složitější, jak ukazuje např. slavnostní otevření Polského domu v září 1900, kde si představitelé všech tří táborů notovali. Pozemek pro Polský dům byl zakoupen v nové části Moravské Ostravy, ve čtvrti, která se teprve od 90. let nově budovala doslova na „zelené louce.“ Byla to čtvrť sociálně smíšená, byť převažovali dělníci a řemeslníci, převážně obytná, byť zde byly drobné dílny, obchody se smíšeným zbožím a u trati rostl průmysl. Polský dům sem vnesl z hlediska funkce důležitý prvek veřejné budovy určené primárně kultuře, setkávání a vzdělávání (fungovala v něm i restaurace). Navíc, spolu s naproti stojícími lázněmi W. Seidla od stejného architekta, vytvořil i výraznou architektonickou hodnotu. Architekt Polského domu, Stanisław Bandrowski (vlastním jménem Stefan Badowski), se stavitelství vyučil ve Varšavě a Polský dům nejprve navrhl v historizující podobě. Plány však brzy proměnil do zajímavé variace na tvorbu krakovského architekta T. Talowského, která měla lépe vystihnout spojení ostravských Poláků s Krakovem a lépe vyjádřit polskost skrze umění a architekturu. |
| Související projekty: |