| Popis |
Úvod: Mutace v genech kódujících strukturu srdečních iontových kanálů jsou podkladem vzniku různých typů dědičných arytmií. Každá rodina má obvykle svou „vlastní“ mutaci. Stejná mutace nacházená v nepříbuzných rodinách ze stejného regionu může představovat tzv. „founder“ mutaci. Cíl: Cílem této práce je poskytnout první dostupné klinické, genetické i funkční charakteristiky mutace c.926C?T v genu KCNQ1 (p.T309I), která je možnou „founder“ mutací syndromu dlouhého QT (LQTS) typu I v našem regionu. Metody: Členové rodin s podezřením na LQTS podstoupili klinické vyšetření včetně hodnocení změn intervalu QT při ergometrii. U jedinců s vysokou pravděpodobností klinické diagnózy byla provedena mutační analýza genů souvisejících s LQTS (zejména KCNQ1, KCNH2, SCN5A). V rodinách nositelů mutace T309I bude dále provedeno zjištění geografické lokalizace původu předků v otcovské linii pomocí analýzy haplotypu mikrosatelitů (STR, Short Tandem Repeats) lokalizovaných v nonrekombinantní oblasti chromosomu Y (NRY). První pokusy v rámci funkční analýzy byly provedeny na přechodně exprimovaných lidských kanálech metodou whole cell patch clamp při 37 ?C. Výsledky: V 5 nepříbuzných rodinách (14 žen, 9 mužů) s výskytem LQTS byla nalezena mutace T309I genu KCNQ1 u 7 žen a 4 mužů. Hodnota intervalu QT u nosičů mutace byla 470±20 ms v klidu a 490±20 ms ve 4. minutě restituce, u zdravých jedinců pak 410±30 ms v klidu a 420±20 ms ve 4. minutě restituce. Dva nosiči mutace prodělali synkopu či resuscitovanou oběhovou zástavu. Před započetím zjišťování dopadu mutace T309I na funkci kanálu pro pomalou složku zpožděného draslíkového proudu z buňky (IKs) je třeba stanovit základní funkční parametry u kanálu bez mutace. Ustálená aktivace těchto kanálů dosahovala poloviční hodnoty při 11,1±1,1 mV (sklon křivky 13,9±0,7 mV). Velikost tzv. „tail“ proudu při -40 mV následujícím po 5 s při +60 mV byla 317,5±60,1 pA (kapacita buněk 10,5±1,1 pF). Aktivace i deaktivace kanálů probíhala exponenciálně; aktivace s časovou konstantou 2,94±0,3 s při 0 mV a 1,15±0,09 s při +60 mV, deaktivace s časovou konstantou 168,0±14,2 ms při -80 mV a 568,4±66,5 ms při -40 mV. Při vyšších stimulačních frekvencích docházelo díky neúplné deaktivaci k významnému navýšení proudu. Závěr: První analýza mutace T309I podporuje naši hypotézu, že by mohla tato mutace hrát roli „founder“ mutace syndromu dlouhého QT typu I v našem regionu. Funkční analýza kanálů bez mutace potvrdila základní vlastnosti těchto kanálů známé z literatury. Získané výsledky jsou tedy dobrým východiskem pro porovnání vlastností kanálů s mutací T309I a bez ní.
|