Rozdíly v příjmu potravy a genetická variabilita v chuťových receptorech mezi ženami s a bez gestačního diabetu

Varování

Publikace nespadá pod Fakultu sportovních studií, ale pod Lékařskou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

BARTÁKOVÁ Vendula KURICOVÁ Katarína ZLÁMAL Filip ŠINDELÁŘOVÁ Michaela KOVÁČOVÁ Lívia KOVÁČOVÁ Katarína BĚLOBRÁDKOVÁ Jana KAŇKOVÁ Kateřina

Rok publikování 2016
Druh Další prezentace na konferencích
Fakulta / Pracoviště MU

Lékařská fakulta

Citace
Popis Úvod Gestační diabetes (GDM) reprezentuje nejčastější metabolickou poruchu v těhotenství. Příjem potravy hraje důležitou roli v rozvoji obezity a může také ovlivňovat vznik a rozvoj GDM. Zatím velmi málo studií se zaměřilo na možné rozdíly v příjmu potravy v pre-gestačním období a období těhotenství u žen s GDM a žen s fyziologickým průběhem těhotenství. Nezanedbatelnou roli ve výběru potravin hrají chuťové preference. Výsledky přechozích studií naznačují asociaci několika jednonukleotidových polymorfismů (SNP) v genech pro chuťové receptory (CHR) s výskytem diabetu typu 2, ale doposud žádná studie se nevěnovala možnému vztahu mezi alelovými variantami v genech pro CHR a GDM. Cílem studie bylo 1) zhodnotit dietní zvyklosti těhotných žen a identifikovat možné rozdíly v potravinových preferencích mezi těhotnými ženami s a bez GDM, 2) prokázat možnou asociaci několika vybraných SNPs v genech pro CHR s GDM. Metodika Do studie bylo zařazeno 357 těhotných žen (293 s GDM a 64 kontrol). Všechny ženy podstoupily orální glukózový toleranční test (oGTT) se 75g glukózy mezi 24.-28. týdnem těhotenství. GDM byl diagnostikován dle ČDS kritérií z roku 2008: glykémie nalačno: ? 5,6 mmol/l, glykémie v 1. hodině ? 8.9 mmol/l, glykémie v 2. hodině ? 7.7 mmol/l, (pro diagnózu GDM stačila jedna z uvedených hodnot). 88,7% probandek (196 GDM a všechny kontroly) vyplnilo semikvantitativní frekvenční dotazník pro zjištění dietních zvyklostí za období těhotenství. Pro genetickou analýzu bylo vybráno 5 SNPs v genech pro chuťové receptory - TAS1R2 gen (rs35874116) pro receptor sladké chuti, TAS2R7 (rs619381) a TAS2R9 (rs3741845) geny pro receptor hořké chuti, CD36 (rs1527479) gen pro receptor “tukové” chuti a gen SLC2A2 (rs5400) pro glukózový transportér GLUT2. Výsledky Ženy s GDM vykazovaly signifikantně větší frekvenci konzumace masa (kuřecí, vepřové a uzené maso), mléčných výrobků a sladkých nápojů (P=0,02, chí-kvadrát test), naopak méně konzumovaly syrovou zeleninu. GG genotyp v TAS2R9 genu pro hořkou chuť (rs3741845) byl asociován s GDM (P=0.0087, chí-kvadrát test). Neprokázali jsme žádnou asociaci mezi alelami či genotypy ve studovaných SNPs a BMI, celkovým váhovým přírůstkem během gravidity, porodní váhou dítěte či hladinami glykémie během oGTT testu. Závěr Naše studie ukázala rozdíly v dietních zvyklostech vybraných potravin a potravinových skupin mezi zdravými těhotnými ženami a těmi s GDM a genetickou asociaci G alely v genu pro receptor hořké chuti TAS2R9 s GDM. Možné vztahy mezi genetickou výbavou jedince pro chuťové receptory, na to navazujícími dietními preferencemi a vznikem metabolických potažmo civilizačních onemocnění musejí prokázat i další studie. Podpořeno programem specifického výzkumu LF MU (MUNI/A/1426/2015).

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info