| Popis |
Cílem studie bylo zjistit a porovnat reaktivní agilitu ligových hráčů a hráčů regionálních soutěží a její změny vlivem sportovně-specifického rozcvičení. Výzkumný soubor tvořilo 43 hráčů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Jednu skupinu tvořilo 22 hráčů z družstev hrající národní ligové soutěž (24,3 ± 5,6 let, výška 179,4 ± 8 cm, hmotnost 74,8 ± 10,4 kg), druhou skupinu 21 hráčů hrajících nižší regionální soutěže (26,7 ± 5,64 let, výška 180,2 ± 7,7 cm, hmotnost 77,8 ± 10,5 kg). Použili jsme Fitro agility test modifikovaný pro stolní tenis před a po rozcvičení. Pro analýzu dat byla použita dvoufaktorová ANOVA při opakovaných měřeních. Při porovnání reaktivní agility jsme zjistili signifikantní rozdíl před a po sportovně-specifickém rozcvičení jak u skupiny ligových hráčů (885,94 ± 122,69 ms před rozcvičením, 842,80 ± 119,48 ms po rozcvičení, zlepšení o 4,87 %, p < 0,0004), tak u skupiny hráčů nižších soutěží (932,96 ± 114,78 ms před rozcvičením, 871,90 ± 119,68 ms po rozcvičení, zlepšení o 6,54 %, p < 0,0002). I když ligový hráči dosáhli lepších výsledků, rozdíl mezi skupinami nebyl shledán signifikantní. Taktéž bylo zjištěno, že účinek sportovně-specifického rozcvičení není pro různé skupiny rozdílný. Sportovně-specifické rozcvičení (rozehrání) hraje důležitou roli pro zlepšení reaktivní agility a proto by nemělo být podceňováno.
|