Exprese a aktivita glyoxalázy 1 za podmínek glukotoxicity, lipotoxicity a urémie: je dikarbonylový stres zásadním patogenetickým faktorem rozvoje pozdních komplikací u diabetu?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Citace | |
| Popis | Zvýšená produkce reaktivních metabolitů – zejm. ?-oxoaldehydů/dikarbonylů (např. methylglyoxal, glyoxal a 3-deoxyglukoson) – za podmínek hyperglykemie a přidružených abnormalit asociovaných s absolutní či relativní inz. deficiencí (lipotoxicita) jednak přímo dysreguluje intracelulární metabolizmus a vede rovněž k tvorbě chemicky heterogenní skupiny látek zvaných Advanced Glycation End-products (AGEs). Obě abnormality se dlouhodobě podílí na vzniku diabetických komplikací. Na druhou stranu existence přirozených, fylogeneticky konzervovaných dedikovaných detoxifikačních mechanizmů jako je glyoxalázový systém složený z glutathion-závislé glyoxalázy I (GLO1) a glutathion-nezávislého enzymu s glyoxalázovou aktivitou (DJ-1) dokladuje důležitost flexibilní regulace dikarbonylového stresu in vivo. Experimentálně bylo prokázáno, že zatímco homozygotní delece GLO1 je embryonálně letální, over-exprese GLO1 in vitro kompletně inhibuje tvorbu AGEs z methylglyoxalu a chrání buňky před hyperglykemickým poškozením. Cílem práce bylo porovnat expresi GLO1 a DJ-1 in vitro za metabolických podmínek patofyziologicky odpovídajících situaci u diabetiků bez a s komplikacemi, tj. (a) glukotoxicita, (b) lipotoxicita, (c) kombinace obou a (d) pokročilá diab. choroba ledvin ve st. CKD5/uremie. Nezávisle byly výsledky ověřeny stanovením exprese GLO1 v humánních mononukleárních buňkách perif. krve diabetiků (PBMC). |
| Související projekty: |