Tělesná kultura a životní prostředí II
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Tělesná kultura |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Sport a aktivity volného času |
| Klíčová slova | evolutionary ontology; physical culture; environment; culture; nature; movement; physical exercises |
| Popis | Text přímo navazuje na článek Tělesná kultura a životní prostředí, který byl publikován v minulém čísle časopisu. Článek z pozic evoluční ontologie Josefa Šmajse zdůvodňoval tvrzení, podle něhož tělesná kultura ani tělocvičná aktivita nejsou funkčně zapojené do vývoje a stability přírodního systému, ale jsou naopak součástí růstového „metabolismu“ protipřírodně orientované kultury. Cílem tohoto textu je z pohledu evoluční ontologie poukázat na různou míru i způsob protipřírodního působení tělocvičné aktivity, ale také načrtnout její „pro- -přírodní“ potenciál. Autor si pomocí běžných obecných metod fi losofi e (analýza, syntéza, zobecňování, konkretizace, abstrakce, komparace, explikace atd.) všímá spojení tělocvičných aktivit s kulturou. Tělocvičné aktivity se v tomto smyslu liší tím, v jaké míře jsou destruktivní vůči přírodě a rovněž tím, zda je problémem jejich přímé či zprostředkované působení. Zprostředkované negativní důsledky tělesného cvičení pro přírodní systém jsou výsledkem (různě těsného) spojení s ekonomickým subsystémem kultury, který je v současnosti silně orientován na zvyšování všeobecné spotřeby. Potenciální „pro-přírodní“ orientace tělesné kultury by se podle autora mohla uskutečnit prostřednictvím určitého příklonu k původní přirozené funkci pohybu, kterou je emoční, kognitivní a behaviorální vrůstání živých systémů do přírodního prostředí. Autor tak dospívá k závěru, že cestou „pro-přírodně“ orientované výchovy a vzdělání („naturalizace“) by se tělesná kultura mohla v budoucnu zapojit do potřebné „biofilní“ rekonstrukce kultury. |