Vliv uvolnění mediálních stabilizátorů kolena na velikost korekce u vysoké valgizační opening-wedge osteotomie tibie; anatomická studie na kadaverech
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae čechoslovaca |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Chirurgie včetně transplantologie |
| Klíčová slova | high-tibial osteotomy; opening-wedge; medial collateral ligament; pes anserinus; soft tissue release; computer navigation; cadaver study |
| Popis | CÍL STUDIE Při potřebě většího rozevření osteotomie horní tibie pro správnou korekci osy dolní končetiny může být zapotřebí částečné uvolnění úponů mediálních stabilizátorů na tibii. Cílem studie bylo ověřit na kadaverózních preparátech význam uvolnění mediálních stabilizátorů kolena na možnou velikost korekce u valgizační osteotomie horní tibie s úhlem otevřeným mediálně. VÝSLEDKY Ke statistickému zpracování byly užity popisné statistické metody a párový dvouvýběrový t-test k vyhodnocení statistické významnosti výsledků. Hladina významnosti byla nastavená na p menší než 0,05. Po uvolnění každé částí mediálních stabilizátorů došlo ke statisticky významné změně osového postavení při zatížení konstantní sílou. Klinicky a statisticky nejvýznamnější změna 3,4 stupňů byla dosažená po uvolnění povrchní porce vnitřního postranního vazu při zatížení osteotomie 100 N. K celkovému posunu mechanické osy dolní končetiny 5,5 stupňů proti stavu bez uvolnění stabilizátorů přispělo tedy uvolnění vnitřního postranního vazu 62 %. Při zatížení osteotomie 150 N došlo po uvolnění vnitřního postranního vazu ke změně o 4,1 stupňů a to jest 56 % z celkové změny 7,3 stupňů po uvolnění všech stabilizátorů. Při distrakci osteotomie větší silou je tedy patrný nárůst stabilizačního efektu složek pes anserinus. DISKUSE Vývoj úhlově stabilních implantátů posunul možnosti spolehlivé fixace vysoké korekční osteotomie tibie s rozevřením klínu z vnitřní strany. Tyto implantáty umožňují stabilní fixaci i při potřebě velké korekce mechanické osy končetiny a umožňují rehabilitaci s brzkým zatěžováním. Síla potřebná k rozevření osteotomie u velké korekce významně narůstá. Proto je nutno brát v úvahu i potřebu uvolnění mediálních stabilizátorů kolenního kloubu. Podle našeho povědomí dosud nebyla publikována práce zabývající se studiem vlivu jednotlivých stabilizačních struktur na vnitřní straně kolena na sílu potřebnou k rozevření osteotomie horní tibie s úhlem otevřeným mediálně. ZÁVĚRY Při korekci osy dolní končetiny vysokou tibiální valgizační opening-wedge osteotomii dochází ke zvýšení napětí stabilizátorů na konkávní straně deformity. Prezentované výsledky ukazují významnou roli uvolnění povrchní porce vnitřního postranního vazu ke snížení síly vynaložené k dosažení korekce deformity. |