PRVNÍ POMOC V HODINÁCH TV

Záchranné pomůcky na bazénu

Při záchraně tonoucího je vždy bezpečnější upřednostnit záchranu ze břehu s použitím záchranných pomůcek před osobním zásahem ve vodě.

Při osobním zásahu hrozí nebezpečí, které je spojené nejen s nevyzpytatelným chováním tonoucího (napadení zachránce tonoucím), ale i možností tonutí zachránce při nezvládnutí dané situace.

POZNÁMKA

Tonoucí vyvine ve stresové situaci několikanásobně větší sílu než v normální situaci; dítě může vyvinout sílu dospělého člověka.

Záchranné pomůcky by měly být nedílnou součástí vybavení každého bazénu. Byly vytvořeny pro záchranu ze břehu, ale většinu lze využít i při osobním zásahu ve vodě. Mezi záchranné pomůcky, se kterými se na bazénech nejčastěji setkáváme, patří záchranná podkova nebo záchranný pás.

V případě, že výuka plavání probíhá na veřejném bazénu, musí se vyučující seznámit s umístěním záchranných pomůcek!

Pokud výuka probíhá na školním bazénu, měly by tyto pomůcky být připraveny ke každé výuce!

Záchranná podkova a záchranný pás – charakteristika pomůcky :

Záchranná podkova

Je pro svou omezenou délku hodu a lehkost vhodná pro účely záchrany na vnitřních bazénech. Ve venkovních podmínkách je lehký materiál spíše nevýhodou, protože může být podkova při letu sražena větrem. (Miler, T., 2007, s. 43)

Obr. 17: Záchranná podkova

Záchranný pás

Velkou předností záchranného pásuje mnohočetnost jeho využití. V některých případech ho stačí postiženému jen podat (foto 16). Lze jej použít i jako házecí pomůcku, jak narovnaný, tak i sepnutý do kruhu (foto 17). Při osobním zásahu jej lze využít při tažení tonoucího k nadlehčení a jeho zabezpečení. Velkou výhodou při tažení tonoucího s pomocí záchranného pásu je možnost sledovat stav postiženého (Foto 18). (Miler, T., 2007, s. 44)

Obr. 18

Obr. 19

Obr. 20

Záchrana tonoucího ze břehu s použitím záchranné podkovy

Obr. 21

Postup:

Vyučující hlasitým voláním upozorní na tonoucího, dá zřetelný signál pro ostatní k okamžitému opuštění bazénu. Žáci se shromáždí na jednom místě.
Vyučující uchopí záchrannou podkovu do jedné ruky, stočené lano do druhé, hlasitě na sebe upozorní tonoucího a záchrannou podkovu mu hodí.
Tonoucí uchopí záchrannou podkovu a vyučující ho přitahuje ke břehu.
Záchranná akce je ukončena vytažením tonoucího z bazénu, zjištěním stavu postiženého, zajištěním tepelného komfortu a voláním ZZS.

Poznámka k technice hodu záchrannou podkovou:

Nejvhodnější a nejpřesnější technikou použití podkovy pro záchranu je hod spodním obloukem. Záchrannou podkovu házíme 1 až 2 m před tonoucího, aby mohl po jednom nebo dvou záběrech podkovu uchopit. Pokud vyučující ovládá házení podkovou dokonale, hází za tonoucího a potom podkovu k němu pomocí lana přitáhne (podle Miler, T., 2007, s. 44).

nahoru

Záchrana tonoucího ve vodě s použitím záchranného pásu

Obr. 22

Postup:

Vyučující hlasitým voláním upozorní na tonoucího, dá zřetelný signál pro ostatní k okamžitému opuštění bazénu. Žáci se shromáždí na jednom místě.
Přetáhne si popruh záchranného pásu přes hlavu a paži.
Vstupuje do vody buď tzv. skokem do neznámé vody, nebo jiným bezpečným způsobem, ale vždy tak, aby měl neustále vizuální kontakt s tonoucím.
K tonoucímu plave s hlavou nad vodou. Při plavání táhne pás za sebou.
Ve vzdálenosti 2 až 3 m před tonoucím se zastaví, dostává se do polohy na boku, spodní nohu pokrčí pod tělo a horní má nataženou směrem k tonoucímu (v případě, že by tonoucí reagoval tak, že se po zachránci začne sápat, je možné ho bezpečně nohou odstrčit).
Přitahuje pás, který má za sebou.
Vyučující pokládá pás před sebe a uchopí tonoucího podhmatem za zápěstí (pravou za pravou nebo levou za levou ruku).
Přetočením paže a otočením tonoucího na znak jej pokládáme v oblasti hrudníku na záchranný pás.
Rukou, která drží pás, sjíždíme dolů po páteři až po hrudní část zad. Svojí paží fixujeme pás.
Takto zajištěného postiženého táhneme ke břehu.
Vytažení tonoucího z bazénu, uvolnění dýchacích cest, kontrola dechu, volání ZZS (podle Miler, T., 2007).