PREVENCE ZRANĚNÍ V MÍČOVÝCH HRÁCH
Příčiny poranění a mechanismus vzniku úrazu
Sportovní hry jsou na školách velmi oblíbené a patří mezi nejčastěji zařazované pohybové aktivity. Díky jejich oblibě se zákonitě také zvyšuje riziko poranění. Ze statistik Národního registru dětských úrazů 23,2 % všech sportovních úrazů dětí hospitalizovaných v některém z 8 dětských traumatologických center v ČR v roce 2009 tvořily právě úrazy ve sportovních hrách.
Můžeme se při nich setkat s poraněními vzniklými především při kontaktu se spoluhráčem (např. v basketbale, fotbale), při špatném došlapu či doskoku (např. ve volejbale, basketbale) nebo při rychlých změnách směru či prudkém zastavení (např. florbal). Jedná se nejčastěji o poranění pohybového aparátu, konkrétně dolních končetin (distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu apod.). Ale i jiná zranění nejsou neobvyklá (např. zlomeniny, poranění horních končetin, poranění hlavy atd.).
Těžká poranění hlavy či páteře mnohdy s následkem smrti jsou v České republice příliš často v poslední době spojována s pádem fotbalové či házenkářské branky!
Mechanismy vzniku úrazu:
- pád na zem (špatný terén, kluzká podlaha, jiná nerovnost)
- kontakt se soupeřem
Obr. 26: Kontakt se soupeřem v basketbale
- kontakt se sportovním náčiním (podhuštěné míče)
- kontakt s brankou, pád branky
- špatné došlapy, doskoky (doskok na soupeřovu nohu)
Obr. 27: Špatný doskok na soupeřovu nohu ve volejbale
