VÝUKA LEZENÍ NA ZŠ A SŠ – UMĚLÉ HOROLEZECKÉ STĚNY

ÚVODNÍ SLOVO

Horolezectví je pohybovou činností člověka na rozhraní sportu a životního stylu. Každý si v něm může nalézt to, co jej nejvíc oslovuje. Jak maximální fyzický výkon a překonání vlastní fyzické schopnosti ve sportovních bezpečně odjištěných cestách, tak uspokojení dobrodružství a prožití plné maximální psychické koncentrace v tradičních směrech na skalních a horských stěnách.

V posledních třiceti letech se horolezectví rozvinulo do mnoha směrů a formátů. Budování umělých lezeckých stěn ve městech otevřelo přístup k přirozenému lezeckému pohybu široké veřejnosti a lezecká stěna se stala využívaným a populárním prostředkem rozvoje fyzické kondice, ale také odvahy, odhodlání a odpovědnosti v nejedné základní či střední škole.

Lezecký pohyb je přirozený a jako takový je zejména dětmi velmi oblíben. Umělá stěna je prostředí, kde je možné eliminovat vnější rizikové faktory, tak jak je známe z vnějšího prostředí skal a hor. Co však není možné eliminovat, jsou lidské chyby a nedostatečná koncentrace věnovaná jištění. Bez přítomnosti dokonalé kontroly a plně uvědomělého chování platí při lezení na umělé lezecké stěně, že se stejně jako ve skalách a horách jedná o sport, při němž hrozí riziko velmi vážných až fatálních úrazů.

Z mnoha lezeckých forem a disciplín si představíme dvě odvětví sportovního lezení, které jsou nejčastěji provozovány v rámci školní výuky lezení na umělých stěnách a v rámci volnočasových zájmových aktivit dětí a mládeže: bouldering a sportovní lezení na obtížnost.