Technical University of Munich

Vzhledem k tomu, že v Německu se nic takového jako obor Fyzioterapie nevyučuje, bylo celkem náročné zvolit si vhodné předměty odpovídající mému zaměření a zároveň jazykovým znalostem. Přesto se mi povedlo sestavit si dobrý rozvrh. Polovina předmětů se týkala právě fyzioterapie, ať už přímo či okrajově a ta druhá půlka byla vhodná spíš pro ASAK, např. učitelství atletiky, plavání, míčových her atd.. Pro studenty fyzio bych rozhodně doporučila předměty jako Motorická neurorehabilitace či Sportovní biologie (“fyziologie fyzické zátěže“) a obecně všem bych řekla, ať vyzkouší předmět Zážitková pedagogika. Lektorky byly velice vstřícné (i ke studentům s podprůměrnou němčinou jako já) a o navázání nových přátelství nebyla nouze.

Technická univerzita v Mnichově se pyšní 50% zahraničních studentů. Tento průměr rozhodně snižuje sportovní fakulta, kterou jsem měla možnost navštěvovat. Ne mnoho kurzů nabízených fakultou bylo vyučováno v anglickém jazyce. Úkol na začátku semestru zněl tedy jasně: zapsat si co nejvíc v angličtině vyučovaných předmětů.
Nicméně i s úrovní němčiny B1 se dá v německém světě přežít. Těžší předměty spíše pro fyzioterapeuty jsem studovala v angličtině a ty lehčí praktické jako třeba plavání v němčině. Hodně mi pomáhali mí němečtí kamarádi, které jsem získala díky jedné víkendové výuce v Alpách uprostřed podzimu.
Rozhodně bych si netroufla tvrdit, že bych se ve své německé mluvě za ten půlrok nějak výrazně zlepšila, ale můžu říct, že jsem vylepšila svůj postřeh. Některé situace jako ošetřování paní, která se skutálela ze schodů či pomáhání slepému pánovi do metra vás přece jenom trochu zocelí a donutí vás rychle reagovat a odpovídat.

Co se týče ubytování, tak to bylo naprosto skvělé. Ač se ještě tři měsíce před odjezdem zdálo, že si budu řešit bydlení sama, nakonec mi byla nabídnuta velice lukrativní možnost ubytování a to v Olympijské vesničce na severu Mnichova. Je to nejlevnější varianta bydlení, která se dá v Mnichově sehnat, navíc hned vedle krásného Olympijského parku, a proto je také velice těžké tyto koleje dostat. Pokoj jsem měla pro sebe, takže soukromí jsem si mohla užívat a když mi přijela návštěva z Česka, tak jsem si nemusela lámat hlavu s tím, kde je ubytuji. Na kolejích bylo i tak velice živo, a ač jsem nezažila vyhlášené letní grilovačky u řeky, byla jsem na spoustě akcí pořádaných v blízkosti Olympijského parku.

Velkým plusem Mnichova je organizace pořádající na sportovní fakultě či v Olympijském parku každý den nepřeberné množství sportů/sportovních kroužků za den. Každý si mohl vybrat. Pro mě byla například jasná volba plavání. Olympijská plavecká hala je naprosto famózní a obrovská. I když nejsem nijak dobrý plavec, ráda jsem tam trávila volný čas a chodila plavat s kamarády skoro každý den.
Co se týče Mnichova obecně, je to placka. Milovníci hor by si přišli na své, pouze po hodinové cestě vlakem do Alp. To se nezdá nijak dlouho, ale vlaky jsou bohužel v Německu opravdu cenově náročné, takže cestovat každý víkend do hor by vám nejspíš velice provětralo peněženku. Nicméně kouzlo vánočních trhů společně s vyhlášeným svařákem i punčem jsem si v Mnichově i v Normiberku užila dosytosti. Můžu říct, že absolutní většina erasmáků věděla, jak se svařák řekne německy a naprosto netušila, jak zní toto slovíčko v angličtině.
Kdybych měla zhodnotit celý svůj pobyt, rozhodně nelituji, že jsem vyrazila na erasmus. Byla to pro mě naprosto nová a zcela unikátní zkušenost, která mi ukázala, že se dá přežít i jinde s minimální úrovní jazyka té země a ještě si k tomu najít nové kamarády a vidět zase o kousek víc z cizích zemí.