Inovace SEBS a ASEBS

4. Fyziologie úpolových disciplín

4.1. Aikido

4.1.1 Charakteristika aikida

Aikido je jedním z nejmladších japonských bojových umění. Je založeno především na myšlence neagresivity, rozvíjí cvičícího jedince po fyzické i psychické stránce. Aikido je velice rozmanité, má asi 3000 technik. (Kohlíková, 1996 In Heller)

Z pohledu rozvoje úpolových dovedností je aikido zaměřeno především na dokonalou techniku vychýlení a kontroly partnerova pohybu s využitím technik páčení a hodů. (Vít-Reguli, 2010)

4.1.2 Metabolická charakteristika výkonu

Většina základních technik aikido je vedena v aerobním a jen výjimečně krátkodobě anaerobním laktátovém typu metabolického krytí.

4.1.3 Zdravotní rizika v aikido

V aikidu je úrazovost velice nízká. Úrazy jsou způsobeny především nezvládnutím techniky pohybu. Mezi bolestivé techniky patří ohýbání kloubů.

Literatura:

KOHLÍKOVÁ, Eva. Asijská bojová umění – Aikido. In Heller a kol. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Praha: Karolinum, 1996. s. 4-5. ISBN: 80-7184-225-7.

VÍT, M. – REGULI, Z. a kol. Základy úpolových sportů pro tělesnou výchovu. Elportál, Brno: Masarykova univerzita. ISSN 1802-128X. 2010

4.2. Box

4.2.1 Charakteristika boxu

Box je individuální bojový sport, při němž se dva soupeři snaží zasáhnout svého protivníka pěstmi, musí při tom zůstat ve vyhrazeném čtvercovém prostoru obklopeném provazy (tzv.ringu). Cílem sportovního výkonu je zvítězit nad soupeřem pomocí úderů, úhybů a krytů povolenými pravidly AIBA.
Acyklické pohyby jsou prováděny při vysoké intenzitě zatížení. Nejdůležitějšími pohybovými schopnosti pro výkon jsou reakční rychlost, výbušná síla a koordinace. Box vyžaduje přesnost pohybů, zejména paží, dobrou koordinační schopnost dolních končetin a celkovou souhru celého těla, hlavně horních a dolních končetin.

4.2.2 Metabolická charakteristika výkonu

V boxu se jedná o intervalový typ zátěže se střídáním intenzity. Tato intenzita je submaximální až maximální. Výkon v boxu trvá podle počtu kol, 1 kolo má délku 2 minuty.
Energie je kryta z ATP a CP, dále také z glykogenu. Jedná se o resyntézu ATP především anaerobní cestou. Podílí se na tom ATP-CP systém a dále anaerobní glykolýza, při které se obnovuje ATP z glykogenu. Část výkonu je pak kryta oxidativní fosforylací, do které jako zdroj energie opět vstupuje glykogen.

Energetický výdej při tréninku dosahuje 1740% z nál. BM. Při zápasu je energetický výdej až 5000 kJ/h.

4.2.3 Funkční charakteristika výkonu

V následující tabulce uvádíme přehled některých vybraných fyziologických parametrů během výkonu.

Tab. č. 10. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Vránová 1995*, Smith 1998**).

V moči po zápase u boxerů můžeme najít bílkoviny a erytrocyty.

4.2.4 Specifické adaptace organismu na zátěž

Vlivem anaerobního tréninku se ve svalech zvyšují energetické zásoby ATP, CP a glykogenu.
Dochází také celkově ke zvýšení anaerobní a aerobní kapacity. Zvýšení aerobní kapacity (adaptace na vytrvalostní trénink) je nezbytné především pro rychlou regeneraci energetických zdrojů. Boxerským tréninkem se zlepšují také funkce smyslových analyzátorů. Jedná se především o adaptaci zrakového analyzátoru, zlepšuje se periferní vidění, odhad vzdálenosti a prostorová orientace. Dále dochází k adaptaci vestibulárního systému. Naopak se snižuje taktilní čití a bolestivá citlivost.
Z morfologických změn je především patrná hypertrofie rychlých svalových vláken, svaly se zvětšují na objemu díky tréninku dynamické síly.
U boxerů se také setkáváme se zvýšenou srážlivostí krve.

4.2.5 Charakteristika sportovce

V následující tabulce uvádíme přehled funkční charakteristiky sportovce, respektive výběr fyziologických parametrů při testu do maxima u boxerů.

Tab. č. 11. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1995*, Grasgruber-Cacek 2008**).

U boxerů obvykle převažují rychlá svalová vlákna.

V následující tabulce uvádíme přehled základních parametrů somatické charakteristiky boxerů. Na obr. je pak somatograf průměrných boxerů těžkých a lehkých vah.

Tab. č. 12. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**).

4.2.6 Zdravotní rizika v boxu

V boxu je úrazovost vysoká, před boxem je jen ragby.
Mezi nejčastější akutní poranění patří: krvácivá poranění nosu, úst, tržné rány, poranění zubů a dolní čelisti, distorze palce, fraktury metakarpálních kostí (Benetova zlomenina), otřesy mozku, srdeční šok- údery na srdeční krajinu, vazovagální synkopy cerebrální krvácení (Korbelář 1997).
Mezi chronická řadíme: encefalopathii mozku (změnami charakteru osobnosti, poruchami koordinace, rovnováhy, řeči, poruchami intelektu), křečové stavy (Korbelář 1997).

Literatura:

GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
VRÁNOVÁ, Jana, Úpolové sporty: Box. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 2. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 146-154. ISBN: 80-7184-039-4.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s.
SMITH, Marcus S. Sport specific ergometry and the physiological demands of amatér boxing. Doctoral Thesis, University College Chichester, England, 1998.

4.3. Judo

4.3.1 Charaketristika juda

Judo je individuálním úpolovým sportem, jehož zakladatelem byl Jigoro Kano, který kompletoval techniky do jediného celku s názvem Judo (v překladu Jemná cesta). Cílem sportovního výkonu je pak překonání soupeře dle pravidel juda. Pro výkon jsou především nezbytné koordinační schopnosti judisty. Intenzita zatížení je kolísává.

4.3.2 Metabolická charakteristika výkonu

V judu se jedná o intervalový typ zátěže se střídáním intenzity. Intenzita kolísá od střední až po maximální. Výkon trvá do 5min u mužů a do 4min u žen. Obvykle se jedná až o 30s aktivity s krátkými „pauzy“, které mohou trvat až 10s.
Energie je kryta z ATP a CP, dále také z glykogenu. Jedná se o resyntézu ATP především anaerobní cestou. Podílí se na tom ATP-CP systém a dále anaerobní glykolýza, při které se obnovuje ATP z glykogenu. Část výkonu je pak kryta oxidativní fosforylací, do které jako zdroj energie opět vstupuje glykogen.

4.3.3 Funkční charakteristika výkonu

V následující tabulce uvádíme přehled některých vybraných fyziologických parametrů během výkonu.

Tab. č. 13. Hodnoty fyziologických parametrů během sportovního výkonu (upraveno dle Havlíčková 1993*, Degoutte 2003**).

4.3.4 Specifické adaptace organismu na zátěž

Vlivem anaerobního tréninku se ve svalech zvyšují energetické zásoby ATP, CP a glykogenu.
Dochází také celkově ke zvýšení anaerobní a aerobní kapacity. Zvýšení aerobní kapacity (adaptace na vytrvalostní trénink) je nezbytné především pro rychlou regeneraci energetických zdrojů. Tréninkem judistů se zlepšují také funkce smyslových analyzátorů. Jedná se především o adaptaci zrakového analyzátoru, zlepšuje se periferní vidění, odhad vzdálenosti a prostorová orientace. Dále dochází k adaptaci vestibulárního systému. Naopak se snižuje taktilní čití a bolestivá citlivost.
Z morfologických změn je především patrná hypertrofie rychlých svalových vláken, svaly se zvětšují na objemu díky tréninku dynamické síly.

4.3.5 Charakteristika sportovce

V následující tabulce uvádíme přehled funkční charakteristiky sportovce, respektive výběr fyziologických parametrů při testu do maxima u judistů.

Tab. č. 14. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Havlíčková 1993*, Harrison 2007**, Sacripanti 2010***, Borkowski 2001****, Hosni 2007*****).

V následující tabulce uvádíme přehled základních parametrů somatické charakteristiky judistů a judistek. Na obr. je pak somatograf průměrných judistů a judistek (lehké a těžké váhy).

Tab. č. 15. Somatická charakteristika - muži (upraveno dle Harrison 2007*, Grasgruber-Cacek 2008**, Malá 2008***, Kinkorová 2009****).


Tab. č. 16. Somatická charakteristika - žen (upraveno dle Harrison 2007*, Grasgruber-Cacek 2008**, Malá 2008***, Kinkorová 2009****).


Souhrnně lze judisty charakterizovat jako endomezomorfní typy. Mezi bojovými sporty patří ale k nejrobustnějším.

4.3.6 Zdravotní rizika v judu

Dochází k vysokému opotřebení kloubů z důvodu neustálých pádů. Největší nároky jsou kladeny na pohyblivost v kloubu kyčelním a páteře. U začátečníků velmi často dochází k frakturám klíčních kostí, předloktí a prstů na horních i dolních končetinách. Velmi často dochází k poškození menisků a vazivových pojiv především u kloubu loketního, kolenního a hlezenního. Často dochází ke spáleninám od kimon či tatami. Nástupy a techniky hodů prováděné jednostranně mají za následek přetěžování dominantní strany trupu. Škrcení (ztráta vědomí z krátkodobé hypoxie mozku).

K nejčastějším akutní poraněním v boxu patří: zhmožděné bérce, zlomeniny krční páteře, poranění a. karotis.

K chronickým poraněním řadíme: bolestivé palce nohou (poškození kloubních a vazivových struktur), svalové dysbalance z důvodu asymetrického přetěžování, poškození menisků kolenního kloubu.

Literatura:

BORKOWSKI, L. - FAFF, J. - STARCZEWSKA-CZAPOWSKA, J. (2001) Evaluation of the aerobic and anaerobic fitness in judoists from the Polish national team. Biology of Sports 18, 107-117.
DEGOUTTE, F. - JOUANEL, , P. - FILAIRE, E. Energy demands during a judo match and recovery. Br. Sports Med., 37, 245-249, 2003.
HARRISON, Andy – MOODY, JEREMY A. – THOMPSON, Kevin G. Judo. In Sport and Exercise Physiology Testing. Guidelines, volume one. London: Routledge, 2007. s. 272-280.
HAVLÍČKOVÁ, Ladislava a kol. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. 238 s. ISBN: 80-7066-816-6.
KINKOROVÁ, Ivana – COUFALOVÁ, Klára. Antropometrické parametry a jejich využití v judu. In Česká kinantrpologie, 2009, Vol. 13, č. 2, s. 100-107. ISSN: 1211-9261.
SACRIPANTI, Attilio. Advances in Judo Biomechanics Research. VDM Veralg Dr. Muller. Saarbrucken, Germany. 2010. 356s. ISBN: 978-3-639-10547.6.
MALÁ, Lucie – BUNC, Václav – MALÝ, Tomáš, ZEMANOVÁ, Lenka. Aktuálne telesné zloženie vrcholových seniorských judistov. In Česká kinantropologie, 2008, Vol. 12, č. 3, s. 85-93. ISSN 1211-9261.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s.

4.4. Karate

4.4.1 Charakteristika karate

Karate je individuálním úpolovým sportem, moderní karate je odvozeno z čínských bojových technik. Cílem sportovního výkonu je imaginární boj s několika soupeři (kata) nebo překonat soupeře tělesnou taktickou a technickou převahou (kumite). Intenzita zatížení je kolísavá. V současnosti existuje více než 70 stylů karate.

4.4.2 Metabolická charakteristika výkonu - kumite

V karate se jedná o intervalový typ zátěže se střídáním intenzity. Intenzita se pohybuje od střední až po maximální.

Výkonu v karate trvá do 3min u mužů a do 2min u žen. Obvykle 3-5s se jedná o intenzivní aktivitu a 15-20s méně intenzivní aktivitu.

Energie je kryta z ATP a CP, dále také z glykogenu. Jedná se o resyntézu ATP především anaerobní cestou. Podílí se na tom ATP-CP systém a dále anaerobní glykolýza, při které se obnovuje ATP z glykogenu. Část výkonu je pak kryta oxidativní fosforylací, do které jako zdroj energie opět vstupuje glykogen.

4.4.3 Funkční charakteristika výkonu

V následující tabulce uvádíme přehled některých vybraných fyziologických parametrů během výkonu.

Tab. č. 17. Hodnoty fyziologických parametrů během sportovního výkonu (upraveno dle Kohlíková 1996*, Hrubý 2005**).

4.4.4 Specifické adaptace organismu na zátěž

Vlivem anaerobního tréninku se ve svalech zvyšují energetické zásoby ATP, CP a glykogenu.
Dochází také celkově ke zvýšení anaerobní a aerobní kapacity. Zvýšení aerobní kapacity (adaptace na vytrvalostní trénink) je nezbytné především pro rychlou regeneraci energetických zdrojů. Boxerským tréninkem se zlepšují také funkce smyslových analyzátorů. Jedná se především o adaptaci zrakového analyzátoru, zlepšuje se periferní vidění, odhad vzdálenosti a prostorová orientace. Dále dochází k adaptaci vestibulárního systému. Naopak se snižuje taktilní čití a bolestivá citlivost.
Z morfologických změn je především patrná hypertrofie rychlých svalových vláken, svaly se zvětšují na objemu díky tréninku dynamické síly.

4.4.5 Charakteristika sportovce

V následující tabulce uvádíme přehled funkční charakteristiky sportovce, respektive výběr fyziologických parametrů při testu do maxima u karatistů.

Tab. č. 18. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Kohlíková 1996*, Grasgruber-Cacek 2008**).

V následující tabulce uvádíme přehled základních parametrů somatické charakteristiky karatistů.

Tab. č. 19. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber, Cacek 2008**, Kohlíková 1996*, Pieter, Mercedes 2009***).

Kumite – vhodný ektomorfní typ – vyšší postavy s delšími končetinami – dle váhových kategorií.
Kata – vhodný mezomorfní typ- menší, střední postava a nižší a střední hmotnost.

4.4.6 Zdravotní rizika v karate

Karate je náročné na zvládnutí techniky, ale k větším úrazům nedochází (více u začátečníků), specificky je zatěžovaná noha karatisty (laterálními údery a odrazy ve výskocích).

Mezi nejčastější akutní poranění patří: distorze hlezenního kloubu – dochází k instabilitě kotníku, metatarzo – falangeální kontuze, únavové zlomeniny metatarzů.

Do chronický poranění patří: svalové dysbalance – bederní hyperlordóza, degenerativní změny (halux rigidus).

Literatura:

GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
KOHLÍKOVÁ, Eva. Asijská bojová umění – Karate. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Heller a kol. (ed). Praha: FTVS UK, Karolinum, 1996. s. 6-13. ISBN: 80-7184-225-7.

PIETER, W. – BERCEDES, L.T. Somatotypes of national elite combatitive sport athletes. Brazilian Journal of Biomotoricity, 2009, v. 3, n. 1. s. 21-30.

SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign: Human Kinetics, 1986. 100s.

1.5. Šerm

4.5.1 Charakteristika šermu

Šerm je tradiční olympijský silově-rychlostní sport, při kterém soupeři bojují podle pravidel ozbrojeni sečnými nebo bodnými zbraněmi. K závodním disciplínám patří: fleret, kord a šavle. Ženy bojují jen ve fleretu. Závodníci se pohybují na 1,5-2m širokém a 14m dlouhém planši. Šerm je díky elektrické signalizaci zásahu moderní úpolový sport. Součástí moderního pětiboje je šerm kordem.

4.5.2 Metabolická charakteristika výkonu

V šermu se jedná o intervalový typ zátěže se střídáním intenzity. Intenzita se pohybuje od střední až po maximální.

Výkonu v šermu trvá 3x 3min s minutovou přestávkou. V průměru 8s se jedná o intenzivní aktivitu (boj) a 10s méně intenzivní aktivitu (Bottoms, 2011), záleží ale ovšem také na dané disciplíně.

Energie je kryta z ATP a CP a dále z glykogenu. Jedná se o resyntézu ATP aerobní i anaerobní cestou. Anaerobní krytí je umožněno především ATP-CP systém a menší částí také anaerobní glykolýzou. Velká část výkonu je pak kryta oxidativní fosforylací, do které jako zdroj energie opět vstupuje glykogen.

Energetický výdej během zápasu se pohybuje okolo 1120% nál. BM, což je asi 50-65 kJ/min (Jirka, 1995).

Energetický výdej u žen byl naměřen během simulovaného boje v průměru 46 kJ/min, maximální hodnoty až 88 kJ/min (Bottoms, 2011).

4.5.3 Funkční charakteristika výkonu

V následující tabulce uvádíme přehled některých vybraných fyziologických parametrů během výkonu.

Tab. č. 20. Hodnoty fyziologických parametrů během sportovního výkonu (upraveno dle Jirka, 1995*; Bottoms, 2011**; Roi-Bianchedi, 2008***).

4.5.4 Specifické adaptace organismu na zátěž

Vlivem anaerobního tréninku se ve svalech zvyšují energetické zásoby ATP, CP a glykogenu.
Dochází také celkově ke zvýšení anaerobní a aerobní kapacity. Zvýšení aerobní kapacity (adaptace na vytrvalostní trénink) je nezbytné především pro rychlou regeneraci energetických zdrojů. Šermířským tréninkem se zlepšují také funkce smyslových analyzátorů. Jedná se především o adaptaci zrakového analyzátoru, zlepšuje se periferní vidění, odhad vzdálenosti a prostorová orientace.

4.5.5 Charakteristika sportovce

V následující tabulce uvádíme přehled funkční charakteristiky sportovce, respektive výběr fyziologických parametrů při testu do maxima u šermířů.

Tab. č. 21. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (Sapega, 1984*; Harmneberg-Ceci**; Roi-Bianchedi, 2008***.

Síla stisku ruky 502 N – dominantní, 449 N – nedominantní (Roi-Bianchedi, 2008).

V následující tabulce uvádíme přehled základních parametrů somatické charakteristiky šermířů.

Tab. č. 22. Somatická charakteristika (upraveno dle Jirka, 1995; Bottoms, 2011**; Tsolakis a kol., 2006***; Pieter-Bercades, 2009*****).

4.5.6 Zdravotní rizika v šermu

Šerm řadíme mezi sporty s nejnižší úrazovostí. Důvodem je přesné a striktní dodržování pravidel. Dále také používání vhodných ochranných pomůcek. Soupeř není zasahován úderem, ale pouze dotykem.

Mezi nejčastější akutní poranění řadíme pohmožděniny, oděrky a krevní výrony na horní končetině a hrudníku, které jsou způsobeny tlakovým hrotem fleretu. Při poškození oděvu se vzácně setkáváme s tržnými rankami. Na dolních končetinách je obvyklé podvrtnutí hlezna, případně kolene s natržením postranních vazů nebo poškození menisků. Ke svalovým poraněním řadíme především natažení či natržení přitahovačů stehna.

Mezi chronické poranění patří tzv. „šermířský loket“, který je obdobou „tenisového lokte“, záněty v oblasti tíhových váčků paty a periostitidy patní kosti.

Jednostranný trénink mládeže pak má vliv na vadné držení páteře. (Korbelář, 1997)

Literatura:

BOTTOMS, L. – SINCLAIR, J. – GABRYSZ, T. Physiological response and energy expenditure to simulated epee fenčiny in elite female fencers. Serbian Journal of Sports Science, 2011, 5 (1), s. 17-20.

HARMENBERG, J. – CECI, R. „Fenčiny: Biomedical and Psychological Factors.“ Department of Virology, Swedish Institute for Infectious Disease Control. [online] Dostpné na: www.http://www.sportsci.org/encyc/drafts/Fencing.doc.

KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.

JIRKA , Zděnek. Úpolové sporty: šerm. In Melicha a kol. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 2. díl. Praha: Karolinum, 1995. s. 155-160. ISBN: 80-7184-039-4.

NYSTROM, J. a kol. Physiological and morphological characteristics of world class fencers. Int S Sports med, 1990, 11, s. 136-139.

REILLY, T. The physiology of Sports. Tailor 7 Francis. 1990.

ROI, G.S. – BIANCHEDI, D. The Science of Fenčiny. Implications for Performance and Injury Prevention. Sports Medicine, 2008, 38, 6, s. 465-481.

PIETER, W. – BERCEDES, L.T. Somatotypes of national elite combatitive sport athletes. Brazilian Journal of Biomotoricity, 2009, v. 3, n. 1. s. 21-30.

SAPEGA, A.A. a kol. Muscosceletal performance trstiny and profilling of elite competitive fencers. Cloníc in Sports Medicíně, 1984, 3 }1], s. 231-244.

TSOLAKIS, Ch. - BOGDANIS, G.C. – VAGENAS, G. Anthropometric profile and limb asymetric in zouny male and female fencers. J Hum Mov Stud, 2006, 50, s. 201-216.

1.6. Zápas

4.6.1 Charakteristika zápasu

Zápas je olympijským sportem, jeho cílem je vyřadit soupeře z boje, což je prezentováno donucením protivníka dotknout se určitou částí těla zápasiště, či vytlačením z něj.

Zápasníci soutěží ve dvou stylech: v tradičním řeckořímském jsou povoleny chvaty od pasu nahoru, ve volném stylu i od pasu dolů. Zápasí se v 8 hmotnostních kategoriích. Zápasí se v postoji a kleku.

4.6.2 Metabolická charakteristika výkonu

V zápase se jedná o intervalový typ zátěže se střídáním intenzity. Intenzita se pohybuje od střední až po maximální.

Výkon v zápase trvá 6min, 3 kola po 2 minutách s přestávkou. Obvykle 3-5s se jedná o intenzivní aktivitu a 15-20s méně intenzivní aktivitu.

Energie je kryta z ATP a CP a dále především z glykogenu. Jedná se o resyntézu ATP aerobní i anaerobní cestou. Anaerobní krytí je umožněno ATP-CP systém a dále anaerobní glykolýzou, při které se obnovuje ATP z glykogenu. Část výkonu je pak kryta oxidativní fosforylací, do které jako zdroj energie opět vstupuje glykogen.

Energetický výdej se pohybuje okolo 1250% nál. BM, což odpovídá přibližně 0,7 kJ/min/kg (Havlíčková, 1993).

4.6.3 Funkční charakteristika výkonu

V následující tabulce uvádíme přehled některých vybraných fyziologických parametrů během výkonu.

Tab. č. 23. Hodnoty fyziologických parametrů během sportovního výkonu (upraveno dle Havlíčková a kol. 1992*; Grasgruber-Cacek, 2008**; Karničić, 2009***).

Po zápase se objevuje albumin a glukóza v moči, někdy i erytrocyty (Havlíčková, 1993).

4.6.4 Specifické adaptace organismu na zátěž

Vlivem anaerobního tréninku se ve svalech zvyšují energetické zásoby ATP, CP a glykogenu.
Dochází také celkově ke zvýšení anaerobní a aerobní kapacity. Zvýšení aerobní kapacity (adaptace na vytrvalostní trénink) je nezbytné především pro rychlou regeneraci energetických zdrojů, stejně jako i v dalších úpolových disciplínách.

Tréninkem zápasníků se zlepšují také funkce smyslových analyzátorů. Jedná se především o adaptaci zrakového analyzátoru, zlepšuje se prostorová orientace. Dále dochází k adaptaci statokinetického analyzátoru. Naopak se tréninkem snižuje taktilní čití a bolestivá citlivost.
Z morfologických změn je především patrná hypertrofie rychlých svalových vláken, svaly se zvětšují na objemu díky tréninku rozvíjejících sílu a to především u horních končetin. Dále se u zápasníků setkáváme s koncentrickou hypertrofií myokardu.

4.6.5 Charakteristika sportovce

U zápasníků se setkáváme s převahou rychlých svalových vláken, v m. vastus lateralis (52% rychlých a 48 % vláken pomalých), v m. deltoideus bylo zjištěno 56% rychlých vláken a 44% vláken pomalých (Melichna, 1990).

V následující tabulce uvádíme přehled funkční charakteristiky sportovce, respektive výběr fyziologických parametrů při testu do maxima u zápasníků.

Tab. č. 24. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Havlíčková a kol. 1993*; Grasgruber-Cacek, 2008**; Horswill a kol., 1992***).

V následující tabulce uvádíme přehled základních parametrů somatické charakteristiky zápasníků.

Tab. č. 25. Somatická charakteristika (upraveno dle Havlíčková a kol., 1993*; Grasgruber-Cacek, 2008**; Karničić, 2009***; Horswill a kol., 1992****) .

4.6.6 Zdravotní rizika v zápase

Úrazovost zápasníků je poměrně vysoká. Nejčastěji je traumatizováno vazivo a svalstvo pletence ramenního, ramenního kloubu a krční páteře.

Mezi akutní poranění patří: svalové zhmožděniny a trhliny na krku, hrudníku a zádech, které jsou vyvolané zevním násilím. Další je podvrtnutí ramenního kloubu, loketního kloubu a zápěstí. Luxace klíčku nebo ramene vyvolané pádem na lopatku nebo trhnutím paží, dále podvrtnutí či luxace obratlů. Setkáváme se i s poraněním kolene, obvykle dochází k distorzi s následným poškozením vazů a menisků. Ze zlomenin je to zlomenina klíční kosti, obratlů při prudkém pohybu dozadu (přehození).

Z chronických poranění bychom zařadili zvápenatění, případně zkostnatění měkkých části (myositis ossificans), které vzniká opakovaným násilím v exponovaných místech. Také se u zápasníků setkáváme se záněty kůže. (Korbelář, 1997)

Literatura:

GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.

HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: Karolinum, 1993. 238 str. ISBN: 80-7066-815-6.

HORSWILL, C. A. Physiology of wrestling. In: Exrecise and Sports Medicine. W.E. Garret Jr. and D.T. Kirkendall, eds. Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins, 2000. str. 954-965.

KARNIČIĆ, H. a kol. Lactate profile dutiny Greco-Roman wrestling match. Journal of Sports Science and Medicine (2009), 8 (CSSI 3), 17-19.

KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.