Hyponatremie vzniká hlavně při ztrátách tělesných tekutin pocením, zvracením, průjmy. Prakticky vždy je spojena se ztrátou vody, která následuje, a tím nedělá větší výkyvy v ECT.
Hypernatremie je způsobena většími ztrátami vody, pak je ovšem jen relativní, nebo při nadměrném přívodu infuzních roztoků (NaCl).
Hypokalemie vzniká jako důsledek nedostatečného příjmu potravou, ale i zvýšenými ztrátami zvracením, průjmy, sníženou reabsorpcí ve střevě a tubulu ledvin. Může vyústit v závažné stavy poruch neuromuskulární funkce projevující se slabostmi svalů, záškuby, u hladkých svalů pak jejich paralýzou.
Hyperkalemie je závažný stav při rozsáhlých poraněních svalů (tím uvolnění K), rovněž při rozpadu červených krvinek nebo potlačení ledvinné exkrece při selhávání ledvin. Hlavní účinek je na srdeční sval, kde tento stav může vyvolat až osudovou arytmii.
Hypochloremie je spojená vždy s hyponatremií, vzniká při pocení, průjmech, zvracení s následnou dehydratací jako u celkové nerovnováhy tekutin.
Hyperchloremie je rovněž vázána na hypernatremii při nadměrném přívodu (infuzní léčba), vznik otoků.
Vápníkový iont (Ca) je přítomen jak v ETC, tak v ITC. Jeho homeostáza je regulována hormonem příštítných tělísek (parathormon) tak, že reguluje hladiny kalcia zvýšenou resorpcí z GIT a uvolněním z kostí a retenci v ledvině při jeho nedostatku, nebo naopak za pomoci kalcitoninu (hormon štítné žlázy) jeho exkreci, je-li v nadbytku. Do děje vstupuje ještě vitamin D, který zvyšuje koncentraci Ca v ETC.
Hypokalcemie vzniká jako důsledek nedostatku kalcia nebo vit. D ve stravě, potlačením funkce příštítných tělísek (nízký parathormon) nebo vyšším stavem kalcitoninu, ale i sníženou resorbcí střevem. Vyvolává svalové křeče, neovladatelné spazmy svalových skupin až tetanie.
Hypercalcemie je důsledkem nadbytku kalcia při jeho nedostatečné retenci pod vlivem nadměrné činnosti příštítných tělísek (vysoké hladiny parathormonu) nebo při potlačení exkreční činnosti ledvin, při tumorech produkujících látky podobné parathormonu a předávkování vitamínem D. Dochází rovněž ke křečím, bolestem břišních svalů, ale i ukládání kalcia ve formě ledvinných kamenů nebo do jiných tkání.
Poruchy acidobazické rovnováhy
Pochody v našem organismu probíhají za určitého pH v rozmezí 7,4-7,5. Všechny výkyvy této rovnováhy jsou spojeny s poruchami iontové a elektrolytové rovnováhy.
Pro zachování rovnovážného stavu existují nárazníkové systémy hydrogenkarbonátový proteinový a hydrogenfosfátový.
Systém zajišťující acidobazickou rovnováhu má dvě složky:
- respirační – danou schopností vylučovat CO2 plícemi
- metabolickou – kterou jsou ledvinami vylučovány kyseliny.
Dle převahy kyselé nebo zásadité složky rozlišujeme:
- Respirační acidózu, což je nárůst pCO2 (hypoventilace);
- Respirační alkalózu, kdy dojde k poklesu pCO2 (hyperventilací);
- Metabolickou acidózu, vzniklou zvýšenou produkcí kyselých metabolitů (laktát) při práci na kyslíkový dluh, diabetu a hladovění;
- Metabolickou alkalózu u zvýšené ztráty kyselin při zvracení.
Acidobazickou rovnováhu zjišťujeme vyšetřením arteriální krve, kde měříme pH krve a parciální tlak CO2 spolu s vyšetřením elektrolytů.
