Historie švihadla začíná již v době starých Egypťanů, kdy byla vnímána jako zábavná hra. V egyptských hrobkách byly nalezeny kresby, jak lidé pletli provazy z bylin s tuhým vláknitým stonkem a konopí. Nejdříve se skákání věnovali muži, později tuto hru začaly ovládat i ženy. Na území České republiky se používají švihadla ke cvičení již dlouhá léta převážně v tělocvičnách. Na veřejnosti se cvičení se švihadly objevilo až v roce 1907 v ukázce v hrách sokolského žactva na 5. sletu. Velkému uznání se tomuto náčiní dostalo až v roce 1965 při 3. spartakiádě, když předvedl učňovský dorost působivé vystoupení v desetitisícovém celku.
Skákání pes švihadlo šlo s dobou a zejména v 60. letech jeho obliba stoupla, ze skoku přes švihadlo se stala pouliční zábava. Dnes existuje i uznávaná sportovní kategorie, tzv. „rope skipping“, který dal skoku přes švihadlo pravidla.
Švihadlo bývá často využíváno jak ve školní tělesné výchově, tak v tréninkovém procesu různých sportovních odvětví. Švihadla zlepšují úroveň koordinace horních a dolních končetin, zvyšují úroveň vytrvalostních schopností, explozivní sílu především dolních končetin, úroveň rytmických schopností. Mohou být využita i při strečinku.
Délka švihadla
Při stoji spojném na středu švihadla by jeho konce měly být v rovině podpaží.