| Description |
V letech 1990-2000 prodělalo 59 (17,8%) z 352 dětí léčených podle protokolu ALL-BFM 90 26 (9,9) z 276 pacientů zařazených do protokolu ALL-BFM 95 první relaps akutní lymfoblastické leukémie (ALL). Velmi časný relaps byl diagnostikován u 45 (52,9%), časný relaps u 22 (25,9% a pozdní relaps u 18 (21,2%)z 85 pacientů. U 60 pacientů (70,6%) se vyskytl izolovaný dřeňový relaps, 12 (14,2( dětí mělo kombinovaný relaps ve dřeni a CNS/testes, 9 chlapců (10,6%) prodělalo izolovaný testikulární relaps a u 4 dětí (4,7%) postihl relaps jiný orgán. Izolovaný relaps v CNS se ve sledovanbém období nevyskytl. Léčba byla vedena podle BFM REZ protokolů u 65 dětí, 8 pacientů bylo léčeno protololem VANDA, iná léčba byla zvolena u 6 dětí a 6 pacientů mělo pouze palitivní léčbu. Druhá remise byla dosažena u 55/85 (64,7%) dětí. Volba postremisní léčby záležela na délce první remise, typu relapsu a přítomnosti dárce pro transplantaci krvetvorných buněk (SCT).. Dvacet šest dětí (47,3%, které dosáhly remise, bylo léčeno chemoterapií, 21 (38,2%) postoupilo alognní SCT a 8 pacientů (1,4,5%) autologní SCT. Medián doby sledování souboru byl 4 roky (0,8-8,8%). Pravděpodobnost přežití do "selhání" (EFS) je pro celý soubor pacientů 16,7% (SE 5%) a celkové přežití 22,8% (5%) Nejdůležitějšími prognostickými faktory byly délka první remise a typ rerelapsu. Děti s pozdními relapsy (EFS 37,8%) měly výrazně lepší prognózu než děti s velmi časným (EFS 6,7%,p-0,0001) nebo časným relapsem (EFS 18,2%,p=0,005). Chlapci s izolovaným testikulárním relapsem (EFS 46,9%) měli lepší výsledky než pacienti s izolovaným ddřeňovým (EFS 11,5%, p=,001) nebo kombinovaným relapsem (EFS25%, p=0,036). Snaha zlepšit prognózu dětí s velmi časným a časným relapsem transplantací krvetvorných buňek (n=15, žijí 2) nebyla úspěšná.Závěr: Velmi časný relaps je nejčastější komplikací léčby dětí s ALL současnými intenzivními protokoly. Prognóza těchto pacientů zůstává nadále nepříznivá.
|