Osud dětí s prvním relapsem akutní lymfoblastické leukémie v České republice v letech 1990-2000

Warning

This publication doesn't include Faculty of Sports Studies. It includes Faculty of Medicine. Official publication website can be found on muni.cz.
Authors

STARÝ J. GAJDOŠ P. SEDLÁČEK P. BLAŽEK B. ČERNÁ Z. HRSTKOVÁ Hana JABALI Y. KOPEČNÁ Lenka MIHÁL V. MYDLIL J. PROCHÁZKOVÁ D. TOUŠOVSKÁ K. VÁVRA V.

Year of publication 2002
Type Article in Periodical
Magazine / Source Česko-Slovenská pediatrie
MU Faculty or unit

Faculty of Medicine

Citation
Field Paediatry
Description V letech 1990-2000 prodělalo 59 (17,8%) z 352 dětí léčených podle protokolu ALL-BFM 90 26 (9,9) z 276 pacientů zařazených do protokolu ALL-BFM 95 první relaps akutní lymfoblastické leukémie (ALL). Velmi časný relaps byl diagnostikován u 45 (52,9%), časný relaps u 22 (25,9% a pozdní relaps u 18 (21,2%)z 85 pacientů. U 60 pacientů (70,6%) se vyskytl izolovaný dřeňový relaps, 12 (14,2( dětí mělo kombinovaný relaps ve dřeni a CNS/testes, 9 chlapců (10,6%) prodělalo izolovaný testikulární relaps a u 4 dětí (4,7%) postihl relaps jiný orgán. Izolovaný relaps v CNS se ve sledovanbém období nevyskytl. Léčba byla vedena podle BFM REZ protokolů u 65 dětí, 8 pacientů bylo léčeno protololem VANDA, iná léčba byla zvolena u 6 dětí a 6 pacientů mělo pouze palitivní léčbu. Druhá remise byla dosažena u 55/85 (64,7%) dětí. Volba postremisní léčby záležela na délce první remise, typu relapsu a přítomnosti dárce pro transplantaci krvetvorných buněk (SCT).. Dvacet šest dětí (47,3%, které dosáhly remise, bylo léčeno chemoterapií, 21 (38,2%) postoupilo alognní SCT a 8 pacientů (1,4,5%) autologní SCT. Medián doby sledování souboru byl 4 roky (0,8-8,8%). Pravděpodobnost přežití do "selhání" (EFS) je pro celý soubor pacientů 16,7% (SE 5%) a celkové přežití 22,8% (5%) Nejdůležitějšími prognostickými faktory byly délka první remise a typ rerelapsu. Děti s pozdními relapsy (EFS 37,8%) měly výrazně lepší prognózu než děti s velmi časným (EFS 6,7%,p-0,0001) nebo časným relapsem (EFS 18,2%,p=0,005). Chlapci s izolovaným testikulárním relapsem (EFS 46,9%) měli lepší výsledky než pacienti s izolovaným ddřeňovým (EFS 11,5%, p=,001) nebo kombinovaným relapsem (EFS25%, p=0,036). Snaha zlepšit prognózu dětí s velmi časným a časným relapsem transplantací krvetvorných buňek (n=15, žijí 2) nebyla úspěšná.Závěr: Velmi časný relaps je nejčastější komplikací léčby dětí s ALL současnými intenzivními protokoly. Prognóza těchto pacientů zůstává nadále nepříznivá.

You are running an old browser version. We recommend updating your browser to its latest version.

More info