| Description |
Úvod Gestační diabetes mellitus (GDM) je jednou z nejčastěji se vyskytujících komplikací těhotenství. Ženy s GDM mají nejen vyšší frekvenci porodnických komplikací ale také vyšší riziko vzniku diabetu po porodu či kdykoliv v pozdějším věku. Cílem studie bylo (i) zjistit, jaká je incidence konverze GDM do permanentní postpartum poruchy glukózové tolerance, (ii) identifikovat faktory, které mohou zvyšovat riziko konverze, (iii) zjistit, jestli existují rozdíly v průběhu porodu (peripartal outcomes) u žen s GDM s a bez přetrvávající poruchy glukózové tolerance po porodu. Metodika Průřezová studie zahrnovala 244 pacientek s GDM, sledovaných v období let 2011-2013, které podstoupily opakovaný oGTT test do jednoho roku po porodu. Pacientky byly sledovány v Diabetologickém centru FN Brno. Sledovali jsme následující data: věk v době diagnózy GDM, paritu, DM v rodinné anamnéze, pre-gestační BMI, komorbidity, kouření, biochemické parametry v době GDM diagnózy (glykémie během oGTT testu ve 2. trimestru gravidity, glykovaný hemoglobin), indukovaný a protrahovaný porod, perinatální/neonatální parametry, použití instrumentária během porodu, periporodní a poporodní komplikace. Výsledky Žen s GDM, u nichž se při opakovaném oGTT časně postpartum prokázala konverze do permanentního diabetu či prediabetu, bylo v prospektivní studii 9 % (n = 22), přičemž 8,6 % bylo identifikováno jako prediabetes a 1,4 % jako T2DM. U podskupiny s přetrvávající poruchou glukózové tolerance jsme identifikovali statisticky významně vyšší hladiny lačné glykémie během oGTT testu absolvovaném v 2. trimestru gravidity, glykovaný hemoglobin nad 42 mmol/mol, významně vyšší výskyt DM v rodinné anamnéze, vyšší výskyt obezity, některou z poruch funkce štítné žlázy (převážně hypothyreóza) a také kouření (recentní kuřačka či stopkuřačka). Zaznamenali jsme také vyšší incidenci protrahovaných komplikovaných porodů u žen s přetrvávající porušenou glukózovou tolerancí po porodu. Závěr Potvrdili jsme výsledky naší předchozí epidemiologické studie na jiné kohortě pacientek: (i) prevalence perzistence porušené glukózové tolerance po porodu opětovně dosahovala cca 10 %, (ii) vyšší lačná glykémie v oGTT testu a vyšší HbA1c ve 2. trimestru se jeví jako dva velmi důležité prediktory perzistující postpartum poruchy. Navíc byly identifikovány další parametry (obezita, výskyt DM v rodině, hypothyreóza, kouření), které se mohou stát vodítkem v rozhodování o možné rozšířené stratifikaci těhotných žen s GDM a důraznějším doporučení sledování rizikových skupin postpartum. Poděkování: práce byla podpořena AZV grantem Ministerstva zdravotnictví ČR č. 16-28040A
|