Evropské biotopy jako zdroje nepůvodních druhů rostlin
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2011 |
| Type | Conference abstract |
| Citation | |
| Description | Srovnávací studie zabývající se invadovaností jednotlivých biotopů prokázaly, že se biotopy výrazně liší počty nepůvodních druhů rostlin. Rozdílný počet nepůvodních druhů je obvykle vysvětlován spolupůsobením vlastností biotopů ovlivňujících úspěšné usazení a přežití zavlečených druhů a rozdíly v množství jejich diaspor, které se do jednotlivých biotopů dostaly z okolí. Poměrně málo je známo, jak mohou být počty nepůvodních druhů rostlin ovlivněny celkovou nabídkou druhů, které jsou potenciálně schopné invaze v daném biotopu. Jednotlivé biotopy primárního areálu nepůvodních rostlin se značně odlišují tím, kolik druhů z nich pocházejících se po zavlečení jinam stává úspěšnými invazními druhy. Větší počty nepůvodních druhů v některých biotopech sekundárního areálu tudíž mohou být také důsledkem většího podílu na ně adaptovaných druhů mezi všemi zavlékanými druhy.Prvním krokem k ověření této hypotézy je nalezení hlavních zdrojových biotopů nepůvodních druhů rostlin. V naší studii jsme jako primární areál zvolili evropský kontinent. S využitím Mapy přirozené vegetace Evropy (Bohn et al. 2004) jsme sestavili seznamy původních druhů cévnatých rostlin pro 37 široce vymezených biotopů zahrnujících přirozenou evropskou vegetaci. Mezi nimi jsme pomocí Syntézy flóry Severní Ameriky (Kartesz 2010) a dalších seznamů invazních druhů (Weber 2003,USDA, NRCS 2010) vybrali druhy invadující v Severní Americe a ve světě. Zároveňjsme charakterizovali výskyt druhů v sekundárním areálu přiřazením kseveroamerickýmekoregionům a dalšími údaji o jejich biotopech z literatury. Jak v Severní Americe, tak i ve světě obecně pochází velký podíl invazních druhů z evropských lužních lesů,mokřadních olšin, pobřežních dun a vřesovišť. V sekundárním areálu pak druhy invadují jednak na stejných typech stanovišť, ale zároveň jsou v menší míře přítomny i v řadě dalších biotopů. Opak představuje nivální a subnivální vegetace, alpínská vegetace,vegetace skalních výchozů a další lokální typy horské křovinné vegetace, které neposkytují téměř žádné invazní druhy. V souladu s nastíněnou hypotézou jsou stejné biotopy, u nichž jsme prokázali původ největšího počtu invazních druhů, zároveň považovány za nejvíce invadované mimoevropskými nepůvodními druhy. Signifikantní pozitivní vztah mezi počty invazních druhů pocházejících z evropských biotopů a počty invazních druhů nalezených ve stejných biotopech se však podařil prokázat pouze v případě invazí v celosvětovém měřítku. |
| Related projects: |