Inovace SEBS a ASEBS

2.3.Taktická příprava

Obecná charakteristika taktiky je vedení boje jednotlivce nebo skupin, družstva, jehož cílem je optimální výsledek nebo vítězství ve sportovní soutěži. V tomto smyslu je taktika soubor poznatků a zevšeobecněných zkušeností, ale i pravidel a návodů, jichž lze využít v konkrétním sportovním odvětví k tvorbě taktického plánu boje a patřičného chování. Z tohoto důvodu je taktická příprava neoddělitelnou součástí sportovní přípravy a tréninku, tedy i v boxu.

Podle Dovalila, se taktická příprava chápe jako proces osvojování a zdokonalování vědomostí, dovedností, schopností a postupů, které umožní sportovci vybírat v každé sportovní situaci optimální řešení a toto řešení úspěšně prakticky realizovat. Tím se rozumí vlastní příprava sportovce tak, aby byl v boji úspěšnější než jeho soupeř. Taktika obecně znamená výběr optimálního způsobu vedení boje v daných podmínkách, který by měl sportovce dovést k vítězství. „Box svým charakterem spadá do skupiny úpolových sportů, kde technika pohybu a taktika vedení boje je ve velké míře závislá na chování protivníka.

Proto by měl správný boxer hledat optimální způsob řešení boje, tzn. projevit taktické myšlení, které má tvůrčí charakter a odvíjí se od něho celá pohybová činnost. Aby bylo možné taktické myšlení rozvíjet, musí být u boxera vybudována určitá úroveň předpokladů, do níž spadá: fyzická, technická, psychická, ale taky zmiňovaná taktická připravenost (např. zkušenosti z předchozích zápasů, pozorování předchozích zápasů soupeře na videu je-li to možné apod.). Bez těchto předpokladů nemůže být sportovec náležitě připraven na výkon.

Úroveň sportovní taktiky tedy závisí i na úrovni trénovanosti a technice boxera, což nám fakticky dokládá, že se všechny složky používané při přípravě boxera navzájem prolínají.

2.3.1. Význam taktiky v boxu

Taktika v boxu je umění vést boj v ringu s nejvýhodnějším použitím různých prostředků a to v závislosti na situaci v ringu a vlastnostech protivníka, tedy našeho potenciálního soupeře.

Taktika v boxu je závislá od technické vyspělosti boxera, od jeho fyzického a psychického stavu, jeho zkušeností. Čím je boxer dokonalejší jak funkčně tak i psychicky, tím jsou jeho taktické možnosti vyšší. Taktiku boxer staví nejen na vlastní kvalitě a možnostech, ale i na konkrétní informaci o kvalitě a možnostech protivníka.

Technika a technika jsou proto v boxu velmi těsně spojeny. Podle posledních výzkumů světového boxu zjišťujeme, že tempo taktické evoluce je vyšší než technická obnova a její rozvoj. Příčiny tohoto vývoje jsou:

1. sportovní vědci a odborníci společně s trenéry hledali úspěch v objevení nových technických prvků, originálnější metodiku v učebně-tréninkovém procesu a proto byla taktika mírně zanedbávána.
2. orientace k funkčnímu zdokonalení a jeho odrazu v patřičném úspěchu v zemích, kde je box poulární (Rumunsko, Francie, Itálie aj.) donutilo experty k hledání rezervy v taktické různorodosti, rozmanitosti a tvorbě.
3. snaha k určení stylu boxování vytvářela šablonu zvláštnosti proti různým soupeřům omezených bohatou rozmanitostí bojových zvláštností, která nám ukazuje stále měnící se situace v boji.
4. zrychlení v technice a funkční úrovni donutí odborníky k hledání převahy v intelektuálních možnostech taktiky. Rychlostně připravení boxeři a jejich trenéři byli přesvědčeni, že boxeři, kteří jsou navíc dobře takticky připraveni mohou vítězit nad silnějšími a vytrvalostně připravenými soupeři. To vedlo k nové snaze o taktickou výuku a samotné zdokonalení boxera.

Taktika boxera je postavena na základě následujících faktorů:

a) technická úroveň boxerů

b) technická úroveň soupeře

c) funkční připravenost boxera

d) funkční připravenost soupeře

e) charakter slabých stránek soupeře

f) volní a psychická připravenost boxera

g) taktická připravenost boxera

h) volní a psychická připravenost soupeře

i) základní „zbraně“ boxera

j) základní „zbraně„ soupeře

k) druh soutěže (turnaj, zápas)

l) vedení zápasu soupeřem, jeho vedení a případně používaných prostředků, které používá

m) vnější podmínky při utkání

n) tělesné složení boxera aj.

V taktice boxera jsou vidět technické rozmanitosti a dokonalost, vyšší funkční příprava. Morálně i volní vlastnosti a její stability, sportovní kultura a vůbec charakter člověka a sportovce. O spojení a závislosti techniky a taktiky boxera není pochyb. Technika boxu je jedním z hlavních prostředků taktiky a přímo na ní působí. Tzn., že ji ovlivňuje. Z toho pramení závislost techniky a taktiky v boxu. Technika v boxu se musí vybírat na základě technického úmyslu a zvláštnostech boxera a naopak. Z toho pramení poučka, že taktický plán nesmí převyšovat technické možnosti boxera.

2.3.2. Základy boxerské taktiky

Taktika v boxu se staví na základě analýzy a charakteristických rysů boxera a jeho soupeře, která je vyjádřena v technice, v morální úrovni, rychlosti tempa boje, síly úderu a formy vedení boje. Na systém a způsob boje a vůbec na náplň obsahu taktiky klade důraz zakladatel ruské školy prof. K. V. Gradopolov.

Obsah taktiky se dělí následovně:

1. Základní prostředky taktiky boxera
2. Taktickou činnost
3. Formy boje

K základním prostředkům řadíme:

1) Techniku boxu

a) od základního postoje, až po pohyb a použití konkrétního taktického úkolu

b) speciální prostředky taktiky (klamné údery, předběhnutí, omezení, zajištění, provokace pro úder aj.

c) taktické varianty pro kombinace různých prvků taktiky

d) morálněvolní příprava

e) fyzická příprava

2) Taktické činnosti:

• studování soupeře protivníka
• manévrování a pohyb
• utajení vlastní činnosti (maskování)

3) Útok

• protiútok
• obranná činnost (jednotlivě, komplexní a doprovázející obranu).

4) Aktivní útok na všechny vzdálenosti

• aktivní obranný boj na tyto vzdálenosti (na střední a blízkou vzdálenost)
• a vstřícné vedení boje v kontraútočném provedení

Musíme rozlišovat mezi útočnou a kontraútočnou činností, taktikou na jeden zápas, ale i strategickou taktikou turnaje. Taktika útočné činnosti spočívá v neočekávaném způsobu boje útočícího boxera a činností, která je založena na klamném předstírání začátku pohybu, anebo následné činnosti.

Taktika kontraútočné činnosti spočívá a je vyjádřena v použití útočné a nebo kontraútočné činnosti, dávaní klamných informací na svoji nepřipravenost (klamné odkrytí své obrany případně i klamné útoky). Vtomto případě činnost soupeře ztrácí svoje překvapení a boxer naplánovaný kontraútok.

Taktika každého zápasu znamená chytré použití a využití útočné a obranné činnosti pro dosažení vítězství. Taktický plán je postavený s cílem eliminovat silné stránky soupeře a využití jeho slabin.

Turnajová taktika a strategie spočívá ve správném rozdělení fyzických s cílem zachování největšího dílu energie, ale i psychiky pro finálový boj.

2.3.2.1. Technika jako základní prostředek taktiky

Boxerský postoj je základ výchozího postavení pro údery a obrany, kontra údery a přemístění. Jako základ v učení pro všechny boxery se doporučuje učit základní postoj, který se postupně mění a individualizuje dle fyzických a psychických kvalit, tělesných proporcí apod. Např. v narovnaném přímém střehu anebo zabaleném nízkém postoji. Napřímený postoj se využívá pro vedení boje na dlouhou vzdálenost a mají ho v oblibě boxery, kteří mají dlouhé končetiny a ovládají dobře manévrovací schopnosti. Předností tohoto pojetí je fakt, že se hlava oddaluje

od úderu soupeře a boxer je mimo bojovou vzdálenost. V tomto případě se používá pro útok direkt a dlouhé kroky. Stejné použití je pro kontra údery. Při stejném a vyrovnaném základním postoji (střehu) se používá zřídkakdy obrany ponořením a úklony, protože by docházelo ke zkrácení vzdálenosti. Přednost v používání mají obrany: odtažení vzad a do boku, úklon dozadu, podložení anebo sražení ruky.

Nízký, tzv. „zabalený postoj“, je charakteristický pro boxery nižšího vzrůstu, kteří mají kratší ruce

a jsou velmi dobře fyzicky vyvinuti. Tato skupina boxerů se snaží o vedení boje na blízkou vzdálenost za použití háků a zvedáků. V obraně používají úklony, ponoření a podložení. Složitost blízkého boje není v oblibě mnoha boxerů, protože se v něm neumí orientovat a vedou nečistý boj, který rozhodčí trestají. U nízkých střehů se používají komplexní obrany. Vyšší střeh dovoluje řešit situace převážně na blízký boj s útočným, obranným a kontra obranným provedením, který ulehčuje obraně a zlepšuje podmínky menších boxerů pro vedení útočného anebo vstřícného boje.

Základní postoj se nacvičuje v začátku výuky a často zůstává jako typický pro většinu boxerů po celou jejich sportovní kariéru. Poměrně důležitým momentem pro každého boxera je je výběr základního boxerského postoje. Důležitá je úloha trenéra, který nasměruje boxera k nejlepšímu postavení. Boxerský adept se nenásilně učí používat základní postoj v závislosti od vzniklé situace, buď přímým nebo nízkým postojem. Tím si obohacuje svůj taktický rozsah způsobu boje pro pozdější činnost.

Údery

Poměrně dlouhou dobu byla technika boxu zaměřena na použití silného a rozhodujícího úderu

a tomu bylo vše podřízeno. Jistě, silný úder v boxu je důležitý prvek, ale pouze s ním nelze v boji a přípravě kalkulovat. Faktem je, že takový úder vedený do hlavy nebo těla, snižuje schopnosti protivníka a omezuje jeho taktické myšlení, nutí jej ovládat a používat různé obrany a tím eliminovat účinky silného úderu a tím tento úder ztrácí na důležitosti.

Tento úder se používá nejen jako útočný prvek, ale lze jej s úspěchem použít i jako úder k prověření soupeře z hlediska jeho používané obrany, preferované bojové vzdálenosti a požívání jeho konraúderů, chápání a citu pro čas atd.

Samotné údery lze použít jako údery klamné s cílem připravení řešit určitou bojovou situaci a případný taktický úkol, kam nasměřovat silný úder a tím si udržet iniciativu, která nutí protivníka být v neustálém napětí a narušuje jeho použitou taktiku, a upřednostňuje svoji vlastní taktiku.

Klamné údery mohou být nejen různorodé, ale mohou se střídat s opravdovými tak, aby soupeř byl zaměstnán činností soupeře, což lze doplnit ke ztížení navíc pohybem těla, pohledem apod.

Údery se používají i jako prostředek pro zastavení soupeřova útoku. Tj. úder, který předbíhá soupeře (vstřícný) a je doprovázen odpovídající obranou.

Úder je základní prostředek pro kontraútok, ale i jako dobrý prostředek obrany. Pro lepší taktické pochopení a jejich využití se rozebírají jednotlivé údery zvlášť a podle svého charakteristického postavení ve výuce.

Přímé údery - direkty

LD (levý direkt) do hlavy má použití pro různé taktické účely a začátečníci začínají s jeho učením hned od začátku, protože má řadu předností v jeho používání. Používá se z místa, s krokem dopředu doleva, doprava společně s přenášením váhy těla na jednu či druhou nohu v závislosti od taktického úmyslu.

LDH (levý direkt do hlavy) je úder, který více využívají vyšší boxeři, kteří vedou boj na dlouhou vzdálenost. Používají jej jako prostředek pro prověřování soupeře, jako klamné údery, jedno, dvoj i trojstranné údery pro rozvinutí útoku, anebo vstřícný, odvetný úder k zastavení útoku nebo přerušení jeho taktického úmyslu. Tyto údery se používají k vytváření bodového vítězství, k udržení dlouhé vzdálenosti, k utajení taktického záměru, udržení iniciativy pro kontraútok a jako vstřícný, anebo odvetný úder.

LDT (levý direkt do těla) se používá bez náklonu z místa krokem vpřed, vzad, anebo do stran. Tento úder lze použít s úspěchem pro utajení skutečného úderu a nutí poměrně více boxerů odkrýt hlavu pro následný úder. Použití tohoto úderu s náklonem dopředu a vpravo nachází časté použití, protože trup a hlava boxera jsou relativně v bezpečí pro takový úder. Velmi často se používá kontraúder při spojení s úklonem doprava a dopředu. Také se využívá jako klamný úder pro odkrytí hlavy soupeře, anebo pro zjištění druhů obrany používané soupeřem.

PDH (pravý direkt do hlavy) je úder, který není používán tak často jako předcházející úder. Dlouhá cesta k cíli při vedení tohoto úderu dává soupeřovi možnost bránit se a kontraútočit. I když je to jeden z nejsilnějších úderů je výhodné jej dobře zamaskovat, aby soupeř byl tímto úderem překvapen.

Zřídkakdy se používá jako počátek útoku. Jeho předností je použití v proti úderu nebo vstřícném, či odvetném úderu. Tento úder bývá spojen s náležitou efektivní obranou a vede k častému používání. PDH se v boji požívá jako tzv. druhý úder po levém direktu na hlavu (LDH). Provádí se s krokem dopředu, dozadu na stranu i z místa. Velmi často je to poslední úder v kombinaci a vkládá se do něho největší síla. PD na tělo je silový a obtížně používaný úder. Při kombinaci soupeřova útoku vedeném s direktem a háky na hlavu je využíván v boji jako útočný, anebo maskující úder.

Zvedáky – spodní údery

Jsou kratší údery, které nachází použití při boji na střední a blízkou vzdálenost. LZH (levý zvedák na hlavu) se zpravidla používá při boji se soupeři boxující v nízkém střehu, s hlavou nakloněnou dopředu. Jeho použití nachází uplatnění i při sérii a komplexním útoku. Je používán jako kontraúder ve vstřícném nebo odvetném provedení v různých variantách. Někteří boxeři ho používají jako klamný úder a je devízou boxerů bojujících na blízkou vzdálenost. PZH (pravý zvedák na hlavu) podobně jako PHH (pravý hák na hlavu) se používá méně často a to v případě, kdy soupeř má frontální postavení a hlavu skloněnou dopředu. Při sérii úderů se často požívá jako druhý, následný úder. Jako vstřícný úder je používán s krokem doprava a točením trupu doleva při soupeřově LDH (levý direkt na hlavu) při odvetném úderu je vhodné použití obran srážením, úklonem aj. použití tohoto úderu se při soupeřově boxujícím v obráceném střehu ještě zvyšuje.

PZT (pravý zvedák na tělo) je silný a efektivní úder který má stejný význam jako PZH. Při použití zde vzniká nebezpečí zranění od bránícího soupeřova levého lokte. Velmi často se používá v kombinacích v boji na blízkou vzdálenost.

Háky – boční údery

Provádí se levou i pravou rukou do hlavy či trupu s různými taktickými úkoly a cíly. Např. jako příprava útoku, pro rozvinutí útoku jako první úder apod. Tyto údery se požívají při boji na všechny vzdálenosti a v přenášení váhy těla na levou nebo pravou nohu.

LHH se používá jako klamný úder pro prověření soupeře, útok a kontraútok.

LHT má různé taktické úkoly a často se také používá jako kontraútok proti přímým úderům a LHH, úder se spojuje se snížením, ponořením nebo úklonem dopředu, doprava, anebo krokem dozadu.

PHH se zpravidla nepoužívá jako první zahajovací úder, ale někdy zcela výjimečně, protože snižuje vedení boje. Podobně jako u ostatních zadních zpravidla pravých úderů je zadní hák silný úder a při jeho dopadu snižuje aktivitu soupeře. Působí na soupeře nejen fyzicky, ale i psychicky. Často se používá po LD anebo v sérii úderů, jako úder se silným důrazem.

PHH se používá i jako kontraúder v různých variantách (snížení, úklon doleva, krok doleva nebo doprava, ponoření aj.). PHH se používá jako maskující úder, který se vždy registruje pro jeho vzpomínanou sílu.

PHT (pravý hák na tělo) i jako útočný úder a kontraúder při PDH. PHH se v použití spojuje obvykle se snížením, úklony vlevo a vpravo, ponořením. Při provedení se provádí s maximálním soustředěním tak, aby zasáhl přesně cíl. Častěji se pravý PHT používá v boji se soupeřem boxujícím v obráceném střehu a to jako útočný úder. Používá se rovněž k otevření soupeřovy obrany hlavy a jako následný úder ve střední a blízké vzdálenosti.

OBRANY

Jsou charakterizovány jako základní komponenta boje. V souboji, ve kterém chybí prvky obrany, dochází zpravidla k neformální bitce. Turnaj na OH nám ukazují velmi dobré schopnosti boxerů v obranné činnosti. Boxer musí ovládat svoji obranu při soupeřově útoku, ale i při vlastním útoku. Používají se při tom tzv. doprovodné obrany s jedním opakujícím se úderem, které lze provádět i v rozlišném směru. Pro dosažení větší anebo velké úspěšnosti obzvláště na turnajích je žádoucí ovládat aktivní a takticky zvládnutelné obrany, jak proti soupeřově útoku, tak při vlastním útočení. Dobrá a účinná obrana sebou nese větší sebedůvěru, psychickou stabilitu a tím delší setrvání v aktivním boxu.

I. Taktický význam obrany

1. Ochraňuje boxera před úderem
2. Narušuje dráhu soupeřova úderu
3. Zjistit a vyhodnotit jaký nebo jaké údery používá soupeř
4. Znemožnit soupeři provádění údery rychle a přesně
5. Udržovat potřebnou bojovou vzdálenost: dlouhou odtažením, blízkou úklony a ponořením
6. Zabezpečit plnou jistotu provádění
7. Zjistit a odhalit slabá místa soupeře při útoku jednotlivými údery
8. Otevřít obranu soupeře
9. Umožnit kontraútok oběma rukama
10. Zjistit soupeřovu rychlost, přesnost a sílu úderu
11. Připravení náležité výchozí pozice pro kontraútok
12. Zamaskovat vlastní taktický úmysl
13. Opačně zase narušit soupeřův taktický úmysl
14. Zavedení kontraútočného boje
15. Vyvést soupeře z rovnováhy

Obrany prakticky rozdělujeme na pasivní, aktivní a doprovodné.

Všechny tyto obrany můžeme rozdělit na:

1. Obrany pohybem rukou
2. Obrany pohybem těla
3. Obrany pohybem nohou
4. Komplexní obrany

Pravidlo říká, že proti každému úderu lze použít různé obrany a jejich výběr závisí od úmyslu taktického plánu: odtažení do rozličných směrů, úklonů doleva, doprava a dozadu, podložení, sražení a ponoření.

Ponoření (ducking) je jedna z efektivních obran používaná proti úderům útočných boxerů. Její použití se uplatňuje proti HH, ale taky proti DH:

a) Slouží jako obrana proti soupeřovým úderům a zabezpečuje tak jeho osobní obranu

b) Obě ruce má přitom uvolněné

c) Zároveň narušuje rovnováhu soupeře

d) Odhaluje nebo rozkrývá soupeřovu obranu pro kontraúder

e) Narušuje taktický plán soupeře

f) Zakládá a připravuje svůj obranný úderový komplex

g) Zkracuje úderovou vzdálenost.

Ponoření je hlavní obrannou zbraní menších boxerů a provedení jakéhokoliv taktického úkolu není možné lehkého pohybu po ringu. Tento pohyb se uskutečňuje s následujícím taktickým provedením:

1) manévrováním

2) prováděním úderu

3) obranou

a) odtažení s krokem vzadu za něj

b) odtažení s krokem doleva a doprava

4) výběr potřebné bojové nebo obranné vzdálenosti

5) příchod do útoku

6) vystoupení z útoku

7) „fintování“

8) maskování přípravnou činností

9) unavit soupeře

10) vyvést soupeře z rovnováhy

11) provést vedení na všechny tři vzdálenosti

12) narušit plán soupeře pro vedení boje na jeho potřebnou vzdálenost

13) vytvoření nejžádanější výchozí pozice pro plánovaný útok, obranu, anebo kontraútok

14) úspěšně se vymanit z rohu či provazů ringu

2.3.2.2. Základní a speciální prostředky taktiky

Není dobré, když se boxeři snaží napodobovat svoje idoly, ale musí se učit vytvářet a používat vlastní taktiku a tímto způsobem formují svoje schopnosti pro vedení boje v konkrétní situaci. Svojí prováděnou taktikou a ve svém pojetí se odráží charakter boxera, morální profil nejen jako sportovec ale i člověka. Současná taktika je charakterizována vysokým technickým mistrovstvím, kvalitní všeobecnou a specielní fyzickou přípravou a velkými morálně-volními vlastnostmi jakož i využíváním nejracionálnějších taktických variant v závislosti na taktické situaci. To znamená, že boxeři spolu s trenéry musí dobře ovládat prostředky taktiky a její různé formy pro vedení boje. Velká taktická různorodost a tvořivost závisí na ovládání různých způsobů a forem vedení boje v ringu. Boxeři se staví podle předem určeného plánu a ten se mění v případě změny situace v ringu. V závislosti od soupeřových kvalit a vlastních možností každý boxer plánuje vedení boje, které prostředky bude využívat, na jakou vzdálenost bude boxovat, jaké použije obrany a kontraúdery apod. V průběhu boje v ringu se taktický plán mění, anebo doplňuje. Trenér musí znát připravenost svého svěřence, musí mu pomoci vybrat nejlepší taktiku pro případný boj. Snadnější možnost nastupuje, pokud známe svého protivníka. Snaha některých trenérů provádět jen určitý styl vedení boje založeného na tělesných proporcích svěřence a jeho fyzických dispozic je nesprávná. Tato varianta je možná v použití jen v určité etapě a potom musí pokračovat v cílevědomém obohacování taktiky. To potvrzuje velkým význam poznání a znalostí v ovládání a používání racionálních prostředků taktiky jako např. předstírání, předvídání, omezování, vyprovokování úderu a přerušení nežádoucích překvapení. K prostředkům také řadíme technickou rozmanitost, boxerský postoj, údery, obrany, kontraúdery a samozřejmě pohyb.

Klamné a předstírané pohyby

I velmi rychlí boxeři potřebují využívat v boji finty pro provedení určité taktické varianty. V minulosti řada slavných boxerů (Torma, Zachara aj.) efektivně používali takové pojetí boje a tím drželi svého soupeře ve stálém napětí a pak soupeře překvapili a provedli svůj taktický zamyšlený plán. V podstatě neexistuje boxer a ani žádné kolo, kde bojová činnost nezačínala klamnými údery. Předstírané údery nesmí být ale prováděny šablonovitě, ale musí být prováděny rozmanitě. Musí být přesné, cílevědomé a v určitých případech lze tyto údery použít i jako skutečné. Klamné údery se používají s perspektivou vyprovokovat soupeřovu reakci. Jejich použití nesmí být šablonovité a provedení těchto úderů musí být účinné. Za pomoci těchto úderů se řeší následující úkoly:

a) Otevření soupeřovy obrany s cílem provést další úder stejnou rukou

b) Odhadnout anebo najít náležitou vzdálenost

c) Odvést soupeřovu pozornost a utajit vlastní taktický záměr

d) Vytvořit výchozí pozice pro následující účinnost

e) Dezorientovat soupeře, aby nemohl vytvořit svoji taktiku

f) Udržovat soupeře ve stálém napětí

g) Odhadnout správné používání jeho obran a kontraúderů

h) Přinutit soupeře pro určitou obranu, anebo kontraúder

Klamný (předstíraný) úder LDH

Pomáhá provést už vzpomínané úkoly a vytváří podmínky pro následující úder spojený s konkrétní situací:

1) levý (opakující) pravý úder na tělo

2) PDT anebo PDH

c) LHH d) LHT e) LZT

Např. při sražení klamného úderu na hlavu (LDH) soupeř provádí vytažení pravé dlaně dopředu a tím si odkrývá svoji hlavu a útočící boxer může změnit provedení úderu na LHH, anebo provede změnu směru a provádí LDT. Výběr úderů se vybere podle konkrétní situace i s případnou změnou vzdálenosti s krokem dopředu a HT anebo HH se provede zahájení útoku.

Klamný LDT vytváří situace pro vedení úderů: a) LDH b) LHH c) PDH d) PHH.

Další klamný úder PDH se častěji používá u obráceného střehu, ale používá se i u jiných boxerů. Podle toho, kde je soupeř odkrytý se mohou použít následující údery:

a) LDT b) PHH c) PDT d) LHH/LHT

Klamný úder PDT nám vytváří situace pro tyto následující údery:

a) PDH b) PHH c LDH d) LHH aj.

Klamný ZHH

Je jedna z taktických zbraní vyspělých a zkušených boxerů, kteří odvádí pozornost anebo odkrývají hlavu soupeřovi, který vysouvá pravou dlaň doprava za účelem obrany. Přitom provede rychlý následující úder: LDT, PDT, PHH proti soupeři v obraceném střehu apod.

Klamný LHT

Pomáhá při následujících úderech: LHH, PDH, PHH, LDH. Maskovaný PHH se používá častěji u boxerů pracujících v obráceném střehu, ale výjimečně ho mohou použít i ostatní boxeři. Je nám nápomocný při provádění těchto úderů: PDH, LDH, PDT, PHT proti obrácenému střehu, dále LDT, LHT,

Klamná činnost téměř příbuzná skutečnému provedení, aby to soupeř nepostřehl a nepoznal. V případě soupeř na akci nereaguje, provedeme klamný úder jako skutečný.

Při provádění klamných pohybů musíme mít na paměti, skutečnost, že tím „nesmíme nahrát“ soupeři na konraúder anebo, že bychom při nich zkrátili vzdálenost.

Předcházení (vstřícnost)

Vyspělí boxeři využívají tento taktický prvek s velkou rutinou a mistrovstvím společně s dostatečnou pohybovou rychlostí. Při akci tito boxeři pozorně sledují soupeřovy údery a přesně, včas provedou přesně nasměrovaný vstřícný úder, který nečekaně zasahuje cíl. Vstřícnost je velmi dobrý taktický prostředek, který vedle přesnosti a rychlosti vyžaduje odvahu, smělost, perfektní cit pro odhad vzdálenosti a umění používat doprovázející obrany i zrakový analyzátor.

Pro úspěšnou vstřícnost a předcházení soupeřových úderů mimo výše uvedené skutečnosti je nutné:

1) Registrovat soupeřův útok již v samém začátku za pomocí znalosti a poznání vhodné obrany proti soupeřovým úderům. U neznámého soupeře se toto uskutečňuje až v průběhu samotného boje. Zde je důležitá dobrá pozornost očí, přečíst začátek a druh prováděného úderu.

2) Zjistit včas, zda se jedná o úder klamný anebo skutečný.

3) Provést úder do odkryté části těla, kterému musí předcházet úder soupeře. Úder se musí jistit s doprovázející obranou.

Předcházení se uskutečňuje:

a) Čekáním na soupeřův úder jeho předejití

b) Vytvořením podmínek pro vyprovokování určitého soupeřova útoku

c) Překvapivým zvýšením tempa boje

Je známo, že někteří autoři a odborní trenéři preferují přímé údery jako nejideálnější pro vstřícnost. Bohaté zkušenosti však potvrzují, že tuto činnost mohou převzít i boční údery anebo zvedáky, když jsou provedeny přesně a v pravý čas.

Vstřícnost určitým úderem může sloužit jako první atakující úder, po kterém se hned provádí další a tak můžeme rozvíjet dále případný útok, nebo kontraútok.

Ohraničení (omezení)

V boji se často snaží boxeři odvést pozornost protivníka a tak jej dezorientovat a odvést od jeho taktických úmyslů. Proto je nutné udržovat stálou iniciativu, být aktivní s cílem dosáhnutí taktického cíle. Tímto cílem boxer zvyšuje a dosahuje patřičnou náplň (hustotu) boje. Omezovaní (zabránění) protivníka se dosahuje za pomoci úderové a klamné činnosti, za pomocí rukou, nohou, vhodným manévrováním, pohledem i odkrýváním určité části, čímž dochází k lákání soupeře pro určitou akci. Toho boxer dosahuje:

a) Udržováním patřičné iniciativy a prosazovaní své vůle a svoji taktiky

b) Vedením boje jen na dlouhou nebo střední vzdálenost.

c) Přinucením soupeře k bránění určité části a odkrývat jinou.

d) Donucením protivníka používat pouze určité údery

e) Donucením soupeře přemístit se do rohu anebo k provazům ringu

f) Přinucením protivníka vést boj ve vysokém tempu

g) Donucením soupeře ke změně vlastního taktického plánu

h) Znejistěním protivníka v jeho víře ve vlastní vytrvalost

i) Vyprovokováním soupeře a provedením úderu za pomocí vlastního odkrytí.

Poměrně hodně boxerů neumí používat doprovázející obranu a v okamžiku úderu se odkrývají, i to se může využít jako taktická varianta, při kterém se může kontrovat s patřičným vstřícným úderem. Mimo to se používá proti rychlým boxerům, kteří ovládají vstřícné údery.

K tomu, abychom soupeře vyprovokovali k provedení určitého úderu, musíme mít (boxer) určité schopnosti, aby soupeř neodhalil a nezjistil, že se jedná o cílevědomý taktický účel. Pokud by došlo k odhalení tohoto záměru soupeřem, může dojít ke změně výhodnosti v jeho prospěch. Proto se taková akce nesmí provádět často a šablonovitě a nesmí se s ní hazardovat, obzvláště v boji s rychlými boxery.

Jaké jsou podmínky pro vlastní výhodné odkrytí? Cíl je jasný, jde nám o vyprovokování soupeře a jeho odkrytí za účelem provedení kontraúderu:

a) Vlastní odkrytí musí být provedeno nenápadně a přirozeně, aby soupeře oklamalo

b) Nesmí kvůli této akci inkasovat úder

c) Samoodkrytí provést tak, aby se vytvořila výhodná pozice pro obranu a kontraúder

d) Tím se musí vytvořit možnost jen pro určité údery

e) Toto odkrytí musí doprovázet odvážný a rychlý kontraúder

Např. pokud chceme vyprovokovat soupeře pro provedení PDH nebo PHH pouštíme ruce podstatně níže, pokud chceme omezit soupeře v jeho výběru jen na LHH spouští se pravá ruka na prsa a levým ramenem a levou dlaní bráníme čelní prostor hlavy. Tímto způsobem je boxer připraven pro provedení snížení, úklon doleva anebo jinou doprovodnou obranu, která se spojuje zpravidla se vstřícným úderem do hlavy či těla. Boxer při tom sám musí myslet na svoji kvalitní obranu, protože jeden inkasovaný tvrdý úder může ovlivnit průběh celého zápasu a snížit vlastní bojeschopnost. Proto v průběhu přípravy boxera musí trenér prosazovat u svěřence obranné návyky a zvyklosti. Velký důraz je přitom kladen na doprovázející obrany jednotlivých prováděných úderů. Při této činnosti nesmí chybět složka perfektního mistrovského provedení.

Obrana

Jejím provedením a patřičnou znalostí se boxer jistí proti různým překvapením, věří si, je odvážnější a tím zvyšuje možnost pro dosáhnutí svého úspěchu, ale zároveň si tím také prodlužuje svoji boxerskou kariéru. Společně s obranou v utkání je nutná velmi dobrá čitelnost, pozornost, rychlá reakce myšlení a pohybu. Taktický úmysl může začít zároveň s úderem (útočným, vstřícným nebo kontrujícím) potom se může použít úderové komplexy a obrany, s jakýmkoliv pohybem lze provázet série nebo úderově obranné komplexy, které slouží k vyprovokování protivníka. Nedoporučuje se při tom učení pro návyk určité automatizace či šablonovitosti zejména pokud se jedná o neznámého soupeře (známého má trenér nebo i boxer „přečteného“ včetně jeho stylu). Automatizované technicko-taktické kombinace boxerovi pomáhají pouze tehdy, když jsou takticky správně proveditelné. Doporučuje se proto také naučit svěřence několik variant, které musí sám umět použít v konkrétní situaci. Boxer musí umět vytvořit taktické řešení již v samotném boji. K tomu je ale nutná vyšší sportovní kultura, pozornost a schopnost umět takové situace řešit.

Taktická činnost

Tato důležitá činnost obsahuje:

a) Průzkum soupeře

b) Manévrovací schopnosti

c) Utajování činnosti (své vlastní, která zakrývá vlastní připravovanou činnost). Tato činnost je v literatuře (Džerojan) popsána v přípravné činnosti, protože předchází základním taktickým činnostem útoku a k-kontraútoku.

d) Útok

e) Kontraútok

f) Obranné činnosti (jednoduché, komplexní a doprovodné)

Tyto taktiky se používají rozmanitě a to vždy v závislosti na konkrétním případě a vlastního plánu. Jsou spojeny a při správném použití provádějícího vedou k úspěchu, který je podmíněn i vysoce morálněvolními vlastnostmi.

Boxerská taktika se stanoví a provádí, když je nám známa soupeřova kvalita, jeho vlastnosti, které nám poskytují informace, které trenér o soupeři shromažďuje. Pokud nám nejsou známé, nezbude boxerovi než odhadnout svého protivníka a použít svých zkušeností a vytvořit si svoji taktickou variantu, kterou aplikuje. O to se snaží už před zápasem, ale také přímo v něm a dá se shrnout do následujících bodů:

1) Předběžné zjišťování

a) Pozorováním soupeřových zápasů s ostatními boxery

b) Společným pozorováním a analyzováním soupeře s trenérem, které slouží především k odhalení jeho slabých a silných stránek

c) Zjištění a převzetí informací od jiných trenérů, případně i boxerů.

d) Pomocí zpravodajství z tisku

e) Využití záznamového materiálu

f) Už i při vážení soupeře a z jeho případně doplnění informací od kolegů

g) Zjišťováním fyzického vzhledu soupeře (pohledem)

Nejefektivnější je metoda osobního a trenérského pozorování a záznamové dokumentace.

2) Přímé zjišťování v utkání

Zde je to samozřejmě z určitých důvodů obtížnější, proto je důležitá činnost trenéra, který má větší zkušenosti a lepší podmínky pro pozorování soupeře. V prvé řadě jde o zjištění, jakou vzdálenost používá soupeř a na základě toho vybrat svůj osobní způsob vedení boje. Velmi důležité je od samého začátku aktivně a cílevědomě udržovat iniciativu a provádět činnost ke zjištění obranné činnosti soupeře, tzn. jakou používá obranu, kontraúdery, jak manévruje, kterými prostředky útočí atd. Samozřejmě je také třeba analyzovat jeho slabší stránky a chyby, které provádí. Je důležité, aby při této činnosti byl boxer dobře zakryt a připraven proti nenadálému překvapení. Dále jestli se soupeř nebojí anebo odpovídá na klamné údery pohybem s kontraúdery hledat např. manévrováním provokacemi atd. jiné způsoby odkrytí jeho obrany. Ovládání různých taktických způsobů vedení boje může vést k tomu, že boxer donutí svého soupeře, aby odkryl svoje přednosti a zároveň slabosti, které mohou posloužit jako základ pro stanovení nejvýhodnější taktiky. Podceňování a zkoušení soupeře v průběhu boje (i když je soupeř známý) vede zpravidla k nepříjemnému překvapení. K vůli tomu musí boxer prověřovat svého soupeře již před bojem a nepřestávat v této činnost ani v v průběhu samotného boje.

Manévrování

Je jedním ze základních vlastností boxera. Současný box je vysoce technický s různou útočnou taktikou a je prováděn velkou rychlostí a intenzitou a není možné jej provádět bez dobrého pohybu, bez ohledu na to, ze které vzdálenosti je boj veden a který způsob boje se právě používá. Pohyb boxera a jeho manévrovací schopnosti jsou pro úspěšné vedení boje rozhodující.

Maskování

Společně s potřebami ovládání tréninkových prostředků a taktických variant je důležité umět tyto varianty skrýt před soupeřem a toho potom v určité situaci překvapit. Pokud to boxer neumí, může se dostat do nevýhodné situace. Proto je potřeba se této činnosti věnovat s trenérem i v přípravě a cílevědomě ji nacvičovat tak, aby byla efektivní a s přibývajícími zkušenostmi neustále zdokonalována.

Toto taktické maskování se dá provádět mnoha různými způsoby.

Klamné údery:

Jsou součástí boxerské strategie. Např. boxer chce provést pravý direkt na tělo (PDT), začíná proto systematicky provádět klamné, anebo skutečné údery na hlavu a odvádí tak pozornost soupeře tak, aby si kryl svoji hlavu a více odkryl svůj trupu. Dojde-li k tomu, boxer provádí zamyšlené údery na spodek.

První varianta: boxer útočí LPDH a LHH, když je soupeř přesvědčen, že útoční útočí jen na hlavu, provede útočící boxer rozhodující úder na spodek.

Druhá varianta : spočívá v provádění stejných úderů (PDT), boxer provádí klamné údery tak dlouho, až na ně protivník přestane reagovat obranou, potom útočník realizuje nejkratší cestou rozhodující úder.

Třetí varianta:

Boj začíná klamným manévrováním mimo dosah boje např. v dlouhé vzdálenosti, občas se v pomalém tempu provedou údery, které mají soupeře přesvědčit, že budeme vést pasivní způsob boje, ve vhodném určitém momentu, ale útočník provede bleskový útok s předem stanovenými prostředky.

Obrany

Obrana je základním prvkem boxerské techniky, kterou potřebuje boxer nejen dokonale ovládat, ale musí ji umět cílevědomě používat stejně jako výhodné polohy pro kontraúdery.

Použití určité obrany je závislé od druhu a místa zamyšleného úderu, od taktického plánu a dalších faktorů. Proto použití určité obrany, může ukázat úmysl a plán daného boxera, stejně tak jeho příprava a boxerské manévrování. Toto nás nutí potom maskovat tuto činnost základními obrannými prostředky. To je možné jen když ovládáme dobře a správně obranu velké rozmanitosti. Maskování různých obran provádíme různými způsoby:

1. VARIANTA: boxer, který zamýšlí zkrátit vzdálenost, musí mít volné ruce pro kontraúdery. Proto bude používat z obrany úklony, snížení anebo ponoření, které mu budou sloužit pro výchozí pozici. Pro úspěch ale použije podložení a odtažení dozadu, a v rozhodujícím okamžiku rychle použije svůj taktický úmysl.

ÚTOK: je rychle prováděná a nasměrovaná činnost, při které se boxer snaží provést jeden anebo několik úderů. Vítězství závisí většinou od schopnosti boxera provést útok energicky a rychle. To ale neznamená, že je nutné stále útočit bez zhodnocení situace a vytvoření podmínek. Důležité pro vedení úspěšného útoku je provést jej včas a neočekávaně. Fáze útoku se skládá z přípravy, přiblížení se k soupeři s útočícím úderem, provedení útoku a potom následný odstup z boje. Úspěšné zvládnutí každé fáze závisí především na:

a) stupni ovládání technicko-taktických prostředků,

b) funkční připravenosti (rychlost, síla, vytrvalost, obratnost)

c) zápasové zkušenosti

d) smělosti a odvaze

e) iniciativě.

Příprava útoku se provádí vhodným manévrováním po ringu, klamnými pohyby trupu, údery levou či pravou rukou i patřičnou mimikou, pohled musí být klidný, aby soupeře i „hypnotizoval“. S různou činností se odvádí pozornost od původního úmyslu, který nutí protivníka postavit se do požadovaného postavení, polohy pro potřebné provedení útoku (u provazů, rohu ringu apod.). Nejdůležitější úkol této fáze spočívá v odkrytí soupeřovy obrany. Boxer boxující v opačném střehu zpravidla toto využívá, neboť soupeř obvykle nereaguje očekávaným způsobem. Důležitým momentem v této přípravné fázi je zkrácení vzdálenosti, což je odvislé od toho na jakou vzdálenost chceme vést boj a samozřejmě také od kvality samotného soupeře. Zkrácení vzdálenosti prvního útočného úderu je obtížné, protože protivník začíná odstupovat a provedení bleskového úderu do vybraného cíle, anebo používá náležitý kontraútok tak, že zaprvé soupeř vychází z potřebné vzdálenosti a útok se nemůže uskutečnit. Za druhé, když soupeř provede kontraútok, tak je možné, že soupeř může dostat kontraúder ještě před tím, než sám provede úder. Proto přípravnou činností musíme pomoci při překvapující, rychlé a přesné činnosti. Překvapení zaměstná soupeře (třeba ho i poplete) a ten nemá čas na obranu a také čas potřebný kontraútok. To znamená, že soupeřova pozornost je odvedena a obrana snížena. Útok je charakterizován odvážným pohybem k soupeři anebo přenášením váhy těla na vpředu stojící nohu. Přiblížení má různý charakter a způsob. Takovým charakterizujícím je přiblížení s rychlým krokem vpřed, dopředu a doleva nebo vpravo apod., v závislosti od bojové situace. Společně se zkrácením vzdálenosti se vede první útočící úder, jenž musí být veden do předem připraného odkrytého cíle. Jestli první úder musí být důrazný anebo slabší je závislé na bojové situaci.

První útočný úder se musí provést odvážně v případě:

a) Při nevhodném a nesprávném manévrování, když soupeř ztrácí rovnováhu

b) Při nepozornosti vlivem útočníka nebo obecenstva

c) Při chybě soupeře, jehož výsledkem je odkrytí obrany

d) Při snížení tempa boje

e) Při snížení aktivní činnosti soupeře aj.

Když zanalyzujeme různé fáze útoku, zjistíme, že první část útoku (přípravy) je nejdelší a dojde při ní k největší ztrátě energie. Z toho plyne, že začínající útok se nesmí provést jedním úderem a útok se musí rozvinout a to platí i pro boxery boxující na dlouhou vzdálenost, a použití více úderů a použití více úderů je přitom náležité.

Odchod (odstup) z boje:

Souboj v ringu není jen nepřetržitý proces útoku, i když trvá krátce v rozmezí 3x3 minut. Síly je potřebné rozdělit správně ekonomicky a disciplinovaně. Odstup z boje může být proveden různě a často je používán:

a) s LDH nebo PDH s krokem dozadu

b) LPDH nebo LHH s krokem doleva a otočením trupu zleva doprava při háku

c) s PDH?PHH a krokem doprava

d) s LPDT, úklonem doprava a krokem dopředu a doprava

e) s PDT úklon doleva + krokem doleva a dopředu

f) s pomocí obrany ponořením a snížením + krokem doleva nebo doprava

g) přitlačením dlaně na soupeřovo rameno + odskokem dozadu aj. Samozřejmě lze používat i jiné než zde uvedené způsoby, což záleží přímo na individuelních schopnostech a vyspělosti boxera. Důležité je ale dokonalé zabezpečení při odstupu z boje.

Protiútok: je taktická činnost, kterou používají vesměs vyspělí boxeři s technickými a taktickými zkušenostmi.

Má řadu charakteristických složek:

a) Obrana proti soupeřovu úderu

b) Provedení kontraúderu, a to vstřícný anebo odvetný čímž dochází k převzetí iniciativy

c) Rozvinutí kontraútoku

d) Výstup z boje

V podstatě první dvě činnosti obrana a kontra úder rozlišují kontraútok od útoku. Kontraútok řadíme mezi nejefektivnější taktickou činnost v boji a proto jej musíme dobře zvládnout až do samé dokonalosti. Pro provedení kontraútoku musí boxer:

1) rozlišit skutečný úder od klamného

2) dokonale umět a zvládnout složitosti obran (úklony na obě strany, snížení, ponoření a musí je umět používat takticky, cílevědomě, vytvářet si dobrou obranu a výchozí pozici pro útok

3) spojovat použitou obranu s kontraúderem, který míří do odkrytých částí soupeřovy obrany. Zahajovací kontraúder se musí provést odvážně, rychle a musí být prováděn s doprovázející obranou.

4) Rozvinutí kontraútoku musí být odvážně a přesně provedeno

5) Výstup z boje je důležitý moment při neúspěšném kontraútoku nebo úspěšné soupeřově obraně.

Velký význam hraje zdokonalování aktivních obran, proto je nutné je neustále procvičovat, aby nezanikly.

Uvedených 5 základních případů zabezpečuje úspěšné provedení kontraútoku a proto je nutné jej zařazovat do tréninkového procesu a mít na paměti typické kvality každého boxera: odvahu a jeho smělost. Jejich nepřítomnost by určitě byla příčinou v neúspěšném použití kontraútoku. Je nutné proto učit se zdokonalovat a bezchybně přecházet od obrany ke kontraútoku.

Obranná činnost:

Je právem považována za základ boxerského mistrovství a její ignorovaní nepatří do amatérského boxu. Její zvládnutí a používání prodlužuje sportovní dobu boxera. Obrana musí být aktivní, protože pasivní obrana nevede v tomto sportu k úspěchu a její využívání vede k ochraně boxera.

Taktické formy boje:

Se liší od dominantní činnosti (útočné, aktivně obranné, vstřícné anebo kombinované), a to v závislosti na jakou vzdálenost se provádějí, dělíme je na boj vedený:

1. na dlouhou,

2. střední,

3. blízkou vzdálenost.

Útočný boj vyžaduje ovládání úderu v různých formách. Důležité je zejména použití s manévrováním, s klamnými pohyby, otevřením soupeřovy obrany, překvapením a rozvinutím útoku, odvahou, aktivitou, rychlostí, iniciativou, dobrou speciální vytrvalostí a psychickou stabilitou.

Aktivní obrana je efektivní, když je různorodá a měl by ji ovládat, každý sportující boxer. Její základní znaky jsou:

a) Umění rozpoznat klamné údery od skutečných, umět se bránit, tak abych si vytvořil výhodnou pozici pro kontraútok.

b) Umět provést vstřícné anebo odvetné údery do cíle rychle, přesně a odvážně

c) Umět správně zahájit a rozvinout kontraútok

d) Umět vyjít z boje pomocí vhodného úderu, anebo odpovídající obrany.

Vstřícný boj

Jeho použití vyžaduje velkou pozornost, rychlost v myšlení, pohybovou reakci, odvahu, kvalitní obranu, prostě vysoké sportovní mistrovství a samozřejmě morálně volní vlastnosti. Je zde nutná rychlost, přesnost, postřeh, odvaha a kvalitní obrana.

Velmi důležité je umět předejít soupeře, mít větší rychlost v myšlení a pohybu. Rychlost získáváme pomalu a úporně cílevědomou prací v tréninku a udržuje se speciálními cviky s partnerem a bez partnera. V tomto případě popisovaného boje je velmi důležité umět rozvíjet cit pro vzdálenost a čas a jeho získání se obtížně dosahuje a také se rychle ztrácí. Při zdokonalování v tomto boji se nesmíme spoléhat jen na jednu formu vedení boje, velká rozmanitost soupeřů vyžaduje umět akceptovat i různé způsoby vedení boje.

Kombinovaný boj

Je nutné, aby každý boxer uměl rychle odhadnout manévr boje soupeře a hned správně reagoval, to nutí boxera, aby spolu s danou formu boje k pozorování svých individuálně psychofyzických dispozic a taktéž svého soupeře. Je nutné volit jiný způsob boje a učit se boxovat jiným způsobem – kombinačně. K tomu aby boxer byl kombinační je nutné, aby ovládal použité technicko-taktické prostředky pro vedení boje na všechny tři vzdálenosti.

Charakteristika boje na různé vzdálenosti

Jak již bylo uvedeno dlouhá vzdálenost je taková, kde cíl (soupeře) je možné zasáhnout s krokem vpřed. Vyšší boxeři přitom využívají délku svých paží a rychlé manévrování, které jim dává určitou výhodu. Je chybný názor některých trenérů, že výběr vzdálenosti pro vedení boje určují jen fyzické předpoklady. Důležitá je naopak jeho psychika a morálně volní vlastnosti.

Taktéž bez ohledu na jakou vzdálenost vedeme boj je velmi důležité správný pohyb a manévrování. Díky tomu nachází boxer potřebnou vzdálenost, kterou udržuje a pak z ní včas vychází. Pomocí této schopnosti může boxer udržovat svůj styl boje. Většina boxerů se snaží požívat tento styl vzhledem k tomu, že je menší nebezpečí obdržet úder. Je ale nutné, aby boxer z tohoto způsobu boje uměl vyjít a opustit jej protože situace v ringu se neustále mění a také soupeři jsou různí a také nelze vždycky tuto vzdálenost udržet. V tomto boji se používají následující varianty:

1) Proti soupeřovým přímým úderům nebo hákům se používá obrana s krokem doleva (doprava) spojena s levým nebo s pravým úderem do hlavy

2) Použitím s L nebo PDH a rychlým krokem dozadu

3) Položením levé nebo pravé ruky na soupeřovu paži spojenou s rychlým krokem dozadu

4) S PDH, LDH anebo LHH s krokem doleva či doprava aj.

Boj na střední vzdálenost

Používá se tehdy, když protivník nemá převahu boje v této vzdálenosti a neklade odpor, který by zabraňovala boji na tuto vzdálenost a jeho rozvinutí. Na tuto vzdálenost se používají všechny údery a obranné prostředky. Je to často přechod z boje na dlouhou vzdálenost k blízkému boji i naopak.

Boj na blízkou vzdálenost

Je charakteristický pro menší a fyzicky silné boxery. V současném boxu není možné uspět bez ovládání vedení tohoto boje. Přestože i tento druh boje má své nedostatky. Pohyb a manévrování při blízkém boji je omezen přechod do této vzdálenosti je obtížený. Uskutečňuje se při vlastním útok anebo v momentě soupeřova útoku. Při použití vlastního útoku je nutné vhodné manévrování a snažit se soupeře dostat do rohu nebo k provazům, což vyžaduje hodně energie. Pro vlastní zkrácení vzdálenosti podle E. Ogurenka pomáhají níže uvedené způsoby:

1) V okamžiku, kdy hlava či trup soupeře je zasažen údery (P, H, ZV)

2) Útok s PDH a rozvinutí útoku s PHH

3) Otevření určitého cíle klamnými údery a všemi druhy úderů tak, aby došlo k překvapení a tam, kde soupeř útok neočekává

4) Odkrytí soupeřova těla za použití klamných pohybů doleva a doprava a signalizující, že budou provádět LPHH a potom ihned provedu na jiné místo (trup) a rozvinu útok na blízký boj.

5) Při použití zabezpečeného krytu hlavy i těla (dvojkryt) s rychlým a překvapujícím zkrácením vzdálenosti

6) S patřičnou mimikou signalizující klamný pohyb dopředu k soupeři, kterého přinutím k obraně hlavy anebo těla s následným rozvinutím boje na blízkou vzdálenost s použitím patřičných úderů. Autor E. Ogurenko ve své knize uvádí 29 variant pro přechod na blízký boj při soupeřově útoku. K nejefektivnějším proti soupeřovu útoku LDH Boxer použije tento způsob boje, když vycítí a pozná, že protivník je unaven anebo, že inkasoval silný úder. V ten okamžik musí mobilizovat všechny síly a provést rozhodující útok. Je možné pokud takové situace nevyužije, prohraje často i zápas. Blízký boj se nesmí zvrhnout tzv. v bitku anebo zápasení, protože tohle pravidla nedovolují!

7) V blízkém boji se používá aktivní obrana, háky, zvedáky a krátké přímé údery a k jeho uplatňování je zapotřebí nejen fyzická připravenost a i morálně volní vlastnosti a vysoké taktické mistrovství. Je velmi nutné umět a provádět přenášení váhy z jedné nohy na druhou, což přináší provádění patřičně silných úderů. Ve všech bojích tedy i na blízkou vzdálenost je nutné používat a využívat aktivní obrany proti všem úderům.

8) Použití jednotlivých úderů při tomto boji je velmi řídké. Nejčastěji se používá série úderů a obranné komplexy.

Při tomto boji se často setkáváme se soupeři, kteří drží anebo se tisknou tělem a tak omezují naplánovanou činnost. Vyspělý boxer s tím musí počítat a toto regulovat za použití odskoku anebo vhodného kroku vzadu.

2.3.2.3. Vedení boje proti soupeři s různými taktickými zvláštnostmi

Nejlepší boxeři umí vést kombinační boj a jsou schopni rychle vyhodnotit konkrétní situaci a rychle se rozhodovat. V podstatě v boxu rozlišujeme útočnou a aktivně-obranou taktiku, ale není možné předvídat vše, co se v ringu během souboje vyvine. Proto je nutné mít schopnost taktického myšlení v průběhu boje. Ne vždycky se podaří provést naplánovanou taktiku boje.

Je velké umění ze strany boxera správně analyzovat soupeře v ringu, použít správné prostředky a to je rozhodující pro úspěch. Nejdůležitější turnaje v boxu jsou zpravidla dlouhotrvající a boxer musí umět správně rozložit síly a ne se soustředit jen na jeden zápas. Proto je taktická příprava organizovaná činnost, která se používá vesměs proti všem různým boxerům a jejich schopnostem s využitím jejich slabých stránek a různých variant použití.

Např. boxer používající útočný způsob boje může vést boj následovně:

1) Provést boj aktivně a útočně v rychlém tempu na blízkou a střední vzdálenost. Toto používají boxeři středního a menšího vzrůstu dobře fyzicky připraveni (i psychicky). V souboji se soupeřem, který na tuto vzdálenost neumí boxovat anebo nemá dobrou funkční připravenost. Jako kontra útočnou činnost lze na tento styl použít následující:

a) rychle a přesně manévrovat za účelem nedovolit soupeři, aby se dostal na požadovanou blízkou nebo střední vzdálenost, obrana je podložená přesnými a výbušnými údery. V určitém momentu přejít do kontraútoku a potom ihned z tohoto boje odejít mimo. Nedat možnost soupeři aby ho zatlačil do provazů anebo přímo do rohu ringu.

b) používat efektivní způsob obrany (aktivní), pracovat ekonomicky s cílem svého soupeře unavit

2) provést boj aktivně, útočně v rychlém tempu na dlouhou vzdálenost, to platí pro boxery většího vzrůstu. Boxer musí udržovat iniciativu hlavně jednotlivými nebo dvojitými přímými údery.

Jako kontra činnost na tento taktický styl se může použít následující:

a) Zkracování vzdálenosti s překvapujícím útokem anebo zatlačení soupeře do rohu ringu a rozvinutí útoku na střední či blízkou vzdálenost

b) Navození ještě většího tempa a převzetí iniciativy a nedovolit soupeři vrátit se na dlouhou vzdálenost

c) Použitím efektní obrany a manévrováním anebo připravením situace pro provedení rozhodujícího úderu

d) Bránící se boxer musí mít větší rychlost a provádí vstřícné jednotlivé anebo dvojité údery. Tento způsob má významný efekt proti pomalejším boxerům, kteří nemají velkou rychlost.

3) Boxer boxující na dlouhou vzdálenost jednotlivými nebo dvojitými údery se potom ihned odtahuje dozadu nebo do boku mimo hranici boje bez snahy převzít iniciativu. Tento způsob boje je vhodný pro dobře manévrující a překvapivě útočící boxery.

4) Jako kontra činnost proti takovému způsobu se může používat.

a) Zkrácení vzdálenosti vlastním útokem rozvinutím patřičného kontra útoku

b) V případě, že oba boxeři jsou stejného vzrůstu, tak soupeř může kontrovat vstřícnými direkty a háky, potom přebírá iniciativu a provádí boj ve vyšším tempu ve střední vzdálenosti s cílem nedat soupeři možnost odejít z okruhu boje.

c) Omezit možnosti soupeřova pohybu tak, že ho přitlačíme k provazům anebo do rohu ringu, zkrátíme vzdálenost a rozvineme vlastní útok, nedávající možnost, aby se soupeř odtáhl na dlouhou vzdálenost

5) Závodníci používající kontra techniku jsou přemýšliví, pohybliví boxeři s patřičnou reakcí. Úmyslně se odkrývají, aby na ně soupeř zaútočil a ve vhodném okamžiku používají vstřícný nebo odvetný úder a vzápětí přechází do do kontraútoku. Kontrující boxer musí mít mimo požadovanou rychlost cit a odhad pro vzdálenost a čas a využívat efektní obrany jako jsou: úklony, ponoření, snížení aj. k tomu, aby udržel potřebou vzdálenost.

Taktika boje proti kontrujícímu boxerovi je následující:

a) Uměle využívat a používat klamné údery k vyprovokování soupeře pro úder a v tom okamžiku použijeme vlastní zbraň a kontra úder a přecházíme rozhodně a přesně do kontra útoku

b) Útočit dobře s předem připraveným plánem, rychle, překvapivě a rozmanitě

c) Při vlastním útoku používat doprovodné obrany a potom v rychlém tempu provádět svůj útok

d) Použitím blízkého boje, který je pro protivníka nepříjemný, prováděním útoku v max. tempu a zamezením soupeři zvětšit vzdálenost

e) Provádět a vést boj ve vysokém tempu

6) Boxeři provádějící kombinační boj jsou charakterizováni vysokou technicko-taktickou připraveností. Boxují promyšleně a různorodě podle situace v ringu. Stanovit taktiku proti takovému boxerovi je obtížné. Tento boxer zpravidla dokáže odhalit náš plán a racionálně svůj způsob boje změnit pro dosažení svého úspěchu. Skutečnost, že každý boxer nemůže stejně dobře ovládat různé formy boje, dává možnost v přecenění problému, kde by protivník mohl mít problém, ať už v blízkém boji, nebo v boji na dlouhou vzdálenost, v rychlosti či vytrvalosti, síle, přesnosti. Tehdy lze zahájit a použít potřebnou kontra činnost.

V případě, že kombinačnímu boxerovi vyhovuje boj na dálku, je třeba snažit se přimět boxera pro blízký boj. Pokud mu chybí vytrvalost provádět boj ve vysokém tempu od gongu do gongu. Proti kombinačnímu boxerovi je nejlepší taktikou použití stejné taktiky a variant, protože tímto způsobem zjistí slabosti soupeře a zvolí vhodnou taktiku. Boxeři používající silný úder už nemohou uspět bez ovládání jiných faktorů jako je: správná obrana, pohybová rychlost, přesnost apod. Proto nelze nespoléhat jen na silný úder, ale také jej nesmíme ignorovat. Různí boxeři využívají silný úder v rozličných situacích jako je k otevření krytu, odhadu vzdálenosti nebo potřebný vstup do určité pozice. Jestli převládnou chyby z uvedených faktorů. Těžko můžeme provádět taktickou variantu. Boxeři spoléhající jen na svůj silný úder, bývají často poražení soupeřem, který je dobře fyzicky a technicky připraven. Taktika proti takovému soupeři bývá následující:

a) Boxovat na takovou vzdálenost, která bijci nevyhovuje pro provedení a uplatnění svého silného úderu

b) Boxovat na na libovolnou vzdálenost, ale dokonale zabezpečit obranou místo, kde očekávám silný úder

c) Dobrými a pohyblivými manévry neumožnit protivníkovi dobrou situaci pro zasažení cíle

d) Rozmanitě vést boj ve vysokém tempu s využitím doprovodné a komplexní obrany.

7) Boxer pracující v tzv. obráceném střehu má určitou výhodu proti tzv. normálnímu střehu už z toho důvodu, že protivník pokud soupeře nezná, není na tuto situaci připraven, statistiky také ukazují, že hodně leváků vítězí (včetně olympijských vítězů).

Charakteristické pro obrácený střeh je, že levá ruka je před levou částí hlavy trochu výš připravena k obraně a pravá ruka je vytažena dopředu v úrovni ramene a směřuje k soupeřově bradě, váha těla bývá rovnoměrně rozložena na obě spodní končetiny a je připravena k přenášení váhy jak v pohybu dopředu, tak i v odstupu. Postavení může být frontální a bývá také případ většího natočení pravého ramene k soupeři. Jsou i boxeři, kteří mají silnou levou ruku, ale v postavení stojí s touto rukou dopředu. Říká se jim „schovaní leváci“. V boxerské praxi zjišťujeme, že některý obrácený gard individualizuje svůj střeh tím, že se i obrací frontálněji k soupeři a jiný např. posouvá rameno diagonálně dopředu. Nezávisle od toho, musí ale dobrý boxer umět měnit svůj postoj v závislosti na vzniklé situaci a to mu pomáhá provádět správně jeho taktický plán.

Taktická příprava každého boxera není lehká a potřebuje čas a určitou námahu. V boxu proto učíme taktiku společně s technikou různými formami práce ve dvojicích a měníme v přípravě, pokud to jde i boxery s různými styly proti sobě (např. ve volném boji, podmíněném boji apod.). Taktická pozornost musí být věnována v práci na aparátech, stínovém boji apod. Je nutné, aby si boxer uvědomil, že každý bude uplatňovat v souboji svoji „silnou“ ruku a nesmí zapomínat na práci přední ruky v boji s obráceným střehem, klamné údery atd. Proto se musí zdokonalovat v obraně a v odpovídajících kontraúderech. Zkušenosti ukazují, že používání úklonů doleva i doprava spojené s kroky usnadňuje obranu a zároveň připravuje pozici pro kontra údery vstřícné či odvetné oběma rukama. Doporučuje se boxerům s obráceným směrem, aby se pohybovali doprava a unikali tak soupeři z dosahu pravé protivníkovi ruky. Z taktických důvodů je vhodné, aby se boxer uměl pohybovat dobře na obě strany.

Taktická organizace boje

Účast na význačných turnajích vyžaduje potřebu v rozvoji ještě větších fyzických, technicko-taktických i psychických kvalit boxera. Vydržet třeba i 14-ti denní turnaj s různými soupeři je ve všech směrech poměrně velká zátěž. Na nich se mohou potkat prakticky stejně vyrovnaní soupeři ve všech složkách a každý soupeř se na takový významný turnaj cílevědomě připravuje dostatečně před zápasem. Je rozdíl, jestli je soupeř známý nebo neznámý. Vypracovávají se přibližné podmínky pro zápas, hledá se stejný soupeř, zdokonalují se podle toho taktické varianty a příprava je snadnější, než se soupeřem neznámým. V takovém případě musíme věnovat větší pozornost a učení pro začátek, odhadnout soupeře v počátku boje, jeho možnosti, rychlost, údery, jeho obrany a vedení boje. To je velká práce pro trenéra, který musí dávat při koučování krátké a jasné taktické pokyny. Úspěch taktiky je odvislý od mnoha faktorů. Podle A. C. Puny spočívá psychická příprava boxera v předzávodním období na:

1) Správném stanovení úkolu pro závodníka v následující soutěži

2) Zformování rozhodujících motivů pro účast v dané soutěži

3) Naprogramování sportovce pro nastávající soutěž a na základě dostupných informací pro soutěž a její podmínky, k tomu připravit odpovídající tréninkový plán.

4) Připravit sportovce na střet s případnými překážkami

5) Upření naplánovaného tréninku v samotném průběhu pro všeobecnou i speciální přípravu boxera, podmíněný a volný boj, práce na aparátech a lapách.

6) Zajistit a zabezpečit fyzickou a duševní regeneraci na začátku soutěží

7) Výchovou sportovce pro uplatnění samoregulace svého vnitřního vztahu atd.

Samozřejmě v praxi může tato postupnost mít jiné pořadí a sklad a je na trenérovi, aby postupoval v tomto směru optimisticky a vytvářel dobré předstartovní podmínky směrem k soutěži. Umění trenéra silně motivovat boxera pro účast v soutěži je velmi důležité a to i v samotné přípravě, která se střídá i s potřebným odreagováním a správném psychickém vyladění, které musí obsahovat tyto potřebné faktory:

a) Dobré seznámení se slabými i silnými stránkami soupeře a jejich správné vyhodnocení

b) Nejracionálnější postavení taktiky proti soupeři

c) Sledování soupeře v průběhu bojů

d) Morálněvolní schopnosti

e) Technická rozmanitost

f) Rychlost a intenzita bojového tempa

g) Funkční připravenost v jednotlivých složkách (S-R-V-O)

Sledování se provádí různými způsoby od vizuálního až po videozáznamy apod. Sledování může být realizováno v různých formách:

Přímé sledování soupeře

Provádí trenér se svým asistentem tak, aby správně odhadli nastávajícího soupeře a postavili správný taktický plán, stanovili a vybrali správné bojové prostředky, údery, obrany atd. Rychlý analyzováním soupeře si usnadní práci v přestávce boje. Je jasné a žádoucí, aby sám boxer analyzoval styl svého soupeře a spolupracoval a použil odpovídající řešení v bojové situaci.

Racionální postavení taktické činnosti

Ze strany trenéra to je nejdůležitější práce a je možné ji spolehlivě uskutečnit, když známe možnosti svého boxera. Co neumí-neradím, anebo radím jenom to, co může zvládnout (ať už jde o údery, obrany, způsob boje apod.). Svého svěřence musíme znát z tréninkové praxe. Neznalost osobních charakteristika boxera je pro trenéra neodpustitelná.

Postavení taktiky potřebuje řádné zdůvodnění obsahující tyto body:

1) Taktický způsob a styl soupeře

2) Taktická činnost soupeře jemu vlastní a používaná

3) Fyzický a funkční stav před bojem, ale i při boji

4) Morálně volní příprava: jeho odvaha, smělost, mobilizace k boji, chovaní v těžkých situacích, chladnokrevnost a rozvaha. Mimo pozorování soupeřových schopností je nutné mít na paměti nepřecenit vlastní síly a konkrétní možnosti. Jedině tak při tomto respektování lze utvořit a postavit optimální taktický plán. Je nutné vzít v potaz, zda se jedná o jediný zápas anebo o turnaj, kde je důležité a žádoucí správné rozložení sil.

Morálně volní převaha

Pro vystoupení na dlouhých a význačných turnajích (ME, MS, OH) jsou požadovány mnohem vyšší nároky jednak pro přípravu, ale také směrem k morálním vlastnostem, které se upevňují a rozvíjejí za pomoci trenéra. V praxi neexistuje případ, že by se připravoval taktický plán bez pozornosti k soupeřovým přednostem, anebo jeho evidentním nedostatkům. U všech sportů jsou známy nepříjemné situace ze strany psychické zátěže, jako je strach, vzrušení apod. Podstatně menšího rázu, ale u boxu jsou i vedle inkasování úderů i nepříjemné pocity z prohry, publika.

Skutečnost, že závodník může inkasovat úder, ovlivňuje každého boxera, a to i toho, který se takové situace nebojí. Strach nám narušuje optimální myšlení a stává se překážkou pro správné řešení situace a další činnosti. Proto vlastnosti jako je smělost, odvaha samoovládání, houževnatost jsou obzvlášť důležité pro boxera. K tomu slouží v přípravě nasměrována snaha o systematickou přípravu, která naplňuje požadovanou složku psychické přípravy. Jistou, sebedůvěru dodá boxerovi skutečnost, že ovládá perfektně obranný komplex a zasahuje soupeře oběma rukama, má bohaté zkušenosti a ověřenou důvěru ve vlastní síly. Morálně volní vlastnosti potom uplatňuje s úspěchem v iniciativě a odvaze prosazení vlastního taktického úmyslu.

Iniciativa je vlastnost, která v boxu hraje důležitou roli. Iniciativní boxer vlastně diktuje průběh boje v ringu a jeho možnost i k dosažení vítězství jsou mnohem vyšší. Takto boxující boxer nedává soupeři možnost prosadit a uplatnit vlastní taktický úmysl a může ho zcela dezorientovat. Aby takovou činnost iniciativní boxer prosadit musí mít dobrou taktickou přípravu vedení a odpovídající fyzickou vytrvalost nutnou pro všechna tři kola. Tato sebedůvěra se už projevuje u přípravy ať už je všeobecná nebo speciální a je přímo odvislá od zkušeností, které má boxer z vlastní předcházející závodní činnosti a dosažených výsledků. Z toho se také odvíjí jeho následná činnost v ringu, která je promyšlená, rychlá, ale efektivní. To všechno závisí na psychické přípravě boxera zvláště, když se boxuje s neznámým a silným soupeřem, anebo se soupeřem, se kterým už boxer prohrál atd. Smělost a odvaha nesmí být samozřejmě přeceňována a je nutná v tomto směru určitá ohleduplnost.

Technická rozmanitost (různorodost)

Mnoho odborníků tvrdí, že taktika v boxu představuje umění použít a prosadit vlastní taktické varianty. Z toho plyne tvrzení, že spojení techniky a taktiky je záležitost neodiskutovatelná, a že technická zásoba a vyspělost boxera tvoří základ taktiky. Technika také působí a reguluje morálně volní zásady a působí na všechny projevy rychlosti, sílu úderu apod. Boxer, který ovládá dobře a jistě všechny obrany má položeny základy pro svoje mistrovství, které si ověřil v boji s různými soupeři a tak nemá strach, že by určitou situaci nevyřešil. Pro různé soupeře je nutné použití jiný prostředek a to je možné jen za předpokladu, že má bohatou zásobu správné techniky, kterou dobře ovládá a umí včas použít. Tato technika se uplatňuje v konkrétním čase a vzdálenosti a toho můžeme dosáhnout, když trenér spojuje techniku s taktikou od samého začátku přípravy a učení.

Rychlost bojové činnosti

Pro boxera je tato činnost předností ve všech situacích a patří k vlastnostem nejdůležitějším. Pravdivost tohoto tvrzení potvrzují výzkumy a záznamy ze všech olympijských turnajů. Boxer s větší rychlostí má obrovskou výhodu v překvapující činnosti, jakož i v obranných a úderových provedeních. Síla jeho úderu je závislá na jeho rychlosti a výbušnosti. Toto vše může boxer správně realizovat, pokud má rozvinutou speciální rychlost na základě zvládnutí rychlosti všeobecné. Tuto rychlost, ale musí boxer uplatnit od samého začátku po celá tři kola a k tomu musí mít potřebnou rychlostní vytrvalost, aby toto tempo vydržel celá tři kola. Ve své trénovanosti a přípravě se této záležitosti věnuje od samého začátku systematicky a bez chyb, které provádí pod dohledem svého trenéra, který ho upozorní na případné chyby a nedostatky a kontroluje jeho koncentrovanost až po samotnou automatizaci a požaduje po něm zrychlení odpovídající maximu provedení pohybu a jeho přípravu kontroluje podle různých uplatňovaných způsobů měření. Na rychlost boxera velmi působí jeho mentální psychický stav, které se projevuje i na dýchání, krevním toku a působí i oblast rychlé regenerace, což všechno rychlost omezuje.

Všeobecná a speciální rychlost se vytváří a je záležitosti dlouhodobou, ale její pokles v důsledku narušení režimu, přetrénovanosti, přerušení učebně tréninkového procesu je okamžité. Proto je třeba v přípravě a organizaci taktického boje této záležitosti věnovat patřičnou pozornost.

Přesnost a síla úderu

Všechny údery (D, H, ZV) v jakékoliv formě jsou obsahem techniky, která tvoří základní prostředek taktiky. V současném amatérském boxu je síla úderu rovněž důležitým faktorem (jakož i u profiboxu), ale během únavy způsobenou bojem obrany schopnost boxera klesá a dostavuje se možnost takovým úderem celé střetnutí prohrát (KO) Proto podceňování silného úderu se nevyplácí, jakož i nedostatečné obrany proti němu. Protože inkasování silného úderu evidentně snižuje bojeschopnost boxera. V přípravě proto věnujeme zvláštní pozornost pro vytváření vhodných bojových vzdáleností pro silný a výbušný úder jakož i způsobům vhodných obran proti němu. Útočný a kontra útočný úder musí byt zajištěný vhodnou obranou a takový úder se provádí až po patřičném klamném úderu, nebo pohybu, který odvádí pozornost soupeře od následující činnosti.

Plánování boje

Každé nové utkání a souboj vyžaduje jinou a novou taktiku, která by neměla být šablonovitá. Pro úspěšné vedení boje je žádoucí stanovit předem taktický plán na základě svých schopností a také kvalit současného soupeře. Pokud soupeře známe, činnost je podstatně jednodušší jak u soupeře, který je pro nás neznámý a proto musíme postupovat obzvlášť opatrně zejména v úvodním kole, protože bezhlavý útok a podobná činnost jsou základem pozdější porážky. A zase při takovém stanovení přípravy a plánu musíme myslet na to, zda se jedná o jeden zápas či turnaj a správně rozdělit síly. Toto plánování se vyznačuje maximální podrobností a podle toho provádíme následující činnost. Podmínky v ringu se ale často rychle mění a potom boxer musí správně a rychle změnit svůj stanovený bojový plán, taktiku včetně úderů, které si s trenérem společně stanovil. Potom musí v určitém momentě zaútočit i jinými prostředky, které ovládá apod. a které mu trenér uděluje během přestávky boje. Rozpracováním plánu pro celé utkání, včetně rozložení sil a znalostí soupeřových možností je dosažení úspěchu snadnější. Individuální a přesně provedená taktika je závislá od způsobu práce obou aktérů v rohu ringu.

2.3.2.4. Taktická příprava boxera v procesu výuky

Toto je důležitá část přípravy boxera, prováděná mnohdy vědeckým způsobem, který je položen již v základech vedené výuky. Rozšířené sportovní informace, jejich dostupnost a přijatelnost ve sportovně-technické přípravě vede k vytvoření a vyrovnání podmínek na této úrovni. Proto část odborníku vidí rezervy v intelektuální přípravě sportovce. K ní musí byt směrem k soupeři postupováno systematicky, organizovaně a vědeckým zdůvodněním. Analyzováním boxerské techniky, její metodiky i výuky bylo a je zpracováno od mnoha autorů, ale k samotné činnosti k taktické přípravě boxera je vcelku uvedeno minimum. Většina trenérů pracuje individuelně na základě vlastních zkušeností a svého pozorování. Vůbec prvním autorem, který se o této problematice v literatuře zmínil, byl ruský kandidát pedagogických věd G. Jegorom. Zkušenosti z praxe potvrdily, že taktická příprava boxera se musí provádět souběžně s technickou přípravou už ve výuce začátečníků, v rozmanitých variantách, společně s vysvětlováním a zdůvodňováním procvičovaných prvků a vytvářet tak návyky pro samotné využívání v boji. Proto je stavba taktických prvků a její využití úkol složitý. Nejlepší formou zvládnutí taktiky a její zdokonalování je provádění podmíněného boje, kdy trenér nutí svěřence k plnění taktických úkolů a boxer hledá nejideálnější řešení, které se pod dohledem trenéra snaží splnit. Tím boxer získává taktickou zručnost a způsobilost, kterou může uplatnit v ringu.

Nácvik a učení v útočné a kontraútočné činnosti boxera, prováděnou levým direktem

Již od samotného začátku učení a nácviku uvedené techniky trenérem je vyžadováno správné a přesné provedení. Po jejím úspěšném zvládnutí se potom přechází na využití nacvičené techniky v podmínkách boje s různou složitostí i s různorodou činnosti soupeře. Při učení boxera v útoku a kontra útoku trenér využije i možnosti pro odhad vzdálenosti a správné odhadnutí momentu pro útok anebo kontra útok. Velký význam je zde věnován použití vhodných klamných úderů, proto při zvládnutí levého direktu a obrany proti němu, trenér klade důraz na jeho taktické využití v různých variantách:

• Umělé manévrování a hledání potřebné vzdálenosti
• Výběr vhodného momentu pro úspěšný útok anebo kontra útok
• Bleskové provedení útoku a rychlé odejití z prostoru úderu
• Schopnost rozlišení skutečného úderu od klamného atd.
• Pro provedení úspěšného kontra útoku je požadováno:
• vytvoření potřebné vzdálenosti a vyprovokování soupeře
• připravení odpovídajícího obrano-úderového komplexu (obrana + kontra útok).

Provedení a rozvinutí kontraútoku a úspěšné vyjití z něho

Pro základní taktické směry útoku a kontraútoku trenér musí vždy učit rozličné a pestré klamné údery a pohyby trupem, nebo změnu tempa pohybu apod. Patřičná pozornost, odpovídající pohybová paměť, rychlost reakce, jakož i správné analytické schopnosti jsou důležitým faktorem pro zvládnutí útoku, obran a kontraútoku. V průběhu přípravy musí trenér dodržovat princip postupného provedení. Trenér učí kontra útok, když soupeř provádí útok, ke kterému jej vyprovokuje a sám je připraven pro odpovídající kontra úder.

Útok a kontraútok pravým i levým direktem a obrana

Různé použití pravého direkt je doprovázeno s určitými potížemi: úder se se vede z velké vzdálenosti, takže soupeř má dostatek času k jeho sledování a překvapení protivníka s kontra úderem (LDH)

Pro jeho umělé použití v situacích je učení přibližně stejné jako u LDH:

Správné zvládnutí techniky při různých variantách, cvičení na všechny vzdálenosti, ve dvojřadu anebo s partnerem tak, aby jeden prováděl úder v rukavicích na místě, s krokem dopředu, dozadu, nebo volným pohybem po tělocvičně se střídáním pozic útočníka či obránce.

Cvičení pro správný odhad vzdálenosti a provedení úderu:

Při útoku partnera PDH, provádět nacvičování ne příliš silném provedení. Po tomto zvládnutí jednotlivých úderů v obou provedeních se může přejít k výuce dvou úderů LDH. Provedení LD je klamné a pravého skutečně útočné, potom zase naopak.

Následuje učení a provádění techniky kontra úderu:

Učení a nácvik kontra útoku po vyprovokování klamnými pohyby, pak se přechází ke složitějším taktickým úkolům. V podobné činnosti se vede a provádí nácvik i jiných útočících úderů, obran a kontra úderů.

Nácvik vedení blízkého boje:

Učení začíná z boxerského střehu, který se odlišuje od typického základního postavení. Boxer stojí v čelním postavení váha je rozložena na obě nohy, hlava se tiskne na prsa, ramena jsou uvolněna ruce jsou v boxerské poloze zvednuté nahoru tak, že hlava a trup jsou obranně ukryté. Potom následuje a procvičuje specifický pohyb nohou, dále údery, obrany, kontra údery. Důležitým prvkem blízkého boje je samotný vstup a odchod z tohoto boje. Charakteristické pro tento boj jsou tzv. kombinované obrany.

Cvičení a výuku provádíme bez partnera s jednotlivými LH následují PH a zvedáky, potom dvojúderové kombinace a nakonec sériové kombinace a obranu proti nim. V úvodu cvičení ve dvojicích se toto cvičení provádí v mírném tempu a později dochází k zrychlení. Po zvládnutí obran se učí kontra úderové kombinace. Provádění postupného a systematického cvičení je nutná podmínka pro trenéry.

2.3.2.5. Taktická příprava boxera v procesu zdokonalování

Současná kvalita boxu vyžaduje potřebnou taktickou schopnost. Největší turnaje mají dlouhodobý charakter, kde boxer boxuje více zápasů s různě připravenými protivníky. Úspěch mohou mít ti, kteří jsou také dokonale připraveni po stránce technicko-taktické. Zdokonalování v taktice začíná po ukončení výuky a po jejím zažití. Trenér prakticky začíná taktické zdokonalování ve složité situaci a postupně se svými svěřenci provádí výcvik proti boxerům, kteří vlastní různé způsoby vedení boje a tak se postupně zdokonalují a v ringu uplatňují nabyté zkušenost proti každému soupeři.

V průběhu taktického zdokonalování je velmi důležité, aby boxer uměl vyhodnotit správně soupeřovu technicko-taktickou připravenost, jakož i jeho morálně volní a fyzické vlastnosti. To musí rozeznat v průběhu boje, ale také musí stanovit svůj taktický záměr a svůj plán boje. Např. při použití boje na blízkou vzdálenost musí boxer udržovat iniciativu a nesmí odcházet z okruhu u své činnosti a snažit se zatlačit soupeře do rohu ringu a tam uplatnit svůj útok. Naopak, boxer, který preferuje boj na dlouhou vzdálenost, se musí těmto rohům vyhýbat a manévrovat tak, aby se tam nedostal. Základ taktického zdokonalování musí spočívat v individuálním tréninku a přípravě; v závodní kariéře boxera a v podstatě nikdy nekončí.

Vedení boje:

Boj v ringu je charakterizován neustále se měnící situací, proto musí mít boxer stanoven jasný a konkrétní plán boje pokud chce zvítězit i v případě, že soupeře zná, musí být v boji aktivní a nespoléhat se na činnosti, které soupeř zná taktéž, ale používat nové prvky, které v procesu učení nabyl a zvýšil tak svoje mistrovství. Zpravidla každý zápas začíná opatrným využíváním klamných pohybů pro odhalení soupeře. Aby nedošlo k překvapení, boj je veden rozhodně a odvážně společně se zajištěnou obranou tak, aby boxer udržel svou aktivitu. Překvapení, které v boji hraje vždy důležitou roli a často vede k vítězství, je zpravidla spojeno s rychlostí manévrováním, maskováním a chytrostí. Pro provedení svého úmyslu musí boxer chytře ukrývat svůj taktický záměr a to i svůj fyzický a psychický stav. Nikdy nesmí odhalit svoji případnou únavu nebo svůj stav při inkasování silného úderu a při počítání musí zmobilizovat své síly natolik, aby budil zdání jistoty a další připravenosti k boji a tak znejistil svého protivníka v případném pokračování dalšího útoku.

Jak je z uvedených pasáží zřejmé, taktická příprava je složitá a obsáhlá činnost, která se nedá provádět ve standardních podmínkách, ale vyžaduje pohybové a technické dovednosti s produktivním myšlením a s jistými tvůrčími schopnosti, které se musí využívat k řešení individuálních taktických úkolů, které boj v ringu přináší. Úroveň sportovní taktiky závisí tedy na úrovni trénovanosti a techniky boxera a proto vždy budeme uplatňovat technicko-taktickou složku sportovní přípravy boxera.