04
Volba vědeckých procedur a výzkumných metod
Vědeckou procedurou rozumíme postup, jímž posloupně realizujeme daný úkon související s výzkumem a s realizací výzkumného cíle. Vědecká procedura vychází z určité metodologie. Svým zaměřením a obsahem se o ni opírá. Smyslem vědecké procedury je úspěšně realizovat výzkumný cíl. Vědecká procedura je současně implementačním postupem uplatňování výzkumných metod.
1) Klasifikace vědeckých procedur (postupů) podle kritéria metody
Typ vědeckého postupu |
Příklad druhu vědeckého postupu |
Empirický |
Pozorování, měření, experiment |
Teoretický |
Induktivní, deduktivní |
„Jiný“ |
např. heuristický |
Popis |
Příklad |
|
teoretický |
|
Pedagogické jednání učitele se objasňuje pomocí modelů či konstruktů... Může být popsáno verbálně či schématem... Uvažuje se o tom pouze obecně bez ohledu na konkrétní aktéry... |
empirický |
|
Začínající učitel (Šimoník, 1994). Konkrétní učitelé, konkrétní metody (dotazník), dospívá ke konkrétním výsledkům. |
Vědecké postupy můžeme klasifikovat z různých hledisek. Tabulka ukazuje jednu z možných klasifikací, kdy typ vědeckého postupu je vyčleňován na základě převažujícího typu vědeckého postupu, a to, zda při vědecké proceduře převažují metody empirické, či zda převažují metody teoretické.
Další možná klasifikace je založena na hledisku způsobu vysvětlení, resp. výkladu zkoumaného problému. Na základě tohoto kritéria pak vymezujeme tzv. typy vědeckých metod. Patří k nim metody explanační a metody interpretační. Při explanaci postupujeme od obecného k jednotlivému. Obecným je známý vztah (např. ve formě „vědeckého zákona“), jednotlivým je vysvětlovaný jev, který zařazujeme pod daný obecný vztah. Jiným postupem je interpretace.
Z hlediska stupně obecnosti jsou nejobecnějšími metodami tzv. obecně vědní metody. Ty jsou univerzálně použitelné ve vědeckém zkoumání. Patří k nim zejména analýza, syntéza, indukce, dedukce, srovnání, specifikace, analogie.
Jednotlivá vědní disciplína může používat svoji vlastní (specifickou) metodu zkoumání. V takovém případě užíváme pro tyto metody označení „specifické metody“, čímž vyjadřujeme, že daná metoda je jedinečná a používaná jen danou vědní disciplínou.
2) Členění obecně vědních metod ve vztahu k explanaci a interpretaci
Typ metod |
Druhy metod |
Příklad jednotlivých druhů metod |
Explanační |
Empirické |
Pozorování |
Měření |
||
Experiment |
||
Obecně teoretické |
Analýza |
|
Syntéza |
||
Indukce |
||
Dedukce |
||
Analogie |
||
Srovnání |
||
Specifické |
||
Interpretační |
Narativní |
Vyprávění |
Hermeneutické |
Porozumění textu |
3) Klasifikace vědeckých metod převažující v kinantropologii
KVANTITATIVNÍ – vyšel z pozitivismu, opírá se o dedukci (teorie - formulace hypotéz – pozorování - testování hypotéz - interpretace a zobecnění). Vychází z teorie a předpokládá projekt výzkumu.
KVALITATIVNÍ – vychází z fenomenologie, etnometodologie, symbolického interakcionalismu (interpretativní paradigma), opíra se o indukci (pozorování - zjištění pravidelností - závěry - teorie). Je to nenumerické šetření a interpretace. Cílem je odkrýt význam informací (narrativní sociologie).
Kvantitativní přístup testuje formulované hypotézy, kvalitativně je formuluje, vytváří nové, vytváří teorii.
Příklady kvantitativních metod
Příklady kvalitativních metod
Vztah mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem (K. Vlčková. Základy pedagogické metodologie)
|
kvantitativní výzkum |
kvalitativní výzkum |
---|---|---|
filozofický zdroj |
pozitivizmus |
fenomenologie, antropologie, hermeneutika |
cíl |
získání objektivního důkazu, ověření teorie/ hypotéz |
porozumění chování lidí v přirozeném prostředí |
charakter |
objektivní |
subjektivní |
vztah k teorii |
potvrzení či vyvrácení teorie |
tvorba teorie |
myšlenkový postup |
dedukce |
indukce |
východisko/ začátek výzkumu |
vychází z teorie a hypotéz |
začíná vstupem do terénu |
plánování výzkumu |
pečlivě se připravuje na začátku, písemný projekt podle dané struktury |
plán vzniká v průběhu práce, mohou se měnit zkoumané otázky, a metody => je pružnější |
průběh výzkumu |
plánovitě ověřuje hypotézy, zjišťuje kauzální vztahy |
shromažďuje obrovské množství údajů o konkrétním chování lidí a o jeho kontextu, zaznamenává se a interpretuje, v průběhu výzkumu se vynořují hypotézy |
počet zkoumaných osob |
reprezentativní vzorek, velké množství (většinou) |
žák, třída, škola |
techniky, metody |
experiment (manipulace s proměnnými), dotazník, testy, standardizované pozorování aj. |
dlouhodobý terénní výzkum, pozorování s různou mírou zúčastněnosti, spolupráce výzkumníka s informanty při sběru údajů, bez zasahování do dějů |
zpracování dat |
kvantitativní, počítačové, statistické, interpretace dat |
kvalitativní kódování, analýza, interpretace |
spolehlivosti výsledků |
zajišťuje se standardními postupy, zjišťuje se statisticky (validita, reliabilita); výzkum lze zopakovat |
problematická - výsledky jsou subjektivní; zajištění pomocí triangulace dat, metod, výzkumníků, teorie (interpretace údajů několika výzkumníky, porovnání podobných výzkumů, podobných jedinců v podobném kontextu, použití více metod, schválením závěrečné zprávy účastníky) |
výsledky podoba závěrečné zprávy |
zobecnění výsledků na populaci, zjištění zákonitostí; stručná, výstižná výzkumná zpráva, dle zažité struktury: 1/ výzkumný problém, 2/ metodologie, 3/ analýza dat, 4/ diskuse výsledků |
vysvětlování chování lidí v určitém kontextu; detailní, interpretativní či jen deskriptivní zpráva, hluboké vyprávění |
platnost výsledků |
snaha o platnost pro celou populaci |
platnost pro danou třídu, žáka, školu |
význam |
predikce, zákonitosti |
deskripce, porozumění, smysl |
Více, včetně příkladů viz: Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6. (s. 31 – 45)
V práci Hendl, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997 autor definuje přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu
Přednosti kvantitativního výzkumu |
Nevýhody kvantitativního výzkumu |
|
|
Přednosti kvalitativního výzkumu |
Nevýhody kvalitativního výzkumu |
|
|
Otevřenost
Zahrnutí subjektivity
Procesuálnost
Sociální procesy i komunikace mají procesuální charakter, jeho prvky se mění (metody, způsoby interpretace výzkumníka apod.).
Reflexivita
Interpretativní porozumění, schopnost reagovat na nové nečekané momenty.
Zaměření na případ
Pozornost jednotlivým případům, podrobný popis, pomocí nich se navrhují teorie, které se také jimi přezkušují.
Historicita a kontextuálnost
Všechny závěry se musí validizovat pro daný kontext.
Problematizace determinovanosti
Determinismus je prolamován interpretací člověka. Určitý řád je nutné brát jako dohadovaný pořádek, ve kterém se lidé kontinuálně dohadují při vzájemném dorozumívání o svých záměrech a očekáváních.
Plány kvalitativního výzkumu (koncepce výzkumu, základní uspořádání výzkumu)
a) případová studie
b) analýza dokumentů
c) biografický výzkum
d) etnografický terénní výzkum
e) akční a kritický výzkum
f) evaluace