Věda představuje utříděné poznatky v dané předmětné oblasti. Proces, pomocí něhož systematicky a organizovaně (promyšlený plán) získáváme informace a vytváříme znalosti a to na základě fakt v souvislosti s jinými fakty, tedy jde o jejich popis a vysvětlení. Poznání je objektivní a verifikovatelné – lze ověřit správnost postupu jiným výzkumníkem.
Cíle vědy jsou:
- deskripce (popis)
- explanace (vysvětlení)
- predikace (předpověď)
- pochopení událostí
- řízení
Kerlinger (1972) definuje vědeckou teorii takto: „teorie je souborem vzájemně souvisejících konstruktů (pojmy), definic a tvrzení, který představuje systematický pohled na jevy specifikováním vztahů mezi proměnnými s cílem vysvětlit a předpovědět tyto jevy“.
Vědecká teorie – jedná se o systém pojmů a tvrzení reprezentující reálné jevy s možností deskripce, explanace, predikce, pochopení a možností řízení. Výzkumný proces je cyklický a iterativní.
Věda jako zvláštní forma poznání má za cíl rozpoznat a popsat různé struktury a vztahy našeho světa a racionálně je vysvětlit. Vědecké poznání se odlišuje od každodenního poznání systematickým plánováním a systematickým uspořádáním znalostí. Každodenní poznání tvoří základ. Vědecké poznání ho překračuje snahou získat obecné, objektivní a verifikovatelné poznatky, které se týkají určité předmětné oblasti. Nosnými pilíři vědeckého poznání jsou teorie a empirický výzkum. Teorie a modely se konstruují, aby vysvětlily svět kolem nás. Jsou také prostředkem komunikace. Teorie představují v daném časovém okamžiku akceptovaný pohled na fenomény. Výzkumníci vyvíjejí mnohdy o stejném fenoménu zcela rozdílné teorie, protože věda se vyvíjí přezkušováním, přetvářením a zamítáním jednotlivých teorií, podle toho jak se osvědčují.
Výzkum má následující charakteristiky:
- jde o proces shromažďování údajů (dat)
- je systematický
- problematizuje a syntetizuje dosavadní znalosti
- zahrnuje kritickou analýzu
- vede ke zvyšování znalostí
- je kombinací všech těchto charakteristik
Jedním z požadavků je také představa, že výzkum má být řízen dosavadními teoriemi a z nich odvozenými hypotézami. Provádění výzkumu lze popsat pomocí různých schémat a modelů, které nám pomáhají provádět opakovatelný a verifikovatelný výzkum. To znamená, že ostatní mohou našim výsledkům porozumět a celý výzkum kritizovat nebo zopakovat. Předpokládá se, že výzkum je úspěšnější, pokud se držíme vhodného modelu výzkumu. Pro první přiblížení jeden z nich uvedeme do vztahu s každodenním myšlením na jedné straně a se strukturou standardního vědeckého článku na druhé straně.
|
Model vědecké práce |
Každodenní myšlení |
Struktura článku |
|
Vědecká otázka |
Proč |
Úvod |
|
Návrh teorie |
Naše odpověď |
Úvod |
|
Identifikace proměnných |
Co sledovat |
Metody |
|
Určení hypotéz |
Očekávání |
Metody |
|
Plán výzkumu Sběr dat, testování hypotéz |
Jak Shromažďování/analýza dat |
Metody Výsledky |
|
Vyhodnocení výsledků |
Co to znamená |
Diskuse |
|
Kritické shrnutí |
Jaký to má význam |
Závěry |
Základními etapami vytváření závěrečné práce rozumíme:
- určení problému
- literární rešerše
- specifikace cílů práce a určení plánu k dosažení cílů (návrh projektu)
- provedení plánu
- analýza dat a reflexe
- napsání závěrečné práce
Kinantropologie jako věda o pohybu člověka
Slovo Kinantropologie pochází z řečtiny a vzniklo spojením slov:
- kinésis (pohybovat se)
- anthrópos (člověk)
- logos (slovo)
jako každá věda má:
- metodologii výzkumu
- předmět výzkumu
- vědecký jazyk
- teorii
ad 1 Metodologie je specifickou teorií a vědou o principech, strategiích, procedurách, nástrojích, způsobech, a postupech bádání jak proniknout do daného problému s cílem:
- předložit vědecká fakta o motorice člověka a jeho pohybové aktivitě
- odhalit pravidla a zákonitosti jejího fungování
- vytvořit ucelený vědecký systém o motorice člověka jako jevu a procesu
- normální populace
- zdravotně oslabených
- sportovců výkonnostního a vrcholového sportu
ad 2 Předmětem kinantropologie je zkoumání:
- podstaty jevové stránky motoriky člověka – o jejím vnitřním fungování a vnějších formách projevu
- procesuální stránky pohybové činnosti člověka, výchovy a vzdělávání o působení na tělesný, funkční, motorický, psychický a sociální rozvoj člověka prostřednictvím pohybových aktivit
- individuálních a společenských jevů motorické činnosti člověka, v sociálně – kulturním interakčním prostředí, jejich historicko – genetické, reálné a prognostické dimenzi
Nejjednodušší způsob definování předmětu kinantropologie by mohl být formulovaný jako jedna z těchto variant:
- zkoumání pohybujícího se člověka
- výzkum lidského pohybu
- výzkum motoriky člověka (motorické činnosti)
- výzkum tělesné (motorické) aktivity člověka
- výzkum lidské kinetiky
ad 3 Vědecký jazyk je systém pojmů a kategorií přesně definovaných, které umožňují dorozumění, kterými se vyjadřují poznatky, formulují teorie a zákonitosti.
ad 4 Teorie je systém vědeckých a empirických poznatků o:
- faktech jevů a procesů předmětu kinantropologie
- pravidlech a zákonitostech (principech)
- hypotézách
- formování vědeckého jazyka