Tato kapitola prezentuje žonglování jako alternativní pohybovou aktivitu, vhodnou též pro jedince se speciálními potřebami. Žonglování řadíme mezi aktivity z oblasti psychomotoriky, a tudíž postihuje fyzickou, psychickou i sociální stránku člověka. Protože žonglování zahrnuje celou škálu dovedností, úrovní, pomůcek a technik, je možné je aplikovat a uzpůsobit specifickým potřebám dané cílové skupiny.
V této kapitole představujeme využití žonglování v práci se seniory, dětmi se symptomy ADHD a dále osobami se sluchovým, zrakovým, tělesným a mentálním hendikepem. Masarykova univerzita v Brně nabízí žonglování jako formu tělesné výchovy pro studenty všech svých fakult, což je v evropském měřítku ojedinělá skutečnost, a nejen studenti oboru Speciální pedagogika jeví o tento kurz velký zájem. Předpokládáme tedy, že lektorů této alternativní a v mnoha směrech přínosné aktivity bude přibývat a že žonglování najde v budoucnu své pevné místo také u osob se speciálními potřebami.
Žonglování (z angl. juggling, něm. jonglage, fr. jonglerie) je pohybová aktivita z oboru psychomotorika, která pozitivně ovlivňuje např. rozvoj koordinace oko-ruka, pozornost, prostorovou orientaci, rovnováhu či sociální interakci. Nicméně v České republice je žonglování stále spojováno zejména s cirkusem, a pro mnoho lidí je nepředstavitelné, že by tato aktivita byla součástí edukačního procesu nebo sloužila též jako prostředek rozvoje osobnosti. Od poloviny 20. století se žonglováním jako rekreační volnočasovou aktivitou zabývá stále více jedinců po celém světě. Hlavním cílem jejich počínání jistě není prezentace této dovednosti před publikem, ale smysluplné trávení volného času, rozvoj koordinačních dovedností, odbourávání stresu či kompenzace duševní námahy.
V naší pedagogické (obr. 1), terapeutické a výzkumné práci proto usilujeme o zdůraznění zmíněných pozitivních vlivů a reagujeme na vzdělávací kurikula mnoha evropských zemí, v nichž je žonglování zakotveno jako součást školní tělesné výchovy a dalších předmětů.
Obrázek 1 Výuka žonglování na Masarykově univerzitě v Brně
Co je žonglování
Žonglování je primárně definováno jako opětovné vyhazování a chytání předmětů, a především jako obratná manipulace s předměty.
Z pohledu kinantropologického je žonglování aerobní pohybovou aktivitou, zvyšující srdeční frekvenci a respiraci. Při žonglování podporujeme princip napětí a uvolnění, posilujeme zádové svalstvo a svaly horních končetin, rozvíjíme periferní vidění, vyrovnáme rozdíly mezi preferovanými končetinami (lateralita), pracujeme s vyrovnáváním nerovnovážných pozic (vychýlení loktů od těla, napnutí horní končetiny při snaze zachytit předmět vyhozený příliš daleko) a podporujeme vzpřímené držení těla, čímž stimulujeme pravidelné dýchání a krevní oběh. Nezanedbatelný význam má žonglování také v oblasti rytmu, rozvoje koncentrace a spolupráce mozkových hemisfér.
Podle Evropské charty sportu (vydána v r. 1992) se sportem rozumí „všechny formy pohybové aktivity, které si prostřednictvím organizované účasti či bez ní kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosáhnutí výsledků v soutěžích na všech úrovních“. Z tohoto hlediska můžeme tedy žonglování do kategorie „sportovní aktivita“ rovněž zařadit.
Žonglování nespočívá v pouhém nácviku správné techniky a následném drilu osvojených dovedností, ale umožňuje také objevování nových možností a pojetí jednotlivých pomůcek, párovou či skupinovou interakci nebo propojování žonglování s balancováním předmětů či vlastního těla na různých balančních pomůckách (rolovací deska s válcem, šlapák, aj.).
Jak jsme již zmínili, žonglování můžeme chápat jako součást psychomotorických pohybových her a cvičení, neboť důraz se zde klade také na prožitkovost, radost z pohybu, či sociální aspekty pohybové aktivity. Cílem psychomotoriky je rozvoj harmonické osobnosti a poznání sebe sama v nejrůznějších oblastech a pohybových zkušenostech. Účastníci sledují reakce svého těla na jednotlivé aktivity a cvičení, pracují s nejrůznějšími pomůckami a také okolní prostředí je součástí jejich komplexního vjemu z dané pohybové aktivity. V psychomotorice jsou využívány pomůcky a náčiní z rozličných sportovních disciplín, jako jsou např. pohybové a sportovní hry, rytmika a gymnastika, prvky akrobacie, tanec, pantomima, jóga, atd. (Kopřivová, 2003).
Je také třeba si uvědomit pozitivní vliv psychomotorických cvičení na rozvoj tělesného poznání a získávání zkušeností s vlastním tělem jak z hlediska kognitivního, tak z hlediska emocionálního a fyziologického. Velmi důležitou roli hrají tato cvičení a hry při rozvoji hrubé i jemné motoriky. Psychomotorika je vhodným motivačním prostředkem k pohybové aktivitě v dětství, v dospělosti i ve stáří pro jedince zdravé, zdravotně oslabené i pro jedince se speciálními potřebami.
Cíle žonglování mohou být různé – žonglování jako koníček, jako forma divadelní prezentace, žonglování jako prostředek komunikace, relaxace nebo sportovní žonglování, které se vyznačuje co možná největším počtem žonglovaných předmětů (obr. 2).
Obrázek 2 Sergei Ignatov, držitel světového rekordu s 11 kruhy (1973)
Z pohledu výchovně-vzdělávacího procesu je možné se u žonglování zaměřit na rozdílné aspekty: rozvoj individuální techniky, žonglování ve dvojici, žonglování ve skupině, žonglování jako způsob sebe-prezentace či jako komunikační prostředek pro jedince se sociálním hendikepem, žonglování jako prostředek zmírňování příznaků stresu před následnou fyzicky nebo psychicky náročnou aktivitou.
Ke splnění cílů žonglování můžeme využít celou řadu pomůcek. Mezi ty základní patří míčky, kužely, šátky, diabolo, kruhy, talíře, květinové hůlky (flower sticks), ďábelské hůlky (devil sticks), jojo nebo pois (pomůcky, s nimiž se pomocí zápěstí rotuje okolo těla žongléra). Dále se setkáváme i s méně obvyklými pomůckami jako jsou tyče, tenisové míčky v tubě, kovové kalíšky či tzv. cigar boxy. Nicméně každý jedinec si může zvolit takové pomůcky (obr. 3), které odpovídají jeho individuálním schopnostem a dovednostem, a zacházet s nimi podle svých nároků. V tomto aspektu spočívá volnost a normová nesvázanost žonglování.
Obrázek 3 Žonglérské pomůcky
Využití žonglování u jedinců se specifickými potřebami
Naše pedagogické a metodologické zkušenosti z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně stejně jako zkušenosti našich zahraničních kolegů ukazují vysokou míru přizpůsobitelnosti žonglování skupinám se specifickými potřebami. Spolupracujeme také s katedrou speciální pedagogiky Pedagogické fakulty MU v Brně, kde využíváme žonglování u studentů, kteří v rámci své budoucí praxe budou působit ve volnočasových centrech, speciálních institucích pro jedince s postižením, v centrech pro jedince se sociálním znevýhodněním či u etnických menšin.
Aplikace jakékoliv pohybové aktivity na jedince se speciálními potřebami je velmi individuální a závisí vždy na konkrétní diagnóze, úrovni intelektových schopností a na sociálních zkušenostech. Cílem pohybových aktivit u žáků se speciálními potřebami je dosažení nejvyšší možné úrovně fyzické kondice, zručnosti a pohybové zdatnosti. Praktická zkušenost s prožitkově zaměřenými aktivitami by měla těmto jedincům pomoci rozvinout jejich osobnost po stránce psychické i sociální (Kopřivová et al., 2003).
Sluchové postižení
U osob se sluchovým postižením se zaměřujeme zejména na rozvoj prostorové orientace, rozvoj taktilních a vizuálních vjemů, rytmického cítění a velmi důležité rovnováhy. Nelze opomenout ani složku sociální. Formou praktických workshopů uplatňujeme žonglování a další psychomotorické aktivity při práci s nedoslýchavými a neslyšícími studenty Ateliéru výchovné dramatiky neslyšících (Divadelní fakulta JAMU Brno). Pozitivní vliv žonglování zde spatřujeme zejména v rozvoji rytmického cítění (pravidelné vyhazování a chytání míčků), rozvoji pozornosti a koncentrace a také v možnosti divadelní prezentace. Pomocí žonglérských dovedností mohou neslyšící jedinci vyjádřit své pocity, náladu, či je využít jako prostředek komunikace. Žonglování můžeme též využít jako prostředek podporující rozvoj koordinace a rovnováhy, což jsou specifické oblasti, v nichž mívají neslyšící problémy.
Při našich divadelních aktivitách (Divadlo KUFR) také spolupracujeme se speciálními základními školami pro neslyšící žáky, kde prezentujeme pohybově-žonglérské či klaunské představení, po němž následuje žonglérská dílna s nejrůznějšími pomůckami. Přestože neovládáme znakový jazyk, jsme schopni se s neslyšícími žáky dorozumívat prostřednictvím klaunské komiky s prvky žonglování, a motivovat je tak k osvojování si žonglérských dovedností. Některé z těchto škol úspěšně realizovaly cirkusové projekty, v jejichž rámci umožnily svým žákům vyzkoušet si akrobatické (jízda na jednokolce, chůze na chůdách), žonglérské a další koordinačně náročné disciplíny, zakončené závěrečnou prezentací pro rodiče.
Zrakové postižení
V rámci celouniverzitní výuky na Fakultě sportovních studií MU a workshopu ve Waldorfské škole Pardubice jsme aplikovali žonglování na studenty se zrakovým postižením (v jednom případě se jednalo o diplopii − dvojité vidění, ve druhém pak o střední slabozrakost). U těchto jedinců se nám osvědčila práce s barevnými žonglérskými šátky, které jsou vhodné také pro děti, seniory nebo všeobecně pro začínající žongléry, neboť létají pomaleji než ostatní žonglérské pomůcky a manipulace s nimi je tedy jednodušší. V případě studentky pedagogické fakulty s diplopií žonglování se šátky plně nahradilo žonglování s míčky. Tato studentka našla v žonglování nový způsob seberealizace v oblasti pohybových aktivit, jimž se pro svůj hendikep nemůže naplno věnovat. Netradiční pohybové aktivitě se věnuje i po skončení kurzu a snaží se dále zdokonalovat v žonglérských dovednostech a předávat své zkušenosti formou volnočasových kroužků pro děti.
Tělesné postižení
Žonglování jako alternativní pohybová aktivita nachází své uplatnění i u jedinců s tělesným postižením (obr. 4). Zkušenosti máme s vozíčkáři v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka Brno, kde jsme realizovali žonglérský workshop, při němž se osvědčilo žonglování se šátky či manipulace se žonglérskými talíři. Stejně jako se liší míra postižení, je nutné přizpůsobit i míru asistence při osvojování žonglérských dovedností. Zatímco někteří jedinci s omezenou hybností dolních končetin byli schopni samostatně manipulovat se žonglérskými pomůckami, u jedinců se spastickými projevy v oblasti horních končetin byla nutná asistence např. při roztočení talíře, který však již byli následně schopni sami udržet.
Obrázek 4 Žonglování s klienty ústavu Kociánka, Brno
Žonglérské a psychomotorické aktivity jsme také praktikovali ve speciálním zařízení pro seniory, a to v rámci výzkumu bakalářské práce v oboru sociální pedagogika (Bendíková, 2011). Většina seniorů, kteří se tohoto netradičního psychomotorického pohybového programu zúčastnili, byla imobilních, a pohybové lekce tak probíhaly zásadně v pozici vsedě. Protože jsou však žonglérské aktivity přizpůsobitelné potřebám účastníků, senioři měli možnost vyzkoušet např. individuální a skupinové žonglování se šátky (obr. 5), nafukovacími balónky nebo manipulaci s novinovými koulemi. U seniorů můžeme pozitivní vlivy žonglování vyzdvihnout zejména v oblasti rozvoje koordinačních dovedností, jemné motoriky a psychiky, zejména pak sebepojetí, sebedůvěry a prožitkovosti. Dalšími oblastmi, na které se při výběru vhodných psychomotorických aktivit pro seniory můžeme zaměřit, jsou balanční schopnosti, kognitivní funkce, manuální zručnost, vzájemná komunikace, navazování sociálních kontaktů a také nastolení příjemné atmosféry.
Obrázek 5 Žonglování se šátky u seniorů ve speciálním zařízení, Brno
Specifické poruchy učení a chování, ADHD
Video 1 Specifické poruchy učení a chování
Při výběru vhodných cvičení a her u této cílové skupiny zařazujeme takové, u nichž je nutno soustředit se na správné a precizní provedení pohybu s následnou kontrolou. Dbáme na stanovení a dodržování jasných pravidel. Pro uvolnění a zklidnění dětí se symptomy ADHD je také vhodné zařazovat příjemné kontakty, dotyky, které mají vzbuzovat vzájemnou pohodu a radost.
Na základě ročního intervenčního výzkumného programu u adolescentů se symptomy ADHD, poruch chování a učení (Trávníková, 2008) můžeme doporučit také žonglérské aktivity jako vhodnou pohybovou aktivitu u jedinců s těmito poruchami (obr. 6). Žonglování zde působí jako relaxační prostředek, je zdrojem motivace a snahy vyniknout mezi ostatními, a podporuje tak zdravou soutěživost v kolektivu. Sólové žonglování je vhodné kombinovat se skupinovým, abychom rozvíjeli osobnost individuálně i jako platnou součást skupiny. Je nutné časté střídání aktivit a cvičení. Nedoporučujeme aplikovat technické pojetí žonglování, to znamená pouhý nácvik triků a jejich dril. U jedinců s poruchami pozornosti doporučujeme žonglovat v uzavřených prostorách, neboť ve vnějších podmínkách je příliš mnoho rušivých elementů, odvádějících pozornost (okolní prostředí, počasí, zvl. vítr). Také se nám osvědčila motivace skupiny skrze finální společnou prezentaci osvojených dovedností před rodiči a vyučujícími školy, díky níž se posílila soudržnost skupiny a pozitivní sebehodnocení každého z účastníků.
Obrázek 6 Žonglování s adolescenty vykazujícími symptomy ADHD a specifických poruch učení a chování
Mentální postižení
U jedinců s mentálním postižením je vhodné zařazovat do tělovýchovného procesu zejména cvičení zaměřená na poznávání jednotlivých částí svého těla, na schopnost je pojmenovat, naučit se je vnímat a pracovat s nimi. Rozvíjíme současně hmatové, sluchové i vizuální vjemy. Používáme rozmanité pomůcky, které upoutají pozornost z hlediska tvaru, barvy a materiálu.
Děti s mentálním postižením navštěvující jednu ze speciálních brněnských škol byly cílovou skupinou výzkumu v rámci diplomové práce (Dobrovolná, 2011), která byla zaměřena na souvislosti a možnosti využití žonglování a jiných prvků psychomotorických cvičení u těchto jedinců. Stejně jako u výše zmíněných typů postižení i zde záleží na míře postižení a tedy úrovni motorických dovedností a schopností, jimž se musí náplň pohybových lekcí přizpůsobit, nicméně u dětí s mentálním postižením se obzvlášť zaměřujeme na působení žonglování při koordinaci pohybů a socializaci.
V rámci našich workshopů jsme měli také možnost pracovat s jedincem s Downovým syndromem, který v manipulaci s žonglérským talířem nacházel opravdovou radost z pohybu.
Shrnutí
Věříme, že žonglování najde v budoucnosti své uplatnění při rekreační sportovní činnosti jedinců s různým typem postižení a specifických skupin a že se stane účinnou a uznávanou součástí systému aplikovaných pohybových aktivit.
(brož. vaz., s. 8 - 21)