V článku 2 Mezinárodní charty tělesné výchovy a sportu (uznané 160 státy UNESCO) je uvedeno: Tělesná výchova a sport představují základní prvek celoživotní výchovy a vzdělávání. Tělesná výchova a sport jako významná dimenze globální nepřetržité výchovy a kultury musí v průběhu celého života rozvíjet schopnosti, vůli a sebeovládání každého jedince a přispívat k jeho úplné společenské integraci. Nejen k naplnění tohoto článku přispívá vědní disciplína označovaná jako Pedagogika sportu.
Pedagogika sportu se zabývá výchovou, která probíhá ve sportovních činnostech. Bývá označovaná jako hraniční disciplína dvou oborů: obecné pedagogiky a kinantropologie (nauka o pohybu člověka). Ještě blíže nám tento obor přiblíží definice některých našich i zahraničních autorů.
„Pedagogika sportu sleduje základní otázky souvislostí tělesného a duševního a z evidencí o příznivém vlivu sportování a cvičení na psychický stav člověka a na jeho sportovní výkony odvozuje podněty pro efektivní působení.“(Svoboda, 2000, 12).
Haag (1989) mluví o Pedagogice sportu jako o subdisciplíně sportovní vědy, která pracuje se vzdělávacími aspekty tělesné aktivity (sport, hra, tanec atd.), Piéron (1993) jako o disciplíně, která poskytuje vědecká data o vzdělání a profesionální přípravě v různých souvislostech na poli sportu a sportovní aktivity (škola, sport, aktivní rekreace).
Jednotlivé kapitoly v této monografii přispívají k rozvoji této vědní disciplíny. Úvodní část je věnovaná integračním a sociálním aspektům tělesné výchovy. Jde například o využití žonglování (jako psychomotorické aktivity) pro jedince se speciálními potřebami nebo o zařazení žáků se zdravotním oslabením do povinné tělesné výchovy, kde je zdůrazněna výchovná stránka této integrace i pro zdravé žáky.
Další část monografie je zaměřená na osobnost učitele, aktivizační metody a podmínky pro výuku tělesné výchovy. Učitel tělesné výchovy utváří nejen vědomosti a dovednosti, ale i žádoucí návyky, postoje a názory žáků. Pedagog by měl volit metodické postupy tak, aby žáci získávali poznatky vlastními aktivitami. K tomu všemu potřebuje vhodné podmínky pro výuku. Ty ovlivňují efektivitu výchovy a vzdělávání ve školní tělesné výchově.
Monografii uzavírají kapitoly, které se věnují cílům tělesné výchovy a sportu a sportu jako sociálně kulturnímu fenoménu dnešní doby. Jde o porovnání vzdělávacích dokumentů ve vybraných zemích se zaměřením na vzdělávací oblast Člověk a zdraví a pohled na fair play ve světle problémů současného sportu. Zde jde především o prohlubující se propast mezi zájmovými volnočasovými sportovními aktivitami na jedné straně a dynamikou elitního profesionálního sportu na straně druhé.
Dnešním cílem tělesné výchovy je rozvoj a udržení pohybové aktivity jako součásti podpory zdraví. Důraz na masovost sportování jako celoživotní volnočasové zájmové kondiční aktivity je považován za společensky nejdůležitější stránku budoucího vývoje sportu.
(brož. vaz., s. 6 - 7)