01
Plantografie je jednou z výzkumných metod biomechaniky, poskytuje exaktní a validní data ohledně funkce nohy v průběhu nejrůznějších pohybů. V plantografii nejčastěji studovaným pohybem je základní druh lidské lokomoce - chůze. Chodit potřebuje každý, nemálo lidí má však při chůzi různé potíže způsobené nestandardním stavem či funkcí jejich nohou, v některých případech snadno identifikovatelnými právě plantografickými metodami. Otázkou je, které faktory mohou plantární tlak ovlivňovat.
Mezi nejdůležitější faktory, které jsou vzájemně propojeny, bývají řazeny tvar nohy, způsob chůze, rozložení tělesné hmoty a tělesnou hmotnost. Tvar nohy je dán především geneticky, je ale ovlivňován dalšími faktory, jako je nošená obuv, zranění, nemoci, patologické stavy nohy, které se mohou objevit i v souvislosti s provozovanou pohybovou aktivitou, zaměstnáním, případně zvýšenou tělesnou hmotností. Způsob chůze je obvykle zcela individuálním charakteristickým projevem každého člověka. Odvíjí se od tělesných parametrů, držení těla, rozložení tělesné hmoty, stavu pohybového aparátu a podobně. Rozložení tělesné hmoty je opět ovlivněno především geneticky, částečně životním stylem a pohybovou aktivitou, zdravotním stavem, u žen těhotenstvím. Tělesná hmotnost je faktorem, který je ovlivňován řadou jevů jako například dědičnost, životní styl, metabolismus, těhotenství.
Sama tělesná hmotnost ale kromě přímého vlivu na hodnoty plantárního tlaku také souvisí s ostatními třemi hlavními faktory. Je také parametrem, jehož velikost většina lidí dokáže významně ovlivnit. Proto mohou studie závislosti plantografických dat na tělesné hmotnosti přinášet zajímavé výsledky. Velmi užitečné informace v tomto směru může přinést studie těhotných žen, jejichž tělesná hmotnost v průběhu těhotenství stoupá a po porodu opět klesne dříve či později většinou až k výchozí hodnotě. Tento fakt umožňuje zkoumat, jak se mění plantární tlak se zvyšující se tělesnou hmotností za spolupůsobení ostatních těhotenských změn, i jak se změní po snížení hmotnosti po porodu, což také nabízí možnost srovnání původního a konečného stavu a zodpovězení otázky, zda je proces změn v zatěžování nohy u těhotných žen reverzibilní.
Protože i výsledky jiných výzkumů naznačují, že v průběhu těhotenství skutečně dochází ke změnám ve vzorci distribuce plantárního tlaku, je také na místě se zabývat otázkou, zda je možné tyto změny nějak zmírnit a zabránit přetěžování oblastí, pro které taková zátěž není obvyklá. V tomto smyslu se nabízí využití ortopedických pomůcek či speciální ortopedické obuvi, jejíž účinek by měl být také experimentálně otestován.
V publikaci jsou tedy obsaženy základní informace o stavbě a funkci nohy, o způsobu biomechanické analýzy chůze, plantografii, somatických změnách těhotných žen relevantních vůči biomechanice chůze, o zahraničních výzkumech v této oblasti a výzkumu provedeném na FSpS v Brně. Závěr je věnován počínajícímu výzkumu specifické ortopedické obuvi, na jejímž vývoji se FSpS podílí, a její vhodnosti pro těhotné ženy.