Fyzická aktivita je důležitá pro zdraví lidské populace. Fyzická aktivita se účastní při budování a podpoře stavby kostí, svalů a kloubů, pomáhá udržovat tělesnou hmotnost a redukovat obsah tělesného tuku.
V této práci byl sledován vliv fyzické aktivity na tělesnou hmotnost. Průzkum byl proveden dotazníkovou metodou u 4 skupin populace: úředníků, studentů, hasičů a vojáků. Výsledky byly zpracovány statistickými metodami (χ-kvadrát) na hladině významnosti 0,05.
Největší tělesnou aktivitu ve svém povolání měli vojáci a hasiči. Studenti měli tělesnou aktivitu v rámci povinné tělesné výchovy, a pak se jí věnovali dobrovolně ve svém volném čase. Úředníci měli fyzickou aktivitu nejmenší – jejich povolání vyžadovalo nejmenší fyzickou námahu, takže fyzickou aktivitu představovalo jen dobrovolné cvičení ve volném čase.
Bylo zjištěno, že 10 % studentů mělo podváhu, 14 % nadváhu (ostatní měli normální váhu). U ostatních skupin osob se podváha nevyskytuje, je zde totiž zastoupeno větší procento mužů a také jde o starší věkové skupiny osob. Ve skupině úředníků bylo 10 % osob trpících obezitou I. stupně a 2 % osob trpících obezitou II. stupně. U skupiny hasičů bylo zjištěno 18 % osob s obezitou I. stupně. Polovina vojáků měla BMI v normě a u druhé poloviny byla zjištěna nadváha.
Z hlediska BMI byly shledány mezi jednotlivými skupinami dotazovaných osob statisticky významné rozdíly. Nejlepší BMI měli studenti, neboť 76 % z nich se nacházelo v kategorii normální hmotnosti. Obezita II. stupně byla zjištěna jen u úředníků. Ti mají také nejméně pohybové aktivity, 26 % úředníků dokonce uvedlo, že nemají žádnou pohybovou aktivitu. Nedostatek pohybové činnosti představuje u osob se sedavým způsobem života nejvážnější příčinu obezity.
Česká republika je řazena mezi státy s nejvyšším výskytem nadváhy a obezity. Podle Hainera a Kunešové (1998) trpí v České republice obezitou 16,3 % mužů a 20,2 % žen ve věku 20 až 65 let a nadváha postihuje více než polovinu dospělých. Nejnovější poznatky ukazují, že hmotnost jedince je ovlivněna dědičností asi z 25–40 %. Obsah tuku v břiše ovlivňuje dědičnost dokonce až z 50–60 % (Kunešová, 1999; Rozkošná, 2004).
Vzestup obezity v uplynulých letech je způsoben především změnami životního stylu (trvalý pokles pohybové aktivity v pracovním procesu i ve volném čase) a dietních zvyklostí (příjem energeticky bohaté potravy s velkým zastoupením tuků), což společně vede k nadměrnému energetickému příjmu (Řehová et al., 2004). Velkým problémem je rovněž malá fyzická aktivita. Málokdo má dnes tělesně náročnou práci, ve všech oborech je zavedena automatizace, robotizace, která šetří lidskou práci. Volný čas dospělých i dětí ovládla televize, video či počítačové hry a přirozený pohyb přestal být základní součástí života (Neugebartová, 2000; Urban, 1992). Bylo zjištěno, že v České republice je u starší populace vysoké procento (12 %) lidí obézních nebo trpících nadváhou (Zvonař, 2009). Cvičení a pohybová aktivita jsou stěžejní součástí redukčních režimů u obézních pacientů. Zvýšení energetického výdeje pohybovou aktivitou není sice hlavním prostředkem redukce hmotnosti, ale spolu s redukční dietou prohlubuje negativní energetickou bilanci, působí redukci tukových zásob a současně brání úbytku aktivní tělesné hmoty (Hainer, 2003; Svačina, 2000).
Výživa a její význam pro lidské zdraví
Výživa je jedním z nejdůležitějších činitelů zevního prostředí ovlivňujících vývoj a zdraví člověka jak pozitivním, tak negativním směrem (Bencko, 1995). Jde o souhrn pochodů, při kterých organismus přijímá, zpracovává a využívá potravu, tzn. látky nutné k růstu, obnově a udržení funkcí organismu. Živiny obsažené v potravě a nápojích mají funkci výživnou, vitamíny a minerální látky mají funkce ochranné. Úlohou výživy je zabezpečit živiny a látky nutné pro tvorbu a obnovu tkání v celém organismu a poskytovat energii pro činnost všech orgánů. Okamžitě nevyužitelné složky potravy jsou ukládány do zásoby. Výživa je také zdrojem tepla (Frej, 2006). Způsob výživy a stravovací zvyklosti jsou proto jednou z nejvýznamnějších součástí způsobu života a životního stylu (Hlúbik).
Způsob života má na zdraví člověka největší vliv. Pokles úmrtnosti v zemích s příznivým zdravotním vývojem byl z 60 % ovlivněn pozitivní změnou způsobu života. K hlavním nedostatkům výživových zvyklostí u nás patří vysoká spotřeba především živočišných tuků, nedostatečná konzumace zeleniny a luštěnin, ovoce, ryb, výrobků z tmavé a celozrnné mouky, a dále nadměrné solení. Značným problémem, který vyvolává řadu dalších zdravotních poruch, je vysoký výskyt otylosti (Hlúbik et al., 2000). Nadměrný konzum alkoholu, jímž se ČR rovněž liší od mnoha srovnatelných zemí, nejen poškozuje zdraví, ale způsobuje i rozsáhlé škody mravní, sociální a ekonomické. Spotřeba alkoholu má u nás stoupající tendenci, zatímco ve vyspělých státech se stabilizuje nebo klesá (Salačová et al., 1994). Drogové závislosti jsou problémem, jehož závažnost narůstá v souvislosti s vyšší dostupností drog po otevření hranic (Ptáček, 1999).
Způsob života je spoluurčován řadou vnějších faktorů, mezi něž patří ekologické podmínky, prostředí, ve kterém člověk žije (město, venkov, hory, rovina, les), sociální, ekonomické a kulturní podmínky. Způsob práce i vztahy mezi kolegy a sousedy působí na zdravotní i psychický stav, prožívání, odráží se v soukromém životě, ovlivňuje život rodiny. Mezi další důležité podmínky, které tvoří životní styl, patří výše příjmů, způsoby dopravy do zaměstnání, dostupnost předmětů denní potřeby, možnosti nákupu potravin a jiného zboží, možnost chodit do divadel a jiných kulturních zařízení. Do způsobu života patří i existenční podmínky, vztah v rodině i mimo domov, organizace života (práce, rekreace, kultura, pohybová aktivita, sport). Jeho součástí je denní rytmus (tj. členění fází činnosti a odpočinku, trvání spánku) i dlouhodobé rytmy, spojené například s trávením víkendů, svátků, dovolené. Patří sem i péče o zdraví, fyzickou a duševní výkonnost, neboli o reprodukci pracovní síly, což znamená prevenci i léčbu různých chorob. Do všech těchto součástí života vstupuje výživa (Fraňková et al., 2000).
Trendy spotřeby potravin obyvatelstva České republiky
Mezi základní faktory ovlivňující spotřebu patří vývoj spotřebitelských cen a příjmů, tedy koupěschopnost obyvatelstva. V posledním období lze zaznamenat např. pokles spotřeby masa (zvláště hovězího) a masných výrobků, a zvyšování podílu kuřecího masa. Z hlediska zdravotních doporučení lze tento trend vývoje objemu i struktury spotřeby považovat za příznivý. Kvantitativní i kvalitativní změny ve spotřebě masa a masných výrobků mají značný vliv i na změny podílu příjmu tuků a bílkovin z masa u obyvatelstva ČR. Byl zaznamenán trend nahradit živočišné tuky rostlinnými a růst spotřeby luštěnin. Margaríny se staly populárnějšími, protože jsou levnější než máslo. Konzumace vepřového sádla, které bylo tradičním pevným pokrmovým tukem, se snížila, a bylo nahrazeno ztuženými pokrmovými tuky (hlavně částečně hydrogenovanými oleji z řepkových semen) nebo tuky šlehanými s dusíkem (Pokorný, 1995). Snížila se spotřeba mléka a mléčných výrobků (Veselá, 2011). Zvýšila se spotřeba jižního ovoce a ovoce vůbec hlavně pro jeho širokou nabídku a dostupnost v maloobchodní síti, která není sezónní, ale je stejná prakticky po celý rok, ačkoliv Česká republika není ve spotřebě ovoce ani zeleniny soběstačná (Buchtová et Dobiáš, 2008). Ze stejného důvodu také stoupá spotřeba zeleniny, což je velmi pozitivní trend. K velmi mírnému snížení spotřeby došlo u cukru, vajec, ryb a výrobků z obilovin a brambor. U potravinové skupiny tuky došlo k mírnému zvýšení spotřeby másla i rostlinných jedlých tuků a olejů a v posledních letech byla zaznamenána stagnace spotřeby sádla. Nejnovější etapou ve stravování člověka je éra hypermarketů, kde spotřebitelé nakupují většinu potravin, často i pokrmů. Zvyšuje se poptávka po výrobcích konzumovaných mimo hlavní jídla a po průmyslově vyráběných nealkoholických nápojích, včetně balené pitné vody. Výživová hodnota zde není prioritou ani pro výrobce potravin, ani pro spotřebitele. Výhodou moderních průmyslových výrobků však je jejich zdravotní nezávadnost. Dalším charakteristickým rysem této etapy je rozrůstání sítě podniků pro rychlé občerstvení, tzv. Fast Food. Jsou oblíbené hlavně mezi mladými lidmi. Konzum těchto pokrmů je nezanedbatelnou složkou denní stravy, často nahrazující školní stravování u studentů středních a odborných škol, ale významnou i u ostatní městské populace. Tyto podniky však nabízejí poměrně úzký sortiment, takže poskytují jen jednostrannou výživu. Podávají se zde poměrně tučné pokrmy, takže příjem tuku je vyšší než při domácím stravování. Pokrmy z fast food jsou také chuťově velmi výrazné. Na to si spotřebitelé rychle zvyknou, a odmítají pak výživově hodnotnější, ale po senzorické stránce méně lákavou stravu. K přednostem těchto zařízení patří, že jsou zpravidla hygienicky na výborné úrovni, a tak poskytují přijatelné stravování těm, kteří by se jinak stravovali ještě hůře, například jen z prodejních automatů nebo pouličních stánků (Pánek et al., 2002; Ryšavá & Červková, 2005).
Mezi některými intelektuály jsou v poslední době velmi populární tzv. funkční potraviny, obsahující některou živinu nebo několik živin ve větším množství než běžné potraviny stejné kategorie, a biopotraviny produkované ekologickým zemědělstvím – to zaznamenává celosvětově intenzivní rozvoj. Stále více konzumentů doplňuje svou denní stravu různými doplňky od průmyslově vyráběných vitamínů až po přípravky obsahující koncentrované živiny často bez skutečné potřeby a racionálního podkladu (Pánek et al., 2002; Prugar & Davídek, 2005).
Životní styl a fyzická aktivita lidské populace
Chování člověka spojené s udržováním dobrého zdravotního stavu je základem životního stylu v nejvyšším stupni – bezprostředně determinuje lidské zdraví. Většina onemocnění objevujících se u mládeže (např. úrazy, obezita, chudokrevnost, zubní kaz, potíže pohybového aparátu, infekce dýchacího systému) má behaviorální podklad, spojitost s chováním člověka.
Mladší školní věk je obdobím velké pohybové aktivity. Dítě nachází v pohybu uspokojení a usiluje o jeho větší dokonalost. Zlepšuje se svalová koordinace, hlavně drobných svalů ruky. Pohyb je v tomto období pro děti jednou ze základních životních potřeb. Typická je i radost z pohybu a spontaneita pohybových činností (Pávková, 2002).
Způsob využívání volného času a výběr zájmů u dětí je sociálním prostředím silně ovlivněn. Prostředí, ve kterém děti tráví volný čas, je velmi různorodé. Může to být domov, škola, různé společenské organizace a instituce. Zvlášť výrazný je vliv rodiny, ve které rodiče slouží svým dětem jako vzory. Zájem konaný ze záliby může vzniknout jako odezva na motivaci od rodičů, nebo dokonce jako následek spojení mezi zálibami a rodiči samotnými. Pokud rodina neplní svou výchovnou funkci, mají možnost tento nedostatek do určité míry kompenzovat školy a různá výchovná zařízení kvalifikovaným pedagogickým vedením. Děti by však měly být k pohybové aktivitě vhodně motivovány (Dobrý, 2006), např. vědomím vlastního pocitu úspěšnosti (Mandigo & Holt, 2000). Přínos různých diplomů a uznání nebyl ve studii, kterou provedl Xiang s kol. (2005), potvrzen. V případě, že se nepodaří získat zájem dětí o pohybovou aktivitu ve škole nebo v mimoškolských zařízeních, je zvýšené nebezpečí, že se dítě dostane do vlivu nežádoucí vrstevnické skupiny, kde může být dokonce ohrožen jeho zdravý vývoj. Jedním ze silně působících sociálních vlivů na děti a následně na výběr jejich zájmů jsou v současné době hromadné sdělovací prostředky, zejména televize.
Tůma a Tůmová (2010) charakterizují zdraví člověka jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářena a ovlivňována mnoha aspekty jako jsou styl života, zdravotně preventivní chování, kvalita mezilidských vztahů, bezpečí jedince. Protože je zdraví základním předpokladem pro aktivní, uspokojivý život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví prioritou vzdělávání.
Druhá dekáda života má speciální význam pro utváření životního stylu člověka. V tomto období se upevňuje chování spojené s udržováním zdravotního stavu, získané v dřívějších letech v procesu socializace, ale rovněž se v tomto období projevuje rizikové chování, které může vést k narušení zdraví.
Studie z celého světa shodně udávají, že tělesná stavba dětí je proměnlivá, především výška, tělesná hmotnost a obvod pasu se u dětí neustále zvyšuje. Zatímco některé z těchto fyzických změn odpovídají dlouhodobému vývoji souvisejícímu s lepšími životními podmínkami a kvalitnějším výběrem potravy oproti dřívějším generacím, změny pozorované v poslední době se zdají být prudce stoupající (Hands et al., 2004).
U dětí a mládeže by optimální úroveň kumulované fyzické námahy o minimální intenzitě (ekvivalentem je rychlý pochod spolu s pocitem zahřátí a nevelkého zadýchání) měla trvat nejméně 60 minut denně.
Potřeby představují bazální úroveň zaměřenosti osobnosti, přičemž zaměřeností osobnosti je komplex vlastností, jimž je vlastní společná orientace jedince na určité cíle, usilování a hodnoty (Tůma, 2013).
V poslední dekádě se objevili noví, neobvykle závažní konkurenti fyzické aktivity: počítače, počítačové hry a internet. To je pro mládež atraktivní zábava, velmi přitažlivá, stále dostupnější a nevyžadující žádnou fyzickou aktivitu. Sledování televize ve volném čase je všeobecnou zábavou náctiletých (Laskiené et al., 2004; Woynorowska, 2005).
U dětí a mládeže je odpovídající úroveň fyzické aktivity důležitá pro správný tělesný i duševní vývoj organismu. Správně založený životní styl v dětství se většinou uchovává až do dospělosti: existuje předpoklad, že z pohybově aktivního dítěte vyroste aktivní dospělý.
Mýtus, že stáří je nemoc vyznačující se zpomalením pohybu a myšlení, je již překonán. I ve stáří se tělo a mysl dají trénovat tak, aby fungovaly lépe a zdravěji i v pozdějším věku. Nejsou-li trénovány, stagnují, nastává atrofie. Vhodně zvolená pohybová aktivita může hrát významnou roli nejen v prevenci řady onemocnění a v oddálení nástupu regresních procesů, ale může především pozitivně ovlivnit psychický i fyzický stav seniorů (Kopřivová et al., 2003). Pravidelná tělesná aktivita mírné až střední intenzity sehrává významnou roli v primární a sekundární prevenci celé řady kardiovaskulárních onemocnění, včetně ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, hypertenze, periferního onemocnění cév a ledvinového onemocnění, vzniklého sekundárně při hypertenzi nebo diabetu. Lehký až střední progresivní tréninkový program snižuje jejich morbiditu i mortalitu.
Sportovně pohybová aktivita představuje jeden ze základních fenoménů lidského bytí a podílí se na všech složkách dění moderní společnosti. Představuje jeden ze základních elementů přispívajících ke kvalitě života a ke zdraví. Součástí tohoto procesu je harmonicky vyrovnaná osobnost ve sférách bio-psycho-socio-spirituální pohody každého jedince (Blahutková & Dvořáková, 2005).
Význam výživy
Význam správné výživy a založení správných výživových zvyklostí u dětí a dospělých je dlouhodobě uznáván. Strava přijímaná během let vývoje dítěte představuje základ pro dlouhodobé výživové zvyklosti na celý život, což může znamenat rozdíl mezi dobrým zdravím a slabým zdravím v pozdějších letech.
Během dětství a dospělosti podmiňuje správná výživa normální růst a vývoj. Příliš málo nebo příliš mnoho stravy může tento vývoj negativně ovlivnit. Optimální strava má poskytovat dostatek energie, bílkovin, vitaminů a minerálních látek k zabezpečení přiměřeného růstu a vývoje. Taková strava by měla zahrnovat velké množství vlákniny, ovoce, zeleniny a luštěnin a přiměřené množství mléčných výrobků, libového masa, ryb, drůbeže, vajec a ořechů (Kolektiv, 2003).
Obezita je rostoucí problém u dětí a dospělých (Booth et al., 2003) ve vyspělých zemích. Mimo obezitu se u mnoha mladých lidí projevují dříve příznaky srdečních chorob, vysoký krevní tlak a diabetes. Dříve diagnostikované stupně chorob se za přítomnosti obezity zvyšují (Kolektiv, 2001; McMahon et al., 2004). Nadbytečný příjem energie a vysoký přísun nasycených tuků, soli a jednoduchých cukrů připívá ke složitějším problémům u dospělé populace. Rozvoj správných stravovacích zvyklostí může být přenesen do dospělosti, což je velmi důležité pro krátkodobé a dlouhodobé zdraví mladých lidí (Hands et al., 2004).
Výživa a duševní činnost
Výživa ovlivňuje v lidském organismu nejen fyziologické pochody a fyzickou činnost, ale do značné míry má vliv i na činnost duševní. Nejdůležitější je přiměřená energetická hodnota, vysoká biologická hodnota (včetně dostatku ochranných faktorů), omezení rizikových faktorů, vhodný stravovací režim (jako součást vhodného denního režimu) a vhodný pitný režim.
Energetická hodnota denní stravy by měla být stejná jako pro lehkou práci při sedavém zaměstnání. To znamená pro referenčního muže (cca 175 cm výška a 70 kg hmotnost) 2 400 kcal a pro referenční ženu (cca 168 cm výška a 65 kg hmotnost) 2 200 kcal.
Součástí vhodného denního režimu duševních pracovníků by mělo být cvičení nebo sport. To umožní zvýšit denní příjem energie cca o 200–250 kcal, ale jen jde-li o přiměřenou náročnější fyzickou aktivitu jako je např. 50–60 min. rychlé chůze nebo intenzivnější cvičení, 30 min. rychlé jízdy na kole nebo velice intenzivního plavání, 45 min. hry (např. tenisu) apod. Větší příjem energie se však nedoporučuje, neboť s ním většinou souvisí i větší příjem tuků, což může vést ke snížení duševní výkonnosti, urychlenému nástupu duševní únavy a také ke snížení sexuální činnosti, což může zase druhotně vyvolat psychickou nepohodu.
Velice důležitou živinou jsou bílkoviny. Tzv. dusíkaté mediátory z aminokyselin, které jsou stavebními kameny bílkovin, jsou základním předpokladem pro paměť. Optimální denní dávka bílkovin (1,0–1,2 g na 1 kg tělesné hmotnosti, přičemž cca 50 % by mělo pocházet z živočišných a 50 % z rostlinných zdrojů) zkracuje nutný odpočinek po namáhavé duševní práci. Nedostatečný příjem bílkovin v dětství může dokonce vést ke zpomalení psychického vývoje.
Sacharidy jsou důležité pro udržení správné hodnoty glykémie. Nedostatečný příjem sacharidů vede ke snížení hladiny krevního cukru a má za následek větší psychickou únavu, sníženou pozornost a prodloužení doby reaktivity na různé podněty.
Alkohol působí na duševní činnost negativně, navíc je vysoce energeticky vydatný, což může významně přispívat ke vzniku obezity. Podobně rizikové je kouření. Kromě jiného podporuje nepříznivě oxidační pochody v organismu a jeho prostřednictvím se navíc dostává do organismu toxické kadmium.
Duševní činnost mohou ovlivňovat i některé vitaminy. Nejdůležitější jsou B1, B2, niacin, B6, kyselina pantotenová, B 12, C, E. Pokud jde o minerální látky, je pro duševní činnost důležitá rovnováha sodíku a draslíku, pro paměť a koncentraci myšlení má význam lecitin (Hrubý, 2004).
Význam fyzické aktivity
Fyzická aktivita je důležitá pro zdraví lidské populace. Fyzická aktivita se účastní při budování a podpoře stavby kostí, svalů a kloubů a pomáhá udržovat tělesnou hmotnost a redukovat obsah tělesného tuku (Kolektiv, 1999). Studie ukazují, že úloha fyzické aktivity je prospěšná k udržování duševního zdraví, snížení projevů deprese, úzkosti a stresu vůbec (Dunn et al., 2001). Fyzická aktivita napomáhá předcházení a snižování vysokého krevního tlaku u některých osob.
Změny v úrovních fyzické aktivity a výživy jsou považovány za výsledek globalizace (= internacionalizace), industrializace, urbanizace, změn životního prostředí a ekonomického vývoje. Novodobé podmínky okolí podporují a podněcují sedavý způsob života a nadměrnou spotřebu potravin (Hill et al., 2003; Swinburn et al., 1999). Důsledkem je, že špatná výživa a nízká fyzická aktivita jsou zbytečnými rizikovými faktory projevujícími se u 45,9 % celosvětového zatížení chorobami (včetně kardiovaskulárních poměrů, diabetu, rakoviny a respiračních onemocnění (Hands, 2004).
Spojení mezi fyzickou aktivitou a výživou je nepochybné zvláště u starších dětí. Děti a dospělí, kteří jsou méně aktivní, trpí s větší pravděpodobností nadváhou a obezitou (Dietz et Gortmaker, 1985; Epstein et al., 1991), což jsou rizikové faktory mnoha onemocnění. Navíc děti, které jsou obézní, se ve většině případů stanou obézními dospělými (Al-Yaman, 2003).
Booth a kol. (2003) analyzovali data pěti populačních studií a stanovili, že v letech 1985–1997 se rozšíření kombinace nadváhy a obezity mezi Australany starými 7–15 let zdvojnásobilo a rozšíření obezity samotné se ztrojnásobilo. Zatímco každá z jednotlivých studií poskytla cenná data o zdravotním stavu dětí, v okamžiku shromáždění vznikla dodatečná analýza časových trendů, která varovala výzkumníky, že nastane zvýšení rozšíření obezity mezi mladými Australany. Vzhledem k tomu, že obezita bývá nazývána epidemií 3. tisíciletí, lze předpokládat, že získané informace, které platí pro Australany, budou brzy (nebo už jsou) platné v rozvinutých zemích všeobecně. Tuto hypotézu pro Českou republiku potvrzují i studie Hajniše a Kunešové (1999) a Vignerové a Bláhy (2001).
Materiál a metodika
Průzkum byl proveden v letech 2003-2005 u následujících čtyř skupin populace:
-
skupina: studenti
-
skupina: lidé pracující lehce – práce v kanceláři
-
skupina: lidé pracující těžce – práce fyzicky náročná vyžadující častý pohyb
-
skupina: lidé pracující těžce – práce fyzicky náročná a nebezpečná
Výsledky byly získávány dotazníkovou metodou. Výzkumu se zúčastnilo celkem 200 respondentů, z toho 137 mužů a 63 žen. Zkoumané osoby tvořily 4 skupiny po 50 respondentech. Zastoupení osob ve skupinách podle druhu vykonávané práce je uvedeno v tabulce 1.
Tabulka 1 Popis sledovaných skupin osob
|
P. č. |
Sledovaná skupina osob |
Označení skupiny |
Počet respondentů |
||
|
muži |
ženy |
Celkem |
|||
|
1 |
Studenti Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově (VVŠ PV) |
studenti |
16 |
34 |
50 |
|
2 |
Pracovníci Státní správy sociálního zabezpečení, Svazu účetních v Prostějově |
úředníci |
22 |
28 |
50 |
|
3 |
Příslušníci 1. výcvikové základny protiletadlového vojska v Žatci Armády České republiky (AČR) |
vojáci |
49 |
1 |
50 |
|
4 |
Příslušníci Hasičského záchranné- ho sboru v Prostějově (HZS) |
hasiči |
50 |
0 |
50 |
|
Celkem |
137 |
63 |
200 |
||
Dotazník obsahoval 25 jednoduchých otázek a byl anonymní. První část dotazníku zjišťovala údaje o dotazovaném, např. jeho pohlaví, věk, vzdělání, tělesnou hmotnost a výšku pro výpočet body mass indexu (indexu tělesné hmotnosti).
Index tělesné hmotnosti (zkratka BMI – z anglického „Body Mass Index“) je doplňujícím ukazatelem, který se odvozuje z tělesné hmotnosti a výšky. Měření BMI je všeobecně rozšířeno v civilním sektoru i v armádě (Juříková et al., 2001). Ze zjištěné tělesné hmotnosti a výšky byla vypočtena hodnota BMI dle vztahu:
tělesná hmotnost [kg]
BMI = ---------------------------------
(tělesná výška [m])2
Klasifikace obezity podle BMI je uvedena v tabulce 2.
Tabulka 2 Kategorie BMI, klasifikace obezity (podle WHO) a souvislost se zdravotními riziky (Gauner, 2001; WHO, 1995; WHO 2000; WHO 2004)
|
BMI |
Kategorie podle WHO |
Zdravotní rizika |
|
£ 18,5 |
podváha |
malnutrice, anorexie |
|
18,5–24,9 |
normální rozmezí |
minimální |
|
25,0–29,9 |
preobézní stav (nadváha) |
25–26,9 lehce zvýšená |
|
30,0–34,9 |
obezita I. stupně |
středně vysoká |
|
35,0–39,9 |
obezita II. stupně |
vysoká |
|
³ 40 |
obezita III. stupně |
velmi vysoká |
Podle Světové zdravotnické organizace je obezita definována při BMI vyšší než 30, chorobná obezita je při BMI vyšší než 40. Nejen množství tuku, ale i jeho rozložení v organismu je důležité pro posouzení rizika. Třídění body mass indexu stejně jako třídění jiných biologických charakteristik ukazuje významný stupeň přirozené variability. Termíny jako „nadváha“ a „obezita“ jsou používány k určité specifikaci hodnot BMI (Kolektiv, 1998; Gailiūnienė et al., 2002). Pro naši populaci byly doporučeny kategorie variačních rozsahů pro BMI u mužů a žen, které jsou uvedeny v tabulce 3.
Tabulka 3 Kategorie variačních rozsahů pro BMI u mužů a žen (Brázdová et Kleinwächterová, 2001)
|
Kategorie |
Muži |
Ženy |
|
Hubení |
< 18,0 |
< 17,0 |
|
Štíhlí |
18,0–23,0 |
17,0–22,0 |
|
Přiměření |
23,1–25,0 |
22,1–24,0 |
|
Robustní |
25,1–30,0 |
24,1–30,0 |
|
Otylí |
> 30,0 |
> 30,0 |
Druhá část dotazníku zahrnovala otázky týkající se stravovacích návyků a životního stylu. Vzhledem k tomu, že při odevzdávání byly dotazníky ještě kontrolovány, zda jsou kompletně vyplněny, a také díky poměrné jednoduchosti otázek, byla návratnost správně vyplněných dotazníků 100 %.
Největší zastoupení mužů ve sledovaných skupinách bylo u příslušníků HZS a AČR, což je objektivně dáno samotnou povahou fyzicky náročné činnosti ve ztížených pracovních podmínkách. I v těchto organizacích jsou zaměstnány ženy, ovšem u Hasičského záchranného sboru vykonávají pouze administrativní činnosti. Tělesná hmotnost a výška se zjišťovaly v této fázi výzkumu pouze dotazníkovou metodou a nebyly nijak ověřovány. Z hodnot, které uvedli respondenti do dotazníku, byl vypočítán index tělesné hmotnosti – BMI.
Výsledky a diskuse
Začátek dotazníku byl věnován otázkám týkajícím se základních antropometrických ukazatelů respondentů. Respondenti uvedli svůj věk, vzdělání, tělesnou výšku a tělesnou hmotnost. Kontrolován byl pouze fakt, zda respondenti uvedli všechny požadované údaje – věrohodnost uvedených údajů kontrolována nebyla. Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce 4.
Tabulka 4 Obecné charakteristiky dotazovaných skupin osob
|
Skupina osob |
Antropometrické ukazatele |
|||
|
Věk [roky] |
Tělesná hmotnost [kg] |
Tělesná výška [m] |
BMI |
|
|
Úředníci |
43,04 ± 10,17 |
73,32 ± 13,59 |
170,10 ± 9,12 |
25,37 ± 0,16 |
|
Studenti |
20,66 ± 2,71 |
65,68 ± 12,33 |
174,16 ± 8,10 |
21,69 ± 0,19 |
|
Hasiči |
38,36 ± 9,29 |
84,32 ± 13,11 |
178,70 ± 5,86 |
26,32 ± 0,38 |
|
Vojáci |
30,42 ± 6,59 |
81,98 ± 11,17 |
181,20 ± 6,52 |
25,02 ± 0,26 |
Mezi všemi skupinami existují na hladině významnosti 0,05 statisticky významné rozdíly.
Q = 121,437 2
c2 0,95 (3) = 7,814 7
Věkový průměr u příslušníků AČR a příslušníků HZS odpovídá celorepublikovému průměru, který byl získán výzkumem Chaloupky a kol. (1999). Tento nižší věk je způsoben fyzickými požadavky na zaměstnání. Nejmladší hasič měl 23 let a 3 nejstarší hasiči měli 56 let. Nejmladší byli 2 vojáci ve věku 21 let, nejstarší voják měl 45 let. Ve sledované skupině studentů se vyskytoval nejčastěji věk 18 (16 osob) a 19 let (11 osob), protože šlo většinou o studenty prvních ročníků. Nejmladších bylo 16 osmnáctiletých studentů, 3 nejstarší studenti měli 26 let. Jinou studii týkající se výživových zvyklostí u studentů VVŠ PV všech ročníků provedla Rozkošná (2004) a zjistila, že jejich věkový průměr je 21,96, nejčastější věk byl 21 a 22 let. Ve skupině úředníků se vyskytoval nejčastěji věk 48 let (6 osob), dva nejmladší úředníci měli 24 let a nejstarší úředník měl 61 let (byl zároveň i nejstarší osobou celého výzkumu).
Počet mužů a žen v jednotlivých skupinách osob je uveden v tabulce 5.
Tabulka 5 Počet mužů a žen v jednotlivých skupinách osob
|
Skupina osob |
Pohlaví |
Celkem |
|
|
muži |
ženy |
||
|
Úředníci |
22 |
28 |
50 |
|
Studenti |
16 |
34 |
50 |
|
Hasiči |
50 |
0 |
50 |
|
Vojáci |
49 |
1 |
50 |
|
Celkem |
137 |
63 |
200 |
Průměrné hodnoty BMI jsou uvedeny v grafu 1.
Graf 1 Průměrné hodnoty BMI u sledovaných skupin osob (% rel.)
Z grafu vyplývá, že studenti mají hodnotu BMI v normě, ostatní skupiny zahrnují i osoby trpící nadváhou a obezitou. Nejrizikovější skupinou z hlediska obezity byla sledovaná skupina hasičů. Průměrná hodnota BMI ukazuje na nadváhu. Průměrné hodnoty BMI, tělesné hmotnosti a výšky u sledovaných hasičů plně odpovídají celorepublikovému průměru těchto veličin, které byly zaznamenány Chaloupkou a kol. (1999). Vojáci dosáhli horní hranice normální hodnoty BMI. Pravděpodobně proto, že šlo o skupinu vojáků s těžkou fyzickou zátěží, jsou hodnoty hmotnosti a BMI nižší než ve výzkumu Hlúbika a kol. (2001). K podobným výsledkům dospěl i Vainoras (2002), který sledoval v Lotyšsku 4 skupiny osob: studenty 1. ročníku Lékařské univerzity v Kaunasu, začínající sportovce, sportovce po prvním roce sportovní činnosti a trenéry.
Rozdělení skupin osob podle BMI je uvedeno v tabulce 6. Rozdělení sledovaných skupin osob dle procentuálního zastoupení jednotlivých osob v kategoriích BMI je znázorněno v grafu 2.
Tabulka 6 Rozdělení sledovaných skupin osob dle kategorií BMI (počty osob)
|
Skupina osob |
Kategorie dle BMI |
|||||
|
podváha |
normální váha |
nadváha |
obezita I. st. |
obezita II. st. |
obezita III. st. |
|
|
Úředníci |
0 |
23 |
21 |
5 |
1 |
0 |
|
Studenti |
5 |
38 |
7 |
0 |
0 |
0 |
|
Hasiči |
0 |
22 |
19 |
9 |
0 |
0 |
|
Vojáci |
0 |
25 |
25 |
0 |
0 |
0 |
Graf 2 Rozdělení sledovaných skupin osob dle kategorií BMI (% rel.)
Bylo zjištěno, že 10 % studentů (byly to jen dívky) mělo podváhu, některé z nich dokonce uvedly, že by mohly trochu zhubnout (viz komentář ke grafu 2 Spokojenost se svou postavou). Potěšující je zjištění, že většina studentů (76 %) se nachází v normálních hodnotách BMI. Ze 14 % studentů, u kterých byla zjištěna nadváha, jsou pouze 2 ženy. U ostatních tří skupin osob se podváha vůbec nevyskytuje. Je zde totiž zastoupeno větší procento mužů a jde o starší věkové skupiny osob. Hasiči a vojáci také musí mít určité fyzické předpoklady pro výkon svého povolání. Ve skupině úředníků bylo 10 % osob trpících obezitou I. stupně a 2 % osob trpících obezitou II. stupně. U skupiny hasičů bylo zjištěno 18 % osob s obezitou I. stupně. Polovina vojáků měla BMI v rozmezí normálních hodnot a u druhé poloviny byla zjištěna nadváha. Tyto údaje nepotvrdily výzkum Hlúbika a kol. (2001), který ve své práci zjistil vyšší procento vojáků s nadváhou i obezitou.
Mezi jednotlivými skupinami osob byly na hladině významnosti 0,05 zjištěny statisticky významné rozdíly.
Q = 24,415 7
c2 0,95 (3) = 7,814 7
Fe = 12,4673
F0,95 (3;196) = 2,6507
Statisticky významné rozdíly byly shledány mezi skupinami úředníků a studentů, studentů a hasičů a studentů a vojáků.
Následující otázkou byli respondenti dotázáni, jak často se věnují sportovním aktivitám. Sportovní aktivitou byla myšlena jakákoliv sportovní činnost, ať už ve sportovním klubu, posilovně, bazénu nebo doma. Odpovědi na tuto otázku jsou v grafu 3.
Graf 3 Sportovní aktivity jednotlivých skupin osob
Z grafu je patrno, že nejvíce se fyzické aktivitě věnují vojáci a hasiči. Nejméně se fyzické aktivitě věnují úředníci – 26,5 % z nich uvedlo, že se ve svém volném čase žádné pohybové aktivitě nevěnují. Nedostatek pohybové činnosti však představuje u osob se sedavým způsobem života nejvážnější příčinu obezity (Műllerová, 2009). Tyto výsledky bylo možno očekávat, neboť potřeba fyzické aktivity je do jisté míry dána druhem zaměstnání a časovými a hlavně fyzickými požadavky na něj. Ve frekvenci sportování během týdne byly mezi některými skupinami shledány na hladině významnosti 95 % statisticky významné rozdíly, a to mezi skupinami s těžkou fyzickou zátěží v zaměstnání (hasiči a vojáci) a zbývajícími dvěma skupinami osob (studenti a úředníci).
V další otázce měli respondenti napsat, jaký je jejich nejoblíbenější sport. Vojáci uvedli plavání a posilování, hasiči fotbal, studenti cyklistiku a aerobic a úředníci turistiku (především procházky).
Shrnutí
V první fázi výzkumu byly vyšetřovány osoby ve skupinách úředníci, studenti, hasiči a vojáci. Věk respondentů byl 18–61 let. Bylo zjištěno, že z hlediska věku existují mezi všemi skupinami statisticky významné rozdíly. Co se týče poměru tělesné hmotnosti k výšce, nejlepší BMI měli studenti, neboť 76 % z nich se nacházelo v kategorii normální váhy. I z hlediska BMI byly mezi všemi skupinami shledány statisticky významné rozdíly.
Pohybovou aktivitu provozují úředníci a studenti pouze příležitostně, hasiči a vojáci 2× nebo více než 2× týdně. To je dáno právě nutností být v dobré fyzické kondici, kterou vyžaduje zaměstnání hasičů a vojáků z povolání.