Sportovní výkon ovlivňuje řada faktorů, jedním z nich je také věk a pohlaví. K velkému rozvoji pohybových schopností dochází v první části ontogeneze člověka. Během života pak jednotlivé pohybové schopnosti se vytrácejí a ve stáří je dobré pohybovou aktivitu stále provozovat pro udržení zdraví a kondice.
Fyziologické zvláštnosti dětského organismu na zátěž
Ve sportovním prostředí kromě kalendářního věku dítěte hraje důležitou roli tzv. věk biologický. Ten vyjadřuje skutečně dosažený stupeň vývoje dětského organismu. Rozdíly v biologickém věku mezi stejně starými jedinci mohou být v některých obdobích až 3 roky.
Proporcionální věk je založen na vztahu rozvoje tělesných proporcí (výška, hmotnost, obvody, šířky). Nejpřesnější metodou posuzování zralosti kostry je tzv. kostní věk (nutnost RTG snímků zápěstí). Tělesný vývoj končí u chlapců okolo 18-20tého roku, u děvčat o něco dříve.
V batolecím věku (1-3 roky) by měl pohyb jedince vycházet ze spontánní aktivity, nikoli sportovní činnosti. V tomto období by mohlo dojít k poškození pohybového aparátu, který ještě není dostatečně vyvinut. Během ontogeneze člověka nejdříve ukončuje růst a vývoj mozek. K tomu dochází na konci předškolního věku (3-6 let), kdy nastává prudký motorický rozvoj. V mladším školním věku (6-11 let) dochází k plynulému růstu všech orgánů. V tomto období se nejlépe rozvíjí koordinační schopnosti, dobré jsou již předpoklady pro pohyblivost a rychlost. Ve starším školním věku (11-16 let) probíhá puberta. Rozvoj tělesné a duševní schránky u děvčat probíhá zhruba do 17 let, u chlapců obvykle o něco později. V tomto období vzestup pohlavních hormonů zvyšuje svalovou sílu a proto proces motorického učení probíhá v tento čas nejrychleji a nejefektivněji. Dochází k rozvoji rychlostních schopností. K plnému tělesnému rozvoji dochází na konci dorostového věku (15-18 let). V tomto období již můžeme rozvíjet všechny pohybové schopnosti bez omezení.
Velikost srdce přímo souvisí s velikostí těla jedince, takže děti mají menší srdce než dospělí. Výsledkem toho je i menší objem krve, děti mají menší systolický objem. Vyšší maximální srdeční frekvence dítěte pouze částečně kompenzuje nižší systolický objem a tím i maximální minutový objem je menší než u stejně trénovaných dospělých.
Sexuální rozdíly ve sportu
Základní rozdíly mezi muži a ženami najdeme ve stavbě těla. Muži mají více svalové složky než ženy, zatímco ženy mají více tukové složky než muži. K rozdílům ve fyzické výkonnosti ženské a mužské populace dochází na začátku puberty. Mužské pohlavní hormony zvyšují u mužů množství svalové hmoty, a tím roste i svalová síla. U žen je menší aerobní kapacita, ženy přecházejí dříve na anaerobní laktátový způsob získávání energie. U žen se setkáváme s vyšší hodnotou SFmax a vyššími hodnotami SF a Q během submaximálního zatížení. V klidu ženy mají naopak nižší hodnoty QS, mají menší srdce a objem krve v těle. Ženy mají nižší vitální kapacitu plic a menší dechový objem a minutovou ventilaci.
Sportovní výkonnost u žen může být více či méně ovlivněna menstruačním cyklem. U dívek se začátek pravidelné menstruace objevuje kolem 13. roku. U sportujících dívek se objevuje později. U sportujících žen se obvykle často setkáváme s nedostatkem železa, které může mít negativní dopad na výkonnost především u vytrvalostních sportů.
Na počátku těhotenství se obvykle zvyšuje výkonnost kardiovaskulárního systému, a tím i schopnost podávat lepší vytrvalostní výkony. Přesto by v tomto období už ženy neměly závodit. Doporučuje se pohybová aktivita mírné až střední intenzity. Od 5. měsíce se těhotným ženám doporučuje už také přerušit trénink. S pohybovou aktivitou po porodu začínáme po uplynutí šestinedělí (6 týdnů) jen v případě, pokud nenastaly komplikace během porodu. V tomto období může žena zahájit lehčí trénink, plná tréninková zátěž je vhodná až po uplynutí 6 měsíců.