Zátěžové testy

Pro hodnocení stavu trénovanosti sportovců či diagnostiku pohybových schopností se v praxi využívá zátěžových testů. Obvykle se těmto zátěžovým testům sportovec podrobí ve specializované zátěžové laboratoři. Důležité jsou ovšem také terénní testy, u kterých je měření prováděno ve specifických podmínkách pro daný sport.

Vybavení zátěžové laboratoře, zátěžové protokoly

Vybavení zátěžové laboratoře:

• ergometry (běhátko, bicyklový ergometr, veslařský ergometr ad.)
• přístroje pro měření oběhových parametrů (sporttestry, EKG, tlakoměry)
• přístroje pro měření ventilačních parametrů (spirometry, analyzátory vzduchu)
• dynamometry
• biochemické analyzátory krve
• další (např. kalorimetry)

Příklady zátěžových protokolů:
Před začátkem zátěžového testu je třeba vybrat vhodný zátěžový protokol (obr. 34). Ten blíže specifikuje intenzitu zatížení, délku trvání apod.

• jednostupňový zátěžový test
• stupňový zátěžový test
• stupňový s přestávkami
• rampový
• kontinuální
• kombinovaný

Obrázek 34 Základní protokoly ergometrie

Anaerobní testy

Pomocí anaerobních testů hodnotíme úroveň anaerobních předpokladů, resp. rychlostně-silových schopností.

Nejčastěji využívané anaerobní testy:

• Wingate test
• Výskoková ergometrie (Boscův test)
• dynamometrie

Wingate test

Tento test se provádí na izokinetickém bicyklovém ergometru. Délka testu je 30s (obr. 35), během kterých se jedinec snaží na bicyklovém ergometru šlapat maximálním úsilím. Hodnotí se maximální dosažený výkon, celková práce a index únavy. Test je zaměřen na hodnocení ATP-CP systému a LA systému - rychlost.

Obrázek 35 Wingate test

Výskoková ergometrie (Boscův test)

Test se provádí na výskokovém ergometru (deska, která funguje jako elektrický spínač). Test probíhá 10-60s. Testovat můžeme jak výbušnou, tak i vytrvalostní sílu dolních končetin, záleží na délce testu. Při testu hodnotíme rychlost aktivní fáze odrazu, výšku výskoku atd.

Dynamometrie

Svalovou dynamometrií testujeme silové předpoklady. Izometrické dynamometry testují svaly při izometrické kontrakci (nemění se délka svalu) a izokinetické dynamometry testují svaly v průběhu pohybu, v rozsahu kloubu. Kromě maximální síly, můžeme sledovat dynamografickou křivku (průběh síly v čase). Na izokinetických dynamometrech také moment otáčení atd.

Aerobní testy

Pomocí aerobních testů hodnotíme úroveň aerobních předpokladů, resp. vytrvalostních schopností.

Nejčastější využívané aerobní testy:

• maximální příjem kyslíku
• hodnocení ANP
• ekonomika běhu (pohybu)
• test W170

Mezi základní fyziologické limitující faktory vytrvalostního výkonu patří: maximální příjem kyslíku (VO2max), úroveň „anaerobního prahu“ (ANP) a ekonomika pohybu (např. ekonomika běhu).

VO₂max – maximální příjem (spotřeba) kyslíku

Průměrné hodnoty populace a průměrné hodnoty u vybraných sportovců znázorňuje obr. 36.

Obrázek 36 VO₂max u různých sportovců

ANP – anaerobní práh

Problematika „anaerobního prahu“ je v dnešní době hodně diskutabilní téma. Dřívější definice ANP zněla: „Anaerobní práh je předěl mezi převážně anaerobním a aerobním získáváním energie. Jedná se o určitý časový úsek, kdy v našem těle začíná výrazně nastupovat anaerobní glykolýza se současným vyplavováním laktátu do krevního oběhu“.

Úroveň „anaerobního“ prahu se dá vyjádřit několika způsoby. Nejčastěji pro trénink se vyjadřuje v % z SFmax. Dále je možné úroveň ANP vyjádřit v % z VO2max, který zjistíme při zátěžovém testu do maxima. Protože, jak už bylo zmíněno výše, stanovení ANP není jednoduchou záležitostí, níže uvádíme příklady určení „prahů“ základními používanými metodami:

1. Laktátový práh – určení prahu pomocí laktátové křivky. Během stupňující zátěže se odebírají vzorky krve pro stanovení koncentrace laktátu v krvi. Z těchto hodnot se vytvoří křivka, na které se hledá bod zlomu (obr. 37), kdy se laktát v těle začal hromadit ve větším množství. Laktátový práh se nachází mezi 2-8 mmol/l.

Obrázek 37 Laktátový práh


2. Ventilační práh – určení prahu z ventilačních parametrů (nejčastěji minutové ventilace) Během stupňující zátěže se pomocí analyzátoru vzduchu zaznamenávají hodnoty ventilačních parametrů (MV, VE/VO2, RER) – (obr. 38 a 39). Ze získaných dat se vytvoří graf a hledá se na něm bod zlomu, při kterém došlo k nárůstu např. na ventilační křivce nebo ekvivalentu pro kyslík.

Obrázek 38 Ventilační práh



Obrázek 39 Anaerobní práh z ventilačního ekvivalentu pro kyslík



Stanovení prahu podle poměru respirační výměny se určuje v okamžiku, kdy výdej oxidu uhličitého (VCO2) je roven příjmu kyslíku (VO2), RER = 1.

3. „Cirkulační práh“ – stanovení „anaerobního prahu“ pomocí Conconiho testu Tato metoda je nepřímá, spíše se jedná o odhad prahu z křivky srdeční frekvence. Testovaná osoba absolvuje Conconiho test na běhátku nebo venku v terénu. Každých 200 m se zvyšuje rychlost běhu o 1 km/hod. Počáteční rychlost se stanovuje dle trénovanosti jedince. „Cirkulační práh“ najdeme v okamžiku, kdy dochází k odklonu křivky SF od lineárního průběhu, tzv. reflexi (obr. 40).

Obrázek 40 Příklad stanovení „cirkulačního prahu“ (Novotný, 2006)

Ekonomika pohybu (běhu)

Například pomocí Saltinova testu můžeme díky analyzátoru vzduchu zjistit jaký je příjem kyslíku při jednotlivých rychlostech běhu. Modifikaci testu znázorňuje obr. 41.

Obrázek 41 Modifikace Saltinova testu pro zjištění ekonomiky běhu

Test W170

U nás je často také využíván test W170, který hodnotí celkovou zdatnost jedince. Tento test se provádí na bicyklovém ergometru. Cílem testu je zjistit zátěž ve watech (W/kg), kterou je schopen člověk ušlapat při hodnotě SF 170 tepů/min. Průměrné hodnoty našich žen se pohybují okolo 1,8 W/kg a mužů okolo 2,6 W/kg (Placheta a kol., 1999). Nejlepší vytrvalci, především silniční cyklisté mají hodnoty i 4 W/kg, u žen byly zjištěny hodnoty okolo 3,2 W/kg (Lipková, 2006).