Srovnání výsledků motorického testu reakčních schopností mezi dvěma sporty

V tomto článku se budeme zabývat koordinačními schopnostmi a jejich významem pro člověka i pro sport. V úvodu se budeme věnovat obecné teorii pohybového předpokladu, abychom měli stručný přehled o významu a funkci koordinačních schopností. Postupně budeme směřovat ke konkrétnímu úkolu, což je testování probandů pomocí standardizovaného motorického testu koordinačních schopností - aplikujeme na dvě skupiny sportovců terénní test, který na konci vyhodnotíme. Vyhodnocením nebude zjištění konkrétní úrovně koordinačních schopností sportovce, ale změřená data nám pomohou ve srovnání výsledků dvou testovaných skupin. Koordinační schopnosti jsou součástí pohybových předpokladů a v oboru antropomotoriky jsou vděčným tématem. Nejvýznamnějšími tuzemskými autory zabývající se touto tématikou jsou Čelikovský, Blahuš, Měkota, Kovář či Dovalil a ze zahraničí to jsou např. Gierczuk, Dariusz a Janusz.

Motorické předpoklady

V kinantropologii bývá zvykem označovat motorické schopnosti a dovednosti souhrnným pojmem motorické předpoklady. Měkota (1985) o nich také hovoří jako o konstruktech, které jsou nejčastějším předmětem, jehož úroveň zjišťujeme prostřednictvím motorického testování. Při aplikování modelů teorie položkových odpovědí v kinantropologii však předpokládáme jejich širší využitelnost než jen v oblasti motorických schopností a motorických dovedností. Jistě budou existovat i diagnostické nástroje pro identifikaci například vědomostí, vloh, nadání nebo talentu.

Motorické vlastnosti

Tento pojem chápeme jako konkrétnější než motorický předpoklad, ale obecnější než motorická schopnost nebo motorická dovednost. Čelikovský (1990) uvádí motorické vlastnosti jako materiální základ motorických schopností, a o motorických schopnostech se vyjadřuje jako o integraci vnitřních vlastností člověka.

Motorické schopnosti

Chceme-li charakterizovat motorický výkon, výkonnost nebo zdatnost, musíme objasnit jejich funkci. Dostáváme se tak k pohybovým předpokladům, kde základní úlohu mají motorické schopnosti vedle dovedností, somatických ukazatelů aj. Motorickým schopnostem byla a je věnována značná pozornost, neboť podmiňují pohybovou činnost i v mnoha dalších oborech. Motorické schopnosti jsou základními „konstruktory“ antropomotoriky a pojednává o nich rozsáhlá literatura. (Havel et al., 2010)

Obr. 15 Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, Novosad, 2005)

Koordinační schopnosti

„Koordinační schopnosti jsou komplexně působící výkonové předpoklady. Jedna koordinační schopnost nikdy není jediným předpokladem pro určitý výkon. Koordinační schopnosti spočívají na vrozených neurofyziologických mechanismech.“ (Měkota, Novosad, 2005)

„Utvářejí se v průběhu ontogenetického vývoje prostřednictvím rozmanité lidské činnosti v různých oblastech lidského konání.“ (Kohoutek et al., 2005)

„ Individuálně se vyvíjejí v předmětně – praktické, zejména sportovní činnosti. Jsou to integrované útvary. Obsahují též energetické, kognitivní, motivační i emocionální součásti.“ (Měkota, Novosad, 2005)

Koordinační schopnosti jsou úzce spjaty s komplexem kondičních schopností a tvoří nejméně probádanou oblast v teorii motorických schopností. Koordinační schopnosti jsou složitě strukturovány a úzce spojeny s mechanismy řízení a regulace pohybu, úrovní smyslových a receptorových orgánů a stavem pohybového aparátu. V literatuře můžeme narazit i na pojem obratnostní schopnosti, což je dříve (některými autory i dnes) používaný výraz. (Havel et al., 2010)

„Koordinační schopnosti se dají charakterizovat jako schopnost člověka přesně realizovat složité časoprostorové struktury pohybu. Představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnost charakterizované vysokými nároky na koordinaci.“ (Zimmermann et al., 2002)

Koordinační schopnosti spoluurčují stupeň využití kondičních schopností a urychlují a zefektivňují proces osvojování nových dovedností. Příznivě ovlivňují již dříve osvojené dovednosti a zabezpečují efektivitu při přeučování dovedností. Ovlivňují estetické pocity, radost a uspokojení z pohybu. (Měkota, Novosad, 2005)

Struktura koordinačních schopností

Měkota vycházející z německých autorů Hirtze, Zimmermanna, Schnabela a Blumeho převzal sedm obecně přijímaných základních koordinačních schopností. (Měkota, Novosad, 2005)

1. diferenciační schopnost

2. orientační schopnost

3. rovnováhová schopnost

4. reakční schopnost

5. rytmická schopnost

6. schopnost sdružování

7. schopnost přestavby

V tomto článku se budeme věnovat testování jen jedné z koordinačních schopností a bude to právě:

Reakční schopnost

Tato schopnost je definována jako schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný (jednoduchý nebo složitý) podnět v co nejkratším čase. (Měkota, Novosad, 2005)

Reakční schopnost spočívá v rychlosti výběru a realizace cíleného, krátce trvajícího pohybu na daný podnět.

Lze ji členit na jednoduchou a komplexní. Reakční schopnost má rozhodující význam ve většině druhů sportů stejně jako v situacích běžného života. Reakční schopnost je závislá na mnoha faktorech, mezi něž patří doba vnímání, doba aferentního a eferentního přenosu, doba zpracování, latentní doba reakce svalů. (Havel et al., 2010)

Pro seznámení uvádíme i dvě velmi stručné charakteristiky testovaných sportů :

Kickbox

Termín kickbox vymyslel japonský promotér japonských zápasů Osamu Noguchi jako variantu pro Muay Thai a Karate v 50. letech. Později je tento termín používán pro americkou variantu.

Kickbox, původně nazývaný také „fullcontact (karate)“, je mladé sportovní odvětví, které vzniklo v sedmdesátých letech v USA. Z karate převzal kickbox techniky nohou, přičemž kopy nejsou narozdíl od klasického karate těsně před místem zásahu zastavovány. Pěstní techniky převzal kickbox z boxerského sportu. Kickbox se provozuje stejně jako box v ringu a cílem boje je buď K.O. – úder podle pravidel, který vyřadí soupeře ze hry nebo vítězství na body. (Weinmann, 2002)

Obr. 16 Obľúbenosť predmetu telesná a športová výchova

Kickbox je provozován buď jako plnokontaktní sport nebo jako způsob zlepšení zdravotního stavu a tělesné i duševní pohody. Při závodu na sobě bojovníci mají speciální trenýrky či kalhoty a ochranné vybavení (chránič zubů, bandáže zpevňující zápěstí, suspenzory, boxerské rukavice 10-oz.).

Na světě je více druhů bojových sportů označovaných jako kickbox, např. americký, japonský, či barmský a často bývá zaměňován za thajský box (Muay Thai), se kterým mají velmi podobná pravidla.

Curling

Curling je kolektivní sport odehrávající se na ledové ploše. Cílem je dopravit po ledu své kameny co nepřesněji do vyznačeného prostoru, který je rozdělen do čtyř kruhů. Curling je podobný hrám pétanque či koule (bowls).

Vznik curlingu se datuje do počátku 16. století ve Skotsku, hrávalo se na zamrzlých řekách a jezerech, používala se proutěná košťata a tehdejší kameny byly neopracované pouze s drážkami na prsty. První pravidla byla sepsána roku 1716 ve Skotsku a díky migraci skotských obyvatel se hra dostala do Severní Ameriky. Do kontinentální Evropy se curling dostává počátkem 19. století a v ČR jsou jeho začátky spojovány se založením Českého svazu curlingu (1990).

Je to kolektivní hra, kde proti sobě hrají dva týmy o čtyřech hráčích. Na speciálně upravené ledové ploše jsou proti sobě vyznačeny dva curlingové kruhy. Jeden hráč vždy odhazuje žulový curlingový kámen a dva hráči po stranách mohou korigovat rychlost a dráhu kamene zametáním. Poslední hráč ukazuje v kruzích směr odhodu kamene a zároveň hlídá jeho dráhu. Každý hráč má k dispozici dva kameny. Cílem hry je umístit co nejvíce svých kamenů co nejblíže ke středu kruhu a zamezovat v tom soupeřovi. Umístění kamenů pak určuje počet bodů. Za každý kámen, který je blíže středu kruhu, blíže než nejbližší soupeřův kámen, si počítá družstvo jeden bod. (Kovač, 2011)

Obr. 17 Odhod kamene v curlingu

Tak jako u jiných sportů, i pro curling je důležité trénovat odhazování kamene a zručnost. Je to potřeba pro vybudování si potřebné soudržnosti, která je nutná k podávání stabilně dobrých výkonů. Trénink vypadá u každé výkonnostní úrovně jinak. Například začátečníci trénují rovnováhu, stabilitu a základní manipulaci s kamenem a jeho tíhou. Středně pokročilí trénují rovnovážné schopnosti, snížení polohy těla, vypuštění a práci s tíhou kamene. Pokročilí pak trénují rovnováhu, vypuštění, rytmus a přesnou kontrolu nad kamenem. (Kovač, 2011)

Obr. 18 Metení po odhodu

CÍL

Cílem práce je testovat sportovce pomocí motorického testu koordinačních schopností a následně porovnat a vyhodnotit tyto výsledky. K potvrzení nebo vyvrácení výsledku použijeme následující hypotézu.

H1: V testu reakční rychlosti budou statisticky významné rozdíly mezi reakčními dobami u kickboxerů a u hráčů curlingu.

Charakteristika testovaného souboru

Testování proběhlo na deseti probandech z každého sportovního celku, dohromady bylo tedy dvacet testovaných objektů.

Testované sporty

Kickbox – pro měření jsem si vybral klub Arena Kickbox Brno. Měření jsem prováděl se členy nejlepší výkonnostní skupiny A – závodníky. Věkové rozmezí je 17 – 30 let, věkový průměr je však přibližně 20 let. Tréninky mají minimálně 2x za týden po 1,5 hodině, dle individuální potřeby (před závodem) si bojovníci zařazují do plánu trénink častěji. V této závodní skupině se kickboxu věnují bojovníci nejméně třetím rokem, většinou mají už předchozí zkušenost z jiných bojových sportů či umění.

Curling – vzorek hráčů curlingu je věkově i fyzicky různorodější než u předchozích sportů. Měření probíhalo na hráčích z Brna a okolí a věkové rozmezí bylo 15 – 51 let. S ohledem na kondiční nenáročnost tohoto sportu se testů účastnily i 4 ženy z testovaných 10. U brněnských curlerů se objevuje ten problém, že nemají kde trénovat a jezdí tedy jen na závody (přibližně 5x ročně). Soutěží v 1. a 2. curlingové lize v curlingu.

Metodika pro získávání výsledků

V praktické části je důležité připravit si vhodný test tak, aby se dal použít i mimo fakultu (na tréninku daného klubu) a nejen v laboratoři. Prostředky na měření musí být využity maximálně a dostatečně efektivně. Při testování se musí dobře rozvrhnout časové vytížení, protože u kickboxerů se bude testovat během tréninku. Před testováním sportovců bude zásadní dobře vysvětlit úkoly testované osoby, aby správně pochopil zadání a ve výsledcích tak nevznikaly chyby zapříčiněné nedorozuměním.

K této práci jsme použili výzkumné empirické metody sběru dat s použitím vybraného testu.

Test : Reakční rychlost

Pomůcka: počítač, software Reaktometr v.7.00

Řešení: na monitoru se objevuje červené kolečko, úkolem TO je kliknout levým tlačítkem myši co nejrychleji po začátku signalizace. Signál je nepravidelný, objevuje se v náhodném intervalu 1 – 3 vteřiny.

Metoda zpracování dat

Při hodnocení statisticky významném rozdílu mezi výsledky testů jsme používali statistickou metodu analýzu rozptylu (ANOVA). Přímé zpracování výsledků probíhalo statistickým a analytickým softwarem SPSS.

Používané funkce a veličiny

Aritmetický průměr je statistická veličina, která v jistém smyslu vyjadřuje typickou hodnotu popisující soubor mnoha hodnot. Definice aritmetického průměru je součet všech hodnot vydělený jejich počtem.

Vážený průměr zobecňuje aritmetický průměr a poskytuje charakteristiku statistického souboru v případě, že hodnoty v tomto souboru mají různou důležitost, různou váhu.

Směrodatná odchylka je v teorii pravděpodobnosti a statistice často používanou mírou statistické disperze. Jedná se o kvadratický průměr odchylek hodnot znaku od jejich aritmetického průměru - vypovídá o tom, jak moc se od sebe navzájem liší typické případy v souboru zkoumaných čísel.

Výsledky testování

Výsledky měření testu Reakční rychlosti

Tabulka 7 Rychlost reakce u kickboxerů

Tabulka 8 Rychlost reakce u hráčů curlingu

Vyhodnocení měření a testování hypotéz

H0: Druh sportu (kickbox, curling) nemá vliv na dobu reakce.

H1: Druh sportu (kickbox, curling) má vliv na dobu reakce.

Hladina významnosti 0,05

Popisné statistiky:

Mean – průměr; Std. deviation – směrodatná odchylka; Std. error – směrodatná chyba; 95% interval for mean – 95% interval spolehlivosti pro průměr (udává, v jakém intervalu se s 95% pravděpodobností bude nacházet průměrná hodnota), lower bound – dolní hranice intervalu; upper bound – horní hranice intervalu.

Tabulka 9 Popisné statistiky – srovnání kickboxu a curlingu

Vážené průměry reakční doby mají celkový průměr 323,8 ms u kickboxu a 357,7 u curlingu.

Většina hodnot se od průměru odchyluje o 63 ms u kickboxu a o 61,1 u curlingu.

Hypotézu otestujeme pomocí analýzy rozptylu (ANOVA):

Tabulka 10 Test homogenity rozptylů (Test of homogenity of Variance)

Test of Homogeneity of Variances
doba_reakce
Levene Statistic	df1	df2	Sig.
,046	1	18	,832

Předpoklad homogenity rozptylů je splněn (p-hodnota=0,832 je vyšší než hladina významnosti 0,05).

Tabulka 11 Vyhodnocení programem ANOVA

ANOVA
doba_reakce
	Sum of Squares	df	Mean Square	F	Sig.
Between Groups	5746,050	1	5746,050	1,491	,238
Within Groups	69365,700	18	3853,650
Total	75111,750	19

Na základě p-hodnoty (0,238) nulovou hypotézu s 95% pravděpodobností nezamítáme.

Na základě analýzy rozptylu můžeme usoudit, že druh sportu nemá statisticky významný vliv na reakční dobu, tzn. mezi reakčními dobami kickboxerů a hráčů curlingu neexistuje statisticky významný rozdíl. Z grafu průměrů a krabicového grafu můžeme usoudit, že průměrná reakční doba u curlingu je o něco vyšší než u kickboxu, ale ne významně.

Graf 20 Krabicový graf

VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ A DISKUSE

H1: V testu reakční rychlosti budou statisticky významné rozdíly mezi reakčními dobami u kickboxerů a u hráčů curlingu

U této hypotézy se očekávala převaha kickboxerů nad curlery v rychlosti reakce. V kickboxu je rychlost reakce jedním z nejdůležitějších faktorů a tyto drobné rozdíly v této schopnosti může dělit dobré bojovníky od špičkových. Oproti tomu curling rychlost reakce na svém „poli“ nevyužívá a ke svému sportu ji potřebuje minimálně. Proto je vyvrácení této hypotézy překvapením, neboť mezi měřenými TO z kickboxu a z curlingu nebyl zjištěn významný statistický rozdíl. Neznamená to ovšem, že mezi nimi není žádný rozdíl. Vážený průměr u kickboxerů byl asi o 30 milisekund menší než u curlingu.

Bylo by určitě zajímavé a výsledky by tomu určitě i napovídaly, kdyby testování sportovců probíhalo mimo trénink, po klidovém stavu. Skupina kickboxerů totiž zrovna procházela kondičně náročnou tréninkovou jednotkou a takové rozptýlení muselo ovlivnit jejich koncentraci na tento koordinačně zaměřený test.