Metabolický syndrom je pojmem, který se stává čím dál více diskutovaným tématem nejen mezi odborníky, ale i v běžné populaci. Dnes už si je většina lidí vědoma spojitosti mezi metabolickým syndromem a civilizačními chorobami, tedy nemocemi, které mají v populaci vysoký výskyt a jsou vázány na životní styl. Jak ale můžeme vidět z výsledků WHO, kdy více než 9 milionů lidí pod hranicí 60 let umírá ročně na chronická neinfekční onemocnění, pouze uvědomění nestačí. Člověk musí přebrat zodpovědnost za svůj životní styl, protože přidružená onemocnění metabolického syndromu nejenže způsobují předčasná úmrtí, ale i zásadním způsobem ovlivňují kvalitu života. Patří sem například obezita, diabetes mellitus 2. typu, hypertenze a mnoho dalších. Navíc Česká republika patří ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi k zemím s nejvyšším výskytem kardiovaskulárních nemocí.
Vzhledem k těmto faktům, je velice důležitá primární prevence, tzn. předcházení vzniku těchto onemocnění. Toto řešení se zdá být, jak z lidského, tak z ekonomického hlediska jedním z nejúčinnějších. A právě tato myšlenka nás přivedla k sepsání této práce.
Cílem textu je charakteristika změn vybraných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu po působení komplexu intervenčních činitelů u skupiny osob, které mají vzhledem ke svému životnímu stylu predispozice k vzniku metabolického syndromu. Kapitola je kasuistikou s důrazem na charakteristiku okolností, podmínek a realizace intervenčního programu.
Vybranými sledovanými antropometrickými ukazateli metabolického syndromu byly hmotnost, BMI, množství svalové hmoty (SMM), poměrné množství tukové tkáně (PBF) a množství viscerálního tuku (VFA). Údaje byly získávány měřením na přístroji InBody 230.
Zvolený komplex intervenčních činitelů se skládal z pohybové aktivity, kognitivně behaviorální terapie a výživového poradenství. Vliv těchto intervencí, jako samostatných činitelů, na metabolický syndrom byl už mnohokrát popsán. My jsme se však zaměřili na popis změny antropometrických ukazatelů metabolického syndromu po působení všech tří činitelů najednou. Je důležité zmínit, že tato práce byla součástí výsledků výzkumu projektu „Možnosti ovlivnění faktorů metabolického syndromu pomocí komplexu intervenčních činitelů“. Naše práce se vztahuje pouze ke změnám u vybraných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu. Nehodnotí všechny ukazatele, které byly v projektu sledovány.
Metabolický syndrom a přidružená onemocnění
Problematika metabolického syndromu se mezi námi neobjevuje pouze posledních pár let, jak si široká veřejnost myslí. Vztah mezi metabolickými poruchami a kardiovaskulárním onemocněním je pozorován od 40. let dvacátého století (Mathur, 2010). Jedním z nejstarších pojmů souvisejících s metabolickým syndromem je tzv. hyperplastický syndrom, příp. hyperplastická obezita. Tento termín užívaný už v 60. letech bychom dnes přirovnali spíše k pojmu androidní obezita (obezita mužského typu neboli obezita typu jablko), která je charakteristická častým výskytem dalších složek metabolického syndromu. V 80. letech přišel Kaplan s pojmem „deadly quartet“ (smrtící čtveřice), který byl tvořen hypertenzí, noninzulindependentním diabetem, obezitou a hyperlipoproteinémií. Zmíněné složky mají v dnešní době na svědomí nejvíce úmrtí na kardiovaskulární onemocnění (Svačina, 2006).
Raevenova definice metabolického syndromu z roku 1988 obsahovala:
- inzulinorezistenci (vyjádřenou zejména ve svalech),
- poruchu glukózové tolerance, resp. diabetes,
- hyperinzulinismus,
- zvýšené lipoproteidy o velmi nízké hustotě (VLDL),
- snížený HDL – cholesterol,
- hypertenzi (esenciální neboli primární).
Původní Reavenova definice nezařazuje mezi odchylky obezitu. Důvodem je to, že v 80. letech nebyla obezita vnímána jako nemoc. Naproti tomu, nejnovější definice z roku 2005 počítá s abdominální obezitou jako základní podmínkou diagnózy metabolického syndromu (Svačina, 2006).
V poslední dekádě je nejrozšířenější definicí metabolického syndromu ve vědeckých a vzdělávacích publikacích definice amerického národního cholesterolového programu (ATP III) z roku 2001.
Tabulka 26 Definice metabolického syndromu podle ATP III – 2001 (Svačina, 2006)
|
Pacient by měl splňovat alespoň tři z následujících pěti kritérií: |
|
1. Obvod pasu u žen nad 88 cm, u mužů nad 102 cm. |
|
2. Krevní tlak nad 130/85 mm Hg. |
|
3. Glykémie nad 6,0 mmol/l. |
|
4. Triglyceridy nad 1,7 mmol. |
|
5. HDL-cholesterol pod 1,25 mmol/l (50 mg%) u žen a pod 1,0 mmol/l (40 mg%) u mužů. |
Nejnovější a pravděpodobně nejpřesnější definici metabolického syndromu navrhla v roce 2005 společně Světová a Evropská diabetologická společnost (IDF a EASD). Hlavním předpokladem je přítomnost abdominální obezity (tab. 27) a dále výskyt alespoň 2 ze 4 následujících složek:
- Triglyceridy nad 1,7 mmol/l,
- Hypertenze, krevní tlak nad 130/85 mm Hg,
- Glykémie nad 5,6 nebo oGTT 2 hod. 7,8-11 mmol/l,
- HDL-cholesterol pod 1,1 mmol/l pro ženy a pod 0,9 mmol/l
pro muže.
Tabulka 27 Horní hranice obvodu pasu pro výskyt abdominální obezity (Svačina, 2006)
|
Oblast |
Muži |
Ženy |
|
Evropa a USA |
94 cm |
80 cm |
|
Jižní Asie a Čína |
90 cm |
80 cm |
|
Japonsko |
85 cm |
90 cm |
Jak bylo řečeno, jednotlivé složky metabolického syndromu jsou úzce propojené a mnohdy výskyt jedné z nich podmiňuje rozvoj další.
Diabetes mellitus 2. typu je vázán na většinu zmiňovaných složek metabolického syndromu a může být považován za jakési jeho vyvrcholení. Neplatí však, že by všichni pacienti s metabolickým syndromem dospěli do tohoto stádia. Mnoho jich zemře dřív, a to snižuje celkový výskyt syndromu. Rozšíření diabetu a ostatních složek metabolického syndromu ve světě se mění. Ovlivňován je nejen geneticky, ale i vlivy prostředí či dietními zvyklostmi. V české populaci je diabetes přítomen asi u 5 % obyvatel, z nichž tvoří diabetici 2. typu přes 90 %. Evropský průměr se pohybuje v rozmezí 3–5 %. Obecně lze říci, že přechod k civilizovanému životu do měst zvyšuje výskyt diabetu 2–3x (Svačina, 2006).
Některé studie ukazují, že přejídání má na svém účtu více mrtvých než všechny války dohromady. Tento fakt dokazují i následující čísla. V roce 1995 byl odhadovaný počet obézních lidí na celém světě asi 200 milionů. O pouhých pět let později se toto číslo vyšplhalo na 300 milionů lidí trpících obezitou (Obezita v ČR i ve světě, www.obezita.cz). Rapidní nárůst se nikterak nezpomalil a už v roce 2008 bylo na světě kolem 1,5 miliardy lidí trpících nadváhou. Z tohoto počtu bylo přes 200 milionů mužů a téměř 300 milionů žen obézních. Jedním z nejhorších faktů související s těmito statistikami je zjištění, že v roce 2010 trpělo nadváhou skoro 43 milionů dětí mladších 5 let (Obesity and overweight, www.who.int).
Obezita není problémem pouze vyspělých států, ale začíná se dostávat i do zemí rozvojových a do míst, kde se dříve nevyskytovala (Čína, Thajsko, Brazílie). Prevalence obezity u dospělých ve většině zemí západní Evropy je 10–25 %, v Americe je to 20–25 %. Kritická situace je ve východní Evropě a ve státech Středozemí, kde se obezita vyskytuje u 40 % žen (Obezita v ČR i ve světě, www.obezita.cz).
Počtem obézních obyvatel v populaci se na předních příčkách v Evropě objevuje Česká republika. Obézních je u nás 21 % mužů a 31 % žen. Vezmeme-li v úvahu obezitu společně s nadváhou, vyjdou nám alarmující čísla, 68 % žen a 72 % mužů. Obě hodnoty převyšují evropský průměr (Obezita v ČR i ve světě, www.obezita.cz).
Více než 60 % výskyt hypertenze je zaznamenán u nejvyšších věkových skupin. Nemusí se nutně jednat pouze o esenciální hypertenzi, ale i o hypertenzi při ateroskleróze, vznikající z jiných příčin než je metabolický syndrom (Svačina, 2006).
Určení přítomnosti hypertriglyceridémie je obtížné. Odhadovaná prevalence aterogenních hodnot triglyceridů u dospělé populace je až u 50 % osob (Svačina, Owen, 2003).
Výskyt metabolického syndromu je závislý na přesné definici, kterou bereme v úvahu a na výskytu jednotlivých složek syndromu. Podle WHO je například v severní Evropě výskyt metabolického syndromu v populaci 35–70letých následující: 13 % u nediabetiků, 50 % u osob s porušenou glukózovou tolerancí a 80 % u diabetiků 2. typu. Kde u 70letých jsou tyto hodnoty až 20, 60 a 85 %. Z toho můžeme usuzovat, že výskyt metabolického syndromu je u dospělé populace nad 20 % a v nejstarší populaci nad 30 % (Svačina, 2006).
InBody 230
InBody 230 obsahující technologii DSM-BIA je velice přesným přístrojem, sloužícím k měření složení těla, diagnózy obezity, retence vody, útrobního tělesného tuku a dalších důležitých údajů. Měření probíhá pomocí bioelektrické impedanční analýzy (bioimpedance). Jeho přesné výsledky dokazuje korelační studie s DEXA (Dvou-energetická rentgenová absorpční fotometrie), jejíž korelační koeficient je 0, 974 (Biospace, www.biospace.cz).
Bioimpedance je metoda využívající slabého, pro lidské tělo bezpečného elektrického proudění procházejícího tělem testované osoby. Tento postup vychází z faktu, že elektrický proud prochází snadněji tekutinou v našich svalech než tělesným tukem.
Měří se elektrický odpor těla, který je přímo závislý na množství vody v těle. Svaly obsahují stálý podíl vody, jehož hodnota je 73 %. Z elektrického odporu lze tedy přímo vypočítat množství svalové hmoty. Tuk, působící jako izolace, se dále vypočítává nepřímo, podle naměřených hodnot (Bioimpedance, compex.zdravi-cz.eu).
Měření na InBody 230
Měření probíhá pomocí systému 8-bodových dotykových elektrod, jejichž umístění je při každém měření stejné, což výrazně zvyšuje přesnost získaných výsledků. Výsledná data jsou závislá pouze na měření a ne na empirických faktorech (věk, pohlaví), a proto jsou tyto hodnoty velice spolehlivé. Dané empirické hodnoty se zadávají pouze pro výpočet doporučených hodnot (Biospace, www.biospace.cz).
Kontraindikace měření
Osoby užívající kardiostimulátor, defibrilátor, nervový stimulátor a dále těhotné ženy do dvanáctého měsíce těhotenství mají doporučeno přístroj nepoužívat (InBody 230, www.derwenthealthcare.com).
Složení lidského těla
Základními stavebními prvky lidského těla jsou proteiny (bílkoviny), minerální látky, tuk a voda. Jejich množství se výrazně liší s závislosti na životním stylu jedince. Například u štíhlého 70-ti kilového muže je poměr jednotlivých složek následující: 60 % voda, 17 % proteiny, 17 % tuk a 6 % minerálních látek. Na druhé straně stejně vysoký, ale obézní (100 kg) muž má složení těla značně jiné: 47 % voda, 13 % proteiny, 35 % tuk a 5 % minerální látky (Body Composition, www.rowett.ac.uk).
Přístroj InBody 230 měří přesně všechny zmiňované elementy a navíc rozlišuje množství mimobuněčné (extracelulární) a vnitrobuněčné (intracelulární) vody (obr. 5).
Obr. 5 Složení těla (Co dokáže InBody 230, www.biospace.cz)
Svalová hmota – tuk
Dvě osoby o stejné tělesné výšce a váze nemusí mít podobnou stavbu těla. Tělesná konstituce je závislá na vzájemném podílu tuku a svalové hmoty v těle (Jirage, 2010).
Beztuková složka (FFM – fat free mass) se skládá přibližně z 72 % vody, 21 % bílkovin a 7 % minerálů. Tuková složka (FM – fat mass) obsahuje 20 % vody a 80 % tukové tkáně (Body Composition, www.rowett.ac.uk).
InBody 230 dokáže přesně určit jakou část z celkové hmotnosti těla zaujímá svalová hmota (SMM) a jakou tuk (BFM) (obr. 6). Výsledky jsou v kilogramech.
Obr. 6 Svaly a tělesný tuk (Co dokáže InBody 230, www.biospace.cz)
Diagnóza obezity
K určení nadváhy a obezity udává InBody 230 tři údaje. Body mass index (BMI), dále PBF (z angl.. percentage of body fat; podíl tělesného tuku na hmotnosti těla) a WHR (z angl.. waist to hip ratio; poměr pasu a boků).
BMI
BMI, i přes jeho celosvětové rozšíření, udává samo o sobě pouze zkreslené výsledky, protože zde nepočítá s množstvím svalů v těle, pohlavím, pubertou a věkem. Jeho hodnota je rovna hmotnosti testované osoby v kilogramech podělené druhou mocninou její výšky v metrech (Brettschneider, 2007).
Světová zdravotnická organizace klasifikuje podle dosažených hodnot BMI:
<18,4 a méně – podváha
18,5 až 24,9 – normální váha
25 až 29,9 – nadváha
30 až 39.9 – obezita
≥40 a výše – Těžká obezita
PBF
Procento tuku v těle (PBF) znázorňuje celkovou hmotnost tělesného tuku jedince. Tělesný tuk můžeme rozdělit na „základní“ a „úložný“.
Základní (esenciální) tělesný tuk je nezbytný ke správnému fungování těla. Mezi jeho funkce patří transport vitamínů A, D, E, K, termoregulace těla, zásoba energie, atd. (Taussig, 2010).
Základní tělesný tuk je z reprodukčních důvodů vyšší u žen než u mužů. Výskyt esenciálního tělesného tuku u mužů je 3–5 % a u žen 8–12 % (Nicles, 1999).
WHR hodnotu dostanete jednoduše podle vzorce:
obvod pasu (cm) / obvod boků (cm)
Výsledek porovnáte s tabulkou 28.
Tabulka 28 Typy distribuce tuku podle indexu WHR (Taussig, 2011)
BMI doplněno o PBF nám dává přesné výsledky při diagnóze obezity (obr. 7). Mohou nastat tyto situace (Biospace, www.biospace.cz):
- Skrytá obezita těla
BMI je v normě, ale procento tuku je vysoké. - Robustní tělo
Vysoké BMI, ale procento tuku je v normě. - Ideální tělesná kompozice
BMI i procento tuku je v normě. - Běžná obezita
BMI i procento tuku jsou v normě.
Obr. 7 Diagnóza obezity (Co dokáže InBody 230, www.biospace.cz)
Útrobní tělesný tuk
Útrobní neboli viscerální tuk se ukládá mezi vnitřní orgány. Jeho zvýšený výskyt způsobuje metabolická a kardiovaskulární onemocnění. Množství viscerálního tuku v těle určuje hodnota VFA (Visceral Fat Area), jejíž riziková hranice je 100 cm2 (obr. 8). Osoby s VFA pod touto hodnotou mají pouze podkožní tuk, jenž není v této míře zdravotně závadný. Jedná se pouze o estetický problém. Lidé s hodnotou VFA 100 cm2 a více trpí obezitou viscerálního typu. VFA se neměří u osob mladších 18-ti let (Co dokáže InBody 230, www.biospace.cz).
Obr. 8 Útrobní tělesný tuk (Co dokáže InBody 230, www.biospace.cz)
Metodika výzkumu
Cíl a výzkumná otázka
Hlavním cílem textu je popis změn vybraných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu u jedinců participujících na intervenčním programu a dále posouzení vlivu zvoleného komplexu intervenčních činitelů na vybrané antropometrické ukazatele metabolického syndromu.
Zvolené antropometrické ukazatele metabolického syndromu: hmotnost, BMI, množství svalové hmoty (SMM, z angl. skeletal muscle mass), poměrné množství tukové tkáně (PBF) a množství viscerálního tuku (VFA).
Tvorba a příprava zvoleného komplexu intervenčních činitelů není obsahem tohoto textu. Tato práce pouze využívá výsledků působení daného komplexu intervenčních činitelů na vybranou skupinu lidí po určitou dobu. Nehodnotí jejich vliv isolovaně. Po skončení intervence však mohou být v diskuzi podána určitá doporučení k tvorbě intervenčních programů s odkazem na zjištěná data.
Zkoumaný soubor
Výzkumného šetření se zúčastnili zaměstnanci Obecního úřadu v Tišnově. Vzhledem k sedavému charakteru práce na radnici, se jednalo o osoby s predispozicí k výskytu metabolickému syndromu. Jednalo se o 16 osob, z nichž bylo 7 mužů a 9 žen, ve věku od 23 do 51 let. Všichni do intervenčního programu vstupovali dobrovolně a souhlasili s uveřejněním zjištěných dat. Nikdo z výzkumného vzorku neprovozoval v době měření pravidelnou pohybovou aktivitu, ani neměl speciální výživová omezení. V celé skupině byl pouze jeden diabetik, u kterého byla zároveň naměřena těžká obezita (BMI ≥ 40). Nikomu dalšímu nebyla diagnostikovaná žádna nemoc korelující s indikací metabolického syndromu.
Vybraná skupina měřených osob byla předem seznámena s plánem intervenčního programu. Dále měla celý intervenční program zdarma. Navíc měření, výživové poradenství i samotné cvičení probíhalo vždy během pracovní doby tak, aby se vyloučila nežádoucí rizika ukončení účasti v programu, jako je nedostatek času na cvičení nebo finanční ztráty během času stráveného konzultacemi a cvičením. Tělocvična, kde cvičební jednotky probíhaly, byla vybrána v bezprostřední blízkosti Obecního úřadu. I přes všechny tyto skutečnosti intervenční program úspěšně dokončilo pouze 7 probandů (všechny byly ženy). Z tohoto důvodu výsledky prezentované v této práci nejsou statisticky významné a proto nedošlo k podrobnému statistickému zpracování.
Komplex intervenčních činitelů
Podrobný popis daného komplexu intervenčních činitelů (pohybová aktivita, KBT a výživové poradenství), který byl v projektu po vstupních měřeních aplikován najdete v článcích, které o tomto projektu pojednávají (Smolka, O., Rutarová, I., Řezaninová, J., Seman, P. & Struhár, I., 2012). Zde uvedeme pouze základní údaje.
Po vstupním měření a vyhodnocení dotazníků byla indikována následující pohybová aktivita. Účastníci výzkumu docházeli jednou týdně, vždy ve stejný den a stejnou dobu do tělocvičny v blízkosti Obecního úřadu, kde absolvovali kruhový trénink složen z 8 stanovišť. Každá cvičební jednotka (90 min) začínala rozcvičením, následoval samotný kruhový trénink, kde jednotlivá stanoviště obsahovala aerobní cvičení. V závěru hodiny bylo vždy vyhraněno 15 min věnovaných strečinku. Při cvičeních bylo využíváno různých cvičebních pomůcek jako je např. overball, fitball, bosu, činky, terabandy, atd. Dále byla účastníkům doporučená minimálně jedna další aerobní aktivita (kolo, plavání, aerobik, atd.).
Z dotazníků a osobních rozhovorů byla jednotlivým osobám navržena úprava stravovacích a každodenních zvyklostí (výživové poradenství a KBT) tak, aby došlo nejen k redukci hmotnosti, ale i k jejímu udržení po skončení intervenčního programu. Tyto konzultace se opakovaly v třítýdenních intervalech.
Kromě získávání teoretických vědomostí a informací týkajících se dané problematiky došlo i k měření vybraných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu (hmotnost, BMI, PBF a VFA).
Obě měření (vstupní i výstupní) probíhala na stejném místě, ve stejnou denní dobu a za stejných podmínek (stejné přístroje, osoby provádějící měření, atd.). Měřené osoby byly předem poučeny o vhodném chování před měřením (nepít alkoholické nápoje, kávu, atd.), aby bylo vyloučeno co nejvíce nežádoucích vlivů, které by mohly ovlivnit výsledky měření.
Metody získávání dat
Teoretické získávání dat
K seznámení se s danou problematikou a získání potřebných informací byla použita metoda studia dokumentů. Jednalo se o odborné publikace zabývající se metabolickým syndromem, certifikované manuály (InBody 230), internetové zdroje, odborné časopisy a další písemné zdroje zabývající se zkoumanou problematikou.
Metody vyšetření antropometrických údajů
Všechny námi sledované antropometrické ukazatele metabolického syndromu (tělesná hmotnost, BMI, množství svalové hmoty, poměrné množství tukové tkáně a množství viscerálního tuku) byly měřeny na přístroji InBody 230.
Metody vyhodnocení dat
Teoretická část
Získané materiály jsme nejprve prostudovali a důležitá data a informace jsme si zaznamenali. Dané poznatky jsme porovnávali mezi různými autory a následně je použili v textu odděleně nebo jsme dané informace sloučili v jeden text. V samotné práci je tento způsob vidět díky uvedení citovaných pramenů. Text práce byl sepsán na počítači v programu Microsoft Office Word.
Metody vyhodnocení antropometrických dat
Vzhledem k malému počtu probandů, kteří dokončili intervenční program bylo upuštěno od statistického zpracování získaných dat, protože daný počet údajů je statisticky nevýznamný. Naměřené antropometrické údaje byly podrobeny srovnání sobě odpovídajících si vstupních a výstupních hodnot a hodnot při ideálním stavu a z těchto poměrů byly odvozovány závěry.
Výsledky
Výzkumný soubor, který na začátku intervenčního programu, tedy 11. 10. 2011, čítal 16 osob, obsahoval po dokončení intervence, dne 3. 2. 2012, 7 jedinců. Tento počet je bohužel z hlediska statistických výsledků zcela nevýznamný, proto bylo hodnocení a interpretace výsledků převedeno do formy kasuistiky.
Výstupem této práce je zodpovězení položené výzkumné otázky vzhledem ke konkrétním 7 osobám. Nadále tedy můžeme hovořit o vlivu zvoleného komplexu intervenčních činitelů na změny antropometrických ukazatelů metabolického syndromu u skupiny 7 žen ve věku od 36 do 51 let. Jedná se tedy o malý vzorek dospělé ženské populace.
V následujícím textu jsou komparována vstupní a výstupní měření sledovaných antropometrických údajů. U všech výsledků jsou testované osoby označeny jako P1 P7. Výsledky jsou prezentovány graficky s doprovodným slovním komentářem.
Testovaná osoba P1
Obr. 9 Grafické znázornění naměřených hodnot osoby P1
Jak můžeme vidět na obrázku 9, hodnoty hmotnosti a BMI zůstaly téměř stejné. Malé změny nastaly u SMM a PBF, kde došlo k nárůstu svalové hmoty přibližně o stejné množství, jenž odpovídá velikosti zredukovaného tuku. Tyto změny, i když malé, jsou pozitivní. U této osoby došlo k nevelkému úbytku tukové hmoty, ale také k redistribuci tuku a to tak, že se zvýšilo množství viscerálního tuku, což je pro nás nežádoucím jevem, vzhledem k zvyšujícímu se riziku vzniku metabolických a kardiovaskulárních onemocnění.
Z celkového pohledu můžeme říci, že osoba P1 vstupovala do redukčního programu s mírnou nadváhou. Po absolvování intervenčního plánu se tento status nezměnil a tedy nedošlo k požadovaným změnám. Jediného úspěchu bylo dosaženo zvýšením svalové hmoty. Tento nárůst je však velmi malý.
Testovaná osoba P2
Obr. 10 Grafické znázornění naměřených hodnot osoby P2
Proband P2 dosáhl největšího váhového úbytku z celé testované skupiny (obr. 10). Význam úspěchu, že došlo k redukci 5 kg hmotnosti je snížen faktem, že z této váhy bylo celých 20 % svalové hmoty. I přes to, všechny měřené antropometrické údaje spadají do oblasti normálu.
Testovaná osoba P2 vstupovala do programu s normálními hodnotami pozorovaných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu. Definujeme-li střední hodnotu normálního rozložení daných ukazatelů jako ideální stav, můžeme říci, že na konci intervence se téměř všechny sledované ukazatele osoby P2 staly ideálními. Z toho plyne, že působení komplexu intervenčních činitelů bylo úspěšné.
Testovaná osoba P3
Obr. 11 Grafické znázornění naměřených hodnot osoby P3
Testovaná osoba P3 vykazovala po čtyřměsíční intervenci téměř shodné hodnoty, jako při vstupním měření (obr. 11). Všechny hodnoty ukazují na mírnou nadváhu. Za zmínku stojí fakt, že i když došlo k nepatrnému nárůstu tukové složky, jednalo se pouze o tuk podkožní a ne viscerální, což je ze zdravotního hlediska pozitivní zpráva.
Proband P3 vstupoval do programu s mírnou nadváhou, stejně tak se i s programem loučil. Zajímavé je, že hodnoty ukazatelů metabolického syndromu se téměř nezměnily, což ukazuje na nedostatečnou intenzitu intervence. Tento fakt může podpořit i skutečnost, že osoba P3 má nadprůměrné množství svalové hmoty a tedy zvolená cvičení během intervence nebyla pro tuto účastnici výzkumu dostačující.
Testovaná osoba P4
Obr. 12 Grafické znázornění naměřených hodnot osoby P4
Testovaná osoba po intervenčním programu vykazovala váhový přírůstek téměř 3 kg. Navíc došlo k poklesu aktivní svalové hmoty, tedy nárůst tukové složky byl reálně vyšší než 3 kg. Dalším negativním jevem je zvýšení množství viscerálního tuku o 15,6 cm2 na hodnotu 123,4 cm2, což už je významným predikátorem metabolických a kardiovaskulárních onemocnění.
Tento jedinec už při vstupním měření vykazoval silnou nadváhu. Bohužel intervenční program vůbec neovlivnil zvyšující se hmotnost a nárůst tukové hmoty u této osoby a na konci intervenčního programu byl tělesný stav probanda P4 těsně pod hranicí obezity. Nadprůměrné množství svalové hmoty se dá odůvodnit nadměrnými nároky na kosterní svalstvo vzhledem k zvýšenému množství tukové tkáně v těle.
Testovaná osoba P5
Obr. 13 Grafické znázornění naměřených hodnot osoby P5
Testovaná osoba redukovala hmotnost o více než 1 kg, což vedlo i k mírnému poklesu BMI (obr. 13). Úspěšná redukce hmotnosti a současné zachování velikosti svalové hmoty znamená, že došlo ke ztrátám pouze v tukové složce. Bohužel i zde došlo k redistribuci tuku ve prospěch viscerálního. Tedy, zvýšilo se riziko výskytu metabolických a kardiovaskulárních onemocnění.
Osoba P5 při příjmu do intervenčního programu trpěla nadváhou. Na konci měření se sice stále jednalo o nadváhu, ale během 4 měsíců došlo alespoň k částečné redukci tukové tkáně a udržení množství svalové hmoty, což bylo pozitivním efektem zvolené intervence.
Testovaná osoba P6
Obr. 14 Grafické znázornění naměřených hodnot osoby P6
Dalších kladných výsledků po působení komplexu intervenčních činitelů bylo dosaženo u osoby P6 (obr. 14). Hmotnost byla po 4 měsících naměřena beze změny, ale došlo zde ke zvýšení množství svalové hmoty téměř o 1 kg. Nastala tedy redukce tuku o více než 2 %, což vedlo i ke snížení množství viscerálního tuku.
Osoba P6 vykazovala při prvním měření normální hodnoty hmotnosti a množství svalové hmoty, ale její tuková složka byla nad požadovaným rozmezím. Po uplynutí intervence se podařilo i tukovou složku přiblížit normálním hodnotám a tedy snížit množství viscerálního tuku v těle. Program byl v tomto případě úspěšný, protože došlo k redukci tuku a zvýšení množství svalové hmoty.
Testovaná osoba P7
Obr. 15 Grafické znázornění naměřených hodnot osoby P7
Hodnoty naměřené poslední testované osobě P7 vykazovaly minimální změny mezi prvním a druhým měřením (obr. 15). Došlo k nepatrnému snížení hmotnosti, ale současně i ke ztrátám na svalové hmotě, jenž byly větší než celkový váhový úbytek. Z toho plyne, že se zvýšilo množství tukové tkáně, převážně viscerální.
I přes vstupní hodnotu hmotnosti, jenž byla v normě, bylo osobě P7 zjištěno vysoké procento tukové tkáně. Po 4 měsících intervence došlo ještě k navýšení množství tuku v těle a zvýšení rizika výskytu metabolických a kardiovaskulárních onemocnění. Redukční program v tomto případě nezabral.
Diskuse
Cílem textu bylo popsat změny vybraných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu u jedinců participujících na intervenčním programu. Intervenční program dokončilo 7 jedinců z 16. Výsledky nelze aplikovat pro širokou veřejnost, ale vzhledem k tomu, že všech 7 probandů, kteří dokončili intervenční program, byly ženy ve věku od 36 do 51 let, je možné vyvozovat určité závěry, trendy pro danou testovanou skupinu. Daná intervence, tedy měření, cvičení i odborné konzultace, probíhala v místě bydliště měřených osob. Po dohodě s vedením Obecního úřadu byla zmíněná intervence začleněna do pracovní doby osob participujících na programu, a tedy nedocházelo k časovým ani finančním ztrátám ze strany probandů. Navíc byl celý program zdarma, tedy vstupní i výstupní měření, pravidelné cvičební jednotky i konzultace s odborníky.
K redukci hmotnosti došlo pouze u 3 ze 7 měřených osob, kde pouze u jediné z těchto žen se jednalo čistě o tukovou složku.
Doporučení pro intervenční programy, které mohou zvýšit adherenci k obdobně koncipovaným intervenčním programům:
- intervenční program by neměl být zdarma, vzhledem k motivačnímu faktoru peněz,
- zvolené období pro konání programu by nemělo zahrnovat delší svátky nebo časové úseky, kde hrozí přerušení intervence,
- odborně vedené cvičební jednotky by měly být minimálně dvě v průběhu jednoho týdne,
- intervence v úpravě a kontrole výživových zvyklostí by měla probíhat ideálně jednou týdně.
Shrnutí
Práce se zabývala vlivem komplexu intervenčních činitelů (pohybová aktivita, KBT a výživové poradenství) na změny vybraných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu. Podle prvotní koncepce práce mělo dojít k změření změn antropometrických ukazatelů u skupiny jedinců, kteří se účastnili intervenčního programu a tyto výsledky zpracovat popisnou statistikou. Vzhledem k nízkému počtu probandů, kteří dokončili program, byl způsob zpracování výsledků změněn z popisné statistiky na kasuistiku. Tedy závěry této práce nelze vztahovat na širší populaci.
Výzkum nepotvrdil, zda má působení zvoleného komplexu intervenčních činitelů pozitivní vliv na vybrané antropometrické ukazatele metabolického syndromu. Důvody, proč k tomu došlo, a které jsou nám známy, jsme podrobně popsali v diskusi. Konkrétní naměřené hodnoty, jejich popis, zpracování a vyhodnocení jsou obsahem kapitoly Výsledky.
Cíl naší práce, popsat změny vybraných antropometrických ukazatelů metabolického syndromu u jedinců participujících na projektu „Možnosti ovlivnění faktorů metabolického syndromu pomocí komplexu intervenčních činitelů“, byl splněn. Podle dosažených výsledků bylo zjištěno, že zvolený komplex intervenčních činitelů nebyl dostatečný na to, aby došlo k pozitivním změnám u sledovaných antropometrických ukazatelů. Původní myšlenka projektu, spojení právě těchto tří intervenčních činitelů (pohybové aktivity, KBT a výživového poradenství) je podle nás dobrá, je však potřeba použít intenzivnější program než ten, který byl indikován naší výzkumné skupině.
Tato práce se pokoušela vycházet z všeobecně známých principů prevence metabolického syndromu. Pracovala se sedmičlennou skupinou probandů, kteří vzhledem ke své profesi mají predispozice ke vzniku metabolického syndromu. Nikomu z testovaných osob v době výzkumu metabolický syndrom diagnostikován nebyl, ale většina z účastníků měla nadváhou. Praktickým přínosem této práce nechť jsou doporučení, uvedená v diskusi.