V rámci specifického výzkumu Fakulty sportovních studií Boj, tanec, rituál jsme hledali společné prvky bojových umění a tanců se zaměřením na hodnotovou orientaci cvičenců a jejich identifikaci s pojmy více či méně vyjadřujícími tanec nebo bojové umění. Kapitola se věnuje výsledkům dat karate v porovnání s irským tancem. V úvodu nastíníme teoretická východiska karatedó a irského tance, druhá část je věnována metodice a výsledkům výzkumu.
I. Teoretická východiska
1. KARATEDÓ
Karatedó můžeme vnímat z několika pohledů. Z jednoho je karate úpolový sport, jehož hlavím prostředkem jsou útoky a kryty některou částí horních a dolních končetin, kdy útok je pouze naznačován, kryt je s kontaktem. Cílem karate jako soutěžního sportu je vítězství v soutěžích pomocí získaných bodů.
Druhým pojetím je karate bojový prostředek k poražení soupeře v reálném boji nebo při sebeobraně předvedený společnosti ve více či méně pozměněné formě prostřednictvím filmu.
Třetím pohledem je karate bojové umění, jehož nejvyšším cílem není soupeře porazit technikou úderu či kopu, ale porazit jej bez boje. Jako bojové umění je i karatedó celoživotní cestou sebezdokonalování, což je jeho hlavním cílem. Váže se k němu historický vývoj, etika a etiketa (Heller a kol., 1996; Šebej, 1983; Zemková a kol., 2006; Reguli, 2005).
Při realizaci útoku se jako úderových ploch používají u paží zejména malíková hrana ruky, prsty, lokty, pěst a dlaň. U nohou to jsou koleno, pata, prsty, malíková hrana, chodidla a nárt.
Doslovný význam třech japonských znaků, které tvoří slovo karatedó, je cesta prázdné ruky: kara – prázdný, te – ruka, dó – cesta. Kandži Karatedó ukaztuje obr. 21.
Obr. 21 Karatedó
Termín kara znamená prázdný ve smyslu beze zbraní, vystihuje tak podstatu fyzického cvičení karate, které k boji nepoužívá zbraně, pouze prázdné ruce. Znak pro kara byl ale zvolen také pro jeho význam v zen-buddhistické filozofii – stát se prázdným. Nabádá tak žáky, aby se oprostili od veškeré sobeckosti, nadřazenosti a pýchy a přijali pokoru, úctu a pilně pracovali na svém charakteru.
V zen-buddhismu se cvičení a dovednosti, které slouží k povznesení ducha na cestě k nejvyššímu naplnění, nazývají dó. Existuje celá řada cvičení založených na dó. Z tělesných cvičení jsou to například džúdó a aikidó, k duchovním cvičením patří ikebana (aranžování květin, kadó), sumi-e (malování tuší), nebo jedno z nejznámějších umění čadó (čajové obřady). Dó znamená v doslovném překladu cesta. To má vyjadřovat, že smyslem cvičení není dosažení konečného cíle, nýbrž neustálý postup po cestě k němu. Veškeré utrpení při překonávání hranic pak podle Ojamy (1979), zakladatele nejtvrdšího stylu karate kyokušinkai, vede k nové síle.
1.1 Etika karatedó
Etika je filozofická disciplína zabývající se morálními jevy, které usilují o vzájemné promítnutí postoje jedince i společnosti při posuzování lidských úkolů z hlediska svědomí.
V karatedó to znamená: čestné a ohleduplné chování k tréninkovým partnerům, respekt k trenérovi a rozhodčím, vítězství bez ohrožení zdraví soupeře.
V okinawské historii se setkáváme s etickým principem zvaným dódžókun (dódžó – místo, kde se cvičí; kun – charakter). Zakladatel těchto předpisů, mistr Sakugawa (1733-1815), je formuloval takto:
1. Snaž se o dokonalost svého charakteru.
2. Buď loajální, věrný a spolehlivý.
3. Snaž se.
4. Respektuj ostatní.
5. Vyvaruj se násilí.
Z dódžókun vychází také Šoto Nidžúku Gichina Funakoshiho (mistr dnes považovaný za zakladatele moderního karate). Dvacet zásad karatedó bylo zpracováno Gichinem Funakoshim, aby provázely žáky, kteří se rozhodli vydat cestou karatedó, a plně jim osvětlily jeho duchovní principy.
Ti, kteří začali trénovat karatedó, se nesmí zaměřit pouze na technické aspekty karatedó, ale musí hledat také povznesení ducha, protože opravdové karatedó trénuje tělo i mysl.
- Karate začíná a končí rei
Rei je často překládáno jako respekt, vlastně to ale znamená víc. Vedle respektu k ostatním zahrnuje i sebeúctu. Přenesení sebeúcty ze sebe na druhé je pravým projevem rei. Opravdové rei je vnějším projevem uctivého srdce.
Veškerá bojová umění začínají a končí rei. Dokud nejsou praktikována s pocitem vážnosti a úcty, jsou pouhou formou násilí. Proto musí být bojová umění provázená rei od začátku do konce.
- Karate nezná první útok
V karate mohou být ruce i nohy smrtelnou zbraní, proto se karateka musí vyvarovat bezhlavého použití těchto zbraní. Toto pravidlo podtrhuje naprostou nezbytnost trpělivosti a tolerance.
Spousta mylných názorů vychází z tvrzení, že všechno budó je založené na zásadě zaútočit první. Pravděpodobně si nevšimli, že znak pro bu je složeninou dvou znaků znamenajících zastavit a kopí, halapartny. Tudíž bojová umění zastavují boje.
- Karate stojí na straně pravdy (práva)
Karate je bojové umění, kde jsou ruce a nohy jako meče a nemohou být použity nečestně nebo nevhodně. Karateka musí stát vždy na straně pravdy, a pouze v nevyhnutelných případech může použít svou sílu jako zbraň.
- Nejdřív poznej sebe, potom ostatní
Karateka si stále musí uvědomovat své silné a slabé stránky a nikdy se nesmí oslnit nebo zaslepit ješitností a přílišnou sebedůvěrou. Pak bude schopen odhadnout klidně a pozorně silné i slabé stránky protivníka a vytvořit patřičnou strategii. Pokud neznáme ani sebe, ani protivníka, vítězství záleží na náhodě.
- Způsob myšlení je více než technika
Tato zásada provází celý náš život, kdy jsme nuceni dělat důležitá rozhodnutí. Jestliže jsme moudří, můžeme se spolehnout, že naše intuice rozhodne správně. Jedná se o vnitřní rozpor, jestli se pustit do boje nebo ne, schopnost předvídat a předcházet konfliktům.
Tato zásada se často vysvětluje na příbězích o testování žáků či synů učitelem, kdy technicky nejlepší na této úrovni selhává.
- Mysl musí být osvobozená, uvolněná
Začátečníci se velmi často striktně kontrolují. Nedůvěřují myšlence otevřít svou mysl, nechat ji volně běžet. Ale naší mysli by mělo být dovoleno volně se pohybovat, přestože vyhledává blátivá zákoutí. Ani lotosový květ není pošpiněn bahnem, ve kterém roste. Podobně je precizně vyleštěná křišťálová koule zanechaná v blátě odolná proti skvrnám. Přísná vláda nad myslí jí vezme její svobodu. Držet mysl v těsných hranicích může být nezbytné pro začátečníky, ale dělat to po celý život, nám zabraňuje, dosáhnout vyšší úrovně a vede k životu s nenaplněným potenciálem.
- Pohroma pramení v nedbalosti
Z nedbalosti vzniká většina úrazů, ať už to jsou úrazy, které si způsobíme sami sobě nedostatečným rozcvičením nebo ostatním při nekontrolované technice v nácviku kumite. Je smutné, když je několik let tréninku ztraceno kvůli lehkovážnosti a nedbalosti.
- Karate přesahuje dódžó
Cílem karatedó je vytříbit a vychovat naše tělo i mysl. Výchova mysli a duševních postojů, která začíná při cvičení v dódžó (tréninkové místnosti), nemůže skončit zároveň s tréninkem. Přesněji řečeno, úsilí by mělo pokračovat i mimo dódžó v každodenním životě.
A naopak nestřídmé jídlo a pití a ostatní zdraví škodlivé zvyky mimo dódžó se přenesou do cvičení v dódžó. Povedou k záhubě těla i ducha a znemožní jim realizaci tréninkového cíle.
Ať už uvnitř nebo vně, dódžó karateka musí pořád mířit k rozvoji ducha a těla.
- Karate je celoživotní cestou
Není žádný bod, jehož dosažením byste dovršili trénink karate, vždy je tu nějaká vyšší úroveň. Z tohoto důvodu na sobě musí karateka pracovat celý svůj život.
Pravá cesta tréninku je nekonečná. Pouhé naučení ze všech kata a technik nepředstavuje správný trénink, dokud vše karateka nedovede k dokonalosti. Být dnes lepší než včera a zítra lepší než dnes po celý svůj život, to je pravá cesta karatedó.
- Dej karate do všeho, co děláš, a najdeš mjo
Jeden úder nebo kop, ať už ho dáte nebo dostanete, může znamenat život nebo smrt. Toto pojetí utváří ducha karatedó. Pokud bude karateka čelit překážkám s vědomím, že je v sázce jeho život, odhalí se mu, co lze udělat pomocí jeho schopností. Uzří úžasnou sílu, která pramení ze zdokonalování těla i charakteru cestou karatedó, a pochopí neskonalou krásu této cesty.
Znak pro mjo, jak ho použil Funakoshi, znamená mít podivuhodné schopnosti. Věřil, že když ctíte zásady karate v každodenním životě, můžete dosáhnout spojení obojího. To nám dodá sebedůvěru při dosahování wa (rovnováhy). Každá chvíle našeho života je zkušenost, ze které se můžeme učit. Nabyté zkušenosti nám pak dávají sílu.
- Karatedó je jako vroucí voda, která chladne, když ji neohříváš
Ve všech oborech je ustavičnost a píle známkou úspěchu. Je nesmyslné začínat studium karatedó, pokud se na své cestě hodláte zastavit a občerstvovat se. Občasné tréninky nestačí. Pouze soustavným tréninkem budete schopni dosáhnout ovoce karatedó.
- Nepřemýšlej o tom, jak vyhrát, raději přemýšlej, jak neprohrát
Mysl uvažující pouze o výhře s sebou nevyhnutelně přináší nadměrný optimismus a způsobuje netrpělivost a podrážděnost. Cvičenci, kteří myslí pouze na výhru, ztrácí pokoru. Začnou být lhostejní ke svému okolí a tento postoj jim může vytvořit mnoho nepřátel.
Nejlepší postavení mysli je založené na naší pravé síle a neochvějném přesvědčení, že jsme ve své mysli pevně rozhodnuti neprohrát se žádným soupeřem bez ohledu na to, jaký bude; přesto nesmíme zapomenout, že se pomocí dobrých mravů máme stále snažit vyhnout se konfliktům s ostatními.
Karatedó bylo vždy považováno za bojové umění džentlmenů. Každodenní projev karateky musí být navenek jemný, ale uvnitř silný.
- Přizpůsob se protivníkovi (Vítězství závisí na schopnosti rozlišit zranitelná místa od nezranitelných.)
Když udělá soupeř výpad, hledej slabinu v jeho bojovém postoji (kamae kata). Každý útok má svůj protiútok. Problémem je, když nevidíte výhody v minulé situaci. Soupeřovo kamae se může zdát spolehlivě silné. Přesto, s vytrvalou a silnou strategií a použitím taktiky, můžete vynutit otevření a využít výhodu.
V životě jsou chvíle, kdy musíte vzít osu do svých rukou. Někdy není vidět na konec tunelu. Naše představy kladou překážky před naše cíle a brání nám v růstu.
- Výsledek zápasu vězí v uchopení kjó (nehlídaný) a džicu (hlídaný)
Tradiční karatedó využívá dvě bojové strategie ken a tai. Strategie ken je založena na aktivním převzetí iniciativy. Tai je stav vyčkávání, bez náhlých útoků, čekání na soupeřův první úder.
Pravidla třináct a čtrnáct zahrnují postoj mysli při střetu. Často jsou přirovnávána k vodě. Stejně jako voda přirozeně teče z vyššího místa do nižšího, měli bychom se vyhnout protivníkově silné stránce, a zaútočit na slabinu, tak jako voda obtéká překážku. A stejně jako voda mění svůj tok podle krajiny, kterou protéká - pomalu a tiše se rozlévá na rovinách, rychle teče po úbočích a vytváří vodopády na hranách útesů – měli bychom se přizpůsobit pohybu a dynamice soupeře a využít v boji terén.
Třinácté a čtrnácté pravidlo nemá význam pouze v boji, ale měli bychom ho aplikovat do našeho všedního života.
- Představ si, že tvé ruce a nohy jsou meče
Od chvíle, kdy budou ruce a nohy nadšeného karateky stejně nebezpečné jako meče, můžeme toto pravidlo brát doslova.
Pokud ale půjdeme o krok zpět, můžeme považovat za nebezpečné také ruce a nohy člověka, který se žádným bojovým uměním nevěnuje. Pokud je v sázce přežití, je i netrénovaný jedinec schopen vyvinout neuvěřitelnou sílu. Pokud člověk bojuje celým svým srdcem a duší a bez ohledu na svůj život nebo zranění končetin, protivník má jen malou šanci se ubránit.
Proto nesmíme nikdy podlehnout aroganci a přílišné sebedůvěře ve svou sílu a schopnosti. A pokud čelíme komukoliv s tréninkem bojových umění nebo bez něj, musíme připustit jeho schopnosti.
Pokud se objeví problémy, stále bychom měli zůstat ostražití a zdvořilí v mluveném projevu i v chování a nehledět na protivníka shora, nepodceňovat jeho schopnosti. Raději bychom se měli soustředit na svou obranu s plným soustředěním a oddaností.
- Když překročíš svůj práh, uvidíš miliony nepřátel
Opustíme-li svůj domov, největším nepřítelem se nám stane nedbalost. Pokud nebudeme silní a stabilní ve svých postojích a názorech, přitáhneme spoustu nepříjemností. Tudíž vždy, když překračujeme práh svého domu, bychom měli mít na paměti, že vstupujeme do prostoru s množstvím potenciálních nepřátel, a měli bychom zůstat ostražití.
- Začátečníci se musí učit nízké postoje, pokročilí stojí v šizen tai
Na začátku se musíme naučit a dovést k dokonalosti všechny postoje, protože stabilní základ je podmínkou úspěšného karatedó. Od začátku ze sebe musíme vydat maximum, abychom se také co nejvíc naučili. V pokročilém tréninku pak vytváříme svůj vlastní pohotovostní postoj.
- Kata cvič přesně, opravdový boj je jiná věc
Odedávna byly kata centrem tréninku karatedó. Vzhledem k tomu, že všechny techniky a metody byly během let experty a mistry vpleteny do kata, aby byly zachovány, musí být kata cvičeny a předváděny stejně, jako byly vymyšleny.
Na druhé straně v reálném boji nebudeme svázaní rituály kata. Karateka musí přesahovat kata volným pohybem podle silných a slabých stránek soupeře.
- Nikdy nezapomeň ve své technice uplatnit tvrdé a měkké, napětí a uvolnění, pomalé a rychlé – všechno ve spojení se správným dýcháním
Všechny výše zmíněné zásady musíme mít stále na paměti a aplikovat je do cvičení kata i do střetného boje. Pokud někdo cvičí kata bez ohledu na proměnlivost síly, možnosti napětí a uvolnění těla nebo aplikaci různých rytmů při technikách, cvičení je bezvýznamné. Nadějí je, že cvičením kata a kumite porozumí karateka plně tomuto pravidlu.
- Ve svém hledání životní cesty buď pilný, nápaditý a dbej těchto pravidel
Tento bod shrnuje všechny předchozí. Ať už duševně nebo technicky, karateka musí být nepřetržitě ohleduplný, pilný a nápaditý. Nafoukanost a lenost jsou řetězy, které nám brání v rozvoji. Karateka na sobě musí neustále pracovat, stále být pokorný a pilný, dokud nepronikne do nejskrytějších úrovní karatedó. To musí být zásadním postojem, chceme-li se dát na cestu karatedó. (Funakoshi, 2003; Cruz, 2004)
1.2 Etiketa karatedó
Etiketa je souhrn předpisů týkajících se vnějšího projevu konání v procesu karatedó, prostředek pro vytváření určitých postojů a hodnotových systémů v oblasti etiky.
Mistři karate za základ celé etiky karate považují rei (úklonu). V rei by neměl karateka vidět jen pozdrav, ale především zdvořilost, respekt, hierarchii a vděk. Zároveň je prostředkem, který pomáhá členovi určitého společenství uvědomit si svoje postavení vůči ostatním a uvědomění si své pozice ve společnosti.
V karate můžeme vidět dva typy pozdravu: ve stoji (ricurei) a v kleku sedmo (zarei).
Ricurei – pozdrav ve stoji (obr.22)
Ricurei je pozdrav běžně používaný při komunikaci, hloubka úklony je odstupňovaná podle hierarchie. Hlubokou úklonu karateka použije i při vstupu do dódžó a na začátku a konci tréninku. Vykonává se zpravidla v musubi dači s otevřenými dlaněmi a nataženými prsty přitisknutými na stehna nebo v heiko dači s rukama sevřenýma v pěst.
Obr. 22 Ricurei – pozdrav ve stoji
Použití:
- při vstupu do dódžó
- při odchodu z dódžó
- při vstupu na tatami
- při odchodu z tatami
- když se chci učitele zeptat
- když mi učitel něco řekne
- když chci vyjádřit souhlas
- na začátku a na konci cvičení s partnerem
- na začátku a na konci tréninku při nástupu
- na začátku a na konci cvičení kata
- při vstupu senseie, šihana nebo soke do dódžó
Zarei – pozdrav v seiza
Úklona v sedu na patách (seiza – obr. 23) se používá při úvodním a závěrečném ceremoniálu, při komunikaci, která proběhla v sedu, a při pozdním příchodu do dódžó, kdy cvičenec čeká na vyzvání trenéra. Způsob zaujetí seiza se často liší. V samotné poloze seiza držíme tělo zpříma, záda jsou rovná, kolena asi dvě pěsti od sebe, uvolněné paže jsou položené na stehnech, prsty jsou natažené, palce na nohách se překrývají. Samotné rei pak probíhá tak, že nejprve položíme na zem ruce (nejprve levá, potom pravá). Palce a ukazováky se dotýkají a předloktí vytvářejí trojúhelník. Lokty zůstávají u kolen a úklona je hluboká. Při vzpřimování nejprve opouští zem pravá ruka a po ní následuje levá. Hloubka úklony se řídí stejnými pravidly jako ricurei. Pokud zdravíme výše postavenou osobu, pokloníme se jako první a čekáme, až zdravená osoba ukončí pozdrav a až potom se vzpřímíme.
Obr. 23 Zaujmutí polohy seiza
Součástí etikety karatedó je i rei na začátku a na konci tréninku. V jednotlivých dódžó se úvodní a závěrečné rei může lišit. V zásadě se začíná úklonou šómen ni rei ke stěně dódžó, na které se nachází vyobrazení mistra nebo příslušenství k určité škole karatedó. Následuje pozdrav mistrovi, trenérovi (sensei ni rei) a končí vzájemným pozdravem otagai ni rei se slovem oss. Oss je zkratkou hesla oshi shimatsu, což by se dalo volně přeložit jako mlčky snášet. Slouží k povzbuzení a motivaci sebe sama k těžkému a fyzicky náročnému tréninku (Gyuris, 2003; Pechan, 2003; Strnad, 2008).
Zdá se, že žáci karatedó jsou tradicí předurčeni ke snaze o celoživotní zdokonalování sebe sama v pokoře a úctě k ostatním. Existují ale školy, které jsou dnes více než na tradiční pojetí karatedó zaměřeny na sportovní zápas a výsledky v něm. Velkou roli hraje osobnost trenéra, který je žákům hlavním učitelem a příkladem. V neposlední řadě jsou tu vlivy kulturní, otázkou zůstává, jestli je Evropan vůbec schopen pochopit a následovat japonskou filozofii tak, jak to po něm vyžaduje etika a etiketa japonského karatedó, když na něj od útlého dětství působí jiná kultura, jiný hodnotový systém.
2. IRSKÝ TANEC
2.1. Historie irského tance
Historie irského tance začíná již s příchodem keltských národů (Galové). Keltové byli ve 3. stol. n. l. rozšířeni po celé západní Evropě včetně Francie, Španělska a Britských ostrovů. Dalším vlivem na vývoj irské kultury byla christianizace Irska s příchodem sv. Patrika roku 431 n. l., invaze Vikingů v 8. a 9. století a Normanů ve 12. století. Pravděpodobně Normané přinesli kruhové tance, které byly oblíbenou zábavou francouzské šlechty (Démairt, 2012).
Vikingové zničili většinu knih z tohoto období, a proto zbylo jen velmi málo psaných záznamů o kterémkoliv z tanců. Keltská tradice v Irsku velmi rychle upadala ve 12. století, kdy ji oslabily rostoucí cizí vlivy, a vše vyvrcholilo roku 1170 dobytím Irska Anglo-Germány. V roce 1366 schválil anglo-irský parlament zákon z Kilkenny, nařizující vyloučení a tvrdé tresty pro každého, kdo by podporoval či provozoval jakoukoliv činnost spojenou s irskými tradicemi. Tento zákon platil 128 let (Richens, Haurin, 2012).
S příchodem učitelů irského tance kolem roku 1750 vzrostl opět zájem o irský tanec a irské tradice vůbec. Učitelé putovali po celém Irsku. Vždy se zastavili v některé z vesnic či městeček na dobu 6 týdnů a zde vyučovali. Každý z učitelů měl zásobník vlastních jedinečných kroků a tanců. Výuka tance probíhala v kuchyni, ve stodole nebo pod širým nebem. V této době se také objevují sóloví tanečníci a irský step. Koncem 18. století existovalo mnoho tanečních mistrů, kteří v doprovodu hudebníků učili nové zájemce o tento tanec a šířili tance mezi lidmi (Flynn, 1998).
Později mělo každé hrabství svého tanečního mistra a během trhů docházelo k jakýmsi bojům či soutěžím mezi jednotlivými mistry a jejich žáky z různých hrabství. Poražení pak museli opustit město. Tento způsob taneční výuky se udržoval až do počátku 20. století, kdy jej postupně nahradily taneční školy. Nejznámější vznikly v hrabstvích Kerry, Cork a Limerick (Richens, Haurin, 2012).
Tradiční doprovodné nástroje při irském tanci byly dudy a harfa. Tančilo se tedy kdekoliv a kdykoliv. Nejčastěji však během svátků zvaných féis, které byly často spojovány se soutěžemi. V dnešní době se irské taneční soutěže pořádají nejen v Irsku, ale také mimo ně – ve Velké Británii, v Kanadě, USA, Austrálii či na Novém Zélandě a v Jižní Africe (Démairt, 2012).
Roku 1893 byla založena skotská liga (Conradh na Gaeilge), která urychlila obrození irské kultury. V roce 1929 vznikl irský taneční výbor (Coimisiun le Rinci Gaelacha) a díky němu byla sjednocena a ustanovena pravidla výuky a soutěže v irském tanci (Richens, Haurin, 2012).
Do dnešní doby se zachovaly desítky tanců a mnohé další vznikly. Liší se podle regionů, ze kterých pochází, a drobnými nuancemi, které se vytvořily během přenášení tance z generace na generaci.
Irský tanec je v současnosti v České republice dostatečně rozvinut. Skupiny, které se tomuto tanečnímu umění věnují, využívají tradičních tanců, které byly zapsány, a tvoří i vlastní choreografie. Většina z nich je stále v kontaktu s tanečními mistry z Irska či Evropy, spolupracují s nimi a pod jejich vedením se umísťují na nejvyšších příčkách na mezinárodních tanečních soutěžích. Stále uchovávají charakter škol irského tance. Proto jsme vybrali irský tanec jako reprezentativní pohybovou aktivitu z oblasti tanečního umění.
2.2. Charakteristika a rozdělení irských tanců
Irský tanec patří k tanečním směrům, které u nás nejsou mezi veřejností příliš rozšířené. Přesto jeho popularita během posledních několika let vzrostla a to především díky show Riverdance a Lord of the Dance. V České republice se výhradně irskému tanci věnuje poměrně málo tanečních skupin, ty se však již nyní umísťují na nejvyšších příčkách mezinárodních tanečních soutěží.
Z hlediska techniky tanečních prvků je irský tanec velmi náročný. Důraz je kladen na dolní končetiny, jejich dynamiku, sílu, preciznost, správnou pozici a rychlost, neboť hudba, na kterou se tančí, mívá často výrazný rytmus a živé tempo. Horní polovina těla je pevná až strnulá a paže jsou v sólových tancích pevně připaženy, v céilí většinou v jedné pozici.
Irský tanec můžeme rozdělit podle:
- Obuvi, ve které se tančí:
- Měkká (soft shoes – ghillies)
- Tvrdá (hard shoes – jig shoes)
- Množství tanečníků a tvaru formací
- Solo dances (1 tanečník/tanečnice)
- Céilí dances (skupiny 3, 4, 6, 8 tanečníků a jejich násobky)
- Set dances (1, 4, 8 tanečníků)
- Rytmu
- Reel (4/4)
- Jig (6/8)
- Slip jig (9/8)
- Hornpipe (4/4)
- Polka (2/4)
Tradiční taneční kostýmy vycházejí z původních šatů, ve kterých se dříve tančilo. Nicméně se velmi změnily (obr. 24). Dívky nosí různobarevné šaty, které jsou často bohatě vyšívané irskými vzory a mají bohaté spodnice. Na zádech mívají zdobenou - broží připnutou širokou šerpu. Součástí kostýmu bývají i bohaté kudrnaté paruky. Muži nosí obvykle kalhoty či kilt a košili doplněnou vestou, kravatou, šerpou nebo zdobeným opaskem (Démairt, 2012).
Obr. 24 Taneční kostým inspirovaný tradičními šaty
2.3 Prostředí a atmosféra tréninku a vystoupení
Stejně jako v jiných tanečních odvětvích je velmi důležité zázemí tanečníků, jejich prostor pro trénink, pro relaxaci a pro prezentaci souboru veřejnosti. Jak již bylo zmíněno, irský tanec je extrémně náročný na dolní končetiny. Proto je velmi důležité věnovat jim maximální péči, a to jak při samotném tréninku, tak po něm nebo při vystoupení.
Nejvhodnější povrchovou krytinou pro softový tanec je baletizol (speciální taneční podklad, který tlumí doskoky a má ideální kluzkost). Pro step je nejvhodnější dřevo (kvůli zvučnosti) upravené proti kluzkosti. Pokud je možnost využívat obou těchto krytin, přispívá to ke snížení úrazů během tance a vede i k větší pohodě a kvalitnější performanci tanečníků.
Důležitou součásti vybavení tréninkového sálu je zrcadlo, kde tanečníci mohou individuálně korigovat svůj pohyb a zdokonalovat jej. K tréninkovému sálu a k prostorům pro představení patří i šatna s možností sprchy pro okamžitou relaxaci a očistu tanečníků. Hmotné zázemí zkvalitňuje úroveň tréninků a má vliv na projev tanečníků na vystoupeních a při soutěžích.
Dobrou atmosféru na trénincích a vystoupeních tvoří kromě hmotného vybavení především sociální soudržnost ve skupině a vedení trenéra. V případě dobrých přátelských vztahů mezi jednotlivými tanečníky lze dosáhnout kvalitních výkonů a rychlého tanečního růstu. Pokud skupina působí kompaktně a vyrovnaně v oblasti vztahů, promítne se tato kompaktnost a vyrovnanost i během vystoupení. V opačném případě (nesoulad ve vztazích, špatná nálada ve skupině, agrese) se negativní postoj tanečníků projeví i v choreografii, a může ji tak degradovat.
Trenér má velmi těžké postavení, obzvláště v případě, kdy bývá sám součástí skupinové choreografie. Jeho úkolem je nejen obstát jako tanečník, ale především vést a motivovat ostatní tanečníky, dokonale je znát a předvídat jejich chování.
Chování tanečníků se liší v závislosti na prostředí, ve kterém se právě nacházejí. Rozlišujeme prostředí
Dle aktivity:
- trénink
- individuální
- skupinový
- s trenérem
- bez trenéra
- vystoupení
- soutěžní
- nesoutěžní
- sólové
- skupinové
Dle zázemí:
- velikost parketu
- povrch parketu
- teplota, prašnost, vlhkost prostředí
- ozvučení
- nadstandardní služby (občerstvení, masáž, zajímavé aktivity a činnosti …)
- zájem diváků / klientely
- přístup pořadatelů
U taneční skupiny stejně jako v jiných zájmových pohybových klubech je velmi důležitá podpora, a to nejen ze strany spolutanečníků, ale i ze strany přátel, rodiny a v neposlední řadě diváků. U tanečníků se předpokládá určitá dávka exhibice. Předvedení naučené choreografie divákům je metou, které chce většina tanečníků dosáhnout, ať se již jedná o soutěžní nebo nesoutěžní exhibici. Může tedy působit jako další motivace pro taneční růst i jako stresor, který taneční růst zpomaluje nebo zcela zastaví. Záleží také na očekávání jedince a jeho vlastních cílech, které mohou být v rozporu s cíli skupiny. Pokud ve skupině převládá přátelství, vzájemný respekt a společné nadšení pro irskou hudbu, tradice a tanec, lze tyto rozpory překlenout.
II. METODY a VÝSLEDKY
Hlavním cílem tohoto příspěvku je vytvořit analýzu postojů, hodnot a motivací tanečníků irského tance a karatistů k provádění jejich aktivity, tedy k irskému tanci a karate, a získaná data porovnat.
V rámci projektu Boj, tanec, rituál jsme se ptali cvičenců starších 18 let, kteří se své aktivitě pravidelně věnují minimálně jeden rok, co pro ně vybraný tanec nebo bojové umění znamená. Z každé skupiny tanců (irské tance, lidové tance, street dance) i bojových umění (karatedó, aikidó, aikibudó, thajský box) jsme získali paletu pojmů, ze kterých jsme na základě nejvyšší frekvence vybrali 56 (tab. 15) pro další analýzu. Pojmy byly zapsány na kartičky, které mohli probandi libovolně přemisťovat pro svou snadnou orientaci. Ke třídění dat jsme následně použili metodu Q-sort (obr. 25).
Tabulka 15 Seznam pojmů pro Q-sort
|
UMĚNÍ |
RELAXACE |
LÁSKA |
TRÉNINK |
|
HUDBA |
ÚTĚK OD REALITY |
KONDICE |
PŘEVLÉKÁNÍ |
|
ZÁBAVA |
ODREAGOVÁNÍ |
DŘINA |
CIZÍ SLOVA |
|
POHYB |
BOJ |
ENERGIE |
SOUSTŘEDĚNÍ |
|
TANEC |
USPOKOJENÍ |
ZÁVISLOST |
SVOBODA |
|
EXIBICE |
KONÍČEK |
MODŘINA |
CELOŽIVOTNÍ CESTA |
|
PŘÁLELSTVÍ |
AGRESIVITA |
BOLEST |
HISTORIE |
|
RADOST |
TRADICE |
ÚRAZ |
FILOZOFIE |
|
ZÁŽITKY |
ALKOHOL |
ÚNAVA |
RYCHLOST |
|
IMPROVIZACE |
VYJÁDŘENÍ |
DROGA |
ODVAHA |
|
STYL OBLÉKÁNÍ |
OHLEDUPLNOST |
ČASOVÁ NÁROČNOST |
POT |
|
SEBEZDOKO-NALOVÁNÍ |
POZITIVNÍ EMOCE |
TRENÉR |
PUBLIKUM |
|
ÚCTA |
NEGATIVNÍ EMOCE |
SPRCHA |
DŮVĚRA |
|
TAKTIKA |
VÍRA |
CESTOVÁNÍ |
|
|
TECHNIKA |
ŽIVOT |
CVIČENÍ |
Obr. 25 Formulář Q-sort použitý při výzkumu
Úkolem probandů bylo seřadit vybrané pojmy podle toho, v jakém jsou vztahu k jejich aktivitě. Čím více vpravo, tím silnější je vztah (1 až 5). Čím více vlevo, tím slabší je vztah (-1 až -5). Všechny pojmy v jednom sloupci mají stejnou váhu. Do každého políčka lze vepsat pouze jeden výraz. Každý výraz lze použít pouze jednou. Je nutné vyplnit každé políčko.
Probandy pro irský tanec jsme vybrali z brněnské taneční skupiny, která se věnuje irskému tanci již přibližně 20 let. Skupina se odlišuje od jiných specifickým zpracováním a chápáním irského tance. Využívá precizní techniky irského tance a současného výrazového tance. Tanečníci se neúčastní soutěží v sólových tancích, pouze skupinových. Tento fakt velmi ovlivnil seřazování pojmů.
Pojmy jako agresivita, taktika či negativní emoce zařadili irští tanečníci až na poslední místa – nepřikládají jim tedy tolik důležitosti. Stejně tak alkohol, styl oblékání či úraz není tanečníky dle výsledků s irským tancem příliš spojován.
Pro tanečníky bylo nejdůležitější přátelství, radost a tanec. Jedná se o nejsilnější pouto, které tanečníky této skupiny sjednocuje. Pozitivně ohodnotili probandi také pojmy trénink, pohyb, energie, láska, pozitivní emoce a sebezdokonalování. Odtud můžeme usuzovat o motivaci pro další růst tanečníků a skupiny. V tomto ohledu nebyly negativně ovlivněny ani pojmy jako časová náročnost, dřina, pot, únava či kondice.
Přesto, že se probandi z této skupiny neúčastní soutěží, vystupují na veřejných akcích se společnými či sólovými choreografiemi, a to se projevilo na pozitivním hodnocení pojmů exhibice, vyjádření, zábava, závislost, odvaha, koníček a odreagování.
Pro karatisty bylo nejdůležitější sebezdokonalování, přátelství, trénink a fyzická kondice. Karate pro ně není spojeno s publikem, alkoholem, negativními emocemi, exhibicí nebo sprchou.
Ačkoliv je karate většinou vnímáno jako individuální sport a hodnota sebezdokonalování to jen potvrzuje, velkou roli pro dnešní karatisty hraje také náležitost k sociální skupině stejných zájmů a přátelství s nimi. Stmelujícím prvkem mezi individuálním výkonem a přáteli je trénink, kde se snoubí seberozvoj s rozvojem fyzické kondice. Tréninky bývají často náročné, někdy i dost bolestivé, negativní emoce ale v praktikantech nevyvolávají.
Přestože se v karate pořádají závody a většina klubů se také prezentuje vystoupeními, není pro karatisty důležité publikum a nespojují ho ani s exhibicí. Tento fakt bychom mohli přisuzovat pokoře, které jsou mladí karatisti učeni, ale závěry nelze zobecňovat.
Shrnutí
Q-sort nám ukázal postoj praktikantů k irskému tanci a karate, a také nám pomohl najít motivaci cvičenců. Obě skupiny se shodují, že přátelství, zábava a fyzická kondice jsou důležitými prvky jejich aktivit. Na druhé straně škály byly shodně umístěny agresivita a negativní emoce. Tyto podobnosti ukazují, že pro zkoumané skupiny je velmi důležité být součástí fungující sociální skupiny, a to bez ohledu na její zaměření.