Boj a tanec se pravděpodobně spojovaly již v pravěku v rituálních válkách a iniciačních obřadech. V současnosti také můžeme pozorovat různé bojové tance či bojová umění s tanečními prvky. Snad nejznámějším bojovým tancem je maori haka, který je kulturním dědictvím novozélandských Maorů. Sikhské bojové umění gatka obsahuje množství tanečních a rituálních prvků. Některé tance jsou součástí rituálů bojových umění, jako například tanec waikhru, kterým zápasníci thajského boxu prokazují úctu božstvům a svému učiteli. Fenomén boje je přirozenou součástí a často i ústřední myšlenkou mnoha moderních tanců.
Moderní tanec hip hop dance a streetdance jsou navzdory současné popularitě a oblíbenosti mezi mladými stále opomíjeným tématem odborníků specializovaných v dané problematice. Je skutečně velmi málo publikací, které by se těmito tanci zabývaly, a to ať z pohledu společenskovědního či metodického. Nevelké množství zdrojů nejčastěji informuje o historii hiphopové kultury, která zahrnuje zejména tanec, hudbu, životní styl a umění. U tance se autoři nejčastěji věnují popisu tanečních technik dané kultury. Neméně důležitou součástí hip hop dance a streetdance je soutěžní forma známá pod pojmem battle. Jak z anglického názvu vyplývá, taneční souboj je základní stavební jednotkou tance.
Naším cílem je shrnout dosavadní poznatky o hip hop dance a streetdance a pomoci čtenáři v lepší orientaci ve zdánlivě podobných termínech. Zaměříme se na zmíněný battle, který je společný pro hip hop dance a streetdance. Problematika tanečního battle nás zajímá z hlediska myšlenky boje při battlu, tedy tanečním souboji. V první části článku shrneme dosavadní poznatky několika autorů k tématům hiphopová kultura, hip hop dance, streetdance a battle.
Autorů zabývajících se hip hop dance a streetdance není mnoho, což přisuzujeme nepříliš dlouhé historií těchto tanců i svobodě a nespoutanosti tanečníků a účastníků hiphopové kultury. Tématice tance se v rámci této kultury věnují autoři spíše okrajově, a to zejména s důrazem na samotný vznik kultury, tedy počátky hip hopu.
K poodhalení pocitů tanečníka při battlovém tancování používáme metodu nestandardizovaného rozhovoru, pomocí kterého zjišťujeme názory třech odborníků na problematiku battlového tancování. Dotazovaní jsou dnes už trenéry s více než desetiletou taneční zkušeností. Battlový tanec na vlastní kůži znají a dva z respondentů dokonce působí jako porotci této soutěžní formy.
Stav dosavadních poznatků
Hip hop dance
Hiphopová kultura nemá dlouhou historii. Má však obrovskou schopnost ovlivňovat a oslovovat miliony svých příznivců. Něco takového na hudební a taneční scéně chybělo a volné místo bravurně vyplnil právě hip hop. Jedná se o kulturu, kterou v současnosti vyznává zejména generace mladých lidí. Oslovuje nás nejen na ulici, v klubech, na tanečních parketech divadel či obchodních a kulturních center. V dnešní době se s ní setkáváme masivně v televizi, na internetu v několika formách.
Hiphopovou kulturu nejlépe definuje kombinace čtyř základních elementů: DJing, graffiti, b-boying, b-girling a MCing. Každý element slouží jako metoda sebevyjádření spoléhající se na individuální kreativitu a osobní způsob představení (vystupování). Hiphopová kultura se začíná studovat též na akademiích. V univerzitních kampusech po celé zemi jsou otevírány třídy, které se zaměřují na hiphopovou kulturu, některé dokonce speciálně na hiphopový tanec (Gourney, 2009).
Vzhledem k historickému vývoji hiphopové kultury rozdělujeme jeho taneční styly do dvou základních směrů, a sice old school a new school dancing, tedy na starou a novou školu podle doby vzniku. Základní taneční techniky si představíme.
Old school dancing
Za prapočátek rapu považujeme západoafrické rytmické vyprávění příběhů, které bylo doprovázeno bubínky. Samotný směr old school dancing se začíná formovat v 70. a 80. letech 20. století na východním pobřeží Spojených států amerických s epicentrem v New Yorku. Tanečními technikami, které patří do staré školy hiphopového tance, jsou: up-rock, locking, elektric boogie, popping a breakdance.
Taneční techniky old school:
- up-rock
Technika popisuje tanec s náhlými, rychlými a pulzujícími pohyby těla, které jsou vedeny tvrdším rytmem hudby. Obvykle touto technikou tancují dvě osoby proti sobě, své taneční prvky významně podtrhují gesty.
Up-rock byl inspirován též capoeirou, která vychází z obdobného základu. Charakterizujeme ho jako bojový tanec, napodobující boj pouličních gangů, při kterém se tanečníci dostávají velmi blízko sobě, ale nedotýkají se. Je velmi rychlý a připomíná souboj v kung-fu. V tomto tanečním stylu se vítězem stává ten, kdo předvede lepší a rychlejší prvky. Nejde jen o souboj „jeden proti jednomu“, ale většinou je do „taneční bitky“ zapojena celá crew (Fiedler, 2003).
- loping
Locking je hravou taneční technikou, které vévodí přehnaná gesta, jimiž tanečník doslova baví své publikum. Užívá navíc takzvané zámkové pohyby, kterými jsou myšleny pohyby uzavřené nebo zmrazené v určité poloze. Celý tanec je potom souborem stovek takovýchto pohybů.
- electric boome
Tato taneční technika je nazývána též electric boogaloo. Jedná se o populární taneční styl, při kterém se tanečník pohybuje jako robot či Rubikova kostka. Lehkými klouzavými kroky se tanečník posunuje po podlaze, a to za doprovodu až nepřirozených otáčivých pohybů kloubů celého těla.
- popping
Směsice trhaných a sekaných pohybů tanečníka, tak se dá zjednodušeně popsat taneční styl popping. Právě kontrakce svalu a jeho následné uvolnění je základním stavebním prvkem poppingu, stejně jako úplné zastavení celého těla neboli izolace.
- breakdance
Posledním a velmi důležitým zástupcem skupiny old school je breakdance. Tento pravděpodobně nejznámější hiphopový taneční styl je plný akrobatických prvků, točení na hlavě, zmrazených pohybů v krkolomných pozicích a dalších náročných figur. Tanečníky breakdance nazýváme b-boys a b-girls.
New school dancing
Tento tanec se vyvíjí v návaznosti na nové hudební trendy. Největší expanze tohoto tancování je období po roce 1987, o němž mluvíme jako o zlaté éře hip hopu.
New school dává důraz na jedinečnost a individualitu tanečníka – každý tanečník totiž vnímá hudbu odlišně. Tanečník využívá melodického podkladu v hudbě, rytmických změn apod.
New style přichází ze všech stran, tanečníci si přizpůsobili popping nebo electric boogie a vytvořili vlastní pohyby. Přebírají prvky z bojových umění, reggae, lopingu apod. (Fiedler, 2003).
Taneční techniky new school:
- New Jack swing (hype)
Tanec inspirován koncem 80. a začátkem 90. let. Za základní taneční prvek je tzv. „running man“- simulace běhu na místě, odborně nazývaného jako „snap“.
- Be bop
Počátky tohoto tance jsou z 90. let v Japonsku. Jedná se o tanec, který mixuje techniky swingu a hip hopu.
- House dance
Tanec z konce 80. let, inspirovaný rychlou house hudbou. Mísí v sobě prvky stepu, salsy, jazzu, latina a hip-hopu. Jedná se o techniku tance velmi odlišnou od ostatních hiphopových.
- Capoeira
Capoeiru charakterizujeme jako afro-brazilský bojový tanec. Kombinuje protiklady jako boj a tanec, násilí a estetika, hra a smrt. Tento bojový tanec vychází z krásy a účelnosti zvířecích pohybů. Je předchůdcem dnešního b-boyingu (Fiedler, 2003).
Krump
Vzniká kolem roku 2001 a má jistou podobnost s africkými tanci. Je velmi energický, výbušný, dokonce až agresivní.
Streetdance
Streetdance je forma tance, která se vyvinula z hip hopu. Pojem zastřešuje veškerý pouliční tanec, tedy i hip hopový old school a new school. Deejaying, graffiti, MC-ing a breakdance byly součástí hiphopové kultury, která umožnila vznik dalších pouličních tanečních stylů jako je například funk, pop rock (komerční styl tance spojující právě pop a rock) a breakdance. Změna tanečního stylu vycházela ze změny muziky. Tehdy se objevil tento tanec, s názvem překládaným jako pouliční tanec. Právě na ulici vznikl tento moderní způsob tance, kdy nezjištěná skupinka tanečníků spojila různé tanečních styly v jeden (hip hop, salsa, jazzový tanec, balet, latinskoamerické tance a další). Dnes už je tato taneční forma široce známá jako streetdance, urban dance nebo také hip hop dance. Celosvětově nejužívanějším termínem je právě streetdance. Nejedná se pouze o označení tanečního stylu, ale i životního stylu a kultury, podobně jako je tomu u hip hopu. Streetdance zahrnuje nejen tanec, ale i kulturu.
„Streetdance je spjat s významnou a velmi vitální subkulturou, jíž se v České republice po roce 1989 věnují tisíce mladých lidí. Jde o styl s velice propracovanou pohybovou technikou, která je dokonce formulována teoreticky a která v praxi inspiruje jiné taneční styly, zejména techniky současného tance.“ (Návratová-Vašek, 2010)
Battle
Existují dva způsoby, jak je možné v taneční kategorii streetdance soutěžit. Prvním způsobem je tzv. taneční choreografie. Tanečník předvádí svou naučenou a předem připravenou choreografii. Druhým způsobem je freestyle neboli taneční improvizace, která dokáže nejlépe porovnat individuální tanečníky. Tu nazýváme jednoduše „battle“. Tento takzvaný boj představuje jednu skupinu tanečníků snažící se svými kreacemi a dovednostmi překonat výkon skupiny druhé, se kterou soupeří. Během svého tanečního soupeření protagonisté vedle pohybové aktivity představují též výrazy v podobě pohledů, mimiky a gest.
Celá hiphopová kultura je založena na principech projevu. V tomto případě výraz prochází okamžikem tanečního představení. Tato taneční forma žije v přenosu z tanečníka na tanečníka a z tanečníka na diváka. Prožitá taneční zkušenost se stává určitou formou neverbální komunikace (obdobou dialektu u verbální komunikace), kterou se předává historie a poselství tance dál. Hiphopový taneční projev je nástrojem, v němž jsou vyjádřeny postoje a myšlenky těly tanečníků (Gorney, 2009).
Abychom lépe pochopili, jak veřejnost nazírá na hiphopovou kulturu, uvádíme následující citace třech autorů. Všichni se snaží vysvětlit situaci, kdy se napětí a konfrontace mezi jednotlivými lidmi začaly řešit nenásilnou formou skrze tanec. Právě to považujeme za velmi důležitý bod své práce. Samotný vznik battlového tancování odpovídá na důležitou otázku týkající se pocitů a motivace tanečníka.
V důsledku toho, že někteří tanečníci zůstávali zavázanými členy gangu, odhodlanými vyrovnat si své účty, propukly někdy boje přímo na tanečním parketu. Samozřejmě se toho chytila média a hip hop se velmi brzo v očích veřejnosti stal prostředím násilí, zločinu a problémů vůbec, ačkoli tyto nežádoucí jevy se stejně tak vyskytují v mnoha dalších oblastech zábavy (Fiedler, 2003).
Mnoho prvků hiphopového tance bylo odvozeno z kultury gangu, soutěživost byla jednou z nich. Taneční battle byly alternativou k násilí, často byly pouhou předehrou k násilnostem (Fricke and Ahearn 2002).
Hiphopový tanec byl založen na snaze o předvádění sebe sama. Od prvopočátku tanečních party v Kool Herc se snažili tanečníci porazit předešlého tanečníka. Tato soutěživost posunula během krátké doby hiphopový tanec nesmírně kupředu (Gorney, 2009).
Původně začali breakdance produkovat mladí, většinou barevní chlapci, sdružující se do pouličních gangů, mezi kterými vládlo velké napětí, vyúsťující obvykle ve rvačky. Právě vlivem breaku vzniká důležitý moment v životě této části mládeže. Mladí lidé upouští od hrubé síly a své problémy řeší dovedností, chytrostí a pohybovou inteligencí. Při pouličních vystoupeních se většinou střídají různé party, což je pomyslná „válka“, v níž je hlavní zbraní tanec. Tradiční válečné zbraně mlčí a v americké angličtině se takové chvíli říká „break“, což lze do češtiny volně přeložit jako pauza nebo přestávka (Návratová, Vašek, 2010).
Z předchozího vyplývá, že battlové tancování bylo jistým řešením konfliktů mezi lidmi.
O to více nás zajímá, jak je tomu v současnosti a zda tento battle stále v tanečnících vyvolává podobné pocity, jako tomu bylo dříve.
Zejména v pohybech battlových tanečníků můžeme vidět pohyby zvířat, a to podobně, jako je tomu u některých bojových umění. Zejména v extrémní, agresivní, vysoce expresivní formě streetdance dumpingu jsme někdy svědky i fyzického kontaktu tanečníků. Tanec tak jakoby přerůstá ve skutečný fyzický boj.
Výsledky
V této části odpovíme na otázky týkající se battlového tancování. Rozhovor probíhal osobně s dotazovanými a v prostředí všem účastníkům známém. Respondenti byli vybráni záměrně.
Respondenti:
Respondent 1
- muž ve věku 38 let, ředitel tanečního studia, porotce battle soutěží, organizátor a project manager největšího tanečního streetdance kempu v Evropě (konaný 2004–2012).
Respondent 2
- žena ve věku 28 let, tanečnice, choreografka a uznávaná trenérka streetdance v ČR a Evropě, porotkyně soutěží battle.
Respondent 3
- žena ve věku 27 let, tanečnice, choreografka a trenérka dětí a juniorů v streetdance.
Otázka 1 Vysvětli pojem battle.
Respondent 1
Battle je bezkontaktní taneční souboj, v němž se střídá jedna strana s druhou (jednotlivci nebo skupiny). Jedna strana se snaží předčit druhou tím, že lépe vyjádří danou hudební předlohu prostřednictvím tanečních pohybů a svého srdce. V battle jsou však tanečníci jakoby svázáni nutností svého soupeře porazit, překonat jej tancem. Nikdy jsem neviděl lepší taneční výkony než na neoficiální party, nikoliv však na soutěžním battlu. V battlu se však tanečníci neustále zlepšují a chtějí ukázat více, než druhý.
Respondent 2
Battle je jako výměna tanečních názorů do konkrétní hudební předlohy a stylu hudby. Formou battlu nejdříve soutěžili tanečníci breakdance, jednalo se však o tvrdší formu tanečního bezkontaktního souboje. Battle se přenesl do streetdance a nyní je snad nejoblíbenější věcí v tomto tanci. Tanečník musí během relativně krátké doby ukázat to nejlepší, co v něm je. Obecenstvu a porotě musí takzvaně prodat svoji osobnost a předvést se sám za sebe. Tanečník battlu dopředu neví, jakou hudbu mu DJ pustí, musí být tedy schopný reagovat okamžitě. Důraz se klade na kreativitu tanečníka, znalost dané hudby a práci s rytmem.
Respondent 3
U choreografického, předem připraveného tancování předvádí tanečník to nejlepší ze svého tanečního umu a porota následně daný výkon ohodnotí vzhledem k výkonu ostatních tanečníků, proti kterým soutěží. Battle je naopak porovnávání tanečního výkonu ihned, tedy v daném okamžiku tancování. Druhá strana okamžitě tanečně odpoví. Tanečník předvádí zejména kreativitu a reakci na hudbu, kterou právě slyší.
Otázka 2 Co tanečníka motivuje v battlu? Můžeš popsat jeho pocity?
Respondent 1
Pocity tanečníků jsou velice různé. Mnohokrát se stalo, že byl tanečník natolik „přemotivovaný“ a natolik bral soutěž jako souboj, že svoji agresi povýšil nad taneční výkon. Jeho tanec už nevyjadřoval pocity jako způsob vnímání hudby. Tuto přehnanou soutěživost porota nehodnotí kladně, považuje ji za jakýsi tanečníkův „hendikep“. Důležité je dobré vyjádření hudby, kterou právě DJ hraje, nikoliv samotné poražení tanečního oponenta. V battlu se jedná o akci a reakci dvou stran. Pokud tanečník nepřekoná předchozí akci, porotce jej ohodnotí prohrou.
Respondent 2
Nezná-li tanečník své protivníky, např. v zahraničí, tak často bojuje se stresem a strachem. V České republice se tanečníci většinou navzájem znají a vědí, co mohou od protivníka očekávat. Nejdůležitější je, aby si tanečník svůj tanec užíval, a tím bavil i ostatní. Má to být zábava. Tvrdé battlování a konfliktní způsob tance může být někdy dobrý, ale v určitých streetových tanečních stylech se už ani nehodí. Sama sebe motivuji zejména tím, abych se bavila. Vliv nálady na tancování je velký. Bohužel v České republice si málokdo při tancování věří, je zde obrovský rozdíl proti zahraničí. Už z minulosti se zřejmě bojíme projevit svůj názor, jdeme raději s davem. Mnohdy i výborní tanečníci v battlu netancují, protože se bojí být sami sebou.
Respondent 3
Pocity při battlovém tancování popíši velmi jednoduše, je to takový „adrenalin“.
Shrnutí
Shrnutím dosavadních poznatků o hip hop dance a street dance jsme se dostali k současnému fenoménu battlového tancování. Zajímaly nás názory a pocity tanečníků při battlu. Dotazovali jsme se na vysvětlení tohoto převážně soutěžního a porovnávacího způsobu tance. Zamysleli jsme se nad tím, co mohou účastníci battlového tancování, tedy samotní tanečníci prožívat a do jaké míry jejich tanec ovlivňuje myšlenka překonání soupeře. Od dotazovaných respondentů jsme získali několik konkrétních odpovědí. Můžeme říci, že si každý tanečník své pocity při soutěži či tanečním představení uvědomuje velmi dobře. Ačkoliv samotný tanečník považuje battle za jakýsi taneční souboj, osobně si myšlenku boje při tanci spíše neuvědomuje. Soustřeďuje se více na svůj vlastní výkon než na porážku soupeře. Dozvěděli jsme se dokonce o škodlivosti vyšší míry agrese při tomto nekontaktním způsobu tance.
Vzhledem k malému počtu oslovených respondentů se budeme problematice i nadále věnovat. Oslovili jsme skutečné odborníky v hip hop dance a streetdance, kteří mohou battle posuzovat, jaký by měl správně být, a jaký skutečně je. Dalším stupněm studia battlového tance a myšlenek jeho tanečníků bude oslovení širšího počtu respondentů formou dotazníku. Považujeme za důležité, abychom zjistili jak pocity tanečníků, tak i vliv jejich tance na pozorovatele, tedy obecenstvo, což zjistíme pozorováním tance a analýzou videí.