Vztah učitelů tělesné výchovy základních škol k výuce úpolů

Už několik desetiletí můžeme pozorovat jisté obavy učitelů zařazovat širokou škálu úpolových aktivit do školní tělesné výchovy. Zařazování úpolů do vzdělávacího procesu je často problematické a ze zkušeností plyne, že učitelé nedostatečně znají problematiku úpolů. Úpoly s sebou nesou mýtus těžko vyučovatelného tematického celku. Předpokládali jsme, že to může být i zkresleným pohledem na konkretizaci učiva v učebních osnovách. I Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2003) jmenuje obsah úpolů velmi nespecificky. Autoři této studie dlouhodobě sledují stav výuky na základních školách. Nejdříve se zajímali o skutečný stav výuky úpolů na vybraných základních školách v Jihomoravském kraji (Reguli, Ďurech, Vít, 2007) a dále s pomocí svých studentů v Jihočeském (Červinka, 2011) a Olomouckém kraji (Brunclík, 2012). V dalším textu přinášíme porovnání dat z těchto tří krajů podle vybraných údajů z uvedených publikací.

Cíl výzkumu

Zjištění vztahu učitelů základních škol a víceletých gymnázií k výuce úpolů ve školní tělesné výchově (školním sportu) na vybraných školách Jihomoravského kraje, Olomouckého kraje a Jihočeského kraje.

Metodika

Pro naplnění výzkumného cíle jsme vytvořili výzkumný nástroj pro učitele. Dotazník pro učitele obsahoval 27 otevřených, polouzavřených a uzavřených otázek. Tento původní výzkumný nástroj byl nejdříve ověřen na pilotním počtu respondentů a pak v letech 2007–2013 administrován vybraným učitelům na základních školách a víceletých gymnáziích Jihomoravského, Jihočeského a Olomouckého kraje.

Výsledky

V následující tabulce uvádíme popis výběrového souboru z jednotlivých sledování. Celkem bylo dotazováno 92 učitelů z 56 škol. Z dotazovaných učitelů bylo 41 žen a 45 mužů.

Tabulka 10 Výběrový soubor – učitelé

Dále jsme zjišťovali velikost obce a školy, ve které učitelé vyučují. Školy jsme vybírali tak, aby byly zastoupeny školy ve městech s počtem obyvatel nad 50 000, a dále v menších městech s 20 000 až 49 999 obyvateli, 5 000 až 19 999 obyvateli a v menších obcích do 4 999 obyvatelů.

Dotazovaní učitelé byli vybíráni tak, aby pravidelně učili ve vyšších ročnících, typicky v devátém ročníku základních škol. Předpokládali jsme, že ve vyšších ročnících je možné vyučovat různé úpolové pohybové aktivity a učitelé s nimi mohou mít zkušenost.

Otázky 7–12 se týkaly prostorových a materiálních podmínek, ve kterých je realizována výuka tělesné výchovy na základních školách. Z odpovědí na otázky 7–9 vyplývá, že všechny školy zařazené do průzkumu mají k dispozici tělocvičnu. Celkem 43 (82,7 %) respondentů vypovědělo, že v tělocvičně obvykle cvičí současně žáci z 1–2 tříd a počet žáků je optimální. Z dotázaných učitelů však 9 (17,3 %) uvedlo, že v tělocvičně naráz cvičí až 3 třídy a počet žáků je příliš vysoký. Během školního roku jsou přibližně 2/3 tělesné výchovy realizovány v tělocvičně a 1/3 na školním hřišti. Velmi malý podíl výuky tělesné výchovy připadá v některých školách na školní chodbu, třídu, případně bazén.

Zajímalo nás také, zda má škola vhodný povrch pro výuku úpolů. Na tuto otázku odpovědělo 59 učitelů, že stav je dostačující. Z toho 55 má k dispozici dostatečný počet gymnastických žíněnek, 4 mají k dispozici speciální povrch pro výuku úpolů tatami (Jihomoravský kraj). 15 učitelů označilo stav jako nedostačující, 1 vyučující (Jihomoravský kraj) neodpověděla.

Tabulka 11 Vybavenost škol pro výuku úpolů

Má škola dostatek žíněnek pro výuku úpolů nebo speciální povrch tatami?
	Jihomoravský kraj	Jihočeský kraj	Olomoucký kraj
NE	15	7	10
ANO	32	8	15
ANO, máme tatami	4	0	0

V otázce 11 jsme se vyučujících ptali na jejich hodnocení prostorového zabezpečení výuky. Celkem 64 učitelů hodnotilo stav jako dostačující, ostatní jej označili za nedostačující. Následující tabulka ukazuje nejčastější nedostatky, které učitelé uvedli.

Tabulka 12 Vybavenost škol pro výuku úpolů

Odpovědi učitelů na prostorové zabezpečení výuky TV	Počet
malá tělocvična a ostatní prostory pro tělesnou výchovu	18
nevyhovující hřiště, je staré	4
nemáme vlastní tělocvičnu ani vlastní hřiště	2
nedostatečné prostory pro atletiku	1
nadměrný počet žáků	4
chybějící hřiště	1
hřiště/sportoviště příliš daleko	2
špatné nářadí	2
nízké stropy	0

Cílem průzkumu bylo také zjistit, jaké znalosti mají vyučující o úpolech. V otázce 13 jsme proto učitele požádali, aby vlastními slovy definovali úpoly. Z otevřenosti otázky logicky vyplývá značná rozmanitost odpovědí. Podle shodných znaků můžeme výpovědi učitelů rozdělit do několika skupin a seřadit je podle početnosti.

Nejvíce respondentů definovalo úpoly vyjmenováním nebo popisem konkrétních cvičení: „přetahy; přetlaky; odpory; úpolové hry; základy sebeobrany; pády; džudo; zápasová cvičení; sporty, které se věnují bojovým uměním a sebeobraně; průpravná cvičení k zápasu a bojovým sportům; zápas a bojové sporty; sebeobrana; zápasové hry s přesně vymezenými pravidly; kopy, údery; cvičení a hry využívající prvky některých bojových umění, některé speciální techniky; sporty, při kterých se pracuje s pákami; přetah lanem dvou skupin; vytlačování ze žíněnky; úpolové hry – sumó aj.“, „sebeobrana“; „pádové techniky a základy bojových umění“; „cvičení zaměřená na sebeobranu, techniku pádů, bojovou strategii, seznámení s východní filosofií a základy bojových umění“; „pohybové aktivity, které by měly vést k sebeobraně a ke zdraví. Cílem bylo dříve překonat protivníka za vynaložení co nejmenšího úsilí“.

Druhý nejčastější názor na úpoly je ten, že se jedná o cvičení zaměřená na překonání soupeře: „snaha přemoci soupeře; přímé střetnutí s protivníkem, kdy usilujeme o překonání jeho odporu nebo přemožení; cvičení, při nichž dochází k cílenému překonání protivníka vlastní silou či vychýlením jeho těla za pomoci energie své či protivníka; cvičení nebo hry, při kterých překonává cvičenec odpor druhého cvičence; cvičení, při kterých dochází k přímému fyzickému kontaktu se soupeřem a k jeho překonání se používá např. přetlaků, přetahů; cvičení, při kterých cvičenec překonává sílu (odpor) druhého cvičence; cvičení, při kterých dochází ke vzájemnému kontaktu protivníků a usiluje se o překonání protivníkova odporu a jeho přemožení; cvičení, při kterých se usiluje o překonání soupeře; soupeři jsou ve vzájemném kontaktu; cvičení nebo hry, při kterých překonává cvičenec odpor druhého cvičence“, „fyzické překonání soupeře“; „cvičení, kdy dochází ke kontaktům s protivníkem, hry a podobná cvičení, kdy dochází k fyzickému překonávání protivníka“; „cvičení zaměřené na překonání partnera“; „cvičenec přemáhá odpor spolucvičence, zápasí o vítězství, chrání své zdraví, zlepšuje výkonnost“; „pohybové aktivity na překonání protihráče“; překonávání odporu soupeře“.

Třetí skupinu učitelů tvoří ti, kteří považují úpoly převážně za silová cvičení: „silové sporty; realizují se přetahy, přetlaky; využívá se především síly; využití síly a vzájemného kontaktu; silová aktivita; cvičení zaměřené na přetahy a přetlaky; silová cvičení a hry; zápas dvou protivníků dle stanovených pravidel s cílem silou, technikou, hbitostí porazit soupeře; silové cvičení; silové sporty; překonávání odporu soupeře vlastní obratností a taktikou; tělesná cvičení silového a bojového charakteru; překonávání soupeře; cviky síly, obratnosti“, „druh tělesného cvičení, kde se využívá odporu nebo síly dvou i více cvičenců – můžou sem patřit také základy některých bojových sportů a sebeobrany“, „pohybové činnosti užívající síly k překonání protivníka“; „cvičení uplatňující vlastní sílu – přetahy, přetlaky“; „cvičení se zapojením síly a techniky pádu, obrany“ ; „snaha silou překonat soupeře pomocí přetlačování, přetahování, vychýlení“.

Čtvrtá skupina respondentů (n = 7) považuje za hlavní rozpoznávací znak úpolů fyzický kontakt cvičenců: „cvičení, při kterém dochází ke kontaktu se soupeřem, protivníkem; kontakt s útočníkem; reakce na útok; kontaktní sportovní disciplíny; sporty využívající síly, vzájemného kontaktu; kontaktní sportovní disciplíny; kontaktní sporty; zabývající se určitým druhem boje za určitých podmínek a pravidel.“

Následující názory na úpoly (n = 3) nemají jednotný charakter, nelze je nikam zařadit: „cvičení dvou a více žáků spolu; sebeobrana a jiná cvičení, kde je uplatněna nejen síla, ale i chytrost; sportovní činnost rozvíjející obratnost, sebevědomí; měření sil; propojení s myšlením mezi protivníky“, „klidová kondiční cvičení“; „cvičení, která slouží pro zpevnění těla, napomáhají k správnému držení těla“; „silová cvičení sloužící k rozvoji postřehu, hbitosti, k procvičení svalových partií, schopnost rychle reagovat na podnět“, „pohybové činnosti ve dvojicích, skupinách založené na rozvoji silových, obratnostních a rychlostních schopností a dovedností (přetlačování, přetahování, vytlačování atd.)“; „všechna cvičení, která vedou k rozvoji schopností a dovedností v bojových sportech“. Celkem 7 respondentů na otázku neodpovědělo, 1 neví.

Ptali jsme se učitelů, zda a která úpolová cvičení zařazují do hodin TV. Celkem 43 (82,7 %) odpovědělo, že úpoly využívají, 7 (13,5 %) nikoliv, 2 respondenti neodpověděli. Učitelé v hodinách TV preferují především základní úpoly – přetahy a přetlaky, často využívají úpolové hry. Méně často zařazují nácvik pádové techniky a úpolové odpory. Jen velmi málo učitelů používá v hodinách TV prvky úpolových sportů nebo sebeobrany. Přehledně tyto skutečnosti ukazuje tabulka Zařazování úpolů do hodin tělesné výchovy.

Tabulka 13 Zařazování úpolů do hodin tělesné výchovy

Zařazujete do hodin TV úpolová cvičení?
	Jihomoravský kraj	Jihočeský kraj	Olomoucký kraj
Ano	43	14	20
Přetahy	37	10	18
Přetlaky	31	6	16
Odpory	13	4	11
Úpolové hry	26	5	14
Pádová technika	14	3	10
Prvky úpolových sportů	4	3	4
Sebeobrana	3	1	1
Ne	7	1	5

Další otázkou jsme se učitelů TV dotazovali, zda a z jakého důvodu je podle jejich názoru vhodné zařazovat úpolová cvičení do hodin tělesné výchovy. Až 44 (84,6 %) vyučujících uvedlo, že úpolová cvičení je vhodné zařazovat do hodin TV. Pouze 4 (7,7 %) to nepovažují za vhodné. Na otázku neodpovědělo 7 respondentů. Svůj názor opodstatňovali učitelé různě.

Největší počet odpovědí (n = 31) objasňoval význam úpolů v TV jejich vlivem na rozvoj motorických schopností, dovedností a psychických vlastností: „rozvíjí obratnost; zpestřují hodiny; rozvíjí silové schopnosti; rozvíjí sílu, koordinaci pohybu, obratnost, myšlení; přibývá žáků, kteří neudělají kotoul; rozvíjí sílu, koordinaci, rychlost reakce; není zapotřebí speciálního zařízení; procvičují reakci, obratnost, postřeh a pádovou techniku; rozvíjí koncentraci, sílu; rozvoj obratnosti, síly, sebekontroly, soutěživosti; rozvíjí pohyblivost a zdatnost; rozvíjí obratnost, mrštnost; předchází zraněním; posilují rovnováhu, fair play; rozvíjí obratnost, sílu, koordinaci; rozvíjí motorické schopnosti; cvičení síly, rovnováhy, koordinace a hlavně spolupráce – vzájemný respekt cvičenců“, „rozvíjí sílu, obratnost a jsou zábavné“; „děti posilují zábavnou formou; rozvijí sílu, obratnost, spolupráci a soc. cítění“; „rozvoj obratnosti, síly, postřehu a spolupráce“; „rozvíjí sílu, obratnost, pohyblivost“; „rozvíjejí sílu, koordinaci, soc. kontakty“; „zábavné cvičení rozvíjející silové schopnosti“.

Druhým nejčastějším názorem (n = 25) učitelů na význam úpolů ve školní tělesné výchově je jejich utilitární využití v sebeobraně: „úpoly mohou pomoci v krizové situaci; význam pro sebeobranu a překonávání bolesti a strachu z pádů a úderů; pádová technika; učí sebekázeň a ovládat svoji sílu; sebeovládání, koordinace; použitelné v praktickém životě; forma posilování; zkušenosti s nežádoucím kontaktem; využití zkušenosti s pády; jedná se o měření sil, je nutné odhadnout protivníka; pro dívky vhodné pro sebeobranu, zkušenosti s nežádoucím kontaktem; využití zkušeností s pády; využitelné v běžném životě“, „žáci se mohou nenásilnou formou připravit na možný útok“; „slouží ke zpevnění těla a učí děti, aby se ubránily“; „průprava pohybových schopností, zvyk na kontakt, umět padat…“; „žáci nedokážou využívat své tělo k různým pohybům, jsou vhodné pro základy sebeobrany, posilují schopnost reakce na nečekanou situaci“, „rozvíjejí pohybové schopnosti – sílu, žáci se mohou naučit např. základy sebeobrany či bojových sportů“; „rozvoj obratností, sebeobrana“.

Dále vyjádřilo několik učitelů (n = 6) názor, že úpoly je vhodné zařazovat do školní TV kvůli všestrannému rozvoji dětí: „tělesná výchova má být všestranná; je nutný všestranný rozvoj; úpoly zajišťují všeobecnou fyzickou kondici; rozvíjí vše potřebné pro další sportovní činnosti; žáci poznají více pohybů i sportů, které úpoly používají; zpestření výuky; učí posuzovat možnosti, ovládání svého těla.“

Jako jeden z důvodů uváděli někteří učitelé (n = 5) fakt, že úpolová cvičení jsou pro žáky atraktivní formou pohybu: „atraktivní aktivita pro žáky; úpoly jsou pro žáky nové; zjistí svoji sílu, reakci; zajímavé především pro chlapce svým bojovým charakterem a soutěživostí.“

Negativní názory na využívání úpolů v TV (n = 7) byly tyto: „úpoly neumím a proto je nepoužívám – mám strach ze zranění; nemáme dostatečné vybavení pro bezpečné cvičení; více zranění; zpestření, otužení, ale u některých tříd nelze – žáci neberou ohled; dívky jsou jemná stvoření nebo naopak velmi těžké; úpoly neovládám natolik, abych je mohla intenzivněji zařadit do TV“, „nerozvíjí všeobecné pohybové schopnosti a dovednosti“.

V další otázce jsme se učitelů dotazovali, zda si myslí, že by úpolová cvičení zaujala jejich žáky. Ze všech dotazovaných učitelů odpovědělo 77, že ano. Pouze 12 učitelů uvedlo, že nikoliv, 3 neodpověděli. Svůj názor zdůvodňovali respondenti různě, často podle svých vlastních přímých zkušeností.

Někteří učitelé přisuzovali úpolům efekt novosti: „nové, zajímavé; hlavně pro chlapce, částečně dívky; nové věci vždy žáky zaujmou; novinka; je to úplně jiný druh sportu“. Stejný počet názorů poukazoval na atraktivitu sebeobranných cvičení: „některá děvčata by zaujala sebeobrana; úpoly ano – s poukázáním na využití v praxi (např. sebeobrana); využití v životě – sebeobrana; je nutné používat nové věci ke zkvalitnění výuky.“ Někteří učitelé se domnívají, že úpolová cvičení jsou atraktivní především pro chlapce: „uvolnění pro chlapce; především chlapci potřebují občas něco podobného zkusit; hochy by cvičení zaujala, dívky ne.“ Další z názorů se týkal vhodnosti využití řízené konfrontace: „možnost řízené konfrontace síly; oživení výuky; praktické využití; dochází k přímému kontaktu a k vzájemné konfrontaci síly a mrštnosti.“ Dále se objevily různé názory, které nelze zařadit do většího celku: „rozšíření obzoru poznání; úpolové hry vybíjejí agresivitu; děti úpoly baví, chtějí se prosadit; zajímají je různé sporty; záleží na věku žáků; je to aktivita, která není moc známá; dá se z nich využít mnoho soutěživých prvků.“

Jak bylo již uvedeno, 3 vyučující vyjádřili názor, že by úpolová cvičení žáky nezaujala. Tento názor vychází z jejich praktické zkušenosti: „dívky zájem neprojevily, TV učím rozmanitě, často podle přání dívek, o úpoly nikdy zájem neprojevily, mají ve škole možnost navštěvovat džudo, ale této možnosti nevyužívají.“

V další otázce měli učitelé možnost vyjádřit svůj osobní vztah k úpolům. Celkem 35 respondentů označilo svůj postoj k úpolům jako kladný a aktivní. Úpolová cvičení považují za atraktivní pohybovou aktivitu, vhodnou obzvláště pro dospívající a jako výborné doplňující učivo TV na základní škole. Dva z učitelů se v minulosti věnovali karate, jedna učitelka je bývalou mistryní ČR v džudo a dodnes aktivní trenérkou: „myslím, že do hodin TV patří“; „z VŠ záporný (špatný učitel), jinak pozitivní k úpolovým sportům a bojovým uměním“; „pravidelně cvičím pro posílení, zpevnění těla a případnou sebeobranu“.

Jako neutrální, průměrný nebo žádný označilo svůj vztah k úpolům 33 vyučujících: „ojedinělé setkání; okrajový, cvičil jsem 3 roky karate; spíše z doslechu a od vidění; nezavrhuji je; bez zkušenosti, partner chodí do karate; vlažný – jsem stará; setkávám se s nimi ojediněle.“

Jako spíše negativní označilo svůj postoj k úpolům 6 učitelů, přesto přiznávají jejich částečné kvality: „nemám ráda násilí, i když každý by se měl umět bránit; negativní, kromě taiči; nemám rád fyzický kontakt; ne přímo vřelý.“

Celkem 12 respondentů neodpovědělo.

Shrnutí

Úpolová cvičení naplňují cíle tělesné výchovy na základních školách stejnou měrou jako ostatní pohybové aktivity. Více jak 82 % učitelů zařazuje úpoly do hodin TV a považuje je za vhodná cvičení pro rozvoj motorických schopností, psychických vlastností a pro sebeobranu. Preferují především základní úpoly a úpolové hry. Na druhé straně je výuka pádové techniky, úpolových sportů a sebeobrany často zanedbávána. Jako důvod pro tento stav uvádějí učitelé především svou nízkou kvalifikaci pro výuku úpolových systémů, přestože více jak 78 % z nich absolvovalo během svého vysokoškolského studia výuku úpolů. To potvrzuje i náš názor, že výuku úpolových sportů v přípravě budoucích učitelů je třeba posílit.