Každý člověk má určité tělesné, duševní a sociální vlastnosti. Jedinec, u něhož jsou tyto vlastnosti přibližně stejné jako u většiny ostatních lidí, a který je schopný studovat nebo pracovat a zapojit se do společenského života je zdravý.
Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako stav tělesné, duševní a sociální pohody (www.who.com).
Jsou-li však některé schopnosti jedince sníženy, omezeny nebo chybí-li některé úplně, mluvíme pak o handicapu (vadě, poruše, postižení, defektu nebo znevýhodnění).
Handicapovaný jedinec se může se svým postižením různě vyrovnat. Pokud je se svou vadou smířený a postižení nemá negativní vliv na jeho psychiku, ani na společenské vztahy a nedeformuje jeho osobnost, je postižení jeho osobní záležitostí.
Podle Ježkové (Ježková, 2004) je zdravotní handicap významný celoživotní stav, který má 3 základní rysy:
- snížené kognitivní schopnosti – primárně snížené schopnosti vstřebávat nové nebo komplexní informace (deficit intelektu)
- snížená schopnost se o sebe nezávisle postarat (porucha sociální funkce)
- má trvalý efekt na vývoj jedince
Hiporehabilitace
V hiporehabilitaci se jedná o speciální léčebnou metodu využívající koně, která působí na klienta s handicepem prostřednictvím pohybových impulzů, vznikajících při koňské chůzi. Přenosem těchto impulzů přes koňský hřbet na klienta, který na koni sedí či zaujímá jinou, jeho možnostem odpovídající polohu, dochází k aktivaci centrálního nervového systému – mozku. Ten musí nejen zpracovat vjemy o změnách, které nastávají při kontaktu s pohybujícím se koňským hřbetem, ale i vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organismus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Díky tomu, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, nutíme tak centrální nervový systém pohybově znevýhodněného člověka zpracovávat a vysílat vjemy a příkazy, které by za normálních okolností vysílal při lidské chůzi. Je tak možno docílit pokroků právě v pohybu u dětí i dospělých tam, kde je postižena koordinace, rovnováha a vývoj vzpřimování (Hromádková, 1999).
Nesmírná výhoda metody spočívá v cyklickém opakování pohybového vzorce a v realizaci celé stimulace v prostoru. Jiný podobný prostředek, který by umožňoval klientovi po dobu terapie stimulaci zdravého pohybu na bázi bipedální lokomoce, v současnosti není k dispozici. Je potřeba brát v úvahu navíc kladné působení přírodního prostředí a pozitivní ladění psychiky klienta při terapii s koněm a díky této metodě je možné dosáhnout velmi kvalitního léčebného efektu za téměř vždy nadšené spolupráce klienta (Kulichová, 1995).
Hiporehabilitace je hlavně cílená terapie, kdy středem zájmu je vždy klient a jeho problém. Kůň není účel, nýbrž prostředek v rukou terapeuta a plně se podřizuje potřebám metodiky terapie.
Paravoltiž
Paravoltiž je jednou z rehabilitačních metod vycházejících z parajezdectví. V základech je shodná s voltiží, což je sportovní disciplína nazývaná gymnastika na koni, je však přizpůsobená jedinci s postižením.
Jedinec se zdravotním postižením (paravoltižér) vykonává pod zdravotním dozorem na koni gymnastické cviky, a to buď samostatně, ve skupině či ve dvojici. Koně vede lonžér na dlouhém provaze po voltižním kruhu vždy na levou stranu (Zelinka, 2007).
Tato sportovní disciplína pro jedince s oslabením je poměrně náročná na fyzickou kondici a je určena zejména osobám s jednotlivými typy postižení. Stejně jako ostatní formy léčebného ježdění má také paravoltiž své specifické cíle. Jde především o rozvíjení a zdokonalování pohybových schopností zdravotně handicapovaných klientů v rámci jejich možnosti zlepšování psychické kondice a schopnosti spolupráce s dalšími členy týmu. Cílem je také podporování samostatnosti, tvořivosti a zvyšování sebevědomí cvičenců (Ježková, 2004).
Cvičení by mělo vést k pocitům uspokojení a radosti z dosažených výsledků a mělo by jedince motivovat k dalšímu zlepšování výkonů.
Cvičenci jsou na závodech klasifikováni do kategorií, které provádí lékař nebo fyzioterapeut s kurzem klasifikátora:
- LH - lehký handicap (skolióza, vadné držení těla, lehká smyslová a srdeční vada, epilepsie, astma, diabetes mellitus, neuróza, lehká mozková dysfunkce, specifické poruchy učení a chování)
- MH - mentální handicap (mentální retardace)
- TH - těžký handicap (periferní obrny, deformace a amputace končetin, těžší smyslové vady, kombinované vady) (Ježková, Jablonská & Blažek, 2006).
Na závodech se soutěží ve dvou sestavách. Povinná sestava, která obsahuje 4 cviky, je pro všechny cvičence stejná (obr. 17 - 20). Volná sestava, kterou si cvičenci sami vymýšlejí, se skládá z 10 libovolných cviků (obr. 21, 22).
Obr. 17 Základní sed – upažit
Obr. 18 Holubička – vzpor klečmo, zanožit pravou
Obr. 19 Mlýn – přešvih nohou přes krk koně - přešvih nohou přes hřbet koně a zpět
Obr. 20 Klek – upažit
Obr. 21 Volná sestava – klek bokem
Obr. 22 Volná sestava – hvězdice
Paravoltiž je pohybově náročná disciplína kladoucí velké požadavky na koordinaci pohybu a na kloubní pohyblivost. Cvičenec musí zvládat vykonávat cviky na relativně malé a neustále se pohybující ploše, kterou představuje hřbet koně.
Základní motorickou schopností je zde síla a to jak dynamická, pomocí které cvičenci provádějí švihové cviky, ale také je uplatňována síla statická. Ta je zapotřebí při cvičení, respektive při výdrži jednotlivých cviků a to na čtyři doby představující čtyři kroky koně. Tyto čtyři doby představují pravidelný rytmus koně, který pomáhá při cvičení. Paravoltiž je tedy rytmické cvičení, kdy rytmus koně vede k navození koncentrace a stavu uvolnění napětí ve svalech u cvičence (Ježková, 2004).
Závodník paravoltiže by se měl naučit časově i prostorově vnímat své tělo a jednotlivé polohy částí těla. Tato jezdecká disciplína klade poměrně vysoké požadavky na fyzickou kondici. Dostatečně posílené svaly jsou třeba pro správný náskok na koně, vzpřímený sed i udržení rovnováhy v jednotlivých cvicích (Faksová, 2004).
Tréninková jednotka paravoltiže
Tréninková jednotka byla sestavena na základě odborné literatury a empirických zkušeností. Skládá se z kombinace vybraných cviků obsahující základní, rytmickou a sportovní gymnastiku. Výběr cviků jsme konzultovali s předsedkyní české hiporehabilitační společnosti, která se specializuje na paravoltiž a dále s lékařkou, která má dlouholeté zkušenosti s hipoterapií. Vybrané gymnastické cvičení bylo zaměřené na protahování zkrácených posturálních svalů, na správné držení těla a posilování jednotlivých svalů a svalových skupin.
První část programu byla zaměřena na dostatečnou pohyblivost všech kloubních struktur, kde bylo nutné posoudit, zda cvičenec vzhledem ke svému postižení nemá fyziologické problémy právě s klouby a je schopen zvládnout správný sed bez zdravotního rizika. V další části jsme se zaměřili na speciální průpravné cviky pro paravoltiž. Cviky byly vymyšleny na rozvoj motorických dovedností, které jsou potřeba u správného provedení závodních sestav, jež jsou popsané v pravidlech paravoltiže. Některá cvičení byla prováděna v rámci kooperace ve dvojicích. Jednodušší tvary ve dvojici cvičenec + cvičenec, složitější tvary ve dvojici cvičenec + trenér.
Skladba jednotky:
- Úvodní část cca 5 minut
- Rozcvička cca 20 minut
- Průpravné cviky na zemi cca 30 minut
- Trénink na trenažéru (obr. 23) cca 15 minut
- Trénink na koni cca 30 minut
Obr. 23 Trenažér
Úvodní část
– zápis prezence
– vysvětlení náplně tréninku
– zjištění aktuálního zdravotního stavu cvičenců
Rozcvička
Složení rozcvičky bylo stanoveno ihned na začátku mého působení u paravoltiků a dále se více či méně neměnilo, aby si cvičenci co nejlépe její skladbu zapamatovali. Cviky do rozcvičky bylo třeba vybírat mimořádně pečlivě. Bylo nutné vybrat cviky, které jsou jednoduché na zacvičení, tak aby je prováděli správně.
Dynamická rozcvička
Předchází strečinku, slouží k zahřátí organismu. Probíhá především na jízdárně, proto se k určení délky a vzdálenostem používají jízdárenská označení:
Dlouhá stěna – cca 60 m, krátká stěna – cca 20 m, celá jízdárna – cca 160 m.
– klus, 1 x celá jízdárna
– cval vlevo, 1x dlouhá stěna + krátká stěna
– cval vpravo, 1x dlouhá stěna + krátká stěna
– klus poskočný, 2x dlouhá stěna
– klus vzad, 1x celá jízdárna
– chůze, 1x celá jízdárna
Strečink
– stoj rozkročný, kroužení hlavou, ramena jsou tlačena dolů. Cvik je zaměřen na svaly zad a krku
– stoj rozkročný, z předpažení oblouky dolů, vzpažit
– stoj rozkročný, zapažit poníž levou/pravou, druhou rukou za zády uchopit zapaženou paži, úklon hlavy vpravo/vlevo, cvik je určen k protažení ramenních a krčních svalů (obr. 24)
Obr. 24 Strečink (Wiemers, 1997)
- Stoj rozkročný, upažit vzad levou/pravou, upaženou paží se zapřít o stěnu, otočit trup vpravo/vlevo. Cvik určen k protažení především prsních svalů.
Obr. 25 Stoj, zapření o stěnu (Wiemers, 1997)
- Stoj spojný, vzpažit dovnitř, paže překřížit a chytit se rukama, vytáhnout paže co nejvýše. Cvik protahuje svaly vnější strany paží a svaly hrudníku.
Obr. 26 Stoj spojný (Wiemers, 1997)
- Širší stoj rozkročný, levou/pravou vzpažit, pravou/levou upažit, hluboký úklon vpravo/vlevo. Cvik k protažení svalů trupu a vnější části paží.
- Stoj rozkročný, zapažit povýš, spojit ruce, hluboký ohnutý předklon. Cvik zaměřený na protažení svalů zad, a dolních končetin zezadu.
Obr. 27 Hluboký ohnutý předklon (Wiemers, 1997)
- Stoj spatný, skrčit přinožmo levou/pravou, bérec šikmo vzad vzhůru, skrčenou nohu rukama za špičku přitáhnout.
Cvik zaměřený převážně na protažení čtyřhlavého svalu stehenního.
Obr. 28 Stoj spatný (Appelt, 2004)
- Stoj únožný levou/pravou, přenosem podřep a výdrž.
Cvik protahuje přitahovače stehna.
Obr. 29 Stoj únožný (Appelt, 2004)
- Dřep zánožný levou/pravou
Cvik určený k protažení svalů dolních končetin na zadní straně, svalů kyčelních a čtyřhlavého stehenního.
Obr. 30 Dřep zánožný (Appelt, 2004)
- Sed roznožný, vzpažit levou/pravou, připažit dovnitř pravou/levou, zvolna úklon k pravé/levé, levou/pravou uchopit pravou/levou špičku.
Cvik protahující přitahovače stehen a trup.
Obr. 31 Sed roznožmý (Wiemers, 1997)
- Čelný rozštěp
Obr. 32 Čelný rozštěp (Wiemers, 1997)
Průpravné cviky na zemi
Vybírají se průpravné cviky podle toho, na který cvik z povinné sestavy je trénink zaměřen. Průpravné cviky jsou důležité pro zvládnutí správné techniky cviku. Rovněž slouží k posílení svalů zapojovaných v daném cviku a k naučení se jejich správného zapojení. Všechny cviky jsou pečlivě vybírány jako průpravné cvičení k nácviku zejména povinné sestavy (obr. 27–31).
Náskok:
Paravoltižéři naskakují na koně s dopomocí, přesto musí zvládnout správnou techniku náskoku, mít dostatečnou sílu a rozsah pohybu, aby byl náskok ke koni co nejšetrnější.
- Cvičenec předvede tři cvalové skoky, jako by šel podél koně a poté se odrazí snožmo nahoru. Je možné cvičit ve dvojici, kdy cvičenec počítá raz, dva, tři, hop. Při slově “hop“ se cvičenec odrazí snožmo s rukama opřenýma o ramena partnera.
- Švihová holubička
Cvičenec udělá tři kroky ve vzpažení. Při čtvrtém kroku udělá hluboký předklon a zároveň švihne pravou nohou do zanožení. Trup a horní končetiny se pohybují dolů a pravá dolní končetina nahoru, osa pohybu je v kyčelním kloubu. Konečnou fází cviku je holubička ve stoji.
Obr. 33 Švihová holubička
- „Náskokový“ stoj na rukou
Pro zdatnější cvičence. V asistovaném stoji na rukou cvičenec spustí levou dolní končetinu co nejníže.
Obr. 34 "Náskokový" stoj na rukou
Základní sed s upažením:
- Prkýnko
Cvičenec si opře celé předloktí a ruku na rovnou desku, aby měl dokonale propnuté dlaně a prsty, ruce v jedné přímce s předloktím. Poté paže zvedne a musí udržet pozici rukou.
- Zrcadlo
Upažení před zrcadlem, konečky prstů ve výši očí, cvičenec vidí v jaké pozici mají paže být.
- Letadlo
Ve stoji cvičenec upaží, konečky prstů ve výši očí, úklony vlevo vpravo. Pozice paží musí zůstat stejná.
Obr. 35 Letadlo
Holubička:
- Trakař
Ve dvojici. Jeden z cvičenců ve vzporu klečmo, paže pokrčmo, druhý ho uchopí za kotníky a zvedne do vzporu na rukou pokrčmo.
Posilování svalů pletence ramenního.
Obr. 36 Trakař
- Superman
V lehu na břiše cvičenec vzpaží. Současně zvedá dolní končetiny a horní končetiny nad zem, výdrž alespoň na 5 vteřin.
Posilování vzpřimovačů páteře a hýžďového svalu.
- Váha
V lehu na břiše vzpažit. Současně zvedá LHK a PDK, poté PHK a LDK.
Trénink levé a pravé mozkové hemisféry a zároveň posilování vzpřimovačů páteře a hýžďového svalu.
Obr. 37 Váha
- Holubička
Cvičenec předvede na zemi holubičku dle voltižních pravidel. Mírným tlačením do zanožené nohy se snažíme vyvést cvičence z rovnováhy, ten “absorbuje pohyby koně“ a snaží se udržet rovnováhu.
Mlýn:
- Kankán
Cvičenec se může přidržovat opory. Přednoží tahem dolní končetinu, jak nejvýše může, a přinoží zpět. Stejnou nohou unoží co nejvýše a přinoží zpět. Končetiny se pravidelně střídají. Žádná jiná část kromě nohou nevykonává pohyb.
Posilování stehenních svalů.
- Vláček
Cvičenci si sednou do sedu roznožného za sebe. Všichni najednou “točí mlýn“, přešvihnou končetinu přes cvičence před sebou.
Posilování stehenních svalů.
Obr. 38 Vláček
- Stěna
Sed u stěny. Dbáme, aby především záda v oblasti kříže nebyla odsunuta od stěny. Cvičenec střídavě zdvihá levou a pravou nohu nad podložku.
Posilování stehenních svalů.
Obr. 39 Stěna
Klek s upažením:
- Kyvadlo
Cvičenec udělá klek s upažením na zemi. Zkouší předklony, úklony a záklony do maximální krajní polohy bez pádu na podložku.
Posilování hýžďových svalů a svalů trupu.
Obr. 40 Kyvadlo
Diskuse
Jako jeden z důležitých faktů bych chtěla uvést, že dostupné literatury pro dané téma je velmi málo.
Mám vlastní dlouholeté zkušenosti s touto disciplínou a mohu ji doporučit každému handicapovanému jedinci.
Když jsem začala pracovat se cvičenci paravoltiže, zjistila jsem, že jsou po jisté době komunikativnější, mají větší radost ze života a těší se na trénink. Svého koně berou jako nejlepšího přítele, kterému se mohou svěřit se všemi svými problémy a cítí se u něho v bezpečí. Po určité době se moji cvičenci postupně zbavili úzkosti a následně docházelo u některých k odstranění agresivity, antipatií a ke zlepšení celkové kondice.
V přípravě hipoterapie jsou nároky kladeny jak na cvičence, tak i na trenéry. Trenér musí ovládat nejen práci s koněm, ale musí být psycholog, pedagog, občas i lékař. Musí mít obrovskou trpělivost. Skladba tréninkové jednotky musí zohledňovat nejen daný handicap cvičence, ale musí přihlížet i k jeho momentálnímu stavu a náladě.
Shrnutí
Cílem práce bylo přiblížit formy a průběh hiporehabilitace a podat informace o stavbě a obsahu tréninkové jednotky paravoltiže tak, aby byly použitelné pro případné zájemce o tento druh sportu handicapovaných.
Z mojí práce vyplývají následující závěry pro praxi - doporučuji pro trenéry, hipology a zájemce o paravoltiž:
- Věnovat se každému cvičenci individuálně, podle postižení.
- Tréninky by měly být dobře rozvrženy s ohledem na individuální přístup.
- Uvědomit si, že délka opakování jednotlivých cviků je velmi důležitá v závislosti na postižení, na tréninkové metodě a také na zkušenostech.
- Při tvorbě nových sestav je důležité brát ohled na možnosti cvičence, nicméně cvičence je třeba podporovat v učení se novým obtížnějším cvikům.
- V tréninkovém modelu vždycky začínat nejprve cviky na žíněnce, poté přecházet na trenažér a nakonec na nácvik na živém koni.
- Velmi důkladně promyslet, zda cvičenec zvládne absolvovat všechny závody, nebo ho vybrat pouze do některé soutěže.