Kapitola se zabývá vlivem hormonální antikoncepce na fyziologické dispozice k běžeckému vytrvalostnímu výkonu u žen v mladší dospělosti. Vyšetřili jsme dvě vytrvalostní běžkyně (23, 27 let) pomocí analyzátoru Bodystat, bicyklové spiroergometrie s Oxycon Mobile. V průběhu měření jsme zaznamenali u nové uživatelky hormonální antikoncepce změny antropologických hodnot i aerometabolických funkcí – snížení výkonnosti a nárůst tukové složky v prvním měsíci užívání. Závěry, které vyplynuly z našeho měření, dávají podnět k mnoha dalším výzkumům a bádání specializovaných odborníků.
Stěžejní otázkou tohoto výzkumu je, zda hormonální antikoncepce, která je v dnešní době nejužívanější metodou zabraňující nechtěnému početí, může ovlivnit sportovní výkon. Protože existuje mnoho různých pohledů na tento problém i mezi trenéry a gynekology, problematika antikoncepce není stále zřejmá.
Vztah antikoncepce a výkonnosti žen je reciproční a ambivalentní. Jedním z hlavních problémů, který se vyskytuje ve velkém procentu u vytrvalostních běžkyň, je sportovní amenorrhoea. Vlivem velké zátěže, nízké hmotnosti a procenta tukové složky dochází k částečnému snížení produkce estrogenu. Tím dochází ke ztrátám vápníku z kosti a možné osteoporóze. S pravidelným užíváním hormonální antikoncepce dochází k pravidelným hormonálním hladinám, a tím k pravidelné menstruaci i k podpoře kostní tkáně (Rickenlund, 2009; Tvrzlík, Soumar, 2006).
Při menstruacích dochází k velkým únikům krve, která obsahuje v hemoglobinu železo. Odplavováním železa z těla ženy dochází k větší únavě, která brání kvalitnímu tréninku nebo závodu. Hormony obsažené v antikoncepčních pilulkách simulují menses, zabraňují aktivitě vaječníků, dochází k menšímu krvácení. Z toho vyplývá, že při přísunu hormonů antikoncepce dochází k menšímu krvácení, a tím i k menším ztrátám železa, takže trénink může být proveden v plném nasazení (Sullivan, 2009; Barták, 2006; Fait, 2008).
Dalšími příznivými účinky antikoncepčních přípravků je snižování rizika rakoviny dělohy, vaječníků a gynekologických zánětů, odstraňují se bolestivé menstruace a předmenstruační potíže, chrání před mimoděložním těhotenstvím, omezují kožní potíže (Fait, 2008; Barták, 2006).
Antikoncepce má ale i negativní vliv. Ledviny a játra jsou orgány, bez jejichž plné funkčnosti nelze podstupovat vytrvalostní zatížení. Estrogeny obsažené v hormonální antikoncepci kladou velké nároky na jaterní tkáň. Antikoncepce nepomáhá ani kardiovaskulárnímu systému, který je pro běžkyně nesmírně důležitou součástí jejich pohybové aktivity. Tyto problémy však nejsou u zdravých vytrvalostních běžkyň časté.
Jedním z nejobvyklejších problémů souvisejících s hormonální antikoncepcí je přírůstek na váze, který je u vytrvalkyň velmi nežádoucím faktorem. Tento negativní vliv je zapříčiněn oběma hormony, které antikoncepce obsahuje. Estrogen zvyšuje retenci tekutin a mění metabolismus sacharidů. Progestin zvyšuje chuť k jídlu. Zmíněné faktory mohou hrát velkou roli při navýšení celkové hmotnosti vytrvalkyně (Barták, 2006; Fait, 2008).
Predispozice k vytrvalostnímu výkonu jsou limitovány mnoha faktory, z nichž značnou váhu mají aerobní kapacita (Grasgruber, Cacek, 2008; Hoffman, 2002; Kenney, Wilmore, 2012; Máček, 2011) a vhodná tělesná kompozice (Riegerová, 2006).
V naší práci prezentujeme dvě vytrvalostní běžkyně v průběhu čtyř měsíců a zaměřujeme se na jejich aerometabolické funkce a složení těla.
Tato publikace čerpá z výsledků projektu specifického výzkumu, který se uskutečnil v roce 2009 na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Navazuje na diplomovou práci „Vliv hormonální antikoncepce na aerometabolické funkce a složení těla žen u vytrvalostních atletek“ (Chovancová, 2009).
Cíl práce
Cílem práce bylo otevřít otázky vlivu hormonální antikoncepce na výkonnost žen ve vytrvalostním běhu. Jde o začátek pilotní studie aerobní kapacity a složení těla dvou běžkyň, u nichž byla zavedena hormonální antikoncepce.
Výzkumný soubor a metodika
V našem čtyřměsíčním výzkumu jsme sledovali dvě vytrvalostní běžkyně v mladší dospělosti (23 a 27 let), které absolvovaly stejnou škálu tréninkových dávek. Třiadvacetiletá žena (A) hormonální antikoncepci dříve neužívala, sedmadvacetiletá pravidelně již několik let. Po prvním vyšetření některých antropometrických ukazatelů a aerometabolických funkcí užívaly obě sledované atletky stejnou hormonální antikoncepci Tri-Minulet.
Tri-Minulet patří do skupiny léků zvané kombinovaná personální kontraceptiva. Obsahuje dva typy hormonů: ethinylestradiol (ze skupiny estrogenů) a gestoden (ze skupiny progestinů). Je dodáván ve formě obalených tabletek v blistru uloženém v papírové krabičce. V každém blistru je 21 tablet (6 béžových, 5 hnědých a 10 bílých) (Wyeth – Lederle Pharma GmbH, 2011).
Obr. 9 Antikoncepce Tri-Minulet
Žena A: Výsledky sezóny 2009 – 3000 m za 10:44 a 5000 m 18:52. Výška sledované ženy 169 cm, další údaje jsou v tabulce 2.
Žena B: Výsledky sezóny 2009 – 3000 m v čase 10:52, 3000 m překážek 12:03 a 5000 m za 19:07. Běžkyně měřila 171 cm. Další údaje jsou v tabulce 2.
Strategie měření je znázorněna v obrázku 10.
Obr. 10 Strategie testování vytrvalostních běžkyň
Měření začalo na konci března 2009. V každém měsíci podstoupily sledované vytrvalkyně měření antropologických ukazatelů a aerometabolických funkcí.
Nejprve proběhlo měření antropologických ukazatelů (složení těla) pomocí bodystatu. Poté jsme přešli k měření aerometabolických funkcí pomocí bicyklové spiroergometrie, při níž vykonávaly sledované ženy zátěžový test do maximálního výkonu.
Cílem všech měření bylo srovnat jednotlivá vyšetření mezi sebou, sledovat změny ve výkonech i složení těla každé ženy zvlášť a následně výsledky obou žen mezi sebou porovnat. V průběhu všech měření jsme důkladně sledovali testované ženy, zaznamenávali výsledky, pozorovali změny jejich aerometabolických funkcí a složení těla a v neposlední řadě dohlíželi na tréninkové dávky. Dodržovali jsme striktně pravidla, která jsme na začátku měření sjednali, aby nedocházelo ke zkreslování výsledků kvůli případně nedbalosti, což naštěstí nenastalo.
K měření složení těla byl použit Bodystat 4000. Byly sledovány především tuková složka a tělesná voda.
Před začátkem každého zátěžového testu jsme zjišťovali pomocí analyzátoru Bodystat procento tuku, množství vody, aktivní tělesné hmoty, bezvodé aktivní tělesné hmoty, intracelulární a extracelulární tekutiny. Měření jsme prováděli pomocí již zmiňovaného Bodystatu a elektrod, které jsme propojovali mezi měřičem a sledovanou ženou.
Obr. 11 Přístroj Bodystat
Abychom dosáhli co nejpřesnějších výsledů, které bychom mohli dále interpretovat, bylo důležité, aby u sledovaných atletek byla zachována co nejpřirozenější hydratace jejich těla. Každé měření probíhalo vždy minimálně 12 h po jejich tréninku, kvůli dehydrataci, která po cvičení může zvyšovat procento tuku. Dalším pravidlem bylo neužívat minimálně 24 h před vyšetřením alkohol ani kofein. Jednou z posledních podmínek bylo nenanášet na ruce a nohy žádný mastný krém. Pokud by došlo k porušení, mohlo by dojít k vyšším hodnotám tukové složky. Dalším záporným faktorem by byla i špatná přilnavost elektrod na pokožku.
Každé měření probíhalo vždy v odpoledních hodinách. Obě sledované ženy vypily vždy v průběhu dne před každým měřením 1,5 l vody a 2 h před vyšetřením nejedly.
Aerometabolické funkce byly testovány bicyklovou spiroergometrií se zátěží do maxima. Byl použit ergometr Ergoline 900 a analyzátor Oxycone Mobile. Hlavními sledovanými parametry byly maximální příjem kyslíku a úroveň ventilačního anaerobního prahu. Anaerobní práh byl stanoven metodikou neinvazivní pomocí ventilačního prahu.
Obr. 12 Žena B s přístrojem Oxycon Mobile na zádech (Chovancová, 2009)
Samotné testování probíhalo ve čtyřech fázích. Zaměřili jsme se na první tři fáze, ale nejdůležitější pro nás byla fáze testu, ve které jsme sledovali již zmíněné parametry.
- Fáze – klidová (resting) probíhala jednu minutu. V tomto čase došlo ke změření TF, VO2 a VCO2 u sledované ženy.
- Fáze – (reference) rozjezdová fáze probíhala 4 min. V průběhu čtyř minut byl organismus připraven na nastávající výkon. Sledovaná žena šlapala na bicyklovém ergometru celou dobu při zátěží 60 W.
- Fáze – (test) následovala testovací fáze, jejíž délka byla individuální, podle schopností sledované. Na počátku fáze byla zátěž na 60 W, v následujících každých 10 vteřinách docházelo k pravidelnému navyšování zátěže vždy o 4 W. Sledovaná běžkyně musela šlapat stále stejnou frekvencí a dodržovat předepsaná pravidla, což znamenalo po celou dobu měření sedět v sedle Ergolinu 900 a nestoupat do pedálů. Test jsme ukončili při maximálním výdeji sledovaných hodnot a při snížení frekvence šlapání na Ergolinu 900.
- Fáze - dojezdu (recovery), poslední fáze sloužila ke zklidnění organismu, kdy po ukončení testovací fáze přešla sledovaná do zátěže opět na 60W. V této fázi už jsme fyziologické parametry sledovaných žen nezkoumali.
Výsledky
Výsledky jsou prezentovány v tabulkách 3 a 4 a v grafech 12 a 13.
Na grafu 10 a tabulce 2 je znázorněno zaznamenávání průběhu celého testu aerometabolických funkcí. Zelená linie značí zátěž ve wattech. Na hnědé linii, která ukazuje průběh tepové frekvence je znázorněn červeným bodem anaeobní práh.
Graf 11 Grafické znázornění zátěžového testu č.1 ženy A z března 2009
Tabulka 2 Naměřené hodnoty ženy A z března 2009
|
Naměřené hodnoty v průběhu testování v měsíci březnu 2009 |
|||||
|
Čas [min] |
Zátěž [W] |
TF [1/min] |
VO2 [ml/min/kg] |
VCO2 [ml/min/kg] |
|
|
Klidová fáze |
0 |
0 |
54 |
4,6 |
4,5 |
|
Zahřívací fáze |
0:60 |
60 |
60 |
5,5 |
5,4 |
|
Zahřívací fáze |
4:50 |
60 |
86 |
17,7 |
17,5 |
|
Testovácí fáze, úroveň ANP |
8:10 |
252 |
166 |
46,4 |
56,4 |
|
Testovácí fáze, max. výkon |
9:53 |
292 |
182 |
51,2 |
58,4 |
Tabulka 3 Antropologické ukazatele ženy A a B
|
Hmotnost a složení těla |
||||||||
|
Měsíc |
březen |
květen |
červen |
červenec |
||||
|
Žena |
B |
A |
B |
A |
B |
A |
B |
A |
|
Hmotnost [kg] |
58,7 |
58,0 |
59,8 |
58,9 |
59,0 |
56,8 |
59,7 |
|
|
Tuk [%] |
20,5 |
7,9 |
19,8 |
15,6 |
15,9 |
12,9 |
14,3 |
|
|
Voda [%] |
55,6 |
66,6 |
56,2 |
59,4 |
59,7 |
62,0 |
61,6 |
|
Graf 12 Grafické znázornění antropologických ukazatelů mezi ženou A a B
Vodorovné tmavé linie ukazují hodnoty průměrné populace.
Tabulka 4 Hodnoty anaerobního prahu
|
Měsíc |
březen |
květen |
Červen |
Červenec |
||||
|
Žena |
B |
A |
B |
A |
B |
A |
B |
A |
|
TF [1/min] |
167 |
166 |
154 |
168 |
175 |
164 |
174 |
|
|
% TFmax |
97 |
91 |
86 |
93 |
96 |
94 |
96 |
|
|
Zátěž [W] |
272 |
252 |
200 |
244 |
264 |
244 |
264 |
|
|
% Wmax |
91 |
86 |
68 |
85 |
88 |
81 |
86 |
|
|
VO2 [ml/min*kg] |
47,3 |
46,4 |
39,5 |
45,8 |
47 |
44,8 |
45,8 |
|
|
% VO2max |
94 |
91 |
76 |
93 |
91 |
93 |
88 |
|
Graf 13 Maximální spotřeba kyslíku ženy A i B
Diskuze a shrnutí
Hmotnost obou žen byla průměrná až mírně podprůměrná vzhledem k běžné populaci. Žena A i přes své mírné váhové výkyvy dosahovala nižší hmotnosti oproti ženě B. Vyplývá to ale také z toho, že její celková výška byla o 1 cm nižší.
Celková tělesná voda: Žena A dosahovala vždy nadprůměrných hodnot, ale docházelo zde ke kolísání. Oproti tomu žena B dosahovala průměrných hodnot a v průběhu čtyř měsíců docházelo k pozvolnému nárůstu k lepším hodnotám.
Tuková složka: Obě ženy spadaly do podprůměrných hodnot, jelikož procento tuku v těle zaznamenalo méně než 20 %. U ženy B můžeme sledovat plynulý průběh snižování procent tuku v průběhu čtyř měsíců. U ženy A je vidět kolísání hodnot tukové složky během tří měření. Začínala na necelých 8 %, poté se hodnoty téměř o 8 % zvedly a následně o 2 % snížily. Tento výkyv mohl být způsoben retencí tekutin, kterou zapříčiňuje estrogen, který je obsažen v hormonální antikoncepci.
Vytrvalostní běžkyně A po celou dobu měření dosahovala lepších výsledků než vytrvalostní běžkyně B. Čím nižší procento tělesné hmotnosti a tukové složky v těle vytrvalců, tím vyšší předpoklad pro lepší vytrvalostní výkon.
Anaerobní práh: Sledované ženy dosáhly v březnu velmi dobrých výsledků, protože stanovení hodnoty ANP nad 90 % z maxima sportovce je dobrým ukazatelem vysoké výkonnosti.
Měsíc květen zaznamenal určité změny. Po prvním měsíci užívání hormonální antikoncepce pozorujeme určitý pokles u mladší vytrvalkyně. Musíme zde uvažovat, čím mohl být tento pokles zapříčiněn – zda se jednalo o vliv hormonální antikoncepce nebo jiné příčiny. Vlivem užívání hormonů pravděpodobně došlo k nárůstu tukové složky, a to mohlo ovlivnit výkonnost sledované ženy. Zda tomu opravdu bylo tak, nemůžeme ovšem stoprocentně dokázat.
V posledním srovnávacím měření byly obě ženy v závodním období, kde docházelo k udržení výkonnosti. Aerobní zdatnost se u třiadvacetileté atletky po dvou měsících užívání hormonální antikoncepce zlepšila, ale ne natolik, aby dosáhla lepší úrovně než sedmadvacetiletá žena, jako tomu bylo na počátku studie.
Čtvrtý cyklus srovnávání neproběhl, z důvodu zranění ženy A, které jí nedovolilo testování absolvovat.
Proč došlo během tří měření k těmto odchylkám, nemůžeme zcela jednoznačně stanovit. Mohlo to být zapříčiněno aktuálním stavem ženy, fází menstruačního cyklu, nebo také vlivem hormonální antikoncepce.
Maximální spotřeba kyslíku: U sedmadvacetileté atletky jsme zaznamenali zvýšení maximální spotřeby kyslíku z 50,4 ml/min/kg na 51,8 ml/min/kg. Oproti tomu u třiadvacetileté atletky došlo ke znatelnému snížení.Z 51,2 ml/min/kg při prvním vyšetření došlo k posunu na 48,1 ml/min/kg při posledním testu.
Obě ženy byly ve 4. přípravném období, jarním, kde nastává speciální příprava. Docházelo k výběru specializovaných tréninkových prostředků, čímž byl zajištěn rozvoj žádoucích funkcí podle specifických požadavků sportovní specializace. Docházelo k udržení všeobecných pohybových schopností z předešlého období, k rozvoji speciálnímu, k udržení všeobecných pohybových schopností, úrovně ANP, maximální rychlosti, aerobní schopnosti, také rozvoje speciální silové schopnosti, tempové rychlosti a vytrvalosti i speciálního tempa (Kučera, Truksa, 2000; Legerská, 2007). Proto jsme předpokládali, že u obou sledovaných dojde k nárůstu VO2max , což se však neprojevilo u mladší z žen.
Nevíme, zda bylo snížení aerobní schopnosti a nárůst tukové složky zapříčiněno pouze vlivem hormonálního přípravku. Organismus každé ženy je individuální a během měsíčního hormonálního cyklu v jejím těle může dojít ke změně mnoha faktorů, které mohou ovlivnit aktuální stav.
Perorální hormonální antikoncepce přináší jako každý lék jistá pozitiva i negativa. Ne každá žena užívá hormonální antikoncepci, jen aby zabránila otěhotnění. Pokud odhlédneme od tohoto záměru, měla by každá žena (sportovkyně i nesportovkyně) uvažovat o možných pozitivních i negativních faktorech užívání, a poté sama uvážit, jestli jsou pro ni přípravky hormonální antikoncepce přínosné či nikoliv.
Přesto závěry, které vyplynuly z našeho měření, dávají podnět k dalšímu bádání a výzkumům specializovaných odborníků a bezpochyby by mohly vést k rozšíření znalosti problematiky u trenérů a sportovců.
(brož. vaz., s. 45 - 58)