Projektové dny pohledem pedagožky MUNI SPORT

Uvedu dva příklady.

Projektový den č. 1: Stanoviště Aktivity vhodné na chodbu v době přestávek
Žáci si vybírali z několika možností: přeskoky švihadla, skákání gumy, živé sochy, žonglování a rovnovážné aktivity. Zaujal mě jeden žák, který si vzal švihadlo a zkoušel dvojšvihy. Znovu a znovu. Každým pokusem chtěl zvládnout více přeskoků. Bylo vidět jeho zklamání, když se skupinka musela přesunout na další stanoviště.

Projektový den č. 3: Stanoviště v tělocvičně Parkourová dráha
Student s nepříliš vysokými pohybovými schopnostmi přecházel nízkou kladinu, poprvé s obtížemi přeskakoval švédskou bednu a podobně překonával další překážky. S dopomocí to zvládl a šel si stoupnout do zástupu, aby čekal na další pokus. Co mě zaujalo, byl jeho přístup. Věděl, že patří k těm slabším, ale nevzdal to. Nesedl si na lavičku s tím, že to dělat nebude. Místo toho překonával dráhu znovu a znovu, dokonce i když učitel tělesné výchovy navrhl, že si dráhu všichni vyzkouší na čas. Radost v jeho očích byla po každém zlepšení viditelná. Druhá věc, která mě zaujala, bylo chování jeho spolužáků. Nikdo se nikomu nesmál, nikdo nesnižoval jakýkoliv výkon ostatních. Každý soutěžil sám se sebou a překonával své hranice.
V tu chvíli mi došlo, jak velký smysl má to, co děláme. Uvědomila jsem si, jaké velké benefity, kromě těch obecně známých, nám mohou přinést hodiny tělesné výchovy nebo jakákoliv pohybová školní aktivita. Díky nim se o svých žácích můžeme dozvědět mnohem více než jen to, jak daleko skočí do dálky, za jak dlouho uběhnou „stovku“ nebo jak hezky přeskočí švédskou bednu. Například to, jak se staví k překážkám (myšleno obrazně), kde mohou být jejich slabé nebo silné stránky, jak spolupracují s ostatními, jestli jsou vůdčími typy nebo naopak spíše submisivními, zda mají dostatečné sebevědomí nebo potřebují naše povzbuzení.
Díky této zkušenosti se i já na své studenty dívám jinak.

Těším se na další projektové dny. Má to smysl.