04

Osobnostní dimenze učitele tělesné výchovy na středních školách

Kapitola se zabývá osobností učitele tělesné výchovy. V úvodní části podává stručný teoretický přehled známých poznatků ve vztahu k osobnosti učitele, podává přehled některých výzkumů v této oblasti a poukazuje na některá zjištění vyplývající z těchto výzkumů.

Výzkumná část je zaměřena na výzkum osobnostních dimenzí učitele tělesné výchovy na střední škole i středoškolského učitele bez ohledu na vyučované předměty. Prostřednictvím Testu temperamentu a Dotazníku SPARO (Systém bazální psychické autoregulace osobnosti) sleduje typ temperamentu převažující u učitelů na střední škole a vyhodnocuje celkem 40 dimenzí osobnosti. Za použití statistických metod hledá autor vzájemné vztahy mezi vyučovanými předměty, převažujícím temperamentovým typem a jednotlivými škálami dotazníku SPARO.

Výsledky jsou zpracovány v tabulkách a grafech.

Osobnost učitele stojí již dlouhou dobu v centru zájmu odborníků. Tento zájem je zcela opodstatněný. Vždyť učitel je osobou, která má výrazný vliv nejen na utváření vědomostí a dovedností, ale také na utváření žádoucích návyků, formování postojů, názorů a často i životní filozofie. Žák či student tráví s učitelem velkou část dne, a učitel má tak hned po rodičích největší prostor pro působení na žáka.

Prostředí školy a školní třídy je značně dynamické a vyžaduje na učiteli nepřetržitou pozornost, pohotové reakce, otevřenost vůči lidem a řadu dovedností, které přispívají k úspěšnému plnění pedagogických cílů. Otázkou, jaké by měly být charakteristiky dobrého pedagoga, se zabývali lidé od chvíle, kdy byla vzdělávací činnost svěřena vybraným jednotlivcům. Vzhledem k nepřetržitému vývoji společnosti a měnícím se podmínkám výuky, používaným postupům i výukovým pomůckám patrně nikdy nebude možné formulovat jednoznačné, obecné závěry platné univerzálně v každé době. Přesto můžeme najít ve starší i novější literatuře jisté jednotící prvky, které zůstávají platné stále a mění se pouze jejich obsah, struktura či klasifikace. Mezi takové společné znaky můžeme zařadit např. kompetence učitele jako výčet stěžejních vlastností, kterými by dobrý pedagog vzhledem k aktuálním podmínkám výchovně-vzdělávacího procesu měl disponovat.

Osobnost pedagoga v sobě nese řadu specifických charakteristik, které jsou pro tuto profesi typické. V minulosti se řada odborníků snažila proniknout do problematiky osobnosti učitele. Tyto snahy jsou patrné také dnes a vzhledem k neustálému vývoji společnosti a při měnících se nárocích na osobnost učitele najdou pravděpodobně uplatnění také do budoucna. Byly používány nejrůznější přístupy a metody. Objevily se výzkumy značně rozsáhlé (srov. Anderson, Burns in Průcha, 2005) i méně ambiciózní sondy úzce zaměřené na určitou specializaci (Válková, 1981; 1978). První jmenovaní dospěli k některým zajímavým zjištěním, která se úzce pojí k naší problematice: (1) Neexistuje univerzální definice dobrého či efektivního učitele; (2) učitelé jsou navzájem velmi odlišní v řadě osobnostních a profesních charakteristik, z nichž jen některé mají přímý vliv na efektivnost výuky; (3) charakteristiky učitele nemají přímý vliv na prospěch žáků a (4) učitelé se vyvíjejí tak, že postupují skrze několik dosti dobře předpověditelných kvalitativně odlišných etap, tj. od statusu začátečníka (novice) k statusu experta.

Další výzkumy se zabývaly již zmíněnou problematikou kompetencí učitele.

Trojan (2008) uvádí, že kurikulární změny, ke kterým patří také zavádění školního vzdělávacího plánu, kladou na učitele nové nároky: mapování situace a analýzu současného stavu školy, budování týmu, řešení problémů atd. Všechny tyto činnosti vyžadují od učitele nové dovednosti, které dříve nenabývaly tak zásadního významu.

Kyriacou (2008) rozlišuje tři důležité prvky způsobilostí: vědomosti, rozhodování a samotnou činnost. Mezi základní pedagogické způsobilosti pak řadí plánování a přípravu, realizaci vyučovací jednotky, řízení vyučovací jednotky, budování pozitivního klimatu třídy, disciplínu, hodnocení prospěchu žáků a reflexi vlastní práce a evaluace (sebehodnocení).

Řada výzkumů se věnovala přímo osobnosti učitele tělesné výchovy. Uveďme například konferenci Osobnost učitele tělesné výchovy, kterou po několik let pořádala Pedagogická fakulta Univerzity Palackého. Průcha (2005) uvádí řadu dalších studií a publikací, které se danou problematikou podrobně zabývají.

Je nasnadě, že požadavky na učitele se budou lišit v závislosti na stupni vzdělávání, na kterém působí. Jiné potřeby budou mít děti na prvním stupni základní školy, a zcela jiný přístup budou vyžadovat studenti středních škol či ještě vyšších stupňů. Vzhledem k našemu profesnímu zaměření na přípravu budoucích učitelů tělesné výchovy jsme pro studii zvolili právě tuto profesní skupinu. Není možné si nevšimnout některých charakteristik studentů tohoto oboru, které je odlišují od studentů jiných oborů: jejich aktivita, uvolněnost, neformálnost i jistá cílevědomost v jednání je patrně důsledkem jejich aktivního zájmu a provozování sportovně pohybových aktivit. Jak poukazuje řada autorů (Blahutková, Řehulka, & Dvořáková, 2005; Křivohlavý, 2001), pohyb pozitivně působí na psychiku člověka. Především jako forma aktivního odpočinku je prostředkem péče o duševní pohodu a bio-psycho-socio-spirituální pohodu člověka. Sport je také bohatým zdrojem emocí a poskytuje prostor k odreagování se, uvolnění nahromaděné energie i psychického napětí. Ačkoli média podávají učitele tělesné výchovy s nadsázkou snad i jako člověka psychicky narušeného, který, s nezbytnou píšťalkou v ústech, připomíná spíše cvičitele cirkusových zvířat, ve skutečnosti působí mnohem uvolněněji a vyrovnaněji, než učitelé jiných předmětů.

Naše studie se tedy zaměřila na některé charakteristiky osobnosti učitele tělesné výchovy. Hlavním cílem bylo popsat základní osobnostní charakteristiky učitele tělesné výchovy na střední škole a poskytnout tak vhled do této specifické problematiky. Dále jsme chtěli popsat hlavní rozdíly v osobnostních charakteristikách učitele tělesné výchovy na střední škole a učitele jiných předmětů.

Hypotézy výzkumu

H1: Předpokládáme, že učitelé tělesné výchovy v našem výzkumném souboru budou vykazovat sangvinický nebo cholerický typ temperamentu nebo jejich vzájemné kombinace.

H2: Předpokládáme, že učitelé tělesné výchovy na středních školách budou ve srovnání s učiteli ostatních předmětů vykazovat statisticky významné rozdíly ve smyslu:

a) vyšší míry rezistence vůči rušivým vlivům,

b) nižší míry úzkostnosti,

c) vyšší úrovně aspirace.

H3: Předpokládáme, že učitelé středních škol budou ve srovnání s běžnou populací vykazovat statisticky významný rozdíl ve smyslu vyšší intenzity prožívání reálných životních kontextů a jejich změn.

Použité metody

V závislosti na množství získaných dat jsme zvolili kvantitativní studii a tomu jsme také podřídili výběr metod. Ke sběru dat jsme použili Belovův Test temperamentu, Mikšíkův dotazník SPARO.

Belovův Test temperamentu (in Blahutková, 1999) pracuje na základě klasické typologie osobnosti s rozlišením 4 temperamentových typů: cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik. Dále pracuje také s kombinacemi těchto základních typů, tedy např. sangvinicko-cholerický typ. V případě kombinací stojí vždy na prvním místě dominantnější z obou temperamentových typů (tedy typ, který byl ve výsledcích více zastoupen). Je sestaven ze 79 otázek-tvrzení rozdělených do 4 skupin. Jedná se vlastně o soubory projevů charakteristických pro jednotlivé temperamentové typy.

Úkolem testované osoby je u každého tvrzení rozhodnout, zda je pravdivé či nikoli, a své odpovědi zaznamenat do záznamového archu. Jestliže pro daného jedince platí, potom zní odpověď ANO. V opačném případě zní odpověď NE. Při administraci testu je možné místo záznamu odpovědí do záznamového archu pouze označit pravdivá tvrzení v samotném archu znění testu.

Vyhodnocení probíhá na základě označených (kladně zodpovězených) otázek. Výsledkem je procentuální zastoupení jednotlivých temperamentových typů.

Pro zjištění charakteristik osobnosti učitele byl použit dotazník SPARO – Systém bazální psychické autoregulace osobnosti (Mikšík, 2004).

SPARO představuje základní nástroj diagnostické baterie DIAROS. Obsahuje 300 otázek, na které testovaná osoba odpovídá ANO – NE. Své odpovědi zaznamenává do záznamového archu. Ke každé položce dotazníku v záznamovém archu zapíše křížek buď nad číslo otázky (odpověď ANO), nebo pod toto číslo (odpověď NE). Testovaná osoba se vždy musí přiklonit k jedné z obou odpovědí. V případě náročného rozhodování zaznamená tuto náročnost výraznější tečkou u křížku. Takto označené odpovědi je třeba posoudit při kvalitativní analýze odpovědí probanda.

Dotazník postihuje základní komponenty bazální psychické integrovanosti (kognitivní variabilnost, emocionální variabilnost, regulační variabilnost a adjustační variabilnost) a banálnější škály obecné variability (obecná hladina psychické vzrušivosti a spontaneity a motorická hybnost). Uvedené komponenty jsou na sobě nezávislé a mohou tedy vystupovat v libovolném spojení. Kombinací komponent pak získáváme jeden ze čtyř základních typů osobnosti (obr. 7):

Obrázek 7 Klasifikace osobnostních typů podle Mikšíka (2004) (Zdroj: http://www.diaros.hyperlink.cz/)

  • Pro podrobnější charakteristiku osobnosti lze vyhodnotit 7 dimenzí s celkem 33 rysy osobnosti. Patří sem dimenze již uvedených základních komponent a banálnější škály obecné variability, dále jsou vyhodnocovány:

  • rysy normality osobnosti,
  • optimální hladina stimulace,
  • individuální tendence riskovat,
  • účinná integrovanost osobnosti,
  • interpersonální vztahy,
  • korektivnost, regulovatelnost interakcí,
  • sebeprosazování.

Ke statistickému vyhodnocení dat získaných Testem temperamentu a k výpočtu korelací vybraných proměnných jsme použili aplikaci STATISTICA Cz. ver. 9. Tentýž software byl použit pro získání popisných statistik výzkumného souboru. Kromě popisné statistiky jsme pracovali především s metodami korelačního koeficientu a t-testem.

„STATISTICA je komplexní systém obsahující prostředky pro správu dat, jejich analýzu, vizualizaci a vývoj uživatelských aplikací. Poskytuje široký výběr základních i pokročilých technik speciálně vyvinutých pro podnikání, vytěžování dat, vědu a inženýrské aplikace…“ (http://www.statsoft.cz/reseni/reseni/).

Data získaná dotazníkem SPARO jsme vyhodnotili pomocí aplikace DiarosWin. Program DiarosWin je novější verzí programu DIAROS, který vznikl v roce 1995. Slouží k zaznamenávání výsledků vyšetření osobnostními testy a k jejich kasuistické a statistické interpretaci.

  • V současné době jsou do baterie testů programu DiarosWin zařazeny testy prof. Mikšíka (BAROM, DUSIN, IHATR, SIPO, SPARO, SUPSO) a doc. Srnce (LOGUS):
  • BAROM – Bazální autoregulace osobnosti mladistvých
  • DUSIN – Důležitost, spokojenost a index nespokojenosti
  • IHATR – Transformace škál SPARO ze záznamových archů IHAVEZ
  • SIPO – Systém interpersonálních preferencí osobnosti
  • SPARO – Systém bazální psychické autoregulace osobnosti
  • SUPSO – Subjektivní prožitky a stavy osobnosti
  • LOGUS – Test logického usuzování

Kromě samotného záznamu a vyhodnocení dat pro daného probanda nabízí aplikace DiarosWin také základní statistické operace jako je číselné a grafické vyjádření obecných Z-skórů (porovnání probanda s normami obecné populace) i referenčních Z-skórů (porovnání probanda s předem definovanou skupinou probandů z vlastní databáze). Doplňkový modul Statistika 1 umožňuje dále zpracovávat T-test diferenciací mezi definovanou skupinou probandů a obecnou populací nebo specifickou skupinou, dále T-test diferenciací mezi dvěma definovanými skupinami probandů a analýzu variace maximálně deseti skupin. Doplňkový modus Statistika 2 nabízí zpracování korelační analýzy vybraných testů u definovaných skupin.

Výzkumný soubor

Výzkumný soubor našeho šetření tvořila skupina středoškolských pedagogů a pedagogů odborných učilišť s maturitou. V rámci výzkumného šetření jsme oslovili celkem 12 středních škol a odborných učilišť s maturitou v Brně, Zlíně, Přerově, Kroměříží a jejich okolí. Vzhledem k tomu, že řada škol si nepřála, abychom uváděli jejich název, rozhodli jsme se názvy neuvádět u žádné školy zapojené do výzkumu. Z uvedeného počtu bylo do výzkumu zahrnuto 5 škol gymnaziálního typu, 1 škola pedagogického směru, 1 škola zdravotnického zaměření a 2 odborná učiliště s maturitou. Kvůli obtížné motivaci pedagogů k účasti ve výzkumu jsme se uchýlili k metodě sněhové koule.

Celkem se výzkumu zúčastnilo 55 pedagogů ve věku 24–59 let, z toho 24 muži a 31 žen. Některé charakteristiky souboru (věk a délku praxe pedagogů) jsme zpracovali v podobě popisné statistiky na obr. 8.

Obrázek 8 Popisná statistika: věk a délka praxe pedagogů

Průměrný věk pedagogů účastnících se výzkumu je 38,5 let. Ve věkovém rozmezí 21–25 let se pohybovalo 5 osob, stejný počet osob spadá do rozmezí 26–30 let. 10 osob bylo ve věku 31–35 let, 11 osob ve věku 36–40 let, 13 osob ve věku 41–45 let, 7 osob spadalo do rozmezí 46–50 let, 3 osoby do rozmezí 51–55 let a jedna osoba se v době výzkumu pohybovala mezi 56–60 lety. Tomu přibližně odpovídala i délka praxe: 1–5 let praxe vykazovalo 10 osob, 9 osob se pohybovalo mezi 6–10 lety praxe, 11–15 let praxe uvedlo 22 osob, 10 osob uvedlo praxi v rozmezí 16–20 let, 3 osoby v rozmezí 21–25 let a 2 osoby uvedly délku praxe mezi 26–30 lety.

Výzkumu se zúčastnili učitelé celkem 19 předmětů. Jak ukazuje graf č. 5, největší zastoupení měli učitelé tělesné výchovy. Celkem 31 z 55 pedagogů zapojených do výzkumu uvedlo, že vyučuje také tělesnou výchovu. Naopak nejméně zastoupeny byly předměty Potravinářské obory a Výtvarná výchova (2 učitelé) a Hotelnické obory (1 učitel). Samozřejmě je nutné mít na zřeteli, že většina pedagogů vyučuje více předmětů.

Graf 5 Početní zastoupení vyučujících jednotlivých předmětů

Získané výsledky

Podle údajů získaných Osobnostním dotazníkem se výzkumného šetření zúčastnilo 31 středoškolských učitelů tělesné výchovy z celkového počtu 55. Řada pedagogů vyučuje více předmětů, proto pro potřeby analýzy jsme vytvořili skupinu pedagogů, kteří mimo další uvedené předměty vyučují také tělesnou výchovu, a pedagogy, kteří tělesnou výchovu nevyučují. Výsledky korelace však neukázaly na vzájemnou závislost vyučování tělesné výchovy a převažujícím typem temperamentu. Při p<0,05 je závislost obou proměnných r=0,097. Také korelace dávající do vztahu vyučování tělesné výchovy a míru projevů jednotlivých temparamentových typů ukazují při p>0,05 na velmi nízkou závislost:

                          TV – CH        r=0,23

                          TV – F         r=0,46

                          TV – S         r=0,29

                          TV – M         r=0,36         p<0,05

Zajímavé vztahy však ukázalo zmírnění hladiny statistické významnosti na p<0,1. Zde jsme nalezli pozitivní závislost učitelství tělesné výchovy s mírou projevů flegmatického typu temperamentu. Ačkoli je tato závislost poměrně slabá (p<0,1; r=0,46), vzhledem k našim předpokladům i předchozím známým zjištěním jde o překvapivé zjištění.

Přehled uvedených korelací uvádíme v tabulce č. 4. Hodnoty zvýrazněné červeně uvádějí významnost vztahu při statistické významnosti p<0,05, zeleně zvýrazněné výsledky navíc při p<0,1.

Tabulka 4 Korelace proměnných Učitel tělesné výchovy vs. Temperamentový typ

p<0,05
p<0,1
Předmět
TV
Převažující typ
temperamentu
Cholerický
typ
Sangvin.
Typ
Flegmat.
typ
Melanchol.
typ
Předmět TV 1,00 0,10 0,23 -0,29 0,46 -0,36
Převažující typ
temperamentu
0,10 1,00 -0,53 -0,76 0,70 0,36
Cholerický typ 0,23 -0,53 1,00 0,25 -0,45 -0,55
Sangvin. typ -0,29 -0,76 0,25 1,00 -0,67 -0,36
Flegmat. typ 0,46 0,70 -0,45 -0,67 1,00 -0,10
Melanchol. typ -0,36 0,36 -0,55 -0,36 -0,10 1,00

Zajímavé výsledky jsme získali také vyhodnocením testu temperamentu. Graf č. 6 ukazuje procentuelní zastoupení jednotlivých temperamentových typů u učitelů středních škol bez ohledu na vyučovaný předmět.

Na základě provedeného šetření můžeme konstatovat, že nejvíce zastoupený je mezi učiteli v našem výzkumném vzorku flegmatický typ temperamentu (40 %). Druhým nejčastějším typem je typ sangvinický (27 %), dále flegmaticko-sangvinický (20 %) a nejméně zastoupeny jsou typy sangvinicko-cholerický (7 %) a cholericko-sangvinický (6 %).

Graf 6 Graf zastoupení temperamentových typů u učitelů středních škol

Pomocí Dotazníku SPARO jsme vyhodnotili všechny dimenze osobnosti, jejichž vyhodnocení tento dotazník umožňuje. Dále jsme provedli t-test diferenciací mezi skupinou učitelů tělesné výchovy a učitelů jiných předmětů a t-test diferenciací skupiny středoškolských učitelů a běžnou populací.

Zjištěné výsledky t-testu diferenciací mezi skupinou učitelů tělesné výchovy a učitelů ostatních předmětů (obr. 9) ukazují, že neexistují statisticky významné rozdíly mezi těmito dvěma skupinami. Skupina středoškolských pedagogů vyučujících tělesnou výchovu vykazuje statisticky významný rozdíl (p<0,1) pouze v jediné hodnocené dimenzi – nenápadnost vs. sebeprosazování, a to ve prospěch pólu sebeprosazování. Výsledky tedy ukazují, že středoškolští učitelé tělesné výchovy mají větší tendenci k sebeprosazování, větší pojetí vlastní důležitosti, vyšší ctižádost a osobní prestiž.

Obrázek 9 T-test diferenciací mezi skupinou středoškolských pedagogů vyučujících tělesnou výchovu a pedagogů tělesnou výchovu nevyučujících (Hladina významnosti: *10%, **5%)

Zajímavá jsou však zjištění týkající se T-testu diferenciací mezi středoškolskými pedagogy (bez ohledu na vyučované předměty) a běžnou populací. Jak ukazuje obr. 10, skupina učitelů tělesné výchovy vykazuje řadu statisticky významných odlišností od běžné populace.

Vezmeme-li v úvahu vztahy mezi základními komponentami bazální psychické integrovanosti, tedy komponentami emotivní a regulační variabilností, dále variabilnosti adjustační a nakonec kognitivní, můžeme vysledovat určité obecné charakteristiky osobnosti učitelů středních škol. Podle Mikšíkovy typologie (Mikšík, 2004) označujeme tento typ jako typ vzrušivý, resp. spontánní, jehož základem je spojení vysoké emocionální nabuditelnosti (EM+) se spontánní situační reagencí (RE+). Pro tento typ je příznačná vnitřní psychická vzrušivost.

Při spojení výchozích komponent s adjustační rigiditou (AD-) a nižším kognitivním dynamismem (KO-) získáváme podtyp neregulovaně impulsivní osobnosti, která projevuje tendenci k volbě zkratkovitých schémat úniku ze situačních tlaků. Tento typ je označován jako B4 a ukazují na něj taxonomické koeficienty na obr. 9.

Z provedené analýzy dat vyplývá, že středoškolští učitelé vykazují vyšší míru emocionální variabilnosti, vzrušivosti (EM), vyšší hodnoty ve škále regulační variabilnosti (RE, typické pro snížené sebeovládání, malé zvažování možných důsledků interakčních aktivit), nižší skóre psychické lability vs. stability (LS, tedy vyšší míru psychické lability), vyšší hodnoty AN anomálie osobnosti (obtížnější vpravování se do nových podmínek, nižší rezistence vůči situačním vlivům, vyšší míra životního pesimismu atd.). Dále můžeme zaznamenat nižší výsledky ve škále AC-anticipace, což ukazuje na nižší zvažování možných důsledků svých činů. Nižší míra rezistence vůči rušivým vlivům (RR) patrně souvisí s vyšší emocionalitou (EC). Učitelé také vykazovali větší míru lehkomyslnosti (LO – lehkomyslnost vs. odpovědnost), frustrovanosti oproti cílevědomosti (FC), která se projevuje v impulzivnějších, situačně frustrovanějších schématech interakcí. Všimnout si můžeme také nižší míry sebejistoty (US), utlumeného životního optimismu a převažující trudomyslnosti (TO; typickými projevy jsou situační přecitlivělost, životní pesimismus a stavy psychické deprese), prožitkovějšího přístupu oproti přístupu reagujícímu (PR; projevuje se silnějším emocionálním nabuzením reálnými či očekávanými situačními kontexty, orientací na jejich aktuální či možné dopady a důsledky, aniž by byly uvažovány možnosti, cesty a způsoby, jak jim předcházet a čelit) a převažujícího typu interakcí charakteristického pro ženské chování (FM).

Obrázek 10 T-test diferenciací mezi skupinou středoškolských učitelů a běžnou populací (Hladina významnosti: *10%, **5%)

Shrnutí

Výsledky naší studie nepotvrdily předpokládanou souvislost s převahou určitého typu temperamentu a učitelstvím tělesné výchovy. Nepodařilo se prokázat ani rozdíly mezi skupinou učitelů tělesné výchovy na střední škole a středoškolských učitelů jiných předmětů. Výsledky však poukázaly na vyšší tendenci k sebeprosazování u učitelů tělesné výchovy (t=2,2 při p<0,1) a odhalili jsme pozitivní korelaci mezi délkou učitelské praxe a převažujícím typem temperamentu (učitelé s delší dobou praxe vykazovali ve větší míře flegmatický typ temperamentu; r = 0,646, p<0,05).

  • Dále výsledky studie ukazují na některé rozdíly mezi učiteli středních škol a běžnou populací. Učitelé středních škol ve srovnání s běžnou populací vykazují zejména:
  • vyšší míru emocionální variabilnosti, vzrušivosti,
  • vyšší regulační variabilnost,
  • vyšší citlivost k emociogennosti prostředí a okolností,
  • obtížnější vpravování se do nových podmínek,
  • tendence k impulsivnějším schématům interakcí,
  • převažující trudomyslnost,
  • převažující prožitkový přístup oproti přístupu reagujícímu.

Závěrem je třeba podotknout, že uvedená studie představuje pouze drobnou sondu do problematiky osobnosti učitele tělesné výchovy. Výzkumný vzorek naší studie nelze považovat za reprezentativní, výsledky tedy nelze zobecnit na celou populaci učitelů středních škol. Překvapivost výsledků nás přesto nutí podělit se o tyto zkušenosti s dalšími kolegy a porovnat je s jejich zkušenostmi.

(brož. vaz., s. 37 - 55)