Aplikace funkčního australského tréninku (FAT) na hráčích hokeje HC Mountfield

Cílem studie je charakteristika a analýza účinnosti desetitýdenního kondičního funkčního „australského” tréninku (dále FAT) mimo ledovou plochu. Výzkum byl realizován u profesionálních hokejistů (n=23) – členů extraligového klubu HC Mountfield České Budějovice. Metoda FAT se snaží doplnit stávající tréninkové postupy o některé aktuální poznatky a přístupy ke kondičnímu tréninku v ledním hokeji. Autoři zaujímají pozitivní stanovisko k této metodě a popisují její výhody zejména ve vztahu ke snižování svalových dysbalancí a vlivu na svalovou sílu, dynamiku a vytrvalost zúčastněných probandů. FAT byl přednostně zaměřen na explozivní sílu a silovou vytrvalost hlavních segmentů těla, s doplňujícími cvičeními pro stimulaci anaerobní a aerobní výkonnosti.

Pro ověření přínosu FAT podstoupili probandi spiroergometrické vyšetření na běhacím ergometru Quasar, následovalo změření tělesného složení pomocí BIA 2000 a bioimpedančním přístrojem Tanita. Vstupní a výstupní testování probíhalo v laboratorních neměnných podmínkách v prostorách FTVS UK v Praze. Kvaziexperiment trval deset týdnů. Zjištěné výsledky potvrdily efektivnost tohoto tréninkového programu v podobě zvýšení aerobní zdatnosti, která vykazovala u vstupního testování středovou hodnotu VO_2max 55,89 ml.kg.min^-1. Při výstupním testování jsme dosáhli středové hodnoty VO _2max 58,67 ml.kg.min^-1.

Z hlediska přístupu k tréninku se dnes ocitáme v době pokroku. Dříve preferovaný analogický typ tréninku, kdy bylo základním smyslem odděleně a co největším objemem posílit jednotlivé partie, již považujeme za překonaný. Současně vyvstává nový fenomén, který je třeba prověřit testováním, a tím je Funkční australský trénink (FAT). Základní filosofií tohoto typu je nikoliv izolace jednotlivých svalů, s níž jsme se mohli běžně setkat v přípravě řady sportovců, ale naopak procvičení celého těla zcela odlišným způsobem. FAT je novým tréninkovým programem, který vychází z aplikace nových a již prověřených tréninkových metod, které využívají nové pomůcky, vlastní váhu těla a cvičení ve skupinách. Zjištění efektivity a vhodnosti zařazení FAT do tréninkové jednotky sportovců se zabývá tato studie.

Z hlediska správného fungování těla je funkční typ tréninku vhodnější než analogické posilování. Dochází k upevnění pohybu v šikmých řetězcích, a tím zvýšíme efektivitu spolupráce jednotlivých svalových skupin. Trénink je zároveň vhodné koncipovat do posílení jednotlivých antagonistických dvojic, čímž zajistíme nejenom zvýšený nárok na kardiovaskulární soustavu, předejdeme jednostrannému zatížení organismu, ale zejména upevníme koordinaci celého těla a jeho orientaci v prostoru. To vše za použití adekvátní zátěže, čímž je splněn nárok na zvýšení síly při sportovním výkonu. Toto vše probíhá za vysoké tepové frekvence, což má za následek adaptaci těla na tento typ zatížení. Jednou z dalších výhod oproti silovému tréninku v posilovně je snížený nárok na kloubní aparát − nedochází k přetěžování kloubů, vazů a šlach vinou mnohdy samoúčelného zvedání vah. Další z pozitiv přinesl výzkum Požárka a Grégrové (2012). Jde o oživení a nabourání mnohdy stereotypních přípravných cyklů, což mnohdy vede k obecné demotivaci hráčů. FAT za použití nejrůznějšího vybavení (gumy GUN-eX, šlapací stroj Kranking, medicinbaly, švihadla, TRX, Bosu, CrossCore, overbally, gymbally, gumičky, aquahity, činky, trampolíny, flowiny a fitboxy) současně se zařazením prvků ze sportovních her, plavání, gymnastiky a atletiky přináší zajímavější a efektivnější způsob tréninku, který je podle kvalitativního výzkumu jednotlivých hráčů spouštěcím prvkem nové motivace do kvalitní fyzické přípravy.

FAT vznikl v roce 2009 v australském Sydney. Autor studie Petr Požárek propojil typické prvky cvičení charakteristické australskému pohybu (plavání, box a běh v písku) s prvky „Tyršova“ pohybu, při němž aplikujeme vhodné cviky pro daný sport. Využíváme prvky z gymnastiky, atletiky, plavání a sportovních her (házená, volejbal, fotbal, basketbal a hokej). Z novodobých sportovních her využíváme florbal. Ke cvičení využíváme vlastní váhu těla a širokou škálu pomůcek. Nejefektivnější forma tréninkové jednotky probíhá nejčastěji v rozmezí 45–60 minut. Tento tréninkový program spojuje cvičení s vlastní vahou těla, s vahou svého kolegy. Spojují se pohyby jako sprint, veslování, skoky, cvičení s lany, pneumatikami, vzpírání a nošení těžkých předmětů. K tréninku patří využití činky, gymnastických kruhů, kettlebelly, medicinbalů a boxovacích lapů. Tento typ zatížení přináší prospěch nejen při vyrovnávání svalových dysbalancí, ale prospívá také nárůstu svalové hmoty, zvýšení celkové kondice i koordinace lidského těla. Kombinací správných prvků cvičení v tomto tréninkovém přístupu docílíme optimálního rozvoje těla sportovce profesionála i amatéra. FAT lze tedy doporučit všem, kteří od svého tréninkového úsilí očekávají správně rozvinuté tělo, koordinované tělo bez zbytečného zatížení opěrného aparátu. FAT popisuje svou sílu a funkčnost programu, tak že se jedná o pestrou a vysokou intenzitu funkčního pohybu s cílem zlepšit fyzickou kondici (tzn. tělesnou připravenost na výkon). Trénink je možno aplikovat v přípravném, předzávodním i v závodním období. Modifikuje se na tréninky dva dny před zápasem, den před zápasem, v den zápasu i po zápase. V závodním období by měl být sportovec připraven nejen fyzicky, ale především psychicky na podání svého maximálního výkonu. Sportovec by měl být „zdravě“ motivovaný (Navarro, 2001; Dovalil, 2002). Modifikovaný trénink je vhodný také pro hráče v rehabilitačním režimu, protože použitá široká škála pomůcek a metod reflektuje zdravé posilování z hlediska fyzioterapie.

Přijmeme-li tezi, že výsledkem mentální inteligence je myšlenka, měli bychom stejně nahlížet i na pohybovou inteligenci, jejímž výsledkem je kultivovaný pohyb. Každý jedinec je, co se týče pohybových dispozic (kondiční i koordinační faktory), vybaven rozdílně, ale ne každý je schopen tyto dispozice účelně využívat. Člověk se rodí jako motoricky nedokonalý tvor a konkrétním pohybovým dovednostem se v průběhu dospívání teprve učí. Prioritou v procesu pohybového učení by měla být stabilizace základních pohybových a posturálních stereotypů v podobě chůze, běhu, držení těla (Krištofič, 2007).

Jarkovská H. a Jarkovská M. (2005) uvádějí, že zdraví je základem a předpokladem lepší kondice, stejně tak jako zvyšováním kondice zlepšujeme a upevňujeme zdraví. Dobrá kondice se projevuje zvýšenou odolností organismu snášet fyzickou i duševní únavu. Je výsledkem dokonalé souhry vnitřních orgánů, nervového, svalového a kosterního systému. Kondici nemáme vrozenou, ale můžeme si ji udržovat po celý život.

Nový druh tréninkového programu se opírá o vědecké práce, které se zabývají správným aplikováním dynamického strečinku, aktivací kloubního spojení a funkčního procvičení celého těla. Kurz (1994) říká: „Provádění statického strečinku před tréninkem tvořeným dynamickým pohybem je kontraproduktivní.“ Tichý (1994) poukazuje na to, že statický strečink před sprintem může negativně ovlivnit rychlost běhu. Alter (1999) říká: „Není vhodné aplikovat pouze statické strečinkové stereotypy, protože nelze vyloučit jejich potencionálně nepříznivý vliv na svalovou výkonnost.“ V oblasti sportovního tréninku se objevují odborníci, kteří nedoporučují statický strečink ani u silových tréninků. „Statický strečink redukuje maximální sílu a není vhodný před silovým tréninkem (Strakoš, Valouch, 2004) a snižuje reflexní aktivitu šlach“ (Rosenbaum, Henning, 1995). Statický strečink doporučujeme aplikovat po zátěži z pohledu regeneračního významu. Doporučujeme výdrž 20-35 s do mírného tahu, čímž dochází k odplavení metabolitů. Zároveň tím uvolňujeme svalové tkáně, předcházíme ztrátě její elasticity a vzniku svalových dysbalancí.

Připravili jsme tréninkový program, který se cvičí 3x týdně (pondělí, středa a pátek). Tréninkový program je určen pro studenty, u kterých předpokládáme, že jejich zdravotní stav je v pořádku. Je zaměřený na zpevnění a posílení celého těla a lze ho aplikovat pouze po dobu jednoho měsíce. Tento tréninkový program je vhodný především pro začátečníky, tím máme na mysli osoby, které posilují kratší dobu než je šest měsíců. Vytvořená tréninková jednotka se skládá ze tří částí: úvodní, hlavní a závěrečné. Každá část je rozdělena na několik dalších dílů. V úvodní části, kterou každá tréninková jednotka začíná, provádíme nejdříve všeobecné zahřátí, individuální zahřátí, poté následuje aktivace kloubního spojení, dynamický strečink a nakonec atletická abeceda. Všeobecné zahřátí probíhá formou lehkého klusu (rozklusání), jehož cílem je připravit náš kardiovaskulární systém na zátěž a zvýšit naší tělesnou teplotu. Po individuálním zahřátí následuje aktivace kloubního spojení, při které provádíme krouživé pohyby v daném kloubu vždy nejdříve v malém rozsahu a rychlosti a v průběhu pohybu pozvolna jeho rozsah i rychlost zvyšujeme. Dynamický strečink provádíme po aktivaci kloubního spojení. Poslední částí je atletická abeceda. Cvičení bude probíhat na deseti stanovištích. Na každém stanovišti budeme cvičit vždy třicet sekund a poté následuje stejně dlouhá přestávka. Pro tento trénink využijeme tyto pomůcky: závěsný systém TRX, plyometrické plošiny, BOSU balance traper, medicine ball rebounder, pružná tréninková lana GUN-eX, gymnastický míč s gumovými expandery, aquahit, kettlebelly, medicinball s úchopy po stranách, běžný medicinbal.

K dalším pozitivům Funkčního australského tréninku patří, že se zabývá prevencí přetížení. McArdle et al. (2001) uvádí, že progresivní přetížení je též velmi důležitým faktorem pro zraněné sportovce a sportovce bez kondice. Proces opětovného vytrénování může nastat nejprve velmi rychle, ale musí následovat přetížení, aby hráč opět dosáhl závodní kondice. Jinak odpovědi/adaptace na trénink budou menší a zlepšování zdatnosti bude stagnovat, pokud bude hráč ponechán pouze v tréninku vhodném pro nemocné, a bude zařazen do soutěže. Vhodné přetížení může být dosaženo s využitím kombinací frekvence, trvání a intenzity tréninku.

Fotbalová studie Bahra et al. (2008) poukazuje na počáteční úroveň zdatnosti před začátkem tréninku, kdy může řídit povahu odpovědi. To zvláště přesně platí pro zraněné sportovce a sportovce bez kondice. Po delší době neaktivity je úroveň zdatnosti těchto jednotlivců nižší ve srovnání se sportovci, kteří aktivně provozují svůj sport. Proto, když je aplikován cílený tréninkový program pro sportovce bez kondice a po zranění, získají tito sportovci zdatnost mnohem rychleji, ať už jde o vytrvalost, sílu, rychlost atd., než ji získávají sportovci s kondicí v běžných programech − i přes svou vyšší úroveň zdatnosti. Čím vyšší je počáteční úroveň kondice, tím menší je relativní zlepšování ve stejném tréninkovém programu, tj. u dvou osob, jedné zdatné a druhé nezdatné, které jsou ve stejném tréninkovém programu. Nezdatná osoba bude vykazovat výraznější relativní zlepšování. Čím více se jedinec musí zlepšovat, tím více se bude zlepšovat.

Funkční australský trénink jsme aplikovali na hráče hokeje

Lední hokej patří do skupiny fyzicky velmi náročných sportů. Moderní lední hokej je komplex, ve kterém se souběžně zvyšují požadavky na kondiční předpoklady hráče i jeho herní techniku. Obojí se odráží v úrovni taktického myšlení a jednání. Z fyziologického hlediska představuje intervalový a přerušovaný typ aktivity vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti, široké spektrum motorických dovedností, reakčních a rozhodovacích schopností (Heller, 2005).

Kostka et al. (1986) uvádějí, že je nezbytné zapojovat do tréninkového procesu v ledním hokeji také tréninkové jednotky mimo led s cílem stimulovat bioenergetické zásoby. Dále jde o aktivaci jednotlivých svalových struktur a regenerační procesy prostřednictvím kompenzací jednostranného zatížení.

Quinneyho (2008) longitudinální studie poukazuje na zvyšování nároků na tělesnou výkonnost hokejisty v utkání, zvláště pak na maximální anaerobní výkon hráčů kanadsko-americké Národní hokejové ligy (NHL).

Při náhlých změnách směru bruslení se zapojují také adduktory a abduktory kyčelních kloubů, které čelí účinkům dostředivé síly (Cady-Stenlund, 1998). Důležitost svalové síly poukazuje nález největších rozdílů v silových parametrech ze všech funkčních sledovaných parametrů, a to mezi elitními a juniorskými hokejisty (Hoff et al., 2005).

Vysoký stupeň rozvoje kondičních a koordinačních schopností umožňuje využívat racionální technickou zručnost, efektivní taktické myšlení se zapojením osobních předpokladů hráče (Laczo, 2009; Tóth, 2010). Individuální herní výkon hráče se skládá z krátkých, opakovaných intenzivních pohybů. Veillette (2008) uvádí, že hráč se dostane na ledovou plochu 17× za celý zápas. Průměrný čas strávený na ledové ploše trrvá 85 s, z toho je 40 s v zatížení (maximálním a středním) a 45 s bez zatížení po přerušení hry. Proto je potřeba se zaměřit na pohybové schopnosti skládající se z rychlostně-silových schopností s důrazem na koordinační pohyb.

Reilly et al. (1990) poukazují u vytrvalostních typů zátěže na adaptaci kardiovaskulárního systému na zátěž v utkání. Tréninková zátěž se u dospělých projevuje nižší klidovou srdeční frekvencí (SF) v rozmezí 50–60 tepů za minutu ve srovnání s průměrnou hodnotou v rozmezí 70–75 tepů za minutu u běžné populace stejného věku.

Pro stabilizaci bederní páteře je velmi důležité, aby se správně zapojoval hluboký stabilizační systém páteře během pohybu (HSSP), tedy je nutné, aby byly dostatečně silné břišní svaly, které pak tvoří přední oporu. Bederní páteř se tak zpevňuje a snižuje se vliv vnější zátěže (Malátová & Rokytová, 2007; Malátová, 2007; Malátová & Dřevikovská, 2010).

Statická síla trupu a dalších segmentů těla má význam při kontaktu se soupeřem, pro udržení rovnováhy a efektivní přenos sil při bruslení a manipulaci s holí. Při bruslení se uplatňuje dynamická síla extenzorů kyčle, extenzorů kolenního kloubu a lýtkových svalů (Brocherie et al., 2005; Manners, 2004).

Jedním z důležitých prvků v přípravném období je snaha věnovat dostatečný prostor správnému způsobu dýchání, kdy se hráči ledního hokeje naučí efektivně a harmonicky dýchat. Tím se lépe naučí využívat energetický potenciál svého těla (Michalov, Sližik, Švenda, 2012).

Perič s Dovalilem (2010) považují přípravné období za nejdelší období a pro svoji charakteristiku i za nejdůležitější období v ročním tréninkovém cyklu (RTC).

Postupně se přechází na specializovaný typ tréninku (specifické cvičení), trénink nabývá syntetického charakteru. Je poněkud složitější než přístup analytický. Propojují se jednotlivé složky tréninku, z nichž vznikne kompaktní výkon. V tréninku jsou použity specifické prostředky, mezi něž řadíme i účast na přátelském utkání (Dovalil, 2002).

Meziročně je další vývoj pravděpodobně způsoben lepší skladbou tréninku, efektivnějším tréninkem, lepší vzdělaností trenérů a vědeckým přístupem k tréninku, dále přizpůsobením tréninku tzv. na tělo (Bahenský, 2012).

V závodním období by měl být sportovec připraven nejen fyzicky, ale především psychicky na podání svého maximálního výkonu. Sportovec by měl být „zdravě“ motivovaný (Navarro, 2001).

FAT je novým tréninkovým programem, který vychází z aplikace kombinace nových i již prověřených tréninkových metod, které využívají širokou škálu pomůcek, vlastní váhu těla a cvičení ve skupinách. Dříve preferovaný analogický typ tréninku, kdy bylo základní volbou odděleně a co největším objemem posílit jednotlivé partie, již považujeme za překonaný, protože neodpovídá současným požadavkům a nárokům na fyzickou připravenost (Hoff et al., 2005). Domníváme se, že toto tvrzení je aktuálním problémem při prolínání se starší a mladší generace ve vrcholovém sportu. Vzhledem k typickému přetěžování pohybového aparátu u ledního hokeje bylo naším cílem poukázat na to, že FAT nemá vedlejší účinky na prohlubování svalové nerovnováhy u jednotlivých segmentů těla (trup, dolní a horní končetiny).

Základní filosofií FAT je nikoliv izolace jednotlivých svalů, s níž jsme se setkali v předešlé přípravě u probandů, ale naopak společné zapojení velkého počtu různých svalových partií, procvičení celého těla zcela odlišným způsobem. Aktuální metody FAT se zaměřují na explozivní sílu, rychlostní silovou vytrvalost hlavních segmentů těla s doplňujícími cvičeními pro stimulaci koordinace, anaerobní a aerobní výkonnost. Pro ověření předpokládané efektivity a vhodnosti jsme realizovali tuto studii.

Tréninková jednotka se zapojením FAT je v úvodní části zaměřena na zahřátí organismu, aktivaci kloubního aparátu, aplikaci dynamického strečinku a přípravu organismu na hlavní tréninkovou jednotku. Až do této fáze se jedná o shodu se standardním tréninkovým postupem. Hlavní část se poté zaměřuje na posílení hlubokého stabilizačního systému. Zároveň je snahou v maximální možné míře přenášet hokejové prvky na přípravu mimo ledovou plochu, kde se zaměřujeme na balanční cvičení v kombinaci s prvky podporujícími explozivní sílu a rychlostně silovou vytrvalost.

Cíl

V přípravě tohoto článku jsme vytyčili následující cíle:

teoretická rešerše relevantních poznatků, charakteristika FAT,
posouzení efektivnosti aplikovaného tréninku FAT na aerobní parametry prostřednictvím zjištění VO_2max,
vyrovnání svalových dysbalancí spojené s hypertrofií deficitních svalových skupin.

Metodika

Testovanými probandy byli hokejisté HC Mountfield České Budějovice hrající nejvyšší domácí soutěž – českou extraligu, kde se v sezóně 2011−2012 umístili po základní části na pátém místě. Po skončení této sezóny došlo k radikální změně kádru. Klub změnil v sezóně 2012−2013 filosofii a orientaci na moderní tréninkové metody i výchovu mladých hráčů. Kvaziexperiment byl realizován po deset týdenních mikrocyklů (23. 4.–26. 6. 2012). Výzkumný soubor tvořilo 23 probandů ve věku 24,6 ± 6,19 let, jejich průměrná tělesná výška byla 183,4 ± 4,38 cm a průměrná tělesná hmotnost 86,2 ± 8,22 kg. Vstupní a výstupní testování proběhlo na běhacím ergometru. Chybu měření u této metodiky udává Bunc (1999) a dosahuje 2 % chyby u testovaných.

Jednalo se o jednoskupinový postupný kvaziexperiment, ve kterém se testovaný soubor podrobil čtyřtýdennímu rozvoji všeobecné vytrvalosti a síly, dvoutýdennímu mikrocyklu se zaměřením na rychlostně-silové schopnosti, dvoutýdennímu mikrocyklu, který zlepšoval rozvoj koordinačně-rychlostních schopností. Poslední dva mikrocykly byly zaměřeny na maximální silově-rychlostní schopnosti.

K měření maximální aerobní kapacity VO_2max jsme využili běhací koberec s protokolem dle Bunce (1999). Měření svalové hmoty probíhalo pomocí dvou přístrojů BIA 2000 a bioimpedančního přístroje Tanita. Dva různé přístroje jsme využili pro objektivnost výsledků. Měření bioimpedance probíhalo ve shodných termínech jako testování na běžícím koberci.

Probandi souhlasili s experimentem a podepsali připravený formulář. S výzkumem vyslovila souhlas i etická komise klubu HC Mountfield složená z týmových doktorů. Vstupní a výstupní parametry byly statisticky vyhodnoceny v programu Microsoft Excel 2003 a podrobeny Studentovu t-testu.

Výsledky

Všechny aspekty uvedené v teoretické části článku jsme se snažili zahrnout do tréninkového procesu FAT. Tyto informace doplňujeme o krátkodobé cíle získané ze studia literatury a praktických poznatků. Snažili jsme se narušit stereotypy předešlých RTC. Hráči tento trénink využívají v přípravném a v soutěžním období. Při sledu tří zápasů v mikrocyklu dochází u hráčů k poklesu trénovanosti a prohlubování svalových dysbalancí. FAT se zaměřuje na zvýšení zátěže dva dny před zápasem, které se skládá ze silově-rychlostních cvičení. Cílem je dynamické provedení cviku se zaměřením na správnou techniku. Hráči pracují se 40% zátěží svého individuálního maxima. Počet opakování je stanoven individuálně (12–16 opakování). Počty sérií jsou vždy tři (první na zapracování techniky správného provedení) a další dvě jsou součástí tréninkového programu. Délka této tréninkové jednotky dosahuje 40–50 minut. Den před zápasem se zapojují prvky balančního tréninku se zapojením hlubokého stabilizačního sytému. Hráči využívají nestabilní plochy v podobě bosu míčů a trampolín, a to vše je doplněno o odrazové průpravné cviky simulující hokejový odraz na ledě, střelu a přihrávku. Všechny tyto prvky provádějí i na druhou stranu, protože hokej je sportem, který organismus přetěžuje jednostranně. Tréninková jednotka tohoto charakteru trvá 35 minut. V den zápasu jde především o koordinačně-rychlostní cviky, které jsou zaměřené na využívání nízkých a středních překážek, bosu míčů a trampolín. Po každém cviku následuje 3–5m sprint. Tento trénink má časovou dotaci 20 minut. Den po zápase se využívá kompenzační trénink, který je rozdělen na tříčlenné skupinky, aby byla zachována kvalita prováděných cviků se zpětnou opravnou vazbou u jednotlivých hráčů. Doba trvání je 15 minut.

U vstupního testování bylo dosaženo středové hodnoty VO_2max 55,89 ml.kg.min^-1. Při výstupním testování jsme dosáhli středové hodnoty VO_2max 58,67 ml.kg.min^-1. (tab. 10). Čtyři probandi dosáhli zlepšení nad 10 % (VO_2max), (P <= 0,00046). Sedm probandů zvýšilo své výsledky o 5 % (P <= 0,0056). Čtyři hráči dosáhli zlepšení o 3 % (P <= 0,0032). Čtyři probandi stagnovali a stejný počet probandů se zhoršil, protože se během přípravy zranili a jejich návrat do tréninkového procesu byl v týdnu, kdy proběhlo výstupní testování. Nejvýraznějšího zlepšení dosáhl hráč, kterému se změny z laboratorního testování projevily v praxi a v průběhu sezóny nastupoval v první a druhé sestavě (do zápasu nastupují čtyři pětičlenné sestavy).

Při průměrném hodnocení výsledků jsme došli k závěru, že se nám podařilo navýšit svalovou hmotu trupu z 36,6 kg na 37,8 kg. Statisticky významné hodnoty (P <= 0,00059) (tab. 14). Pravou horní končetinu jsme zlepšili a vyšly nám statisticky významné hodnoty (P <= 0,005) (tab. 12). Levou horní končetinu jsme zlepšili a statisticky významné hodnoty nám vykázaly (P <= 0,02) (tab. 13). Dolní pravou končetinu jsme zlepšili, ale nedošlo ke staticky významnému zlepšení (tab. 15). Ke stejným výsledkům jsme došli i u dolní levé končetiny (tab. 16).

Tabulka 10 Vstupní a výstupní výsledky maximální aerobní kapacity – VO_2max hráčů HC Mountfield ČB s dvouvýběrovým párovým t-testem na střední hodnotu

	Vstupní	Výstupní
Průměr	55,89	58,67
T	0,00046

Tabulka 11 Vstupní a výstupní testování (kg) pomocí přístroje Tanita – HK: horních končetin, trupu a dolních končetin

	testování (kg)
	HK	HK	TRUP	DK	DK
	pravá	levá		pravá	levá
VSTUPNÍ	4,4	4,4	36,6	11,7	11,6
VÝSTUPNÍ	4,6	4,6	37,8	12	12

Tabulka 12 Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKP: horní končetina – pravá

	Vstupní	Výstupní
Průměr	4,45	4,58
T	0,005076

Tabulka 13 Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKL: horní končetina – levá

	Vstupní	Výstupní
Průměr	4,45	4,58
T	0,020421

Tabulka 14 Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu trupu

	Vstupní	Výstupní
Průměr	36,63	37,77
T	0,00059

Tabulka 15 Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKP: dolní končetina – pravá

	Vstupní	Výstupní
Průměr	11,72	12,03
T	7,54E-05

Tabulka 16 Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKL: dolní končetina – levá

	Vstupní	Výstupní
Průměr	11,64	11,95
T	7,76E-05

Diskuse

Z hlediska správné kompenzace přetěžovaných svalových skupin je FAT vhodnější než analogické posilování, protože dochází k upevnění pohybu v šikmých řetězcích, a tím zvýšíme efektivitu spolupráce jednotlivých svalových skupin, než uvádí Hoff (2005). Tato zjištění jsme v rámci našeho kvaziexperimentu potvrdili. Trénink je zároveň vhodné koncipovat do posílení jednotlivých antagonistických dvojic, čímž zajistíme nejenom zvýšený nárok na kardiovaskulární soustavu, předejdeme jednostrannému zatížení organismu, ale zejména upevníme koordinaci celého těla a jeho orientaci v prostoru. To vše za použití adekvátní zátěže, čímž je splněn nárok na zvýšení síly při sportovním výkonu. Zároveň probíhá za vysoké tepové frekvence, což má za následek adaptaci těla na tento typ zatížení.

Jednou z dalších výhod oproti silovému tréninku v posilovně je snížený nárok na kloubní aparát – nedochází k přetěžování kloubů, vazů a šlach kvůli mnohdy samoúčelnému zvedání vah. Tuto metodiku jako první prezentuje Navarra (2001).

Dalším ze subjektivně sledovaných pozitiv, která přinesl náš konkrétní výzkum, je oživení a nabourání mnohdy stereotypních přípravných cyklů, které mnohdy vedou k obecné demotivaci hráčů. FAT za použití nejrůznějšího vybavení (gumy GUN-eX, šlapací stroj Kranking, medicinbaly, švihadla, TRX, Bosu, CrossCore, overbally, gymbally, gumičky, aquahity, činky, trampolíny, flowiny a fitboxy) současně se zařazením prvků ze sportovních her, plavání, gymnastiky a atletiky přináší zajímavější a efektivnější způsob tréninku. U jednotlivých hráčů jde o spouštěcí prvek nové motivace do kvalitní fyzické přípravy. Naše aerobní laboratorní výsledky na běžícím koberci poukazují na pozitivní vliv tohoto tréninku u výsledků VO_2max.

Podle našeho názoru lze FAT doporučit hráčům ledního hokeje, kteří od svého tréninkového úsilí očekávají správně rozvinuté, koordinované tělo bez zbytečného zatížení opěrného aparátu. Domníváme se, že modifikovaný trénink je vhodný také pro hráče v rehabilitačním režimu, protože použitá široká škála pomůcek a metod reflektuje zdravé posilování z hlediska fyzioterapie. FAT potvrzuje již zaběhnutá pravidla tréninkového procesu u publikovaných autorů a svým novým pojetím apeluje na účelné, odborné a zdravé trénování.

Ve srovnání s jinými sporty jsou nároky na aerobní výkon v ledním hokeji spíše střední, když současní elitní hokejisté dosahují maximální spotřeby kyslíku 55-59ml.kg.min^-1 na bicyklovém spiroergometru (Vescovi, Murray & Van Heest, 2006; Montgomery, 2006). Naše studie testovala hráče hokeje na běžícím ergometru, kde sledovaní dosáhli zlepšení po desetidenním tréninkovém programu z 55,89 na 58,67 ml.kg.min^-1 (tab. 10). Sledovaní probandi dosahují hodnot maximální spotřeby kyslíku v horním pásmu uváděném v literatuře.

V naší studii spatřujeme některé nedostatky, které jsme zjistili v průběhu aplikace FAT a při vyhodnocování výsledků. Nedostatky bereme jako impuls do další práce. V dalším výzkumu bychom se rádi zaměřili na lateralitu probandů. Chceme vytvořit kontrolní a experimentální skupinu. U profesionálních týmů jde toto rozdělení velice těžko, protože vedení klubů nechce přistoupit na experiment, který by mohl ohrozit působení a výkonnost v soutěži.

Studie Vanderky & Kabáta (2012) poukazuje na současné zvýšení nároků na pohybové schopnosti a zručnosti jednotlivce u hráče ledního hokeje. Tím potvrzují naši studii, která vyzdvihuje funkčnost tohoto tréninkového programu, který proběhl v souladu s metodikou. Neprohloubil svalové dysbalance a transportoval výsledky do herní činnosti jednotlivce v soutěžním období.

Shrnutí

Navržený trénink způsobil zlepšení aerobní výkonnosti až o 21 % VO_2max. Zaznamenali jsme statisticky významný rozdíl větší než 0,01 (Požárek, Vobr, & Bunc, 2012).

Z toho vyplývá, že cíle byly naplněny. Charakterizovali jsme nový tréninkový program − Funkční australský trénink. U patnácti probandů se po jeho absolvování zlepšily kondiční předpoklady nejméně o 3 %, což Bunc (1999) udává jako hranici označující zlepšení kondice. Výsledky poukazují na nárůst svalové hmoty v oblasti trupu, horních a dolních končetin. Zároveň bylo docíleno vyrovnání svalových dysbalancí.