Analýza vybraných komponent psychického stavu fotbalových rozhodčích a jejich souvislost s dominantními temperamentními složkami osobnosti

V předchozím článku (Voborný, Zeman, Blahutková, 2012) jsme se zabývali dynamikou subjektivních prožitků a stavů osobnosti fotbalových rozhodčích. K tomuto účelu jsme použili standardizovaný dotazník SUPSO. Zjistili jsme, že v důsledku absolvovaného utkání dochází u fotbalových rozhodčích ke statisticky vysoce významnému poklesu aktivity, činorodosti, úzkostných očekávání, obav, nárůstu depresí a pocitu vyčerpání. V tomto článku jsme se zaměřili na analýzu příčinného vztahu mezi výše zmíněnými dvěma komponentami kritéria psychického dyskomfortu. Sledovali jsme závislost mezi úzkostností před utkáním (U1) a depresivitou po utkání (D2).

Popis zkoumaného souboru

Výzkumný soubor tvořilo 30 fotbalových rozhodčích, kteří řídí mistrovská utkání v rámci Krajského fotbalového svazu Vysočina a Okresního fotbalového svazu Třebíč. Z hlediska pohlaví se jednalo o 26 mužů a 4 ženy.

Z provedené osobnostní ankety, kterou vyplnili všichni rozhodčí, jsme dále zjistili údaje o nejvyšším dosaženém vzdělání. Ze získaných výsledků vyplývá, že u rozhodčích převažuje vzdělání střední s maturitou (14 probandů), další skupinu představují rozhodčí, kteří absolvovali tříletý učební obor (7 probandů). Vyšší odbornou školu absolvovali 2 probandi a vysokoškolské vzdělání mají 4 probandi. Nejvyšší dosažené vzdělání základní uvádí 3 probandi, z nichž jeden je studentem střední školy, a zbývající dva jsou zaměstnanci v soukromých firmách. Mezi čtyřmi ženami v našem výzkumném souboru uvádějí 3 z nich jako nejvyšší dosažené vzdělání střední s maturitou, jedna z nich pak uvádí absolvování tříletého učebního oboru.

Z hlediska selektivního kritéria věku rozhodčích byla použita klasifikace Matějčka (in Vaněk et al., 1980). Do období střední adolescence spadali 2 rozhodčí, do období pozdní adolescence 7 rozhodčích, do období mecitmy 6 rozhodčích, do období životního stabilního vyvrcholení 10 rozhodčích, do období středního věku 4 rozhodčí a do období stáří 1 rozhodčí (obr. 16).

Obr. 16 Histogram rozdělení věku fotbalových rozhodčích referenční skupiny

Z osobnostní ankety jsme zjistili také údaje o rodinném stavu probandů. Nejvíce osob z našeho výzkumného souboru označilo svůj stav jako „svobodný/svobodná“ (16 probandů), svůj stav jako „ženatý/vdaná“ uvedlo 12 probandů, ve dvou případech označili probandi svůj rodinný stav jako „rozvedený/rozvedená“. V obou případech stavu „rozvedený“ se jednalo o probandy mužského pohlaví. Ženy v našem souboru označily ve dvou případech svůj stav jako „svobodná“, v dalších dvou případech pak jako „vdaná“, což pravděpodobně souvisí s věkem těchto žen. Dvě z nich reprezentují věkovou skupinu do 25 let a věnují se studiu na vyšších typech škol.

Další otázka byla zaměřena na aktivní sportování rozhodčích. Z odpovědí rozhodčích vyplývá, že 10 rozhodčích se aktivně věnuje dalšímu sportu. Mezi nejčastěji uváděné aktivně provozované sporty patří především fotbal, florbal a squash. Mezi rozhodčími ženského pohlaví aktivně sportuje pouze jedna z celkového počtu čtyř rozhodčích. Zbývajících 20 rozhodčích uvedlo, že se žádnému sportu aktivně nevěnuje.

V další otázce jsme se ptali na koníčky a záliby rozhodčích. V převážné většině případů rozhodčí uvedli provozování sportovních aktivit na rekreační úrovni, a to především sportovních her. Dominantní zastoupení zde má zejména fotbal a volejbal, v individuálních sportech pak převažuje tenis, lyžování a jízda na kole. Mezi dalšími koníčky a zálibami jsou již v menší míře zastoupeny turistika, literatura a hudba, objevují se i méně tradiční záliby jako např. amatérská kynologie nebo modelářství.

Z osobnostní ankety jsme také získali údaje o zaměstnanosti probandů referenční skupiny fotbalových rozhodčích, ze které je zřejmé, že 23 rozhodčích je zaměstnáno ve státním, případně soukromém sektoru, dalších 6 rozhodčích se věnuje studiu na různých typech škol a 1 rozhodčí je uveden jako starobní důchodce. Zajímavé je, že ani jeden z rozhodčích není uveden jako nezaměstnaný.

Další zjišťovanou komponentou byla u rozhodčích současná licence rozhodčího fotbalu. V rámci FAČR lze v České republice dosáhnout celkem čtyř stupňů udělované licence rozhodčího fotbalu. Licence „A“ opravňuje rozhodčího k řízení mistrovských soutěží v rámci 1. a 2. ligy a k nim přidružených mládežnických soutěží. Jedná se o nejvyšší možnou dosaženou licenci. Rozhodčí, kteří získají licenci „B“, řídí mistrovská utkání v rámci České fotbalové ligy, Moravskoslezské fotbalové ligy, všech skupin divize a k nim přidružených mládežnických soutěží. Druhá nejnižší licence je označena písmenem „C“ a rozhodčí s touto licencí jsou delegováni k mistrovským utkáním mužů a k nim přidružených utkání mládeže v rámci jednotlivých krajských fotbalových svazů. Rozhodčí s nejnižší licencí „D“ pak řídí utkání mužů a mládeže v rámci jednotlivých okresních fotbalových svazů. V našem výzkumném souboru jsme se zaměřili na rozhodčí působící v rámci krajských a okresních fotbalových svazů. Z daného počtu třiceti rozhodčích jich celkem 23 disponuje licencí „C“ a zbývajících 7 pak licencí „D“. Tento zdánlivý nepoměr je způsoben naším zaměřením spíše na rozhodčí krajských soutěží, kde existují tři skupiny mistrovských soutěží mužů. Patří sem Krajský přebor, v němž náš výzkumný soubor reprezentuje 8 rozhodčích, dále I. A třída, ve které jsme testovali taktéž 8 rozhodčích, a I. B třída, ve které vzorek tvořilo 7 rozhodčích. V okresních soutěžích mužů, do kterých patří skupiny Okresní přebor, III. třída a IV. třída, jsme počet rozhodčích v jednotlivých soutěžích již dále nediferencovali a označili jsme je souhrnným názvem Okresní soutěže.

Důležitým zjišťovaným údajem, se kterým souvisí získané zkušenosti rozhodčího, je délka jeho praxe v mistrovských soutěžích. Rozhodčí v průběhu svojí kariéry postupuje do vyšších, případně sestupuje do nižších soutěží. Toto souvisí s jeho aktuální výkonností, kdy každá komise rozhodčích před podzimní i jarní částí soutěžního ročníku upravuje a znovu vydává nominační listinu rozhodčích pro jednotlivé soutěže. Vyhodnocení odpovědí osobnostní ankety ukázalo, že ve většině případů se délka praxe rozhodčího pohybuje v rozmezí 5–10 let, což není praxe příliš dlouhá. Další již do značné míry méně zastoupenou skupinou jsou rozhodčí, jejichž praxe se pohybuje v rozmezí 10–15 let, což už je praxe poměrně dlouhá. Objevují se však i rozhodčí, kteří se této činnosti věnují nepřerušovaně již více než 15 let, objevuje se i ojedinělý případ rozhodčího, který se rozhodcování věnuje více než 35 let. Poměrně malou skupinu tvoří rozhodčí, jejichž praxe nepřekračuje délku pěti let. V tomto případě se jedná o mladé, začínající rozhodčí, jejichž zkušenosti jsou prozatím minimální. Pro lepší přehlednost je získaný údaj graficky znázorněn v histogramu (obr. 17)

V souvislosti se získáváním poznatků o struktuře osobnosti fotbalového rozhodčího bylo zjišťováno procentuální zastoupení jednotlivých složek temperamentu pomocí Belovova testu temperamentu. Nejvíce zastoupenou složkou temperamentu je u rozhodčích složka sangvinická, jejíž míra zastoupení se nejčastěji pohybovala v rozmezí 30–35% (obr. 18). Procentuální míra zastoupení cholerické složky temperamentu je nejvýraznější v rozmezí 20– 25% a 30–35% (obr. 19). V případě flegmatické složky temperamentu je zřejmé, že se u probandů vyskytuje v menší míře než předchozí dvě výše uvedené složky temperamentu (obr. 20). Její podíl v rozmezí 25–30% se objevuje v šesti případech, u dalších pěti probandů je pak tato složka zastoupena výrazněji v rozmezí 30–35%. V případě flegmatické složky temperamentu je patrné, že tato složka představovala dominantní zastoupení u sedmi probandů, kde její hodnota přesáhla 35%. Melancholická složka temperamentu se u probandů vyskytovala nejméně (obr. 21). Získané hodnoty se pohybují v rozmezí 20–30%.

Použité metody

A) DOTAZNÍK SUPSO

Standardizovaný dotazník SUPSO slouží k postihování a hodnocení dynamiky subjektivních prožitků a stavů osobnosti (Mikšík, 2004). Vzájemná interakce subjektu s jeho vnějším i vnitřním životním prostředím se odráží v jeho psychickém stavu. Za klíčové pro hodnocení psychického stavu považujeme sjednocené postihování:

1. nabuzení psychiky (hladiny obecné aktivace psychické činnosti);

2. prožívání (svérázného psychického vyladění).

Psychický stav lze chápat jako dynamickou veličinu, pro niž je typická proměnlivost aktivace psychiky a prožívání (změn bazálních kvalit emocionálního vyladění), která se promítá v dynamice vnitřní (psychické) i vnější (motorické) činnosti subjektu. Dynamická změna psychického stavu v oblasti aktivace psychiky a prožívání je průvodním jevem každé situační změny. Komplex nespecifických psychických změn osobnosti, aktualizace určitého psychického stavu je vyvolána každou výraznější změnou vnějšího nebo vnitřního prostředí. Tuto dynamiku lze zachytit při změnách pro daného jedince pozitivních i negativních, neustále je však třeba mít na zřeteli dialektiku vztahů mezi oběma základními složkami psychického stavu – aktivací a prožíváním.

Dotazník SUPSO je výsledkem faktorové a multivariační analýzy operacionálně vymezených a vnitřně pragmaticky koncipovaných škál zahrnujících 28 adjektiv, které postihují konkrétní symptomy pocitů, psychických prožitků a stavů osobnosti.

Tento dotazník je postavený na následujících třech principech:

1. Přístup ke struktuře psychického stavu je koncipován s ohledem na postižení přechodu jednoho aktualizovaného psychického stavu ve stav jiný (dynamický aspekt).

2. Poznávání, hodnocení a interpretace dynamiky psychických stavů je smysluplné v souvislosti s přesnou registrací proměnných, které se vztahují k dynamické interakci subjektu a prostředí. Tím rozumíme:

a) k jakým typickým změnám dochází u jedince v souvislosti s konkrétními situačními proměnnými (tj. podmínkami, relacemi a okolnostmi života a činnosti);

b) k jakým důsledkům v dynamice aktivit, činností a interakcí konkrétní „přesun“ v aktuálním psychickém stavu u daného jedince vede.

3. Sledováním vztahů mezi situačními i interakčními proměnnými a dynamikou psychického stavu lze analyzovat a interpretovat rozpory mezi vnějšími projevy jedince a prožíváním a hodnotit situační proměnné z hlediska stimulujícího psychického rozvoje nebo naopak maladaptivních interakčních struktur a psychického selhání.

Povaha, míra a kvalita prožívání a aktivace je chápána jako povaha obvyklého (pro daného jedince příznačného) a aktualizovaného (vyvolaného okolnostmi) psychického stavu. Hodnotí se na základě adjektiv, které jsou výsledkem multivariační faktorové analýzy širokého souboru původních položek, které byly testovány v předchozích variantách zjišťování struktury a dynamiky aktuálních psychických stavů.

Psychický stav lze postihovat podle proporcionálního zastoupení jednotlivých komponent v jeho celkové, integrované struktuře. Zjišťované komponenty psychického stavu jsou:

P = psychická pohoda (pocit spokojenosti, příjemného naladění a příjemného psychického nažhavení, které je často provázeno prožitky euforie a sebedůvěry). Tato komponenta ukazuje míru svěžesti, spokojenosti, klidu a psychické vyrovnanosti, optimismu a dobrého naladění.

A = aktivnost, činorodost (pocity síly a energie, které jsou spojené s prahnutím po akci). Jedná se o pohotovost k aktivní interakci jednotlivými situačními proměnnými. Lze ji vystihnout kvalitami psychických jevů, jako je činorodost, průbojnost.

O = impulsívnost, odreagovávání se (neřízené, spontánní uvolňování energetického napětí a psychických tenzí). Vystihují ji pocity jako náladovost, obtížné sebeovládání, výbušnost, podrážděnost a nekorigovaná agresivita.

N = psychický nepokoj, rozlada (prožívání psychického napětí, kdy není možné najít ventily pro jeho uvolnění). Charakteristické projevy představují psychický a motorický neklid, rozmrzelost, nespokojenost, netrpělivost a roztěkanost.

D = psychická deprese, pocit vyčerpání (komplex pocitů a stavů, jejichž hlavní znaky představují tendence k pasivitě a apatie).

U = úzkostné očekávání, obavy (komplex pocitů nejistoty, prožitků psychického napětí, úzkostných nálad, obav z možných důsledků budoucího apod.). Prožívání možného budoucího vývoje situace se u daného subjektu aktualizuje ve vnitřních prožitcích, chybí však pohotovost k řešení situačních komponent.

S = sklíčenost (jedná se o prožitky, které lze vyjádřit adjektivy smutný, osamělý, přecitlivělý, nešťastný). Lze ji definovat jako pasivní prožívání situačních proměnných. Prožitky nejsou obráceny ven, k interakci s prostředím, ale „dovnitř“.

Výše uvedené komponenty lze vnitřně členit podle dvou klíčových kritérií vzhledem k základnímu směřování prožitkových a aktivačních dimenzí obvyklých i aktualizovaných psychických stavů. Jedná se o kritéria:

KD = komfort versus dyskomfort. Jedná se o kritérium rozčleňující výše uvedené komponenty na ty, které jsou ukazateli vnitřní pohody a činorodosti, a na ty, které vyjadřují subjektivně nepříjemné prožitkové a interakční naladění, nabuzení, nebo odezvy a stavy (týká se prožitkových i aktivačních komponent).

PA = prožívání versus aktivace (kritérium rozčleňující uvedené komponenty na různé kvality prožívání, tj. psychické pohotovosti a odezvy a na různé kvalitativní stránky reagování, tj. povahy motorické schopnosti a odezvy). Toto členění se týká komponent, které se vztahují k prožitkům a stavům psychického komfortu i dyskomfortu.

Výsledky získané prostřednictvím testu SUPSO lze graficky vyjádřit a interpretovat v terčovém grafu (obr. 22). Kružnicí, která je v grafu vyznačena tučnou čarou, jsou propojeny populační průměrné hodnoty psychického stavu. Terčový graf je rozdělen horizontální osou na horní a dolní polovinu a vertikální osou na levou a pravou polovinu. Průsečík horizontální a vertikální osy tvoří střed všech kružnic grafu. Vertikální osou jsou rozděleny komponenty prožívání (levý horní kvadrant) a aktivace (pravý horní kvadrant). Škála depresivity a vyčerpání zaujímá mezilehlé (pravolevé) neutrální postavení. Horizontální osa odděluje komponenty prožívání psychického komfortu, typickým příznivým vyladěním a nabuzením k aktivitě (levý a pravý horní kvadrant) a komponenty psychického dyskomfortu, typickým nepříjemným až demobilizujícím vyladěním a nabuzením (levý a pravý dolní kvadrant).

Obr. 22 Terčový graf dílčích komponent psychického stavu zjišťovaných standardizovaným dotazníkem SUPSO

B) METODIKA STATISTICKÉHO VYHODNOCENÍ

Pro testování závislosti jednotlivých komponent a kritérií psychického stavu jsme použili Spearmanův korelační koeficient. Jedná se o neparametrický test předpokládající alespoň ordinální data. Uspořádáme obě náhodné veličiny ve výběru podle velikosti od nejmenšího po největší. Označíme-li R_i pořadí náhodné veličiny X_i a Q_i pořadí náhodné veličiny Y_i v takto seřazeném výběru, můžeme testovat, zda jsou veličiny X a Y pořadově nezávislé (H₀: X a Y jsou pořadově nezávislé). Testová statistika

se označuje jako Spearmanův korelační koeficient a nabývá hodnot od –1 do 1, kde –1 označuje deterministickou zápornou pořadovou závislost (tj. s rostoucím pořadím náhodné veličiny X klesá pořadí náhodné veličiny Y), 0 pořadovou nezávislost a 1 deterministickou kladnou závislost (tj. s rostoucím pořadím náhodné veličiny X roste pořadí náhodné veličiny Y) obou veličin. Testujeme tedy, zda je korelační koeficient roven nule (H₀: r_s = 0). Zamítnutím nulové hypotézy na příslušné hladině významnosti (v našem případě α = 0,05) tak vlastně dokazujeme, že mezi veličinami X a Y existuje pořadová závislost. (Budíková, Lerch, & Mikoláš, 2005). Pro výpočet znaménkového testu jsme využili software STATISTICA 10.

Výsledky práce a diskuse

Zjistili jsme statisticky významnou korelaci mezi komponentami úzkostnosti před utkáním (U1) a depresivitou po utkání (D2) na hladině významnosti 0,95 (tab. 11, obr. 23). Na grafu (obr. 24) uvádíme příklad rozhodčího, u nějž je závislost obou komponent dobře patrná. Domníváme se, že souvislost mezi úzkostností před utkáním a depresivitou po utkání lze vysvětlit odlišnou strukturou osobnosti a dynamiky prožívání, jejíž základ je největší měrou tvořen některou z převažujících složek temperamentu. V tabulkách 12 a 13 uvádíme zjištěné hodnoty Spearmanových korelačních koeficientů mezi komponentou úzkostnosti před utkáním, resp. depresivitou po utkání a dominantními temperamentovými složkami vyjádřenými v procentech. Pro každé utkání jsou korelační koeficienty uvedeny zvlášť. Tyto korelace nejsou většinou statisticky významné. Ke každé dominantní temperamentové složce jsme též uvedli převažující znaménko příslušných korelačních koeficientů. Melancholická složka temperamentu v našem souboru koreluje kladně s úzkostností před utkáním i depresivitou po utkání. Tyto korelační koeficienty jsou přitom poměrně vysoké a ve dvou případech i statisticky významné. Důsledkem vlivu melancholické složky temperamentu by tedy byla zvýšená úzkostnost před utkáním a současně vyšší míra depresivity po utkání, tedy přesně ta závislost, jejíž existenci jsme dříve dokázali. Vyšší míra prožívání úzkostných očekávání a obav je pro melancholický druh temperamentu typická.

Tabulka 11 Spearmanovy korelační koeficienty mezi úzkostností před utkáním (U1) a depresivitou po utkání (D2) spolu s příslušnými p-hodnotami

U1xD2	N platných	Spearmanův R	t(N-2)	p-hodnota
1. utkání	30	0,386253	2,215825	0,035005
2. utkání	30	0,393187	2,262801	0,031595
3. utkání	30	0,392125	2,255578	0,032099
4. utkání	30	0,438624	2,582684	0,015322
5. utkání	30	0,329155	1,844510	0,075713

Z tabulek 12 a 13 vyplývá, že cholerická a flegmatická složka koreluje s úzkostností před utkáním (flegmatická složka) nebo depresivitou po utkání (cholerická složka). Nebylo tedy prokázáno, že by tímto způsobem vznikala jakákoliv zprostředkovaná závislost mezi uvedenými komponentami psychického stavu. Sangvinická složka v našem souboru ovšem koreluje s oběma komponentami, a to s úzkostností před utkáním kladně, zatímco s depresivitou po utkání záporně. Jedná se tedy o opačnou závislost, než jsme zaznamenali u melancholické složky temperamentu. Korelace melancholické složky s úzkostí před utkáním a depresivitou po utkání je ovšem silnější, než je tomu u složky sangvinické. Určitá míra propojení těchto dvou komponent ve smyslu přímé úměry zprostředkovaná melancholickou složkou osobnosti rozhodčích by tak mohla přetrvat. Tímto by mohla alespoň zčásti vysvětlit zjištěnou statisticky významnou závislost mezi úzkostností před utkáním a depresivitou po utkání.

Tabulka 12 Spearmanovy korelační závislosti mezi temperamentovými složkami a úzkostností před utkáním (U1) pro jednotlivá utkání

Legenda: Ve druhém sloupci je orientačně naznačen převládající trend závislosti (+ přímá závislost, - nepřímá závislost, 0 – znaménka v zápasech různá).

Obr. 23 Bodový graf závislosti mezi úzkostí před utkáním (U1) a depresivitou po utkání (U2)

Tabulka 13 Spearmanovy korelační závislosti mezi temperamentovými složkami a depresivity po utkání (D2) pro jednotlivá utkání

Legenda: Ve druhém sloupci je orientačně naznačen převládající trend závislosti (+ přímá závislost, - nepřímá závislost, 0 – znaménka v zápasech různá).

Obr. 24 Terčové grafy znázorňující průměrné hodnoty jednotlivých komponent psychického stavu rozhodčích (Obr. 24a Stav před utkáním, Obr. 24b Stav po utkání)

Shrnutí

Zjistili jsme statisticky významnou korelaci mezi mírou úzkostnosti před utkáním (U1) a depresivitou po utkání (D2). Vysoká míra úzkostnosti před utkáním může vést ke stavu snížené aktivace, která se v oblasti psychických projevů vyznačuje sklonem k agresivitě, případně apatii (Blahutková & Pacholík, 2006). Tento stav představuje významný limitující faktor pro výkon rozhodčího, zejména na začátku utkání, což může vést k vyšší chybovosti rozhodčího. Následkem toho může docházet k negativním reakcím ze strany funkcionářů, hráčů a diváků. Tyto negativní emoce představují možnou příčinu zvýšených hodnot komponenty depresivity po utkání. Dále jsme zjistili souvislost mezi touto popsanou vazbou a dominantními temperamentními složkami osobnosti, především složkou melancholickou. Jedná se tedy o komplexní jev, při jehož dalším výzkumu je nutné zohlednit temperament rozhodčího, popř. další faktory.