Kritické a tvořivé myšlení můžeme sledovat již tisíce let. Během vývoje lidské společnosti se tyto pojmy objevují, i když ne v přesném pojmenování tak, jak o nich hovoříme dnes. Implicitně, ale převážně explicitně se dnes tyto fenomény objevují v mnohých pedagogických dílech, výzkumech, nebo v samotných požadavcích na vnitřní reformu školy základní, střední a vysoké, jejichž cílem je utvářet osobnost kriticky myslící a tvořivou.
Častěji nežli dříve se setkáváme s teoretickým vymezením fenoménů kritické nebo tvořivé myšlení, se strategiemi jejich rozvoje v podmínkách edukace a s různými rozvojovými programy, které mají tendenci uvedené psychické funkce člověka v edukaci nejen systematicky rozvíjet, ale také tuto skutečnost vědecky zkoumat. Navzdory tomu, že rozvoj kritického a tvořivého myšlení v edukaci není pouze módní záležitostí a snahy o jejich integraci do dnešního školství jsou evidentní, musíme konstatovat, že obsahové pojetí kritického nebo tvořivého myšlení je jednotné. Jde o nástroj, který pomůže studentovi přejít od povrchního studia ke studiu hloubkovému, tj. k odkrývání souvislostí, k porozumění učiva, k vlastním závěrům a koneckonců k zážitku z učení se.
Tvořivost neboli kreativita (z lat. creo = tvořím), či invence, je zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Tvořivost je činnost člověka, vytvářející nové materiální, technické, umělecké, kulturní a duchovní hodnoty. Přenos kreativity z teorie do praxe školní výuky se týká hlavně starší generace učitelů na I. stupni základní školy, kteří neradi přinášejí něco nového. Učitel musí být pro žáka příkladem kreativního člověka.
Jednotlivé kapitoly v této monografii přispívají k porozumění a rozvoji pojmů jako výchova, myšlení, terapie pohybovou aktivitou atp. Úvodní část je věnována kritickému a tvořivému myšlení v edukačním procesu a tvořivosti jako celku. Jde například o přístupu pedagogů k vyučovacímu procesu, nebo také o přístup jedinců k samotné edukaci.
Další část monografie je zaměřená na speciální metodu (terapii) použitou jako prostředek pohybové aktivity osob s tělesným postižením. Cílem předkládané studie bylo ověřit vliv programu plavecké výuky s prvky Halliwickova konceptu na subjektivní prožitky a stavy osobnosti a míru úzkosti osob s tělesným postižením. Dílčím cílem bylo sledování vybraných psychických stavů a obecných ukazatelů subjektivních psychických prožitků a stavů.
Monografii uzavírají kapitoly, které se věnují edukačním cílům v oblasti tělesné výchovy a sportu. Jde o zjištění stavu výuky lyžování a snowboardingu na základních školách a zájmu o danou činnost a analýzu psychickým stavů fotbalových rozhodčích s náhledem na tlak profesionálního sportu dnešní doby.
Cílem edukace, tvořivosti a výchovných metod jako celku je formovat osobnost jedince s ohledem na aktuální stav, vývoj a budoucí podnět osobnosti.