Hypertenze neboli vysoký krevní tlak postihuje více než 1/3 obyvatel vyspělých zemí (http://www.hypertenze.eu/), vedle ischemické choroby srdeční patří k nejčastějším onemocněním srdce a cév. Jedná se o chronické onemocnění, jehož léčba si vyžaduje vedle léčby farmakologické – tedy podávání léků, také léčbu nefarmakologickou, která vyžaduje dodržení určitých opatření, jako je například zanechání kouření u kuřáků, snížení tělesné hmotnosti u osob s nadváhou a obezitou, snížení případné nadměrné konzumace alkoholu a živočišných tuků, omezení příjmu soli, zvýšení konzumace zeleniny a ovoce, vyvarování se stresu a v neposlední řadě i dostatečná fyzická aktivita ( http://vysoky-krevni-tlak-hypertenze.zdrave.cz/arterialni-hypertenze-vysoky-krevni-tlak/ ; Novotná, 2011).
Krevní tlak je síla, která působí na stěnu cév. Je výsledkem součinnosti srdeční aktivity a periferního odporu. Ve velkých tepnách je tlak přibližně stejný jako v aortě, v perifernějších cévách se snižuje a podstatně klesá v arteriolách a vlásečnicích. Směrem k periferii klesá amplituda arteriálního pulzu, což je rozdíl systolického a diastolického tlaku, a ve vlásečnicích již krevní tlak pulzaci nevykazuje.
U zdravého dospělého člověka činí normální hodnota systolického tlaku 120 mm Hg a diastolického tlaku 80 mm Hg (Rokyta, 2000). Normální a zvýšené až vysoké hodnoty krevního tlaku jsou uvedeny v tabulce 1.
Tab. 1 Klasifikace krevního tlaku
|
Kategorie |
Systolický TK (mm Hg) |
Diastolický TK (mm Hg) |
|
Optimální tlak |
< 120 |
< 80 |
|
Normální |
120 – 129 |
80 – 84 |
|
Vysoký normální tlak |
130 – 139 |
85 – 89 |
|
Mírná hypertenze - hypertenze 1. stupně |
140 – 159 |
90 – 99 |
|
Středně závažná hypertenze - hypertenze 2. stupně |
160 – 179 |
100 – 109 |
|
Těžká hypertenze - hypertenze 3. stupně |
≥ 180 |
≥110 |
|
Izolovaná systolická hypertenze |
≥ 140 a více |
< 90 |
Zdroj: Widimský et al., 2004
Hypertenze neboli vysoký krevní tlak je choroba postihující zhruba 20-30 % populace v průmyslově vyspělých zemích (Widimský et al., 2004). Jedná se o nejčastější kardiovaskulární onemocnění. V České republice jím trpí odhadem přes milion lidí, z nichž jen část je léčena. Rizikovými faktory hypertenze jsou nadváha a obezita, dědičnost, stres, alkohol, sůl a sedavý způsob života (Frej, 2006).
Podle kritérií WHO/ISH (World Health Organisation/Interantional Society of Hypertension) z roku 1999 považujeme za arteriální hypertenzi opakované zvýšení krevního tlaku ≥ 140/90 mm Hg (milimetry rtuťového sloupce) a/nebo diastolického tlaku ≥ 90 mm Hg, zjištěné alespoň ve dvou případech z provedených tří měření krevního tlaku (Juříková et Novotná, 2011).
Diagnostický program arteriální hypertenze vychází ze směrnic Evropské společnosti pro hypertenzi a Evropské kardiologické společnosti, nejnovější doporučení jsou z roku 2007. Cílem vyšetření u nemocných je zjistit přítomnost komplikací, rozpoznat rizikové faktory a další onemocnění (Widimský, 2008).
Základem diagnostiky je zjištění rodinné a osobní anamnézy. Anamnéza patří mezi prvotní klinická vyšetření. Je důležitá jako první kontakt nemocného s lékařem a potřebná pro získání důvěry nemocného k lékaři, který doporučuje léčebná opatření.
Rodinná anamnéza se zaměřuje na výskyt hypertenze a závažných onemocnění u rodičů a nejbližších přímých příbuzných. Z rizikových faktorů jsou to náhlá smrt, úmrtí na kardiovaskulární onemocnění u rodičů a příbuzných (u mužů do 55 let a u žen do 65 let), akutní infarkt myokardu a jiné formy ischemické choroby srdeční, cévní mozková příhoda, diabetes mellitus, poruchy metabolizmu tuků, ledvinná či endokrinní onemocnění.
V osobní anamnéze se pátrá po příznacích postižení kardiovaskulárního systému, což jsou dušnost, bolesti na hrudníku, otoky, klaudikace, dále postižení centrálního nervového systému v podobě bolestí hlavy, závratí, motorického deficitu, zrakových poruch, eventuálně parestezií končetin. Důležité je pátrat po možném postižení ledvin, alarmující jsou i opakované záněty močových cest nebo ledvin, renální koliky či vrozené postižení ledvin. Také nelze opomenout možná endokrinní postižení, na prvním místě diabetes mellitus. U zvýšené aktivity štítné žlázy se může objevit bušení srdce, hubnutí a třes horních končetin. Zvýšení tělesné hmotnosti a svalová slabost zase u nadprodukce kortizolu.
Při farmakologické anamnéze se zjišťuje, zda pacient neužívá určité léky, které mohou ovlivňovat účinnost antihypertenziv. Mezi takové léky patří např. nesteroidní antiflogistika, steroidy, sympatomimetika, antidepresiva, u žen perorální antikoncepce a substituční estrogenová léčba.
Cíleně se zjišťují návyky pacienta, např. kouření, příjem alkoholu a množství černé kávy, případně černého čaje. Vhodný je i dotaz na příjem NaCl (přisolování apod.).
Při hodnocení celkového stavu se sleduje poměr hmotnosti a výšky. Pro výpočet optimální váhy se dnes využívá tzv. index tělesné hmotnosti (BMI – boby mass index), který se vypočítá jako hmotnost v kg/výška v m2, norma je 18,5-25. Pro posouzení zdravotních rizik z obezity je nutné posoudit i rozložení tuku.
Cíl práce
Cílem práce bylo zjistit, zda osoby trpící hypertenzí znají možnosti pohybové aktivity v rámci nefarmakologické léčby svého onemocnění a zda některé pohybové aktivity také provozují.
Materiál a metodika
Souborem zkoumaných osob byli pacienti trpící vysokým krevním tlakem hospitalizovaní na interním oddělení nemocnice ve Vyškově, ambulantní pacienti na interní ambulanci tamtéž a pacienti z různých ambulancí praktických lékařů, kde byly sestry ochotny rozdat pacientů dotazník a poučit je o jeho správném vyplnění.
Kritériem pro výběr respondentů byla arteriální hypertenze, diagnostikovaná již v minulosti. Do šetření nebyli zařazeni nově zjištění hypertonici. Výzkumný soubor tvořilo 90 pacientů s arteriální hypertenzí. Každý respondent byl před vyplněním dotazníku seznámen s důvodem a cílem výzkumné strategie a byl upozorněn na anonymitu šetření. Dále byl poučen, jak pracovat s dotazníkem, a poté seznámen s tím, že po vyplnění má dotazník vložit do přiložené obálky, aby byla zabezpečena anonymita.
Dotazník pro získávání informací, týkajících se stravovacích zvyklostí a pohybové aktivity pacientů léčících se s hypertenzí, byl vypracován na Katedře kineziologie Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity (Novotná, 2011). Tento dotazník byl rozdán sledovanému souboru pacientů. Dotazník obsahoval celkem 27 otázek, z nichž v této práci jsou rozebrány odpovědi jen na některé z nich.
Výsledky a diskuse
Výsledky byly zpracovány z úplných odevzdaných dotazníků, kterých bylo 85 z původně rozdaných 90. Tři dotazníky byly vyplněny pouze z části a dva nebyly vráceny. Návratnost vyplněných dotazníků byla 94 %.
V první otázce byl zjišťován podíl žen a mužů zúčastněných ve výzkumu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2.
Tab. 2 Pohlaví sledovaného souboru respondentů
|
Respondenti |
Absolutní četnost |
Relativní četnost |
|
Muž |
46 |
54 % |
|
Žena |
39 |
46 % |
|
Celkem |
85 |
100 % |
Průzkumu se zúčastnilo 46 mužů a 39 žen. Procentuálně je to 54 % mužů a 46 % žen.
V druhé otázce byl zjišťován věk dotazovaných. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 3.
Tab. 3 Věk respondentů
|
Respondenti |
Absolutní četnost |
Relativní četnost |
|
Méně než 40 let |
5 |
6 % |
|
40 - 50 let |
14 |
16 % |
|
51 - 60 let |
27 |
32 % |
|
61 - 70 let |
29 |
34 % |
|
70 a více let |
10 |
12 % |
|
Celkem |
85 |
100% |
Z celkového počtu 85 respondentů bylo ve věkovém rozmezí 61-70 let 29 respondentů (34 %), v rozmezí 51-60 let 27 respondentů (32 %), v rozmezí 40-50 let 14 respondentů (16 %), v rozmezí 70 a více 10 respondentů (12 %), a nejméně respondentů bylo v rozmezí méně než 40, a to 5 respondentů (6 %). Tyto výsledky potvrzují skutečnost, že arteriální hypertenze je závažný problém, který postihuje všechny věkové kategorie dospělé populace.
Ve třetí otázce bylo zjišťováno vzdělání klientů. Výsledky jsou shrnuty do tabulky 4.
Tab. 4 Vzdělání respondentů
|
Vzdělání |
Absolutní četnost |
Relativní četnost |
|
Základní |
12 |
14 % |
|
Vyučen(a) |
30 |
35 % |
|
Středoškolské |
32 |
38 % |
|
Vysokoškolské |
11 |
13 % |
|
Celkem |
85 |
100 % |
Z tabulky vyplývá, že středoškolské vzdělání má 32 (38 %) klientů, 30 (35 %) klientů je vyučeno, 12 (14 %) klientů má základní vzdělání a vysokoškolské vzdělání má 11 (13 %) klientů. Dosažené vzdělání hraje klíčovou roli v přijímání postojů a vztahu ke svému zdraví. Je to faktor, který řadíme mezi socioekonomické faktory ovlivňující zdraví. Lidé léčící se s hypertenzí s nižším vzděláním vykazují i nižší znalosti o rizikových faktorech životního stylu na zdraví (Műllerová, 2003).
V otázce číslo 4 bylo zjišťováno, jak dlouho se pacienti s arteriální hypertenzí léčí. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 5.
Tab. 5 Délka léčby hypertenze u sledovaných respondentů
|
Délka léčby hypertenze |
Absolutní četnost |
Relativní četnost |
|
Méně než 1 rok |
13 |
15 % |
|
1 - 5 let |
31 |
36 % |
|
6 - 10 let |
29 |
34 % |
|
11 - 20 let |
9 |
11 % |
|
Více než 20 let |
3 |
4 % |
|
Celkem |
85 |
100 % |
Bylo zjištěno, že nejčastější délka léčby je 1-5 let, tak odpovědělo 31 (36 %) respondentů, dále v rozmezí 6-10 let se léčí 29 (34 %) respondentů, méně než 1 rok odpovědělo 13 (15 %) respondentů, 11-20 let odpovědělo 9 (11 %) respondentů a více než 20 let odpověděli 3 respondenti (4 %).
V další otázce bylo zjišťováno, zda jsou si respondenti vědomi významu fyzické aktivity při hypertenzi. Výsledky jsou v tabulce 6.
Tab. 6 Význam pravidelné fyzické aktivity při hypertenzi
|
Možnosti |
Absolutní četnost |
Relativní četnost |
|
Ano |
43 |
51 % |
|
Spíše ano |
30 |
35 % |
|
Nevím |
6 |
7 % |
|
Spíše ne |
4 |
5 % |
|
Ne |
2 |
2 % |
|
Celkem |
85 |
100 % |
Odpovědi respondentů v tabulce 6 ukazují, že udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu při hypertenzi je důležité pro 43 (51 %) dotázaných, 30 (35 %) uvedlo spíše ano, 6 (7 %) uvedlo, že neví, 4 (5 %) uvedli spíše ne a 2 respondenti (2 %) uvedli, že udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu není důležité.
V další otázce bylo zjišťováno, jak často klienti cvičí. Výsledky jsou zpracovány do grafu 1.
Graf 1 Častost fyzické aktivity u osob trpících hypertenzí
Graf znázorňuje, že 59 (69 %) dotázaných necvičí. 1-2x týdně cvičí 21 (25 %) dotázaných, 3-4x týdně cvičí 4 (5 %) a 5-7x týdně uvedl 1 (1 %) dotázaný.
V poslední otázce bylo zjišťováno, jaké sporty mají klienti nejraději. Uvedené sporty a procentuální zastoupení jejich oblíbenosti u hypertoniků jsou zpracovány v grafu 2.
Graf 2 Preference fyzické aktivity u sledovaného souboru pacientů
Jak graf ukazuje, možnost „nesportuji“ uvedlo 41 (48 %) respondentů, 23 (27 %) respondentů preferuje jízdu na kole, 10 (12 %) uvedlo plavání, 8 (9 %) preferuje rychlou chůzi a 3 respondenti (4 %) uvedli lyžování.
Shrnutí
Z odpovědí na otázky v dotazníku vyplynulo, že hypertenzí trpí zhruba stejný počet mužů i žen ve sledovaném souboru (sledovaný soubor pacientů tvořilo 54 % mužů a 46 % žen). Nejvíce pacientů bylo ve věkovém rozmezí 51-70 let. Většina pacientů měla střední (38 % respondentů) nebo základní vzdělání (35 % respondentů). Pacienti se s hypertenzí léčili nejčastěji 1-5 (takto odpovědělo 36 % respondentů) nebo 6-10 let (34 % respondentů). Drtivá většina sledovaných pacientů uvedla, že vůbec necvičí – takto na otázku týkající se vykonávání pohybových aktivit odpovědělo 69 % sledovaných pacientů. Na další otázku, kde pacienti měli uvést, jaký sport případně provozují, uvedla většina (27 % dotázaných), že má nejraději jízdu na kole. Tato otázka opět zahrnovala možnost uvést, že pacient necvičí vůbec. Takto odpovědělo ale pouze 48 % dotázaných, což znamená, že mnozí některé pohybové aktivity, například procházky, nepovažovali za cvičení.